Bogdan Trojak

česká, 1975

Nová kniha

Uhrwerk

Uhrwerk - Bogdan Trojak

Nechce se věřit, že Bogdan Trojak (nar. 1975), česko-polský básník a překladatel, vydal svou poslední sbírku Strýc Kaich se žení, již před bezmála dvěma dekádam... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Uhrwerk Uhrwerk

Tahle sbírka mě naprosto okouzlila, četla jsem ji několikrát a stále nacházela mezi řádky další sdělení. Naprosto fantastické, jemné a strhující zároveň.... celý text
KarolVoda


Nok a knedlíček: Básně o baštění Nok a knedlíček: Básně o baštění

Četli jsme s dcerami před spaním. Četlo se rychle a s vtipem. Rýmy byly komické a pobavily. Dcera se snažila rýmovat také. Vše je doplněno pěknými ilustracemi.... celý text
1v8na


Uhrwerk Uhrwerk

Nová Trojakova sbírka je poněkud jiná. Jakoby v ní bylo méně slov, zato vyslovovaných s větším nadhledem. V doslovu ke Kumštkabinetu říká Jan Štolba, že Trojak je dětsky zaujat detailem, vtáhnut a ponořen do něj. V tom Trojaka poznávám v prvník oddíle (Tik). Pak přichází úplně nový styl v oddíle Pauza: je v něm cítit podobné zaujetí, ale zabarvené jakoby cynismem, černým humorem (a ten je zpravidla doménou dospělých). Přibylo městské scenérie a chladu (u dřívějších sbírek bylo podnebí spíš letní). A najednou (po Pauze příslovečné - a s úlevou zaznělé - Tak) jsme opět v lese, obklopeni dřevem, z něhož se staví loď, nad námi měsíc jako květ hrachoru, člověk se stává stromem... A lyrický subjekt najednou z plna touží, bije se se vzteklými psy, vyznává se z lásky. Básně jsou náhle delší, naléhavé, bez nadsázky nebo cynismu. Je to doslova smršť až pohanského érotu. A je to tak působivé právě pro ten šev. Pro prostřední oddíl, kde je řeč o stáří, únavě, procházení městem abychom najednou byli vrženi do živlu mladé lásky, v níž se miluje a nebo dokonce teprve touží po milování. Jako by odpovědí na malátnost a únavu ze života byl nespoutaný živel přírody, obnovy, touhy, plození. Mimochodem, ani poslední třetina sbírky není zaměřená na detail (oním dětským způsobem). Je pubertálně živočišná, lačnící, scénu obsahuje celou rychle a naráz. Jako mladý člověk, který je zdánlivě se vším rychle hotov. A zároveň zůstává melancholická, upřímná až mezi řádky patetická. To, co se snaží vystihnout, vystihuje přesně a efektně.... celý text
matej.kulistak



Kumštkabinet Kumštkabinet

Trojakův básnický svět je svět starých věcí, přírody a křesťanského mýtu (připomíná valašskou dědinu, jak ji můžeme vidět v Rožnovském muzeu). Ale není to žádný barvotiskový obrázek. Objevuje se tu pestrost obrazů od antické mytologie po dnešní technologie, vždy ale nějak přirozeně konvergují k přírodnímu, vesnickému živlu, polidšťují se. To je dáno nejen dominantní motivikou, ale jistě i zpěvností verše a rýmem. Často narazíme i na motivy typické pro lidovou píseň, které by se snadno daly považovat za klišé (slza, srdce, růže, dětství, víno). V Trojakově pojetí ovšem nejde o zašmudlané haraburdí, daří se mu tyto motivy rehabilitovat. Jednak tím, jak přirozeně je používá v kontextu básně, jednak tím, jak neotřelým (!) způsobem s nimi zachází (např. jeho metafory pro měsíc jsou jedny z nejlepších, co jsem dosud četl jmenovitě psí čelist zavěšená na hřebu). Je až s podivem, jak časté a přesto silné jsou u Trojaka metafory. Verš je melodický, znělý, často rýmovaný. A nese myšlenku. Není zde žádná hlušina, žádný přechod od obrazu k obrazu. Ty přirozeně defilují jeden za druhým, každý ve slastním verši (jinými slovy: Trojakovi se daří přirozeně vsouvat ucelené obrazy do jednotlivých veršů bez nutnosti tematického veršového přesahu). Výsledkem je, že čtenář má chuť zastavovat se u jednotlivých dvojverší nebo strof, recitovat si je dokola, zapisovat si je takovou mají vnitřní sílu a koherenci (motivickou i zvukovou). Ještě zmíním skvělé grafické zpracování knihy a povedený doslov Jana Štolby. A není co vytknout.... celý text
matej.kulistak


Strýc Kaich se žení Strýc Kaich se žení

Trojak opět ukazuje v čem je silný: výstavba obrazu plného smyslových vjemů, přirozený přechod od celku k detailu, pohádková zjevení - pokaždé nová, neokoukaná a přitom naprosto samozřejmá. A samozřejmě naprosto bravurní, jaksi mimovolný rým. Bylo to tak dobré, že jsem u prvního oddílu skoro usnul. Vše se zdálo být tak v pořádku a stejné jako dosud, že mě nic nenutilo dávat při čtení pozor. A pak přišla próza Antikaich a ta mě zcela probrala. Najednou je objeví jedno z klasických autorových témat (víra v Boha) v úplně novém světle, v metaúrovni. Z konstatování se přejde ke zpytování. Je to tak silné a nečekané, že je to naprosto skvělé. (Navzdory mírné šroubovitosti textu.) A pak už jsem byl vzhůru. A když jsem se už zase chtěl zasnít a ukolébat, vynořil se odnikud rozhovor s Amorem (mimochodem, Trojak je první český básník, u nějž mi antická mytologie připadá naprosto přirozená, ať se objeví kdekoli), který mě naprosto odzbrojil. Mám zato, že se básník odvažuje jít trochu dál, než dosud. Sondovat nové možnosti (například zničehonic se objevivší černý humor). A to mě moc baví. Mimochodem, skvělá je taky práce refrénem, který jsem napoprvé přešel, ale napodruhé (když se - opět - zničehonic objevil uprostřed jiné básně) ve mně zarezonoval velice silně.... celý text
matej.kulistak