Henri J. M. Nouwen

nizozemská, 1932 - 1996

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih
Návrat ztraceného syna
Návrat ztraceného syna
Náš největší dar
Náš největší dar
Zraněný ranhojič
Zraněný ranhojič
Naslouchal jsem tichu
Naslouchal jsem tichu

Nové komentáře u autorových knih

Návrat ztraceného syna Návrat ztraceného syna

„Skoro neuvěřitelné, kolik moudrosti se dá získat vytrvalým pozorováním jednoho obrazu a vytvalým čtením jednoho podobenství...“
— J.F.

Cesta srdce Cesta srdce

„Jedna ze zásadních knih pro ty, kdo hledají hlubinu a jádro duchovního života. Známý a oblíbený autor zde svým typickým jazykem, prostým technicistního teologizování, ale spíše jako plod své osobní duchovnosti a tudíž srozumitelně a s velkou a osvěžující lehkostí, vede k niterné duchovnosti na základě tří duchovních pojmů, inspirovaných pouštními otci: samota, mlčení a modlitba, a tedy k usebrání do vlastního nitra. Je to praktické a inspirující navedení pro ty, kdo touží jít "cestou srdce", oproštěného od všeho, co by mohlo bránit jeho rozletu k Bohu. Kdo se chce kochat Bohem, nechť se osmělí kochat se touto knihou, nebude zklamán! Naopak bude jistě inspirován!“... celý text
— Čtivous

Naslouchal jsem tichu Naslouchal jsem tichu

„Mám ráda deníkové zápisky a sledování něčího života po určitou dobu. Myšlenky mi přišly hodně hluboké. Oceňuji autorovu upřímnost.“
— Lilda

Zraněný ranhojič Zraněný ranhojič

„Zajímavý náhled populárního (v konzervativnějších kruzích nikoliv nekontroverzního) nizozemského katolického kněze do křesťanské psychologie, jejímž ústředním tématem je pro Nouwena vyrovnávání se s bolestí a rány, které často uštědřuje svět. Psáno pro lidi, kteří chtějí sloužit v dobrém ostatním lidem, kteří trpí, službou, jež lečí sdílením univerzálnosti bolesti v lidské existenci. Čteno v angličtině. "There they discover that what is most personal is most universal." (s, 20) "Jesus was a revolutionary who did not become an extremist, since he did not offer an ideology, but himself. he was also a mystic, who didi not use his intimate relationship with God to avoid the social evils of his time, but shocked his milieu to the point of being executed as a rebel. In this sense he also remains for modern humanity the way to liberation and freedom." (s. 25) "Instead of the father, the peer becomes the standard." (s. 36) "But the tyranny of fathers is not the same as the tyranny of one's peers. Rejecting the first means disobedience; rejecting the second, non-conformity. Rejecting the first creates feelings of guilt; rejecting the second, feelings of shame. In this respect there is an obvious shift from a guilty-based culture to a shame-based culture." (s. 37) "Not only does love last forever, it needs only a second to be born." (s. 72) "Perhpas the main task of the minister is to prevent people from suffering for the wrong reasons. Many people suffer becuse of the false supposition on which they have based their lives. That supposition is that there should be no fear or loneliness, no confusion or doubt. But these sufferings can only be dealt with creatively when they are understand as wounds integral to our human condition." (s. 99)“... celý text
— Knišíl

Nesobeckou cestou Nesobeckou cestou

„"Našim skutečným úkolem je vrátit se do středu, do svého srdce, a naslouchat jemnému hlasu, jenž k nám promlouvá a ujišťuje nás o naší hodnotě tak, jak by to žádný lidský hlas nedokázal. Veškerá služba vychází z osobní zkušenosti s Bohem, který nás bezvýhradně a bez jakýchkoliv podmínek přijímá jako své milované děti. Boží úplné, absolutní a všezahrnující přijetí nás osvobozuje od nutkání být viděn, oceňován a obdivován a v této svobodě nás Kristus uvádí na cestu služby." Duchovní jednohubka, kterou bych si cenil zřejmě více, pokud bych si ji nedopřál v sousedství výrazně originálnějších titulů, které také rozkrývají problematiku sebezáporu jako křesťanské ctnosti. V porovnání s profesorem Pospíšilem a zejména s Terezii z Ávily (které jsem četl v zásadě souběžně) působí Nouwenův rychlý průlet tématikou trochu bezkrevně, jakoby bez většího osobního zaujetí. Přesto tohle opakování párkrát tlo do živého, když mi připomnělo některé moje notoricky opakované nedokonalosti (třeba: "ve chvíli, kdy se domníváme, že jsme pokorní, začneme okamžitě uvažovat nad tím, zda jsem pokornější než náš bližní a zda za to nemáme nárok na nějakou odměnu.") Upřímného pohlížení na sebe není nikdy dost a Nouwenovo zrcadlo je užitečné v tom, že nám odmítá lhát. "My Písmo často čteme jen proto, abychom se něco dozvěděli, poučili se, duchovně se povznesli, inspirovali nebo - což není vzácné - abychom našli citát, jenž potvrdí naše vlastní záměry. Kniha knih se pak stává jednou z mnoha knih a používáme ji stejným způsobem jako ostatní čtivo. Je to totéž, jako když se Ježíš stane pouze jedním z mnoha lidí a chováme se k němu jako k ostatním."“... celý text
— mirektrubak

Přejít na knížky autora