Nové komentáře u knih Azar Nafisi
„Zdá se, že si budu muset znovu přečíst Lolitu. Ty holky z Íránu ji rozebraly a pochopily způsobem, který mě vůbec - ale vůbec nikdy nepřišel na mysl. A to jsem ji taky četla za totality. Jenomže ta jejich - islámská a hlavně mužská totalita - jim toho tolik vzala, že na druhé straně asi právě tím umožnila změnit a zesílit jejich vnímání a soucítění se "sestrou" - ženou/dívkou Lolitou. Žasnu a trochu se stydím.
Ono to vlastně není o Lolitě (jednotlivé kapitoly se jmenují Lolita, Gatsby, James, Austenová) a není to jen o literatuře; čím dál čtu, tím jsem užaslejší a nadšenější (a otřesenější)...
"V mé představě domova ovšem existovaly zásadní nesrovnalosti a problémy. Na jedné straně to byl Írán, který ve mně vyvolával nostalgii, vlast mých rodičů a přátel, s nimiž jsem trávila krásné večery u Kaspického moře. Stejně reálný byl ale i druhý, nový Írán, o němž jsme se dohadovali na schůzích a vzrušeně hledali odpověď, co vlastně davy v Íránu chtějí. Jak se revoluce v sedmdesátých letech radikalizovala, začali nám její vůdci zakazovat na večírcích alkohol, tanec a "dekadentní" hudbu. Povolené byly jen lidové písně a revoluční popěvky. Dívky musely mít vlasy buď ostříhané nakrátko, nebo svázané vzadu. Chtěli, abychom zanechali buržoazního zlozvyku studií."
(... jak jsou si všechny ty revoluce něčím podobné)
a úsměv, byl-li zpočátku nějaký jeho alespoň náznak - mizí a mrzne:
"Vrchní filmový cenzor, který působil v Íránu do roku 1994, byl slepý. Nebo skoro slepý. Než se stal filmovým cenzorem, vykonával úřad cenzora divadelních představení. Jeden z mých známých dramatiků mi kdysi vyprávěl, jak tento cenzor sedával v divadle a na očích měl tlusté brýle, které na první pohled víc zakrývají než odhalují. Po jeho boku seděl asistent, který svému nadřízenému popisoval, co se odehrává na jevišti, a cenzor pak asistentovi diktoval, které pasáže je nutno zakázat."
a po zamrznutí přichází už jen čistá hrůza:
"Zločinci si nezaslouží soud. Soudit zločince je porušování lidských práv. Lidská práva od nás požadují, abychom je zabili hned, jakmile se zjistí, že jsou to zločinci." (ájatolláh Chomejní v odpovědi organizacím hájícím lidská práva, jež protestovaly proti vlně porevolučních poprav)
JMÉNO: Omíd Gharíd
POHLAVÍ: mužské
DATUM ZADRŽENÍ: 9. června 1980
MÍSTO ZADRŽENÍ: Teherán
OBVINĚN Z: Prozápadní orientace; vychován v rodině s prozápadní orientací; příliš dlouho studoval v Evropě; kouří cigarety Winston; levicového smýšlení.
ODSOUZEN K: tři roky vězení, trest smrti
DATUM POPRAVY: 31. ledna 1982“... celý text
— ornemalin
„Tato kniha mě bohužel neoslovila, vzdala jsem ji v první čtvrtině.“
— Nofar197
„kniha je určitě zajímavá, dozvíme se o životě a postojích jedné skupiny Íránek, bohužel té nepočetné, nic nevíme o životě, strastech a postojích většiny, té, která je bez graotnosti pod vlivem náboženských vůdců a žije tak bídně, že stěží přežívá,, to oni určují, kdo bude v Íránu vládnout a kudy se země bude ubírat a ustavičné výhrůžky Západu je jistě nepřesvědčí o tom, že by měli svou zemi svěřit jiným než těm náboženským cvokům.“... celý text
— SputnikV
„Zajímavě pojatá kniha o vyučování západní literatury v podmínkách totalitní islamistické moci. Krvavá realita "revolučního" Íránu je popisovaná strohým klidným stylem (jakoby popravy a všudypřítomná šikana patřily k životu). Analýza stěžejních děl světové literatury jen tak mimochodem doplňuje celek. Výborné.“... celý text
— Crimble
„"Uplynul celý rok, než jsem se znovu vrátila k myšlence napsání této knihy, a další, než jsem se odhodlala chopit pera, jak se říká, a začít psát o Austenové a Nabokovovi a těch, které jejich díla četly a společně se mnou prožívaly.
Táto kniha zrejme nebude pre každého, nie je to totiž klasická beletria. Ako hovorí podnázov, ide o knihy a spomienky. Doslova a dopísmena. Kniha ležala dlhé roky a čala na svoj čítací čas, ktorý dozrel a prišiel a nastalo očarenie, ktoré som ani nečakala.
Je rozdelená na viaceré časti, v ktorých sa venuje rôznym autorom a dielam, no nie je to kniha iba o literatúre. Profesorka literatúry fascinujúcim spôsobom ukazuje ako sa úzko je prepojený život skutočný a ten v knihách, dokonca aj tých klasických. Prináša zaujímavé pohľady na niektoré romány, ktoré dodnes v čitateľoch vzbudzujú rozpaky, medzi inými aj na Lolitu. Takto nejako som si vždy prestavovala učenie literatúry.
Irán v rokoch 80-90, opisované situácie a udalosti v spoločnosti, ktoré si len sotva vieme predstaviť a pochopiť, spomienky na svoje žiačky a svojich priateľov (skutočné mená môže uvádzať iba pri tých,ktorí sú po smrti!), ktorí jej hlboko uviazli v srdci a ktorí si našli cestu ku knihách aj v ťažkých časoch a dokonca ovplyvnili ich budúcnosť. Autorka hovorí, že hádanie sa so študentmi kvôli spisovateľom patrí k jej najkrajším spomienkam, akoby to ich písanie predstavovalo otázku života a smrti.
Nejde o strhujúci príbeh, ani sa tak nečíta, veľa som premýšľala nad jednotlivými stranami. Osvedčilo sa mi dávkovanie 20-30 strán :) Nie som teda žiadny plačko, ale táto kniha mi dala zabrať :)
"Žili jsme ve společnosti, která popírala, že by literární díla mohla mít nějakou hodnotu, a uznávala je jen jako služky čehosi naléhavějšího - zejména ideologie. V naší zemi se všechno, i ty nejsoukromnější činy a gesta, vykládalo politicky. Barva mého šátku nebo otcovy kravaty byla symbolem západní dekadence a imperialistických sklonů. Mužská tvář bez vousů, vzájemné podání ruky mezi příslušníkmi opačného pohlaví, potlesk nebo pískání na veřejných shromážděních, to všechno bylo označováno za napodobování Západu a tudíž dekadentní, součást imperialistického spiknutí s cílem svrhnout naši civilizaci a kulturu."
"Islámská republika nás uvrhla zpátky do časů Jane Austenové. Buďtež požehnána předem domluvená manželství! Dnes se dívky vdávají buď proto, že je k tomu donutí příbuzní, nebo aby získaly zelenou kartu, případně finanční zabezpečení, anebo kvůli sexu - lidé uzavírají sňatky z nejrůznejších důvodů, ale jen zřídka z lásky."
"Byly jsme nešťastné. Srovnávaly jsme svou situaci a své schopnosti s tím, čo všechno bychom mohly mít, a nijak nás neutěšovalo, že miliony jiných jsou na tom ještě hůr než my. Proč bychom měly být šťastnější nebo spokojnější při pomyšlení, že někdo jiný je nešťastný?"“... celý text
— zuzulique
Knihy Azar Nafisi
| 2011 |
 Jak jsme v Teheránu četly Lolitu |
Štítky z knih
totalitní stát islám Írán americká literatura anglická literatura feminismus totalitní režimy o knihách ženy v islámu íránská literatura
Nafisi je 1x v oblíbených.