1. Domů
2. Autoři
3. Christina Baker Kline
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 2

Populární knihy

Nové komentáře u knih Christina Baker Kline

Vyhnankyně

„Krásný ale i smutný přiběh,který líčí osudy žen(Evangeline byla asi jediná) ktere neměli na výběr a museli nějak uživit,i když v tom bylo riziko vězení,ale na jiném místě měli lepší vyhlidky(jen někteří kteří si chtěli polepšit).Mahtinin příběh byl smutný celý,ale u Hazel jsem byla přesvědčená,že se polepši.“... celý text
— Szilvia1

---

Vlak naděje

„Smutný příběh sirotků, kteří museli čelit nástraham života v pestounskych rodinách.“
— PájaHája

---

Vyhnankyně

„Nádherná kniha o ženské odvaze a houževnatosti.. doporučuji 10 z 10 !“
— chloe007

---

---

Vyhnankyně

„Zase jsem se dozvěděla něco o fenoménu, o němž jsem nic nevěděla. Jak se zácházelo s odsouzenými ženami v 19. století? Jak se žilo v té době v Austrálii/Tasmánii? Těžké téma, těžké osudy... Ale z jiného konce: zaujalo mě líčení přírody (rostlinstva) a zmínky o vůních a dojmech z nich.“... celý text
— Nailiki

---

Vyhnankyně

„93/2024 VYHNANKYNĚ CHRISTINA BAKER KLINE Nakl. JOTA Rok vydání 2024 320 stran 5*/5 Evangeline... Hazel... Mathinna... Na začátku našeho příběhu jsou to dvě mladé ženy a jedna dívenka sotva osmiletá. Všechny tři se mi svým způsobem zaryly do srdce. Evangeline je sirotek. Po smrti svého otce nachází místo jako vychovatelka v jedné aristokratické rodině. Zde bohužel podlehne svodům mladého pána, otěhotní a navíc je obviněna z krádeže a pokusu o vraždu. Hazel je sotva 17letá dívenka, která se musela životem protloukat sama, byť měla matku, zkušenou porodní bábu, ta však podlehla alkoholu a na dceru čas neměla. Hazel se stihla od ní alespoň naučit veškerému jejímu porodnímu i léčitelskému umění. I ta však skončí na trestanecké lodi, v tomto případě za krádež stříbrné lžičky. A Mathinna? Ta se po smrti svého otce, náčelníka kmene Aboridžinců, ocitne v rodině nového guvernéra. Nebude z ní však milovaná schovanka, nýbrž spíše taková atrakce. Pokus, zda je možné z divocha učinit civilizovaného člověka. Ocitáme se v londýnském vězení, posléze na trestanecké lodi plující do Austrálie, kde si mají odpykat své tresty. A nakonec zakotvíme ve Van Diemenově zemi. Jsme svědky naprosto odsouzeníhodného a nechutného chování k ženám, které ale tehdy bylo normální a tolerované onou rádoby úctyhodnou společností. Vždyť to byly přece trestankyně, padlé ženy, proč by se s nimi mělo zacházet slušně... Paradoxně nejvíce mne zasáhl osud malé Mathinny, byť zde měla asi nejméně prostoru. Tak moc jsem jí přála štěstí... A vlastně všem ženám, které se zde mihly, nejenom těm třem hlavním hrdinkám, jestli se aspoň některá z nich onoho štěstí dočkala, si již přečtěte sami... Tak moc bych chtěla být trochu více konkrétní a vysvětlit, proč jsem nakonec dala plný počet hvězdiček, i když v příběhu byly jisté věci, které mohly působit poněkud naivně a prvoplánově, ale celkové poselství tohoto příběhu bylo a je natolik důležité, že si opravdu myslím, že si ten plný počet prostě zaslouží. Navíc se dozvíte spoustu informací o počátcích kolonialismu v Austrálii a myslím si, že budete mnohdy stejně znechuceni, jako jsem byla já. Nicméně jsem ráda, že i přes všechnu bolest a utrpení, zde byly občas i záblesky dobra. A evidentně stárnu, protože takové věci mě dojímají víc a více. VYHNANKYNĚ nemohu jinak, než doporučit. (ČERVEN 2024)“... celý text
— Knižní střípky