Nejnovější komentáře

Malevil Malevil

„Jedním slovem perfektní.“
— Kabuky

Jakeův problém Jakeův problém

„Velmi zajímavá kniha.“
— Kabuky

Krv prvorodených Krv prvorodených

„Aj druhý diel má po niekoľkoročnej pauze a na neviemkoľký pokus opäť bavil o čosi viac ako prvý. Určite je to aj tým, že hlavní hrdinovia už sú čiastočne známi a do celkovej skladačky ich postáv pribúdajú dieliky. Tým pádom sa autor viac zameral na opisy atmosféry a historických reálií, čo vôbec nie je na škodu. Navyše píše veľmi osobitým štýlom a myslim, že práve v tejto sérii to najlepšie vyznieva. Kombinácia krutosti so šibeničným humorom a rôznorodosťou postav na pozadí historických udalostí a vyšetrovanie zločinu dobovým spôsobom. Skrátka, užil som si čítanie rovnako ako všetky razy predtým.“... celý text
— Majto

Rod nebes a dechu Rod nebes a dechu

„Ze všech tří sérií od Maasové je tahle moje nejméně oblíbená, protože se nějak nemůžu naladit na fantasy příběh v dnešním světě, ale i tak je to skvělý dílo. Přesto mám několik věcí, které mi v průběhu čtení docela vadily. Jednak ty sexuální narážky (i celé scény) byly podle mě hrozně zbytečné a nikam děj neposouvaly. Úplně to postrádalo vykreslení intimity mezi dvěma postavami (jako to známe z jiných serií autorky) a mnohem víc převažovaly velmi, velmi explicitní popisy, které byly dost trapné. Další věc je ta délka knihy. Čtení mi trvalo docela dost času, protože se tam chvílemi opravdu nic moc nedělo a neměla jsem tendence to neustále číst. Autorka už začíná dost spoléhat na to, že jsme zvyklí a že jsme rádi, když z toho světa můžeme opravdu vytěžit co nejvíc. Konec byl zase ale napěchovaný dějovými zvraty a posledních 150 stran jelo brutálně rychle. Taky jsem si nějak nemohla oblíbit Bryce. Připadalo mi, že měla dost povahových rysů Aelin (a přesně ty, které mi vadily už u ní), ale zároveň nebyla dál nijak zajímavá, skvělá. Její chování mě neustále štvalo - všechno se muselo točit kolem ní, o všem rozhodovala (ačkoliv se jí to téměř netýkalo). Hunt mě nijak zvlášť neoslovil, připadal mi, že jenom přikyvuje Bryce a nemá svůj vlastní názor, nevím. Asi by se mohlo zdát, že mám víc negativ, ale pro mě Maasová už sama o sobě vždycky splňuje určitý standard a vím, že mě nezklame. Její světy jsou vždycky neuvěřitelně dokreslené, skvěle vymyšlené, má nespočet drobných detailů, nad kterými pořád žasnu. To samé platí o příběhu postav - jsou opravdu propracované a velmi čtivé, pořád dokáže překvapit. A pokud se mi nezamlouvá hlavní postava, vždycky se můžu zaměřit na jinou, která mi je sympatická, protože i ty "vedlejší" postavy dostávají hodně prostoru. A ten konec? Tak nějak jsem věděla, co přijde, ale stejně mě dostala a hrozně mě to dojalo. Musím říct, že se strašně těším na třetí díl.“... celý text
— NessaLuna

Hoří už Paříž? Hoří už Paříž?

„Perfektně zpracování.“
— Kabuky

Nadějné vyhlídky Nadějné vyhlídky

„Perfektní kniha.“
— Kabuky

Holčička, kterou tam nechali Holčička, kterou tam nechali

„Hezky se četlo a zase jsem se dozvěděla nové informace z historie..“
— Indianka71

U řeky Piedra jsem usedla a plakala U řeky Piedra jsem usedla a plakala

„Docela obyčejný příběh protkaný zajímavými úvahami o ženské stránce Boha. Je škoda, že právě v tomto ohledu nešel autor víc do hloubky, že vlastně jen tak klouzal po povrchu. Hlavní pointou, aspoň z mého pohledu, totiž nakonec byla špatná nebo spíše nedostatečná komunikace ve vztahu, a to z obou stran.“... celý text
— drakamena

Hrdinové Hrdinové

„Velmi zajímavá kniha, která řadu mýtů uvádí do souvislostí a poskytuje detailní informace o jejich hrdinech, odkud se vzali a jak skončili. Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobila smrt krále Aigea, Théseova otce, protože na ní nebylo nic nadpřirozeného, nejednalo se o žádný zásah bohů, a dalo se jí snadno zabránit, šlo prostě o smůlu, nepozornost, drobné opomenutí... Asi proto mi z ní bylo nejvíce smutno.“... celý text
— drakamena

Hra pro Apollóna Hra pro Apollóna

„Kniha mě absolutně vtáhla do děje, oblíbila jsem si hlavní postavy a vše prožívala s nimi. Hlavní hrdinové jsou uvěřitelní a opravdoví a příběh plyne jako po másle. Jsou zde momenty, které jsou vtipné, milé, ale také křehké, smutné a bolestivé,. Přesto je toto dílo neuvěřitelně čtivé a uteklo to tak rychle, až mě mrzelo, že už je konec. Už teď vím, že se k ní určitě ještě vrátím. Mám už objednanou i tištěnou verzi, protože tuto knihu prostě musím mít ve své knihovně. Stala se jednou z mých oblíbených knih s LGBT tématikou.“... celý text
— 1kiki16

Jak nevyloupit banku Jak nevyloupit banku

„Asi jsem čekala něco trochu jiného. Knížka mi přišla starší, než ve skutečnosti byla. Styl psaní mi připomíná Pelhama Grenville Wodehouse. Přišlo mi, jako by se příběh odehrával ve třicátých letech při nejmenším. Styl mluvy mi prostě nesedl, a čekala jsem asi trochu více akce, a možná i trochu více vtipu. Není to vyloženě špatná kniha, odpočinková detektivka, to ano. Ale žánr humor? To moc ne. I tak na odpočinutí dobrá kniha.“... celý text
— Katy_vKnihách

Červená nit osudu Červená nit osudu

„Novodobá popelka...?Hezký příběh. Děkuji p.Skočílková“
— skalek

Karel Klostermann a zrod Šumavy Karel Klostermann a zrod Šumavy

„Anotace je výstižná, proto se soustředím na zpracování textu a historických materiálů. Úvodní část seznamuje čtenáře s pohledem autorů na život K. Klostermanna, jeho literární činnost, vliv, sepětí se Šumavou, jeho význam pro českou literaturu po dlouhé období. Proč jsou jeho knihy pro čtenáře stále významné, opakovaně se vydávají a další. Autoři nasbírali veliké množství historických materiálů, rukopisů, dopisů, kreseb fotografií, obálek knih a časopisů. Nelze vše vyjmenovat. Vše je roztříděno do několika kapitol. Zmíněné je i filmové nebo rozhlasové zpracování některých povídek. Kniha je zajímavě graficky zpracovaná. Doporučuji všem, kteří mají rádi Šumavu ve spojení s Karlem Klostermannem. Je to kniha do domácí knihovny k opakovanému prohlížení a pročítání.“... celý text
— Péťa1950

Chalupa Chalupa

„Pěkně napsaný příběh a docela reálný. Poslechla jsem si audioknihu a byla skvěle načtená.“
— helenkan

Dům na útesu Dům na útesu

„Paní autorka je má oblíbená a myslím si, že kniha určitě stojí za přečtení.... :)“
— beruska

Nezkrotná říše Nezkrotná říše

„Včera dočteno a musím říct, že tohle hodnocení se mi v hlavně formuje už tak od strany 50. Možná jsem měla velká očekávání kvůli prvnímu dílu, který se mi líbil moc, ale to se každopádně nenaplnilo, i když tam byl velký potenciál. Kromě čtivého stylu psaní se mi nelíbilo snad nic. Hlavní hrdinka se projevila mnohem víc jako ta, co "není jako ostatní holky, je prostě jiná, nezapadá" (a má potřebu to zmiňovat na každé druhé straně), každá mužská postava se do ní během pár minut zamiluje a všichni v ní z nějakého důvodu vidí něco víc, ačkoliv ona sama něco víc absolutně neukáže. Pořád ji někdo zachraňuje, ona s ničím nepřijde, nikdy. Celý díl je jenom o tom, že ji stěhují z místa na místo, ona sama se sebou nechá mávat jak s hadrovým panákem a je jí to vlastně docela jedno, hlavně že je u toho Warwick. Ano, hlavní alfasamec, to je další bizár. Dvě absolutně nesympatické postavy kolem sebe už druhý díl krouží a začínají k sobě mít blíž, nikdo neví proč ani jak. On se celou dobu chová jako arogantní idiot, není tam žádná světlá chvilka, kdy jsem si mohla říct "ale jo, není to jenom o těch svalech". Ale bylo. Autorka měla zřejmě pocit, že když do příběhu zasadí dvoumetrového chlapa s motorkou, bude to stačit. Pro mě celá ta "romantická" linka absolutně postrádala hloubku. Nijak zvlášť mi vycpávkové díly nevadí, i kdyby se tam nemělo nic moc stát, jsem s tím v pohodě. Autorka se evidentně té vycpávky bála, tak se snažila pořád dělat nějaké změny, aby to působilo akčně, což na mě mělo opačný účinek. Pak se z toho stalo jenom opakování toho samého - bomby, únosy, Warwick, boj - a nesmíme zapomenout, že Brexley přežila nejhorší vězení v zemi, ale ono se na to zapomíná těžko, když to protagonistka zmiňuje, kdykoliv má příležitost. Upřímně mi ani ta zápaletka ve finále nepřišla nijak zvlášť originální ani promyšlená, takže bohužel vůbec nemám chuť sérii dokončit. A fakt mě to mrzí, vzhledem k tomu, jak se mi líbil první díl.“... celý text
— NessaLuna

Bezpečné místo Bezpečné místo

„Musím souhlasit s biki, protože tohle dílo je typická Nora v její přesné posloupnosti. Děj je rozdělen na tři navazující části, a to Plány, Nový začátek a Kořeny, kde se dobře seznámíme s barmankou a amatérskou psycholožkou Morgan Albrightovou, která neměla až tak lehké dětství, protože se díky otci, armádnímu důstojníkovi, s matkou často stěhovala z místa na místo. S Morgan rychle projdeme její dětství, vzdělání, až do dospělosti k pořízení domu na hypotéku, díky kterému se seznamuje se svojí nejdříve podnájemnicí a posléze i dobrou kamarádkou Ninou Ramosovou, i s její rodinou a přítelem Samem. Aby Morgan vše zvládla, má dvě zaměstnání a celkem málo volného času, přesto se v baru seznámí s někým novým. Jak to proběhne je uvedeno v anotaci, kdy Morgan ve výsledku nezůstane nic ani její identita, jen hromada problémů a dluhů. Vrací se proto ke své matce a babičce, což je sympatické duo. Následně si nalézá novou práci v resortu rodiny Jamesonových, kde potkává hromadu nových přátel, a to vč. Milese a hlavně jeho psa Howla, který je celkem neuvěřitelný, jako jeho "majitel". :) Děj je celkem rozvláčný, ale s popisnou prací za barem, motivací klientů a zákazníků, dále také krásnou rodinnou soudržností. Je zde hodně postav, ale není problém se v nich orientovat a zajímavě je zde popsán vývoj vraha, což byl solidní psychopat.“... celý text
— Kudík

Sekta Sekta

„Další skvělý Terence. Zase to není úplně detektivka, i přes kriminální motivy jde spíš o sondu do světa sekt a jejich členů, obětí. Opět svižně napsáno, opět s lehkým logickým nedostatkem (tentokrát to, že se nenašel nikdo, kdo by byl schopen, nebo aspoň ochoten přeložit Limpia Mente a dostat se tak k souvislostem s čistou myslí.) Ale to je jen drobná vada na kráse, už se těším na další příběh.“... celý text
— vlkcz

Chladnokrevně Chladnokrevně

„Další bezvadný díl s Erikou Foster. Dobře se četlo. Napínavé až do konce.“
— le21nka

Dívka v ledu Dívka v ledu

„dle mě to bylo dost předvídatelné, kniha mě zklamala“
— Haha83

Ostrov tajemství Ostrov tajemství

„I já jsem chtěla útéci na vzdálený ostrov, abych zde čerpala klid a krásu přírody .... Ovšem ne zcela bylo toto přání naplněno - otevřela se mi tu nejen scenérie mořské květeny, pohoří a všudypřítomného moře, který ostrov obklopuje .... Vrátila jsem se do minulosti, kdy byla Kréta okupována .... a sledovala osudy dvou rodin, jejichž soužití válka narušila.... Vzhledem k tomu, že autorka na ostrově žila a její vyprávění čerpalo ze vzpomínek starých usedlíků, musela jsem tuto historii přijmout.... 400 stran prolínajícího se příběhu jsem četla pozorně, bylo tu hodně postav .... A také jedno tajemství, které se muselo vyřešit, aby závěr vyzněl tak, jak to v životě má být .... Proč bych po tolika trápeních nepřála rodině výhled do budoucnosti ? Já tyto knihy beru jako nutné varování před svinstvy, které vždy válka přináší .... A jak se tak dívám .... ono jich asi nikdy nebude dost ....“... celý text
— intelektuálka

Argylle Argylle

„Tak tohle byla jízda! Špionská akčňárna ve stylu Mission: Impossible, která mě bavila od začátku až do konce. Každá stránka nabízela náruč plnou napětí, nešlo přestat číst. Hlavní postava - Aubrey Argylle je moc fajn týpek. Existuje i stejnojmenný film (hraje v něm Henry Cavill), ale není to zfilmovaná kniha. Film je trošku bláznivý a taky špionský a je vlastně o autorce, která právě tyhle knihy o agentu Argyllovi píše. Doporučuji si přečíst knihu a pak mrknout na film jako takový dodatek pro pobavení.“... celý text
— Varjohukka

Pod hladinou Pod hladinou

„Jednou to přijít asi muselo... Ale po 150 stránkách přemlouvání a trpění určité demence hlavních hrdinů jsem knihu odložil. První od autorky co už nemám zájem dočíst. Jak píši jednou to asi přijít muselo.“... celý text
— judas.1988

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

„Velmi dobrá fantasy kniha.“
— vernem1850

Hypotéza lásky Hypotéza lásky

„Adam Carlsen je profesorem na Stanfordu, je nekompromisní, tvrdý, požaduje jen ty nejlepší výsledky a je pověstný nepříliš (ha, velký eufemismus :-)) vstřícnou povahou. Olive je doktorandkou, pracuje 80 hodin týdně, jejími nejbližšími přáteli a zároveň rodinou jsou Anh a Malcolm. Olive ale není příliš stavěná na sociální interakce, je spokojená (většinou) ve své laboratoři a okolního světa si příliš nevšímá. A pak se jí jedním polibkem podaří spustit lavinu lží, které se na sebe nabalují jako sněhová koule.“... celý text
— KatieKuli

Zvedá se vítr Zvedá se vítr

„Zivot je moc kratky na to, aby clovek cetl neco co se neda.... Bohuzel....“
— tess.de.veles

Za zamčenými dveřmi Za zamčenými dveřmi

„Kniha se četla sama, baví mě krátké kapitoly, které mě držely v ději. Je to první kniha od této spisovatelky a jsem spokojená. Taková odddchovka.“
— Lkomrska

Pasáček z doliny Pasáček z doliny

„Jeden z nejzvláštnějších románů, jaké jsem četla, duchem bych mohla srovnat s Želary, tedy lidičky a jejich osudy, ale Želary byly přece jen kvalitativně výš. - Kvalitu bych nepopírala, spíš jsem ale čekala nějaké vyústění, nějaké zakončení. Jako by tam bylo několik naťuknutých linek, které ale vyšuměly (býk a červené tričko, kovový odznáček a blesk, banderovci, rychtář a jeho noví známí) - nakonec to skončilo vodou, snad až tak moc nespoileruji. - Co mě zaujalo, ten absolutně dětsky čistý náhled na svět, opravdu prostý a protkaný kombinací reality a pohádkových představ. To se mi asi líbilo nejvíc, to vtažení snů a pohádek do reálného světa a schopnost ty pohádkové motivy do reálného světa začlenit. - To je asi největší plus. Máme tu obyčejný život opravdu těch nejobyčejnějších a nejchudších lidí, nastíněny zoufalé poměry, zajímalo by mě, jestli byl rychtář opravdu tak zadubený nebo to bylo účelové, věřím,že život v té době nebyl žádné peříčko. - Dala bych tomu tři a půl hvězdičky, tedy lehký nadprůměr. Příběh je zajímavý, přesto však působí lehce nedotaženě.“... celý text
— Eumenida

Pat a Mat ... a je to! Pat a Mat ... a je to!

„Naše děti zatím knížku nedokázaly úplně ocenit, protože neznají seriál. Ale je to jednoduché oddychové prohlížení/čtení. U kapitoly se stěhováním klavíru jsem tedy trpěla. :-)“... celý text
— Macope

Kdo je bez viny Kdo je bez viny

„Kniha zcela jistě nezměnila moje vnímání pravdy. Ale je v ní hodně momentů, o kterých stojí přemýšlet.“
— Dajine