Carrie Cariello

americká, 1947

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jakou barvu má pondělí Jakou barvu má pondělí

„Zajímavá knížka o sondě do života početné americké rodiny, v níž je jedno z dětí autista. Osobně mi vadil až přímo čišící optimismus matky, ale americké prostředí i mentalita jsou na hon vzdálené tomu našemu.“... celý text
— MarNe

Jakou barvu má pondělí Jakou barvu má pondělí

„Krásná kniha. Hezky vystižený život v rodině, ke které se jednoho dne prostřednictvým jejich druhého syna Jakea, zárověń nastěhuje i porucha autistického spektra. A rodina se s touto novou záhadnou "kamarádkou" musí posupně sžít.“... celý text
— Bajbojka

Jakou barvu má pondělí Jakou barvu má pondělí

„Zajímavá sonda do života matky pěti dětí v USA, z nichž jedno má autismus. Kniha je psána poměrně dost pozitivním tónem, je to takové pěkné vyprávění plné rodinných příběhů, takže nehledejte vysoké literární kvality ani vysokou úroveň erudice z lékařské stránky věci. Mně tohle ale na knize nevadilo, dělá jí to přístupnější většímu okruhu lidí a čte se s lehkostí. Beru to jako dobrý příklad toho, že když je v rodině autista, ničemu nepomůže, pokud se z toho budete hroutit, ale musíte to prostě brát jako fakt. Navíc rodina Cariellových mi přišla podle příběhů v knize dost akční - tedy na to, že museli téměř neustále řešit autistického syna a k tomu další 4 děti. Snažili se s autistou Jackem jednat stejně jako s ostatními dětmi a to mu pravděpodobně hodně pomohlo ve vývoji. Knížka mě bavila. Jako vhled do rodiny, která se s autismem uměla dobře vyrovnat a nebrala ho jako prohru, ale jako výzvu bych ji určitě doporučila. Není moc dlouhá a u některých příběhů se i hezky od srdce zasmějete.“... celý text
— jejda.majda

Jakou barvu má pondělí Jakou barvu má pondělí

„Čte se dobře, ale neseděl mi ten poamericku pozitivní přístup. Zdejší rodič při něm snadno zvadne a chvílemi sklouzne až do pocitu, že dělá všechno špatně, když je především vyčerpaný a připadá si s problémy dlouhodobě osamocen. Když si nevšiml, že by u nich autismus měnil rodinu k lepšímu, a vnímá přístup autorky jako přehnaně idealizovaný. „Uchopit Jackův autismus je jako uchopit sněhovou vločku špičkou prstu.“ „Má-li se dobře ovládat, cvičení a pohyb jsou pro něj naprosto zásadní. Když si teď všimneme, že na něj jde „bzučení“…“ Bzučení považuji za trefný výraz. „… minimalizovat stav, kdy se nejsou s to ovládat, tím, že se naučí věnovat pozornost svému tělu.“ „… mluvte s Jackem nízko položeným hlasem a pomalu.“ Má ostřejší sluch. Teprve při posledním, pátém, dítěti rodila Carrie bez epidurálu, protože ho nestihla, a byl to – jaké překvapení – její nejtěžší porod.“... celý text
— Jelitovna

Jakou barvu má pondělí Jakou barvu má pondělí

„Úžasná kniha. Obdivuji rodiče, kteří se takto starají o pět dětí, z nichž jedno má poruchu autistického spektra. Zároveň obdivuji i Jackovy sourozence, že ho berou takového, jaký je. Tato kniha mi dala mnoho nových poznatků o autismu, například o společenských příbězích (social stories) jsem slyšela poprvé. A co se týče barvy pondělka - také mě hned napadla modrá barva, prostě se k němu hodí nejvíce. Líbilo se mi, jak se autorka zamýšlí nad tím, že u každého člověka by se našly symptomy autistického spektra, ať už se jedná o smyslové vjemy, porucha pozornosti nebo zaujetí konkrétními předměty. Autismus je velice složitý k pochopení. Každý jedinec s touto poruchou je originální, zvláštní a jedinečný.“... celý text
— vendysantos

Přejít na knížky autora