Alžběta Hlásková

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

(Re)design rodiny pro 21. století

Manuál hravého rodiče

Nové komentáře u autorových knih

Manuál hravého rodiče

„Jako babička to beru jako inspiraci právě k 'pozitivní manipulaci' menšího dětského kolektivu (třeba jako je ten náš 5 * 3 * 16 měs :o) Nápady jsou inspirativní protože s malýma svéhlavičkama to často jinak než oklikou nejde. Je to o hravosti a intuici. Za mě to není vychovná kniha, ale tipy na předcházení konfliktům, jak se píše v anotaci... 4/5“... celý text
— Chesterton

(Re)design rodiny pro 21. století

„Stručné shrnutí moderního přístupu k výchově. Stručnost ocenil zvlášť můj muž, který jinak na vychovny knizky moc neni. A jednotlive kapitoly / témata nám dobře posloužily jako podněty pro společnou diskuzi nad výchovou, jak jsme to měli my sami, jestli ne/souhlasíme, proč a jak to chceme dělat my Také jsem ocenila přiklady vět a konverzací. To byla asi vždy ta nejnázornější část. Jinak spoustu rad bylo obecných, nerozvedených do většiho detailu. Pokud by to byla má první kniha o výchově, byla bych spíš zklamaná nebo naštvaná. Ale já ji četla jako již nekolikátý zdroj a v tomto ohledu (shrnutí nejen za konkrétní věk, ale celkově; přistup, podněty k diskuzi..) mi posloužila skvěle.“... celý text
— jalious

(Re)design rodiny pro 21. století

„Knížka obsahuje spoustu tipů, které určitě jsou po každého rodiče užitečné, ještě se k ní jednou chci vrátit a vypsat si ty, které oslovily mě. Přesto se najde pár věcí, které bych knize vytkla. Občas mi přišlo, jakoby se Alžběta potřebovala pochlubit, jak jsou skvělí rodiče, ale to je jen můj pocit. Co mi vůbec nesedlo bylo "dělání si legrace s dětmi" chápu, že je to potřeba, ale já to určitě budu dělat jiným způsobem, než že půjdeme po ulici a budu dělat dřepy, abych pobavila dítě apod. To bych si připadala jako blázen. Obecně myslím, že je to kniha, kde si každý vybere to svoje, ale je potřeba se nad tipy zamyslet, které chcete ve výchově využívat a které ne. Ale je v ní určitě shrnuto spoustu užitečných tipů.“... celý text
— Mrs.Depp

Manuál hravého rodiče

„Čekala jsem od knížky víc. Pár aktivit mi přišlo fajn, dcerkám se líbila třeba hra na palačinku, ale některé mi přijdou spíš jako manipulace s dítětem - například používat "ne abys", i když ve hře, abych dosáhla opaku toho, co dítěti jako zakazuji? Asi to funguje, ale nepřijde mi fajn mást dětem hlavu v tom, co po nich chceme. Ale obecně, při listování knížkou mě napadaly jiné aktivity, šité na míru mým dětem. Takže jako inspirace je asi použitelná.“... celý text
— maure

(Re)design rodiny pro 21. století

„Tohle není typická kniha o výchově a rodičovství. Jde o zkušenosti partnerů Hláskových - rodičů a pěstounů. Jde o typicky moderní, rádoby vtipnou publikaci, kterou přelouskáte za jeden den. Velmi stručná, plná odrážek, obrázků, boxíků a shrnutí. Žádné hluboké myšlenky, vysvětlení, citace nebo zdroje tady nenajdete. Myšlenky, které se mi líbily: - Výchova se děje pořád v běženém životě. Ne jen ve chvílích, kdy se o to snažíme. - Děti chceme vést k zodpovědnosti, ne poslušnosti - Nápad na ranní rande (i když ne vždy a všude je to proveditelné) - Mazlením dítě nerozmazlíte - Stestk se dá převést na těšení se - V pubertě už nezbývá než doufat, že jste dítěti v mládí věnovali dost pozornosti a výchovy - Rodiče jsou prostě příklad a vzor Celkově mě ale kniha neoslovila. Neobsahuje žádné převratné ani zajímavé myšlenky, návody, rady ani praktické tipy. Jde v podstatě o deníček Alžběty, kdy čtenář musí snést její výlevy, myšlenky, pocity...Spousta vět a diagramů nedává smysl. Většina textu je jen omáčka. V podstatě stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly. I když někdy shrnutí příliš nekoresponduje s jejím obsahem. Věty se často opakují a obsahují dost hrubek. Vypadá to, že Hláskovi nedělají nic jiného, než jen promýšlejí, vyjasňují si a domlouvají se. Osobně mi velmi vadí, když Alžběta mluví za Vráťu a taky špatné použití odpovědnosti/zodpovědnosti. Chybí mi konkrétní tipy a rady - píší, že "učili děti odpovědnosti", "ukázali jsem jim hranice", "zajistili věkově různorodé prostředí"...ale už se nikde nedozvíme, jak to vlastně dělali. Všechno je jen vágní a obecné. Nedočkáme se žádného věkového rozdělení. Čeho je naopak víc než dost jsou snad samozřejmé věci jako je mluvení na miminko, blbnutí s dětma, šeptání v noci, seznamy dárků... Část o lhaní mi přišla nedostatečná. Vůbec nezmiňovali vývojovou fázi, kdy děti zjišťují, že můžou mít v hlavě jednu představu a říct něco jiného. S některými principy nesouhlasím (negativní emoce, manipulace a neustálé odvádění pozornosti, nucení k překonávání strachu, přivazování dětí kam jen to jde) a některé přístupy mi vůbec nedávaly smysl (proč musí děti v zimě chodit spát dřív?). Vtipné mi přišlo, jak se mají děti "včas osamostatnit" a od 15 jim už nekupují oblečení, protože přece můžou chodit na brigády a vydělat si sami. Docela by mě zajímalo, co vlastně dělá Vráťa za práci, vzhledem k tomu, jak si může upravovat pracovní dobu.“... celý text
— Turmee

Přejít na knížky autora