Původ poezie – Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Sborník studií z pera předních českých badatelů (Král, Petříček, Čermák, Putna, Kalivoda a další) se pokouší o zmapování zdrojů básnické inspirace v jednotlivých evropských i mimoevropských kulturách. Pozornost je věnována i úzce souvisejícím otázkám společenského postavení a funkce básníka a poezie ve starých i novějších kulturách: čínské, indické, řecko-římské, v rabínském judaismu, v evropském středověku, osvícenství, romantismu i v době moderní a postmoderní. Knihu uzavírá pokus o syntetický pohled na dané téma z pera básnířky Sylvy Fischerové....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64909/puvod-poezie-promeny-64909.jpg 52
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Původ poezie – Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách

puml
12.10.2015

Nejvíce mě zaujala (opět) stať Daniela Samka o irské poezii. Je až s podivem, jaký statut měl kdysi básník, co vše musel umět a jaké vážnosti ve starém Irsku požíval. Dokonce to byl samotný 12 letý obor studia. Získáváni inspirace při pobytu v potemnělých místnostech nebo ve tmě připomene dunkelterapii Holgera Kalweita, jejíž původ nacházíme již v dávnověku u starých Keltů. Také některé techniky, které "objevilo" až 20. století jsou u těchto básníků běžně přítomny. Zlatá doba poezie se zlatou nebo stříbrnou ratolestí nad hlavou. Doporučuji.

Souhlasím s Mirkem, že většina dobré poezie má v sobě něco z bláznovství a snad i šaškovství. Ale přeci jen se najde i pár těch, takříkajíc rozumových básníků, kteří svá díla opírali o pečlivé studie dějin a jejichž poezie byla učená a přesto si zachovala svěžest až do dnešních dnů. Básníci, kteří své básně neustále přepisovali, než se propsali k té "definitvní" verzi. Básně vydřené po dlouhém úsilí. Mám na mysli básníky, jakým byl například Konstantinos Kavafis.

HTO
07.05.2012

Na záložce píše Nietzsche o tom, že na konci devatenáctého století sotva kdo má ještě ponětí o tom, co básníci velkých dob nazývali inspirací: totiž že inspirovaný je náústkem a médiem silou překypujících mocností. „Celou věc lze jednoduše popsat jako zjevení: s nevyslovitelnou jistotou a jemností se náhle stává viditelným a slyšitelným něco, co člověkem do hlubin duše otřásá a převrací ho. Člověk naslouchá a nehledá, neptá se, kdo dává. Jako blesk zazáří myšlenka, zformovaná s nutností, jež nepřipouští váhání: nikdy jsem neměl na vybranou." – – Sókratés ne nadarmo v dialogu Faidros říká „Kdokoli však přijde ke dveřím básnickým bez šílení od Mús, jsa přesvědčen, že bude dobrým básníkem již pouhou znalostí umění, je sám nedokonalý, a také básnické dílo rozumného zanikne před dílem šílících." A je to tak. Věřte mi, něco málo o tom vím: díky Bohu!

Inspirující kniha!