Sylva Fischerová

česká, 1963

Nová kniha

Jiný život / Wittgenstein

Jiný život / Wittgenstein - Sylva Fischerová

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to př... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Světový orloj Světový orloj

Mám pocit, že sbírka je zase o něco úsečnější, než dříve (což je pozitivum). Básně vyznívají jako glosy, jako potřeba nejen vidět, ale taky si přisadit. Jako takové jsou často ironické, ale nijak kousavě nebo provokativně. Prostě jen jako komentáře, které bylo třeba říct. A říct také proto, aby zazněl hlas a tím bylo řečeno něco o sobě (darovala jsem květinu a začala vytahovat / její okvětní plátky / z vichřic podzemní vody; Dospělost znamená / uvařit si kávu ve svým bytě / kdy budu chtít.; Ještě včera jsem byla celá bíla). V tomto smyslu obzvlášť silně působí básně o rodině, což je téma táhnoucí se napříč sbírkami. Intimní poloha je vyvažovaná potřebou nebrat se moc vážně nebo vážnost výpovědi odlehčit. Líbí se mi naléhavost vracejících se veršů (krásné obrazy žemlí v mléce nebo slepého kotěte). V druhé polovině sbírky už ale zejm. dlouhým básním dochází šťáva, je v nich až moc slov. Na druhou stranu tento efekt vyvolával dojem oné (v knize tematizované) únavy z ciziny, takže to byl vlastně funkční postup.... celý text
matej.kulistak


Sestra duše Sestra duše

Tematicky koncentrovanější, než předchozí knihy. Líbí se mi svědecká poloha, jíž lyr. subjekt zaujímá. Když se vzpomíná, vkládá řeč do úst, když se nechají promluvit dopisy - v tom je Fischerová silná. Ve chvíli, kdy mluvčí vystupuje s vlastním komentářem, začíná se báseň rozkližovat. Např. autorčiny typické foneticky blízké dvojice slov: cvočky - cvoky, humor - tumor, středu - střetu, polotovar - tovar - ovar - var apod. působí (stejně jako už dříve) samoúčelně, hra významů není dotažena do důsledku, ergo je nadbytečná a ke škodě básni. A taky občas zaskřípe zbytečný patos. Celkově ale sbírka působí dobře, svého tématu se chápe se ctí, na rozdíl od dřívějších sbírek jsem věděl co čtu a zanechalo to ve mně dobrý dojem. Nadto je kniha moc pěkně vypravená.... celý text
matej.kulistak


Tady za rohem to všechno je Tady za rohem to všechno je

Na mě jsou ty básně hrozně mudrlantské. Samé vršení slov, které i zajímavé myšlenky pohřbívá - ne sice v balastu, protože ta slova nejsou nutně zle volená, ale je jich zbytečně moc na to, co se jimi říká. Jejich vršení na mne působí mechanicky, příliš snadně. Tolik k dojmu z relativně povrchního čtení (k hlubšímu mě sbírka nezlákala).... celý text
matej.kulistak



Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země

Tohle je první kniha, kterou jsme prostě nedocetli. Už jsme s dětmi četli různé knihy, které třeba nebyly úplně nejlepší volbou, ale vždycky jsem si říkala, že to prostě dočteme, i když se nám úplně nelíbí. Ale toto na mě bylo příliš (primarne na mě, když jsem synovi řekla, že mě to děsně nebaví, tak se ptal proč a nevypadal, že by se mu to nelíbilo- ale on mi jeste nikdy nerekl, že se mu nějaká kniha nelíbí). Za prvé mi desne vadilo, proč se jedna ze dvou hlavních postav jmenuje Hmyzenka ( to je skutečné jméno, nebo přezdívka??- mohlo to být aspoň vysvětleno). Za druhé ty neskutečně nudné a přílišné dialogy! Jedna řekne Praha, druhá Brno, a takto je to po sobě třeba 4x. To je pro mě jako pro predcitajiciho vyloženě unavujici, zvlášť, když je to přímá řeč. Takze jsme skončili u třetí předlouhé kapitoly. Možná se ke knize třeba jednou vrátíme a dáme ji druhou šanci. Ale prozatím je to pro mě fiasko. Ps: jedna pozitivní věc- v první kapitole vymýšlely holky synonyma- slovo lvárna bylo opravdu vtipné a smáli jsme se tomu velice.... celý text
adela2316


Jiný život / Wittgenstein Jiný život / Wittgenstein

K četbě nové sbírky Sylvy Fischerové mě zlákal onen titulní Wittgenstein, kterýžto je skutečně zároveň názvem třetího a asi nejzajímavějšího oddílu knihy. I ten však trpí mnoha přebytečnostmi, dle mého soudu mnohdy na hranici grafomanství. A to je potíž celé sbírky. Jistě, odkazuje nějak k minulým světům v záblescích vzpomínek, ale bohužel to činí tak, že to čtenáře ani nevtáhne (nejlepší v tomto ohledu je nejspíš báseň Vzpomínka: Frahelž). Jistě, operuje se spoustou silných slov, představ a konceptů, ale celé se to ztrácí a rozmývá v beznadějném nedostatku výpovědní síly. Jistě, leccos zná a leccos četla, ale práce s odkazy a aluzemi je jalová a ve změti všudypřítomných kurzív čtenář beztak tápe, co je skutečně citát a co jen pseudocitát, který si vymyslela. A ani ho to neláká po tom pátrat. Koneckonců deformace polštiny i pseudopolštiny, snad lízlé ruštinou, v básních Náš Baltyk a Tulipány, mužské květiny, spíše nezáměrné, a tedy jsoucí efektem nepečlivosti a nedůslednosti, nás ani nenutí brát ty přerůzné citáty a citátové obraty či výrazy příliš vážně, neb u nich žádné velké vážení slov a cizelování zjevně neproběhlo. Jistě, básnířka si leckde a všemožně hraje se slovy a jazykem, ale není to ani nic nového ani obzvlášť zdařilého či překvapivého (srov. např. "férie prérie / po ní duní / kavalérie / (kafilérie?) / citů a pocitů / sbitých nýty z mýtů"). Mám pocit, jako by autorka řadu těch textů nasmolila u třetí sklenice vína a nedovedla říct si dost (a ani nikdo jiný, že ano, odpovědný redaktore Miloši Voráči, jí nebyl schopen podat kritickou zpětnou vazbu, selhala-li sebereflexe). Pár básní je dobrých jako celek, ale jsou to spíš kratší kusy, které se autorce nepodařilo znetvořit nekontrolovanou mnohomluvností (zejména Šťastní jako králové, ale i Pomalé večery a s přimhouřením oka i Malá balení masoxu ducha). Ty si ovšem klidně mohla ponechat pro nějakou další, obezřetněji a promyšleněji koncipovanou sbírku. Většinu ostatních textů mohla s klidem ponechat stranou - třeba i jako svůj vlastní nostalgicko-poetický dokument (vždyť ani zavedený autor nemusí hned vydávat vše, ba ani většinu toho, co napíše!). Takhle to totiž vypadá, řečeno slovy ze s. 38, že "zmutovanej svět / všech blbejch vět / vyrazil vítězně vpřed". Ale abych nebyl tak negativní, uvedu na ukázku asi nejlepší báseň sbírky (pasáž v uvozovkách je v knize navíc ještě kurzívou): Šťastní jako králové Vždyť neznáme způsob, jak vyjádřit to nejjednodušší. Snad bychom opravdu mohli být šťastní jako králové, kdybychom dokázali vyslovit jediné přání. „A smrt je něco jiného, než si kdo myslil, a něco blaženějšího.“ – Jen jestli! zakvíkala žežulka, jen jestli!... celý text
V_M