Andrew Miller

anglická, 1960

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Čistý
Čistý
Důmyslná bolest
Důmyslná bolest

Nové komentáře u autorových knih

Čistý Čistý

„Zvláštní kniha. Občas jsem si říkala, že je hezky napsaná, občas byla prostě divná s dlouhými popisky ničeho. A o čem to vlastně celé bylo?“
— Lenny33

Čistý Čistý

„V Paříži jsem nikdy nebyl. Ta současná mě vlastně ani ničím neláká. Ale z tý starý mám pocit, že jsem v ní prožil několik životů. Strávil v ní dlouhý dny a noci strádáním, blažeností, prožíval útrapy žebráků, smutek herců veselých rolí, nepochopení malířů slavných obrazů i zármutek žen a matek padlých vojáků. Procházel velkorysý ulice i zapadlý zákoutí opilej vínem, absinthem či geniem loci. A v posledních dnech jsem pak trávil čas úmorným přesouváním kostí z hřbitova zvanýho Neviňátka. Ve vzduchu je cítit revoluce. A taky smrad linoucí se ze zahnívajícího místa posledního odpočinku mrtvých. Všudypřítomná hniloba se však dotýká i živých. Po boku inženýra Jeana-Baptista, na jehož bedra naložil sám ministr přetěžkej úkol, jsem čelil zápachu starýho pohřebiště, nevoli místního obyvatelstva i tajuplnýmu nadpřirozenu, jež podobný místa obklopuje. Čistý není žádnej historickej román ve stylu těch největších literárních klasiků, ale to nevadí, to po něm ani nechci, vždyť jej nenapsal Victor Hugo, prokristapána, ale Andrew Miller. A ten do něj vložil kouzlo, kterým mě přikoval ke každý stránce svýho románu, abych došel až na jeho konec, vykopal si hlubokou jámu a tam uložil svý ostatky.“... celý text
— OdvaznyMladyMuz

Čistý Čistý

„Přečteno už před asi dvěma lety. Teď se ke mně dostalo něco o pařížské kostnici, vzpomněla jsem si na Čistého a překvapilo mě, jak je kniha ve mně uložená, atmosféra, jakýsi smutek hlavního hrdiny. Na děj si vzpomínám jen v hrubých obrysech, spíše na popsané reálie, což bylo velmi zajímavé, a pak na pocit, který ve mně četba vyvolávala - že jsem přítomna v těch časech. Něco na té knížce je.“... celý text
— mol378

Čistý Čistý

„Dvě hvězdy, dvě slova - promrhaný potenciál. Škoda...“
— iatros

Důmyslná bolest Důmyslná bolest

„Prvních 50 stran jsem knihu chtěla zahodit. Na necelých 300 stran byl úvod do děje dost vleklý. Pak se asi 100 stran četlo výborně. Hlavní hrdina James Dryer, který necítí bolest, si dokáže udržet čtenářovu pozornost. Ale v Rusku se to zase zvrtlo a závěr knihy byl najednou až uspěchaný. Dočítala jsem s pocitem, že se toho moc nestalo. Kromě životopisu hlavního hrdiny nepřinesla kniha nic - žádnou zápletku ani hlubší zamyšlení.“... celý text
— Zelený_Drak

Přejít na knížky autora