drakamena komentáře u knih
Kniha obsahovala velkou řadu zajímavých informací, hlavně historických. Čím víc se ale blížila současnosti, tím víc do textu pronikaly autorovy postoje. Celou knihou se jako červená nit vine jisté nepřátelství vůči Janu Pavlovi II., který svými reformami znemožnil přístup badatelům do tajného archivu Vatikánu. Podobný postoj je následně cítit i vůči Benediktovi XVI., a to kvůli jeho abdikaci a kvůli jeho chování po ní.
Autor má jasnou představu o tom, "co by se mělo", což vyúsťuje v poslední kapitolu, která už je čirou fantazií a v níž se autor přenáší přibližně 40 let do budoucnosti a píše vlastní sci-fi příběh o reformách fiktivního papeže Hadriána VII. Kniha tak přechází z kritické objektivity v názorovou subjektivitu, což je škoda.
Kniha má rovněž dosti silný "německý" nádech. Autor cituje především německy píšící a názorově blízké autory, málokdy zabrousí do zahraničí a jiné nebo rovnou opačné náhledy na věc, než jsou ty jeho, zmiňuje velmi zřídka.
Mimochodem, v případě latinských názvů či proklamací je autor velmi nekonzistentní v překladu, některé překládá, jiné ne a čtenář, který latinsky neumí, tak občas dost tápe.
Skutečně krásné básně, i když řadu z nich jsem znala už z jiných sbírek vydaných tímto vydavatelstvím. Jsem ale vděčná, že mě tato sbírka seznámila s Busonem, jehož haiku se mi líbila nejvíce ze všech, víc než Bašóova nebo Issova.
Květ opadal
vzpomínka rozkvetla -
pivoňka
Nebo...
Do temnot staré studně
padá květ kamélie
Některé básně byly opravdu povedené, hlavně ty z části Měsíce. U jiných jsem si nebyla jistá, čeho přesně se týkají, protože jsem je neuměla zasadit do správných reálií. Takže takový průměr, něco dobré, něco ne.
Tahle manga mě jednoduše dělá šťastnou. Nedokázala bych popsat proč, ale prostě se skvěle čte a já se u i ní vždycky usmívám.
Sice jsem se přímo nekoulela smíchy, ale bylo to milé počtení. Normální každodenní zážitky normální české ženy, věci, které mohou potkat každou z nás. Z knihy jsem měla jednoduše fajn pocit.
Krásně graficky zpracovaná kniha. A souhlasím dokonce i s jejím poselstvím, vyčteným mezi řádky. Tak proč jenom jedna hvězda? Protože mi ze způsobu, jakým je napsána, naskakuje husí kůže.
Dopisy od "Pánaboha" totiž vyznívají jako dokonalý příklad groomingu, neboli psychologické manipulace za účelem následného zneužití, sexuálního či jiného. "Jsi Tatínkova holčička" a "nebudu tě k ničemu nutit" a "chápu Tvé potřeby a touhy" a "kromě mě není jiná cesta" a "jsem Tvůj Král" a "Tvé tělo je darem ode mě a Ty jsi příliš cenná na to, aby tento dar rozbalil nesprávný člověk" a "odevzdej se mně a já Ti dám poznat lásku, kterou hledáš" a "vidím Tě, když Tě nikdo jiný nevidí" a pořád dokola "moje Princezno, moje Princezno, moje Princezno" a "Tvůj Král".
Tohle je klasická manipulace jako vystřižená z příručky guru nějakého kultu. A to říkám jako věrná katolička. A skutečnost, že si to málokdo uvědomuje, je popravdě dost děsivá.
Docela obyčejný příběh protkaný zajímavými úvahami o ženské stránce Boha. Je škoda, že právě v tomto ohledu nešel autor víc do hloubky, že vlastně jen tak klouzal po povrchu. Hlavní pointou, aspoň z mého pohledu, totiž nakonec byla špatná nebo spíše nedostatečná komunikace ve vztahu, a to z obou stran.
Velmi zajímavá kniha, která řadu mýtů uvádí do souvislostí a poskytuje detailní informace o jejich hrdinech, odkud se vzali a jak skončili. Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobila smrt krále Aigea, Théseova otce, protože na ní nebylo nic nadpřirozeného, nejednalo se o žádný zásah bohů, a dalo se jí snadno zabránit, šlo prostě o smůlu, nepozornost, drobné opomenutí... Asi proto mi z ní bylo nejvíce smutno.
Od humoristy jsem čekala něco víc, no, humorného. Až na několik výjimek byly úvahy v této sbírce velmi melancholické, smutné až depresivní. Rozhodně nedoporučuji někomu, kdo se zrovna cítí pod psa. Musím zkonstatovat, že i sbírka střípků z pohřebního ústavu, "Upřímnou soustrast" od Guillauma Baillyho, byla veselejší než tohle.
Tak tady jsem pachatele vůbec ale vůbec neodhadla. Hm. Zajímavé. Mám ráda, když mě detektivka dokáže překvapit. Na druhou stranu mě první půlka knihy dost nudila a Poirotovo zarputilé odmítání sdílet, co ví, mi postupně začalo jít hodně na nervy. Odmítal své jednání vysvětlit, a přitom očekával, že všichni budou skákat, jak píská. Hrdina může být výstřední, ale nemá být protivný.
Básně jsou v knize uvedeny nejen v českém překladu, nýbrž i v původním japonském znění, a to jak v kandži, tak v rómadži. Překlad je velmi povedený a navíc doplněný vysvětlivkami skrytých významů, které by českému čtenáři jinak unikly. Líbilo se mi, že Šikiho životopis byl uveden až na konci, takže se čtenář nemusel hned na začátku prokousat dvaceti stránkami textu, než se dostal k básním. Poněkud nadbytečný mi přišel dlouhý text o malířství v době Meidži. Byl dle mého názoru přehnaně podrobný, a třebaže fungoval jako jisté doplnění k objasnění situace ve společnosti v době, kdy Šiki Masaoka tvořil, ve své podstatě byl nadbytečný.
Pokud si člověk myslí, že kriminální případy v Česku nejsou tak zajímavé jako v zahraničí, tato kniha ho vyvede z omylu. Velmi poutavé vyprávění bývalého šéfa 1. oddělení pražské kriminálky. Kdybych byla zavražděna, chtěla bych, aby můj případ vyšetřoval někdo jako pan Mareš. Na druhou stranu mi občas připadal až příliš arogantní a útočný a měla jsem dojem, že svojí prchlivostí už tak vyhrocenou situaci při vyšetřování případů zbytečně ještě zhoršoval. Jen těžko přistupoval na kompromisy a ještě hůř uznával vlastní chyby. Ale nikdo není dokonalý.
Občas mě ale vytáčel i pan Moravec, který vedl s panem Marešem rozhovor. Jeho komentáře ve stylu, "Já vím, že je to jinak, ale necháme to být," byly dost protivné. Velmi arogantní. Tady má člověka, který mu z vlastní zkušenosti vypráví, co se stalo, ale on, který vše viděl jenom z letadla, to ví líp. No dobře, necháme to být.
Moc hezká haiku a krásně přeložená a přebásněná. Ale myslím, že by se mi sbírka líbila víc neutříděná. Kdyby haiku byla víc tematicky promíchaná, působila by pestřeji, barvitěji, než když si člověk četl třeba 10 haiku o šnecích za sebou.
Kniha mi přišla zbytečně složitá. Myslím, že není určena lidem, kteří už o buddhismu něco nevědí. Dalajlama zachází podle mého názoru zbytečně do detailů o učeních jednotlivých škol, o kterých laik stejně nic neví, a používá tituly knih a hovoří o osobnostech, které laik stejně nezná. Takže jestli někomu chybí základy, tak v téhle knize bude asi dost plavat.
Na knihách Dorothy L. Sayersové se mi líbí, že to nejsou jenom detektivky, jsou to zároveň i situační komedie a tak trochu charakterové studie. V této knize nám představila osazenstvo reklamní agentury tak skvěle, že jsem si je všechny zamilovala. A když došlo na odhalení vraha a jeho konečný osud, tak jsem z toho nakonec byla celá naměkko. Vrah mi nebyl nijak sympatický, a přesto mi způsob, jakým autorka napsala scénu, ve které se rozhodne o jeho osudu, zahrál na city.
Tak nevím, buďto jsem neměla správnou náladu, anebo příběhy v tomhle díle byly opravdu nějak slabé. Každopádně mám takový dojem, že Drakovy bláznivé zážitky začínají být dost "na jedno brdo".
A další levelování! Vím, že ta manga je opravdu hodně Mary Sue, ale když ono přináší takové uspokojení vidět, jak se hrdinka zlepšuje proto, že na sobě opravdu pracuje. A že ostatní jsou jí za to vděční a mají ji rádi, protože je pilná, hodná, laskavá a milá.
Pěkné příběhy s morálním ponaučením. Některé byly moc hezké, třeba "Pohádka o starém bezzubém rolníkovi" nebo "Probuzení v márnici", jiné byly až příliš... "západní", jako třeba "Nové srdce" nebo "Dokonalý pořádek" - hlavně hrdinka této povídky mi šla příšerně na nervy, byla to taková Gréta, která věděla všecko nejlíp. Takže takový průměr, jako u většiny povídkových knih.
Tak trochu "Mary Sue", tak trochu leveling ve stylu RPG. Ale hlavně roztomilé postavy.
Legrační je, že na Kindlu zrovna čtu mangu se skoro totožným námětem, jenom je BL, "The Other World's Books Depend on the Bean Counter", ve které s sebou vyvolávání Svaté strhne i přepracovaného účetního, který se v novém světě rázně ujme účetnictví královské pokladny k naprosté konsternaci těch, kdo z ní vysávali peníze.
Některé zajímavé myšlenky, navíc v době, kdy jsem je opravdu potřebovala slyšet. Celkově ale zase nic zvláštního. Hlavně proto, že mi připadalo, jako by se úvahy občas navzájem popíraly.