Anna Hájková

česká, 1978

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Poslední ghetto: Všední život v Terezíně Poslední ghetto: Všední život v Terezíně

Kniha není určena širší laické veřejnosti, ale to je myslím zjevné i z rozhovorů autorky pro česká média, už ne tolik z prezentace nakladatelství. Nejde o jednoduché čtení do vlaku nebo nějakou příručku, fakticky to je český překlad vědecké práce. Kniha by neměla být tou první, kterou o Terezíně budete číst, ale ujišťuji vás, že jakmile se „prokoušete“ první kapitolou a uděláte si jasno v několika pojmech, tak čtení bude čím dále snadnější, poutavé a k zamyšlení. Já osobně - s ohledem na dřívější články a mediální výstupy autorky – jsem očekával více slov k a) k genderu, zejména když autorka v knize tvrdí, že gender v Terezíně fungoval jako základní výraz identity, a k b) sexualitě, zejména když autorka tvrdí, že sex fungoval jako prvek normality potvrzení prestiže. Je vidět, že za knihou jsou stovky (asi i více) hodin studia.... celý text
DědaMráz


Poslední ghetto: Všední život v Terezíně Poslední ghetto: Všední život v Terezíně

Byť kniha obsahuje velké množství zajímavých informací, styl psaní asi není určen širší veřejnosti. Očekávala jsem více prostoru věnovaného každodennosti a běžnému životu, avšak značná část knihy je spíše věnována sociologické studii ghetta a čtení bylo spíš monotónní. Nejvíce přínosné a čtenářsky příjemné byly vždy konkrétní příklady osudů jednotlivců.... celý text
AlbionFoxyFox


Čekám, až se vrátíš Čekám, až se vrátíš

Ta kniha je skvělá. Ale je skvělá jen díky deníkové části, konkrétně první deníkové části Janyho. Krátký, ale přesto silný text s významnou výpovědní hodnotou. Výrazně slabší je ale vše ostatní, do čeho autorka A. Hájková vlastní rukou zasáhla. Jistě je to vzdělaná odbornice, k poutavému textu mají její komentáře daleko. Ten text je tak mizerně napsaný, že jsem se jím musela prokousávat třikrát, a to jen proto, že jsem to sama ze studijních důvodů potřebovala. Ale dávám pět hvězdiček, a to proto, že těch pár stránek deníku muže, který byl popraven, za přečtení této knihy prostě stojí!... celý text
Katrinreading



Čekám, až se vrátíš Čekám, až se vrátíš

Autorka historička zveřejňuje deník své prababičky (vězněné v koncentračním táboře) psaný hned po osvobození od května 1945 do června 1946, kdy čekala marně na svého muže též vězněného v koncentráku. Druhým deníkem jsou zápisky babiččina prvního snoubence, které si psal po jejím zatčení v březnu 1944 až do srpna 1944, kdy byl sám zatčen a jako Žid zavražděn v Osvětimi. Škoda, že k dispozici nejsou vzpomínky či deníky samotné autorčiny babičky Aleny Hájkové, rozené Divišové. Jedná se o poctu, složenou jedné obyčejné, skromné a pracovité ženě prababiččce Pavle Hájkové (1898-1993)... celý text
cori