1. Domů
2. Autoři
3. Abigail Gibbs
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 3
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Abigail Gibbs

Večeře s vampýrem

„Příběh je výjimečný tím, že hned s první stránkou dokáže ponořit do děje, což někdy nebývá běžné. Tady se však okamžitě přejde do středu dění. Londýn. Trafalgarské náměstí. Hodina po půlnoci, to rozhodně není ta nejlepší kombinace pro toulky městem. Violet Leeová se přesto přesně tady a teď ocitá, čeká totiž na svou kamarádku, ale ta nepřichází. Violet už má dost čekání a tak volá svému otci, aby ji tu vyzvedl. Ještě k tomu jí začíná být pořádná zima a navíc se něco děje. Violet cítí, že se schyluje k něčemu hroznému, navíc telefon nikdo nezvedá, co teď? Violet nezbývá nic jiného, než se schovat za stromy a čekat. Následně se před ní začne odehrávat scéna, jako ze špatného hororového filmu, bohužel pro ni je to skutečné. Tři desítky mužů, ozbrojených jakýmisi ostrými holemi, tu stojí proti šestičlenné partě pohledných mladíků, kteří jsou podivně bledí, rychlí až k neuvěření a především naprosto nelítostní. Kdo by sázel na převážnou většinu, ten by se vážně seknul, bledí vyhrávají na plné čáře! Mezi třiceti muži během chvíle není ani živáčka. Ve světle pouličních lamp se odrážejí zkrvavená těla, pach krve je cítit všude kolem a strachem ochromená Violet se modlí, aby si jí tihle odporní vrahouni nevšimli. Pak, ale její strach na okamžik přemůže znechucení nad tou strašlivou řeží a hlavně nad těmi, co ji mají na svědomí a začne skoro neslyšně klít, když v tom je objevena. Poté už celá situace nabere rychlé obrátky, všechno Violetino vzpírání a chabé pokusy o útěk jsou k ničemu. Je unesena. Řítí se nocí v černé limuzíně ve společnosti "lidí", co právě bez sebemenší špetky soucitu popravili desítky mužů. Co s ní asi udělají? Kam ji to vezou? A proč ji vlastně ještě nezabili? Violet si není jistá vůbec ničím, jistě ví jenom to, že opouští celý svůj dosavadní život, a možná už nadobro. Za svítání se nachází uprostřed paláce, královského paláce a hlavně mezi jeho nezvyklými obyvateli. Z celé této strašné události, se stává ještě mnohem strašlivější, aniž by to Violet tušila, byla unesena vampýry. Unesli ji ta stvoření, o kterých si doposud myslela, že jsou jen pouhou smyšlenkou hromady filmařů a spisovatelů. Ač je jenom obyčejný člověk, má ale Violet také své eso v rukávu - ublížit jí by znamenalo, rozpoutat válku mezi lidmi a vampýry. Ani to však Kasparovi, dědici vampýrského trůnu, nebrání, aby ji při každé příležitosti patřičně trýznil. Navíc princ Kaspar je zvyklý brát si co chce, a kdy chce, jak se mu zlíbí. Ať je to, co je to. Violet tedy alespoň doufá, že se jí nějak podaří uniknout ze spárů svých temných únosců. Pak ale události naberou na obrátkách a ona se musí ptát - Je tohle vážně její osud? TEN, který jí byl předurčen? Musím říci, že tahle kniha mě naprosto ohromila, při čtení jsem mnohokrát zatajovala dech, nemohla jsem knihu vůbec pustit z ruky a byla jsem neustále ve velkém očekávání, co bude dál. Nadšení mě provázelo od začátku až do konce. Po úplném konci jsem se už jen ptala sama sebe, jestli je tohle strhující dílko opravdu autorčina prvotina - tleskám, všechna čest. Autorka píše přehledně a obzvlášť poutavě. Celé dění má mnohem hlubší podtext, než se může na první pohled zdát. Na příběh je nahlíženo dvěma pohledy, většinu kapitol je to Violetin, občas Kasparův. Je víc než zajímavé sledovat, jak uvažuje Kaspar a co si myslí Violet. Pokud jde o postavy, všechny byly osobité, měly svůj charakter a měly v ději své místo. Violet si mě svou povahou opravdu získala. Byla silná, odhodlaná a věděla co chce, nenechala si vnutit nic, co by se jí příčilo. Občas samozřejmě kvůli nastalým okolnostem propadla depresi a slzám, což v její situaci působilo velmi přirozeně a autenticky. A Kaspar? To je kapitola sama pro sebe! Kaspar je princ, následník trůnu, a taky si to velmi dobře uvědomuje, z jeho sebevědomí by si Varnovi mohli vystavit další palác! Všem neustále dává najevo svoji celkovou výjimečnost a postavení, na světě pro něj (a podle něj) není žádná věc, majetek, dívka nebo zajatkyně, na kterou by neměl výsostné právo. Ale hlavně je, jaký je... Je vampýr a to nezmění ani stesk po matce, dokonce ani láska! Příslušnost k vampýrům je zkrátka něco, co patří k jeho podstatě. Něco, čeho se nikdy nezbaví ani nechce zbavit. Právě tím mi kniha přišla jedinečná a měla jsem ji ještě raději, ve spoustě podobných příběhů se totiž setkávám s padouchy a zlouny, kteří jsou zlí, ale vlastně nejsou, oni vlastně to zlounství nechtějí, něco se objeví, někoho poznají a ze zmetků a nestvůr se najednou stanou napravení hodní hoši - TADY NE - Kaspar je vzpurný, nelítostný vampýr, a tím také zůstane, ať se děje cokoliv. S touhle stinnou stránkou Kasparova já se ostatně Violet setkává, když v něm její ostré poznámky (ty jsou její jedinou obranou), vyvolají obrovský vztek, což se děje velmi často. Byly okamžiky, kdy byl na ni Kaspar vážně strašně zlý, a já si říkala, že to už opravdu přehnal, ale stejně jsem si jej oblíbila i s tím jeho vztekem, byl zkrátka k sežrání tím svým zvráceným způsobem. Také ostatní hrdinové mi vždy něčím přirostli k srdci. Knize proto patří můj obdiv a autorce velký dík za to, že mi připravila tak vynikající požitek ze čtení.“... celý text
— JitulHa

---

Růže podzimu

„Na knihu Růže podzimu jsem se těšila. Jednak má opět krásnou obálku a dvak je to druhý díl knihy Temná hrdinka, která byla velmi příjemným čtením. Děj knihy se tentokrát neodehrává mezi vampýry v druhé dimenzi ale v první dimenzi mezi lidmi a Čaromocnými. Hlavní hrdinkou je vévodkyně Autumn Rose (nesnáším to přeložené Růže podzimu) a princ vládnoucí rodiny Čaromocných Fallon. Ve vyprávění příběhu se nám tito dva střídají, na což jsem si zvykla už v Temné hrdince. Že je Autumn Rose První hrdinka jsme věděli už z předchozí knihy. V této se vracíme na začátek, kdy to ještě neví ani ona sama. Je jí 15, chodí do normální školy v lidském světě, pracuje v kavárně a krom toho je také strážkyní školy. Tu má za úkol hlídat před Exterminy, což je jakási obdoba lovců vampýrů, jen tihle mají zálusk na Čaromocné. Nedávno jí zemřela babička a tak je z toho Rose celá rozhozená a krom toho ji také ve škole šikanují spolužačky. Situace se otočí, když školu začne navštěvovat i princ Fallon a prozradí žákům Rosino pečlivě skrývané tajemství – je anglickou vévodkyní. Tato druhá kniha i přes to, že byla autorsky „vyspělejší“ mě bavila o něco málo méně než Temná hrdinka. Možná proto, že mi Rose připadala občas nevysvětlitelně hysterická a kvůli některým věcem moc vyváděla. Byla až moc krásná, až moc ušlechtilá a nevinná a Fallon byl trochu moc zamilovaný trouba a trochu moc po něm šílely všechny holky ve škole. Také potenciál Čaromocných mi připadal nevyužitý, krom létání (toho využívali až moc), ale co ostatní magie? Přece ji nemohli používat jen na posílání zavazadel, úpravu vlasů a oblékání, jak to v knize bylo. Na konci se sice objevil jakýsi magický rituál, ale opět jen mlhavě naznačený. Slečna autorka se mohla trochu více zabývat magií, když už zasadila děj mezi čaroděje, místo toho utratila zbytečně moc stránek na Autumnino duševní rozervano. Kniha nebyla úplně špatná, ale kdyby to byl první díl série, tak už druhý číst nejspíš nebudu. Takhle musím doufat, že to byl pouze mírně nepovedený krůček mezi skvělým prvním dílem a zatím záhadným třetím. Slečna autorka si svým členěním na devět dimenzí otevřela cestu nejen k upírům a čarodějům, ještě byli zmíněni také vlkodlaci a elfové a pak něco jako vodní lidé, tak jsem mocně zvědavá na další díly knihy, jestli budou. Vzhledem k tomu, že kniha doputovala do Levných knih, tomu moc nadějí nedávám, ale necháme se překvapit.“... celý text
— Nikolaoss

---

Večeře s vampýrem

„Temná hrdinka byla opět úlovkem z Levných knih a ke mně se dostala především díky své hezké a výrazné obálce – jasný důkaz, že dobrá obálka je důležitá a práce grafika se nemá podcenit. Dle anotace jsem předpokládala, že půjde o upírovskou oddechovku, nic moc světoborného, zhruba srovnatelného se Stmíváním. Předem je nutno zdůraznit, že slečně autorce bylo v době psaní knihy patnáct let a na výsledném díle je to maličko poznat a to nemyslím nijak ve zlém. Dílo bylo původně publikováno na blogu a až po velkém čtenářském zájmu se dočkalo knižní podoby. Hned od začátku se zdálo, že slečna Gibbsová četla nejen zmíněné Stmívání, ale i Nástroje smrti a Vampýrskou akademii a možná další díla, která jsem zase nečetla já :). Inspirace je celkem vidět, jenže je otázka, co se dá na poli romatických upíráren vymyslet, co už vymyšleno nebylo. A navíc slečna autorka vůbec nepíše špatně a kniha, pokud je brána jako nenáročná oddechovka se čte hezky. Na tak mladou autorku má slečna Gibbsová zajímavý styl a bohatou slovní zásobu a i když se občas nějaké to klišátko mihne, není vůbec žádný důvod jí to jakkoliv vyčítat, protože jako celek je příběh dobrý a čtivý. Autorčin svět je poměrně zajímavý. Skládá se z devíti dimenzí, které jsou téměř totožné. Ve všech žijí lidé a nějaký druh Temných bytostí. V příběhu poznáme dva z nich – Vampýry z druhé dimenze a Čaromocné z první. Mezi dimenzemi je možné se pohybovat, a všechny spolu politicky spolupracují v rámci rady Interu, ve které zasedají zástupci Temných bytostí. Na základě uzavřeného paktu Terra nesmí temní ubližovat lidem. Politika v knize byla vůbec zajímavě propracovaná, žádné nelogičnosti, žádné skřípačky, klobouk dolů před slečnou autorkou :). A abych nezapomněla: samozřejmě v každé dimenzi žije nějaký druh lovců, kteří jdou Temným po krku. Hlavní hrdinkou a spoluvypravěčkou děje je dívka, Violet. Co mě na ní zaujalo, jsou neobvyklé oči – proč nemůže mít hrdinka normální oči? Co je na nich špatného? Tahle je má fialkové – copak to je barva pro oči? No nic :). Jednoho krásného… noci, se stane svědkyní hromadné vraždy v Londýně, kterou spáchá Kaspar a jeho vampýrská partička a protože nechce nechat svědka, je Violet unesena na jejich sídlo Varnley a stává se rukojmým. Pochopitelně jsou jí nejdříve všichni odporní ale postupně odpor slábne, jak se zamiluje do… jednoho z vampýrů (klíšátkó:)). Situaci komplikuje to, že je dcerou vysoce postaveného lidského politika, který vampýry těžko snáší a diplomatická situace je tedy Violetiným únosem hodně vyhrocená. Hlavní hrdina muž, či spíše vampýr Kaspar, je princ a následník trůnu a chová se jako idiot (pink sem klišátko :)), alespoň tedy zezačátku. Je to mizera, který střídá holky jako ponožky (pink další klišátko). Taky se střídá s Violet při vyprávění, i když jeho úhly pohledu nejsou tak zajímavé jako její. Některé dialogy v knize byly trochu nepodařené, ale bohatě to vynahrazovala zajímavá slovní zásoba a pěkně vykreslený příběh. Violet byla občas drzá a vtipná a to se mi na ní líbilo :). Jediné, co mi lezlo na nervy a to dost byl výraz „zavřísknout“. Violet zavřískávala v jednom kuse. Co je špatného na tom, kdyby občas prostě ječela, vykřikla nebo dělala cokoliv jiného, jen by mohla přestat zavřískávat :). Milostný trojúhelník mi tentokrát nevadil, protože nebyl zbytečně natahovaný ani přehnaný. Violet se rozhodla poměrně rychle a netahala ani jednoho z pijavek za fusekli nijak dlouho. Upíři nebyli nesmyslně vege, byli takový víc přirození, prostě upír pije krev z lidí a občas někoho zabije – nomálka, ne?. Celkově nepůsobili tak moc emo jako ve Stmívání. A žádný se netřpytil a nebyl dokonalý klaďák. Dokonce ani romantika nebyla taková tak klasická, lacině románková, ale naopak byla místy dost syrová a popisy některých scén poměrně žhavé :). Slečna autorka se nevyhýbala ani mírně brutálnějším scénám, ale jsme přece mezi upíry, tak se s nějakou tou kapkou krve musí počítat (že by četla i Anitu Blake? :)). Bohužel jsem moc nepochopila, v čem spočívá význam Hrdinek, ale necháme se překvapit v dalších dílech :). Protože toto je opravdu zajímavá část, kterou se kniha odlišovala od jiných. Trošku (v rámci možností) se k tomu rozepíšu: kdysi dávno předpověděl věštec příchod devíti Hrdinek, které napraví vztahy mezi Temnými bytostmi a lidmi. Doba Hrdinek právě nastala. V první dimenzi – ve světě Čaromocných, se objevila první z nich, která má najít a shromáždit ty ostatní. Víc bohužel nevím :), protože nebylo zatím o moc více prozrazeno. Na konci knihy budeme znát dvě z Hrdinek. Kniha byla v lecčem dost předvídatelná, ale to vůbec nevadilo tomu, abych si čtení maximálně užila a příjemně si u ní odpočala. Bude se určitě líbit fanouškům Stmívání a možná i Vampýrské akademie. Opravdu byla překvapivě dobrá a v lecčem originální. Doufám, že vyjde více knih než dva díly, které už mám.“... celý text
— Nikolaoss

---

---

Růže podzimu

„Na Autumn není na první pohled nic až tak zvláštní. Na druhý však zjišťujeme, že má možnost zachránit svět a školu, ve které studuje, má chránit před temnými silami, které jsou všude okolo. Autumn má však plno otázek, na které zdánlivě nikdo nezná odpověď a od té doby, co jí před půl rokem zavraždili babičku, již nemá nikoho blízkého, s kterým by si mohla promluvit. Znenadání se však ve škole objevuje chlapec jménem Fallon a Autumn ví, že se tady neobjevil jen tak. Snaží se zjistit, co tady dělá, proč její babičku zavraždili, a také hledá odpovědi na spousty dalších otázek, které jí nikdo nechce (nebo nemůže) zodpovědět. Abigail Gibbsovou známe všichni jako autorku prvního dílu Temných hrdinek s názvem Večeře s vampýrem. Tak jen krátce. Abigail se narodila v roce 1994 v anglickém Brixhamu, ale vyrůstala v Devonu. Momentálně studuje anglistiku na Oxfordské univerzitě. Zajímavostí je, že je zastánkyní vegetariánství a děsí se krve, a právě to jí vedlo k napsání prvního dílu Temných hrdinek, již zmiňované Večeře s vampýrem. Text tohoto románu začala nejdříve zveřejňovat pod pseudonymem na internetu a po třech letech se příběh dočkal i papírového vydání. Druhý díl Temných hrdinek zčásti navazuje na díl první. Tyto dvě zatím vydané knihy však nespojuje stejná hlavní postava. Postavy se zde prolínají, ty, které známe z prvního dílu, se v druhém objevují spíše jako postavy vedlejší. To, co knihy spojuje, je hlavní linie příběhu a hlavní téma - hrdinky. Kniha zaujme tím, jak je propracovaná. Všechno do sebe dříve či později začne zapadat a vy se jen divíte, jak je to možné. Podobně jako hlavní osa příběhu je zajímavá a tak nějak neokoukaná. Objevují se zde typické postavy pro YA jako jsou vampýři a další, ale autorka jim ani zdaleka v knize nenechává tolik místa. Spíše dává důraz na linie více příběhů, které se po určitě době střetnou, aby se vzápětí opět rozpojily. Co se týče hlavních postav, první místo zde zastává Autumn Roseová. I když je pravda, že kapitoly s názvem jejího jména převažují, objevuje se zde i sem tam kapitola s názvem Fallon, ke kterému se vrátím vzápětí. Autumn jako hlavní hrdinka si nepřipouští, že by byla nějakým způsobem výjimečná a snaží se to všemi možnými prostředky potlačit. Někdy čtenáři přijde toto její snažení až extrémní. Musím se přiznat, že mi jako hlavní postava příliš k srdci nepřirostla. Na druhou stranu se vždy snaží postavit nebezpečí a nepřátelům čelem, což ji sice šlechtí, ale ne vždy je vše takové, jak se na první pohled zdá. Fallona bychom mohli považovat za druhou hlavní postavu knihy. Objeví se zčistajasna, ale postupem času zjišťujeme, že vše má svůj důvod, a také důsledek. Po počátečních nedorozuměních se Fallon s Autumn sbližuje, až postupem času zjistí, že spolu jsou daleko mocnější než každý zvlášť. Violet Leeovou známe již z prvního dílu této série. A právě o ní má Autumn sny, které se zdají velmi živé. Ačkoliv se to nezdá, hraje i v této knize Violet důležitou roli. Autumn totiž musí najít způsob, jak Violet zachránit dříve, než se sny stanou skutečností a bude již příliš pozdě na záchranu nejen Violet, ale i spousty dalších. Vzhled obálky Temné hrdinky 2 vás určitě zaujme na první pohled. Líbí se mi, že název koresponduje s barvami, které jsou výhradně podzimní. Obálka má podobný styl jako díl první a to je jen dobře. Čtenáři si pak rychleji tyto dvě knihy spojí. Vzhled obálky určitě zaujme, a když jsem ji viděla v knihkupectví, tak tuto vlastnost opravdu má. Co bych knize vytkla je snad až přílišná rozvláčnost děje. Velice často se mi při čtení stávalo, že jsem se v příběhu ztratila a někdy zde bylo až moc informací najednou, které prostě nejde strávit všechny naráz. Nicméně musím podotknout, že to hlavní, zde poté bylo zdůrazněno, a také autorka nám tyto informace připomenula vícekrát. Z toho všeho plyne, že druhá kniha Temných hrdinek je opět stejně zajímavá jako ta první a již se těším na třetí díl, který by měl vyjít v roce 2015. Tak se nechme překvapit. KONEČNÉ HODNOCENÍ 8/10 (Recenze byla primárně zveřejněna na autorčině bývalém blogu.)“... celý text
— Wendulka

---

Růže podzimu

„Abigail Gibbson přitáhla mou pozornost již knihou Večeře s vampýrem, proto když jsem měla možnost si přečíst její další knihu v té sérii - Růži podzimu - chopila jsem se jí. Musím ale rovnou říct, že jsem nebyla nijak mile překvapena - spíš naopak. Autumn je dívka, která žije ve světě, kdy lidé vědí o nadpřirozenu a věcmi s ním spojenými - nevěnují tomu ale příliš pozornosti, a když už, tak nepříliš milé pozornosti, která z nadpřirozených dělá téměř outsidery. Život Autumn se ale změní s příchodem jistého mladíka, se kterým jsou si velice podobní - spojují je stejná znamení. Od té chvíle, kdy se objeví se všechno od základů změní. Z outsiderky se najednou stává dívka ve středu pozornosti. Ale veliká pozornost znamená nebezpečí ve formě odhalení tajemství, které Autumn skrývá. Do toho sny, které se Autumn stále vracejí - o dívce, která je v nebezpečí díky tajemnému, velice temnému princi, který se ji chystá svést... Výjimečně jsem recenzi nezačala psát hned potom, co jsem knihu dočetla, takže se mi v hlavě ''dobře uležela''. Musím ale říct, že čím déle je to od té doby, co jsem tuto knihu dočetla, tím horší mi připadá. Nějak mě to nechytlo. S hlavní hrdinkou jsem si nesedla, autorčin styl psaní je sice velice dobrý a dokáže upoutat, ale nic u mě zkrátka nedokáže zachránit samotný děj, postavy a především hlavní hrdinku. Námět se mi na první pohled zdál skvělý, ale jakmile jsem se do knihy začetla, chtělo se mi křičet. Hned několikrát jsem ji odložila, načež jsem ji tedy nakonec skutečně dočetla, a připadala si jako King Kong, co se vyškrábal na mrakodrap. Nechci být nějak... příliš kritická, ale je to zkrátka můj názor. Těšila jsem se a dostala jsem facku v podobě velice krutého knižního zklamání. Život knihomola je bohužel občas velice, ale velice hořký - jako třeba v tomto případě. Je jasné, že to, že jsem si s touhle knížkou nějak nesedla neznamená, že se nemůže líbit nikomu jinému. Než jsem se pustila do psaní recenze, tak jsem zběžně projela internet a dívala se na další recenze, abych zjistila jaké názory na tuto knihu mají další lidé (respektive - jestli nejsem nebo jsem sama s tímto názorem). A setkala jsem se převážně s kladnými názory, takže jsem zřejmě jediná, co tuhle knihu jednoduše... no, nemá ráda. Nelíbila se mi a už se k ní rozhodně nikdy nevrátím. Za to mě ale o to víc zajímá jaký je samotný první díl - Večeře s vampýrem - jestli je tak dobrý, jak mi říkala kamarádka a jak jsem četla ve spoustě recenzí, nebo jestli je to (pro mě) stejně zoufalé čtení jako Růže podzimu. Rozhodně se po Večeři s vampýrem podívám a kdo ví - možná ještě na Růži podzimu změním názor, i když se mi to teď zdá velice nepravděpodobné. Ale ať už to bude jakkoliv, nezavrhujte tuto knihu a určitě si udělejte vlastní názor - jak jsem říkala, v případě dalších lidí jsem se setkávala převážně s kladnými názory. Krom toho pro nenáročnější čtenáře by to mohla být skvělá kniha.“... celý text
— Waver