Jarrod Shusterman

Nové komentáře u autorových knih

Sucho

„Zoufalé podmínky vedou k zoufalým činům. Pokud přijmeme teorii, že lze odříznout miliony lidí náhle od veškeré vody a pomineme studny, rezervoáry, nádrže, jezera a přehrady, dá se tento příběh Bezvodí pro mládež přežít. Rozesmála mne lichotka k holčině, že kdyby Venuše Mélská měla ruce, vypadala by jako ty. A odpověď zněla, že kdyby Venuše Mélská měla ruce, tak by tě vylískala....“... celý text
— hankapimi

Sucho

„Musím říct, že jsem se docela dlouho knize na poličce vyhýbala. Zpětně si myslím, že to bylo ze strachu, že mne tato kniha zklame. A ona mne nezklamala. Byla to po dlouhé době kniha, jejíž čtení jsem si opravdu užila. Myšlenka celé knihy je založena na něčem, co by nemuselo být v blízké budoucnosti až tak nereálné a v některých částech může člověk skoro vidět analogii k současnosti před tím, než všechno „šlo do kopru“. Kniha ve mne místy opravdu probouzela úzkost a bylo zajímavé sledovat, jak si běžní občané snaží poradit s nedostatkem vody. Kniha za mne krásně, ač ale s jistou grácií, ukazuje, jak se při takové situaci žebříčky hodnot naprosto promíchají. Voda se stane tím nejdůležitějším a lidé pro ni udělají cokoli. Velmi dobře se také střídají pohledy jednotlivých účastníků, a člověk je tím schopen knihu uchopit komplexněji. Navíc se během času potkáváme s dalšími postavami, které byly ale stejně dobře napsané jako ty hlavní. Příběh tak neztrácí na dynamice a člověk jen čeká, co se stane dalšího. Samozřejmě, že někdy měli naši hrdinové opravdu až moc velké štěstí, ale osobně mi to nevadilo. Vlastně se mi líbilo, jak se jejich partička nakonec rozrostla a jak se společně, i přes rozdíly a různé jiné nedostatky (např. lhaní, že Henry? :D), dostali každý k tomu správnému cíli. Nejlépe napsaná postava byl za mne rozhodně Kelton, jeho vývoj byl za celou knihu nejlepší. Otázku, jestli by tato parta v reálném životě takovou katastrofu přežila, nechávám stranou. Pro můj vlastní klid doufám, že ano, i když by některé situace určitě nešly vyřešit tak snadno. Na druhou stranu všichni členové skupiny měli nějakou vlastnost, která později dopomohla k tomu, aby přežili. V určité chvíli jste si tedy nemohli pomoc a prostě si oblíbili všechny a nezbývalo než pochopit, že zoufalé situace si žádají zoufalé činy a to nemluvě o situacích, kdy jste několik dní bez vody. Líbí se mi, že kniha může vyvolat zamyšlení a to například v mladých čtenářích, pro které je ostatně také tato kniha určená. Trošku mě mrzí, že byl konec tak rychlý a nedozvěděli jsme se, jak se situace vyřešila, což osobně moc v knihách nemusím. Už když vidím, že se tenčí stránky a my jsme pořád uprostřed nějakého bordelu, tak si říkám, ajaj, to bude až moc rychlé a tady tomu tak bylo. Musím říct, že mě kniha tak bavila, že bych možná ocenila i druhý díl, aby nemusel být konec tak rychle utnutý. Jsem ráda, že vše skončilo tak, jak to skončilo, ale nemohu říct, že jsem nezatlačila slzu, když si Kelton s Alyssou vlastně jen podali ruku a domluvili se na tom, že někdy možná se zase uvidí. Až moc se mi líbilo, jak se jejich osudy svázaly, ale asi je to tak dobře, už jen kvůli jejich věku. Jak říkají, možná někdy za třicet let... Po přečtení této knihy už se vám na odtékající vodu v umyvadle nebude koukat tak nenuceně jako dříve a možná i zvážíte, že přivýdělek ve formě prodávání speciální vody vám může jednou zachránit krk. Takže, nic nepodceňujte a hlavně, pozor na dálnici!“... celý text
— Bekynóza

Sucho

„Nápad super, i když si nemyslím, že by byl někdo schopen ze dne na den odříznout od vody miliony lidí. A že by nikdo neměl studnu... Ale jinak mě kniha bavila. Nejlepší postava je podle mě Kelton, ale u všech postav je vidět vývoj a je bezvadné sledovat, jak je ta situace mění. PS: ale zajímalo by mě jak na té dálnici poznali, jestli mají auta v odstrikovaci čistou vodu nebo směs do odstřikovačů....“... celý text
— Predator3313

Sucho

„V zásadě proč ne. Tohle se může stát a z nejvyšší pravděpodobností také jednou stane. To a také fakt, že se vždy najdou tací, pro které to bude boj o přežití, ale bohužel i tací, kteří z toho budou těžit, je prostě zákonité. Shusterman servíruje podobný scénář jako Forstchen ve Vteřinu poté. Jen nahradil elektromagnetický puls nedostatkem pitné vody a malé městečko partou dětí. Jejich očima sledujeme vývoj situace a to často tutéž událost hned několikrát, protože Shusterman (nebo spíše dvojice Shustermanů) přepíná mezi vypravěči. Je to docela dobrý nápad, protože se tak dostaneme k postavám blíž a je možné na jejich jednání lépe nahlédnout. Příběh je napsaný tak, aby si jej mohli přečíst dospívající i dospělí, takže nečekejte žádné zvrácenosti (obávám se, že v reálu by vylíčený svět v krizi vypadal podstatně krutěji), a protože jde o americkou literaturu, budete muset zkousnout i to, že všechno dobře dopadne a v podstatě se nikomu nic nestane. Ale samozřejmě napsat takovou knížku tak, aby byla přístupná pro všechny věkové skupiny a žádná se nenudila, není nic snadného, naopak. Možná jedinou slabinou jinak solidního vyprávění je tak kvapné zakončení - prostě najednou je všechno zase v pořádku a autoři neprozradí, jak se to stalo. Líbilo by se mi, kdyby s návratem do normálnosti strávili více času. Přečtěte si to. Až se budete příště sprchovat a pozorovat vodu, odtékající pryč, možná ji uvidíte jinýma očima.“... celý text
— work

Sucho

„Kniha pracuje se zajímavou a vlastně ne tak nereálnou myšlenkou, ale přišlo mi, že to nebylo uchopeno zrovna nejšťastněji. Prvně mi chování postav přišlo často dost hloupé a nereálné. Tímhle stylem by nepřežili ani den. Víc bych všemu věřila, kdyby se takhle začali lidi ze zoufalosti chovat po týdnech úplného bezvodí, ale tady se to stalo nějak moc rychle, takže jsem měla problém tomu divošskému chování věřit. I když v Americe je vlastně možný všechno. Ale hlavně ta (ne)logika v chování postav mě místy docela štvala a zhruba od půlky mi to připadalo hrozně předvídatelné. Přitom by se z toho dala udělat skvělá novodobá a napínavá apokalypsa, ale je to upozaděno vztahovou problematikou postav. Chápu, že tady opět byla snaha v mladých čtenářích probudit nějaké ty morální otázky a trošku nad tématem přemýšlet, ale za mě to bylo málo propracované a bylo tam dost logických děr.“... celý text
— Thalin

Přejít na knížky autora