Antonín Koniáš

česká, 1691 - 1760

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Vejtažní naučení Vejtažní naučení

Pod názvem Vejtažní naučení vyšly tyto komentáře k novozákonním biblickým textům, které jsou čteny o nedělních mších, jen v prvém vydání v roce 1740, další vydání již s názvem Postylla. Vyšlo to několikrát, komentuji vydání z roku 1756. Člověk, který zná autora pouze z Jiráskova Temna (kde je mu zcela mylně připsáno autorství Písně o mukách pekelných), je vlastní literární tvorbou Antonína Koniáše překvapen. Je velmi mírná, krásně spojuje přesvědčivou argumentaci pro křesťanský katolicismus s vysokou estetickou hodnotou textu. Spisovatel jinověrcům nevyhrožuje, on s nimi velmi soucítí. Lituje je, protože svým životním zaměřením se odchýlili od víry, která vede ke spáse. A on chce aby spaseni byli. Pozdně barokní emotivita je zde podávána velmi jemně, vůbec ne bojovně. Dovolím si ukázku - z výkladu evangelia o nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě z třetí neděle po Třech králích: " Ó jak veliká ztráta jest ztratiti Boha a s Bohem všecko, coby duši, coby tělu právě potěšitelné a prospěšné býti mohlo. Tak veliká škoda jest ztratiti Boha, jak veliká dobrota jest sám Bůh. Bůh jest nesmírná dobrota, ztratiti tedy Boha jest nevyslovitelná škoda. Kdo Boha nalezne, nalezne všecko, kdo Boha ztratí, ztratí všecko."... celý text
Legens


Tři písně Antonína Koniáše Tři písně Antonína Koniáše

Pater Antonín Koniáš tyto texty pouze převzal ze starších zdrojů. Nebyl jejich autorem, jak se nám přesvědčivě snaží namluvit Alois Jirásek ve svém románu Temno. Pokud vím, tak v češtině se poprvé objevily v kancionále Matěje Václava Šteyera (první vydání v r. 1683, a to si nejsem jist, jestli i tu českou verzi nepřevzal i on z nějakého staršího zdroje), odkud je převzal v r. 1719 Jan Josef Božan do svého kancionálu Slavíček Rajský. Zejména text Písně o mukách pekelných odpovídá rannému baroku, pro které je typické strašení peklem ("Strach z pekla je pro vlažné křesťany totéž, co bič na líné voly." - citát z Postilly Georga Scherera - 1540-1605, v češtině to vyšlo ve dvou dílech v překladu jezuity Jana Barnera v letech 1704 a 1724). Samotný Antonín Koniáš v tom co napsal sám psal daleko mírněji, krásnou češtinou, uvádí velmi hodnotné prokatolické argumenty. Vyrůstal v období vrcholného baroka a jeho hlavní díla jsou spíše z doby pozdně barokní. Jeho Postillu oceňoval i vlastenecky zaměřený exjezuita pater Stanislav Vydra, známý z Jiráskova F. L. Věka.... celý text
Legens


Tři písně Antonína Koniáše. Píseň o mukách pekelných Tři písně Antonína Koniáše. Píseň o mukách pekelných

Kongeniální – páter Koniáš a Váchal si zkrátka sedli. Jenom bych ráda upozornila na fakt, který samotnému Váchalovi zřejmě unikl, že písně nejsou autorským výtvorem našeho barokního misionáře, nýbrž překladem německého jezuity pátera Frankla. I překlad ovšem může být umělecké dílo. „Ty někdy jasné očičky, jež se nad hvězdy skvěly a jako drahé perličky na čele se třpytěly, místo krásných věcí jasných musí na ďábly hledět, a na věčnost, co slunečnost jest, nikdy víc nevědět. …"... celý text
JulianaH.



Tři písně Antonína Koniáše Tři písně Antonína Koniáše

Kongeniální - páter Koniáš a Váchal si zkrátka sedli. Jenom bych ráda upozornila na fakt, který samotnému Váchalovi zřejmě unikl, že písně nejsou autorským výtvorem našeho barokního misionáře, nýbrž překladem německého jezuity pátera Frankla. Ukázka z Písně o mukách pekelných: Ty někdy jasné očičky, jež se nad hvězdy skvěly a jako drahé perličky na čele se třpytěly, místo krásných věcí jasných musí na ďábly hledět, a na věčnost, co slunečnost jest, nikdy víc nevědět. …... celý text
JulianaH.