drakamena
komentáře u knih
Magie Svaté je všemocná 1
Juka Tačibana
Tak trochu "Mary Sue", tak trochu leveling ve stylu RPG. Ale hlavně roztomilé postavy.
Legrační je, že na Kindlu zrovna čtu mangu se skoro totožným námětem, jenom je BL, "The Other World's Books Depend on the Bean Counter", ve které s sebou vyvolávání Svaté strhne i přepracovaného účetního, který se v novém světě rázně ujme účetnictví královské pokladny k naprosté konsternaci těch, kdo z ní vysávali peníze.
Rukověť bojovníka světla
Paulo Coelho
Některé zajímavé myšlenky, navíc v době, kdy jsem je opravdu potřebovala slyšet. Celkově ale zase nic zvláštního. Hlavně proto, že mi připadalo, jako by se úvahy občas navzájem popíraly.
Projekt manželka
Graeme Simsion
Skvělá kniha! Ani chvíli jsem se nenudila. Don byl neuvěřitelně zábavný, jeho myšlenkové pochody, jeho přímočaré vyjadřování... A třebaže ho velká část postav vnímala jako podivína, mě jeho postoje zase tak bláznivé nepřišly. No, možná jsem taky podivín a jenom si to neuvědomuji, to je taky možné ¯\_(ツ)_/¯ Navíc audiokniha v podání Jana Zadražila dodala příběhu ještě větší šmrnc!
Polednice
Jiří Březina
České detektivky mám ráda, ale tohle bylo prostě směšné. Tomáš byl vyhulená metalová mánička, Eva nadržená mlátička, blbá jak tágo, oba ale měli ego, že s ním sotva prošli dveřmi. Připadali mi jako dva puberťáci, kteří viděli v televizi až moc amerických akčních seriálů a teď si hráli na poldy. Zmrvili, co mohli, a žádná sebereflexe. Ne, prostě ne. Sotva jsem to dočetla.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
(SPOILER) Petra i jeho čoklíka Imbuse jsem si moc zamilovala, takže to, čím si Petr nakonec musel projít, mi dost lámalo srdce. Když jsem viděla, jak se obyvatelé vesnice chovali, tak jsem se začala ptát, jestli je Veles netrestal právem, ačkoli jsem nesouhlasila s jeho výběrem obětí. Nesmírně se mi líbilo i Petrovo přátelství s Květou a taky to, jak moc ho měla ráda paní Urbánková, že mu obě ani na okamžik nepřestaly důvěřovat. Všichni ostatní ve vesnici si zasloužili skončit v řopíku namísto dětí.
Bylo mi trochu líto, že jsme se nedozvěděli, jestli se Petrovi nakonec podařilo se z celého toho maléru vysekat. Jasně, měl přiznání skutečného pachatele, ale policie si na něj zasedla do té míry, že jsem se musela ptát, jestli ho vůbec budou poslouchat, jestli se mu nepokusí přišít i tu poslední smrt u řopíku. A taky lidé ve vesnici a hlavně Helena. Změnili názor? Nebo nepřestali prosazovat "na každém šprochu pravdy trochu"? Škoda, že autorka konec víc nerozvedla, chyběl mi tam takový nějaký pocit... satisfakce.
Přesto je to výborně napsaná kniha a hlas Vasila Fridricha v audio podobě jí dodal ještě něco navíc!
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Výborná detektivka. Líbil se mi hlavně popis rudolfinské Prahy. Pachatele jsem neodhadla, což je vždycky dobře, protože mám ráda, když mě detektivky překvapí. Líbí se mi, jak se Stein, Barbarič a Jaroš postupně sbližují. Každý z nich má své mouchy, ale hrany se postupně ohlazují.
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
Zajímavá knížka se zajímavými nástroji, které v určité podobě už víceméně používám. Hlavně buzer-lístek, i když trochu jinak, než je uvedený v knize. Přiznávám ale, že nejsem na nějaké sepisování vizí a podobně. Asi kdybych pracovala v jiném oboru, bylo by to jiné, to uznávám.
Klášterní madrigal
Vlastimil Vondruška
Chvíli mi trvalo, než jsem přivykla stylu této knihy, protože to bylo něco úplně jiného, než nač jsem u Vlastimila Vondrušky zvyklá. Ale pak jsem se začala dobře bavit. Podobnost se současnou politickou situací byla dozajista čistě náhodná. Selber jako Brusel, Praha jako... Praha (je vidět, že některé věci se nemění), úplatní úředníčci, připitomělé aktivistické spolky, rádoby revolucionáři a hloupoučcí herci, přesvědčení o tom, že vědí víc než jiní, protože jsou "elita" lidu. Skvělé!
Horský křišťál
Adalbert Stifter
Moc hezká novela s velmi živým popisem zimní přírody, hor a ledovců - a také bílé tmy. Šťastný konec zahřál u srdce a dojal. Prostě milý vánoční příběh.
Úvahy a komentáře
Vlastimil Vondruška
Jelikož se cítím být umírněným konzervativcem, názory pana Vondrušky jsou mi blízké. Nesouhlasím s ním ve všem - kupříkladu si nemyslím, že by singles byli sobečtí; kdo se na rodinu necítí, tak by si ji pořizovat neměl, protože tím v konečném důsledku trpí všichni a hlavně ti nejzranitelnější, děti - ale většina jeho komentářů je mi blízká. Líbilo se mi i jeho střízlivé zhodnocení Karla IV. a Jana Husa, které jsem v tomto světle ještě podané neviděla.
Nitrianska brána smrti
Vlastimil Vondruška
Zase trochu něco jiného, tentokrát Oldřich vyšetřoval na Slovensku. Líbilo se mi zapojení Heidenreicha, který z dřívějška stále nemůže vystát hříšníka Otu. Tady se ukázalo, že Heidenreich je vcelku fajn chlapík a zamlada byl stejný proutník jako Ota, ha! Legrační byla i frustrace nitranského rychtáře. Když navrhl, že si půjde sám sednout do vězení a oni ať si v jeho městě dělají, co se jim zlíbí, což už stejně dělají, musela jsem se zasmát. A veverky! Nesmím zapomenout na veverky, nejodpornější zvířata v křesťanském světě!
Muž v hnědém obleku
Agatha Christie
Tak tohle mělo úroveň brakové červené knihovny. Nebýt naprosto nečekané - alespoň pro mě - identity Plukovníka, bylo by to sotva na dvě hvězdy. Na druhou stranu, pokud úmyslem Agathy Christie bylo napsat parodii, pak by to bylo za pět hvězd. Protože to bylo prostě tak... hloupé.
Příležitostné nápady
Elena Ferrante
Nevím, jaká je Elena Ferrante spisovatelka, jako autorka sloupků však u mě nezabodovala. Vždycky jsem si myslela, že sloupek má mít nějakou vypovídací hodnotu, má být vypointovaný, jenomže ona se v tom prostě tak nějak... plácala.
Dozvěděla jsem se o ní ale několik věcí. Národ je pro ni skoro sprosté slovo, které by nejraději zcela vymazala ze světa, stejně tak jako národní hrdost, která už v jejích očích hraničí s fašismem, neboť ona uznává jenom státní příslušnost a i tu jenom na základě jazyka. Matteo Salvini je největší hrozbou pro Itálii a je třeba se proti němu důrazně vymezit. Bezbřeze podporuje mládež, která si zcela bez zkušeností a bez vzdělání razí svoji cestu, a chová obdiv k despektu až opovržení, s jakými mladí přistupují ke starším, a to včetně jejích dcer, které se takto chovají k ní. Stejný obdiv chová i k dětem, které schválně lžou. Ženy si vždy zaslouží shovívavost, muže je třeba postavit do latě. A do všech na potkání bez vyžádání hustí, jak ničíme planetu a čím vším přispíváme ke globálnímu oteplování - nežertuji, ona to tam opravdu píše.
Takže tato kniha mi skutečně nic nedala. No, vlastně něco ano. Aspoň teď vím, že Elena Ferrante? Znovu už opravdu ne.
Pachuť smrti
P. D. James (p)
Když jsem si kupovala tuto knihu v audio podobě od Radioservisu, bohužel jsem si neuvědomila, že se jedná o zkrácenou verzi. A v tomto případě to bylo skutečně znát a příběh tím dost utrpěl. Ale stejně. Ačkoli byla zápletka docela zajímavá, postavy byly vcelku nesympatické, a to nejen podezřelí, ale i samotní policisté, hlavně vztahy mezi nimi byly trochu... no. Ale samotný Dalgliesh byl celkem fajn, to zase jo.
Vánoční hostina lady Osbaldestoneové
Stephanie Laurens (p)
Pěkná pohodová romance pro zlepšení nálady. Přímo mě neuchvátila, necítila jsem nutkání dočíst ji co nejdřív, ani jsem se k ní v myšlenkách nevracela, když jsem ji odložila, ale při čtení mi vnášela úsměv na rty, to je pravda.
Romantické dřevo - Rozverné povídky a vzpomínky
Pavel Soukup
Vzdávám to. Tohle prostě nedám. Pavel Soukup je možná skvělý herec a dabér, ale podle mě by se měl omezit na opakování replik jiných autorů. Z toho, že se člověk, který za komunistů vystudoval Karlovu univerzitu v oboru žurnalistiky (!) a následně i AMU (!) a udělal kariéru, pasuje do role utiskovaného systémem, je mi šoufl. Na druhou stranu, ne nadarmo je "Aňa Proletářka" jeho neteř ¯\_(ツ)_/¯
Deset dětí paní Ming
Éric-Emmanuel Schmitt
Hezká útlá knížečka. Rozhovory hlavního hrdiny s paní Ming byly velmi zajímavé. Ale nejsem si jistá, jestli jsem byla přímo spokojená s rozřešením záhady deseti dětí paní Ming. Bylo to takové... hm. Já opravdu nevím. Prostě to na mě neudělalo takový dojem, jak jsem doufala.
Bretaňské zlato
Jean-Luc Bannalec (p)
Zpočátku jsem si myslela, že se mi tato knížka nebude líbit tak jako předchozí, ne kvůli případu, ale jelikož jsem se obávala, že Dupin zpacká svůj vztah s Claire. Obvykle v detektivkách pro romantickou linku hlavního hrdiny zrovna nehoruji, ale v této sérii je to jiné, poněvadž Dupinova romance s Claire je vskutku velmi okrajovou záležitostí a jen ho dělá méně mrzoutským, šťastnějším. Jako petit café. A tučňáci. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Darebák byl chycen a dokonce i Skippy si našel nový domov.
Růže a tis
Mary Westmacott (p)
Spíše 3.5 hvězdičky než přímo 4. Ale zase rozhodně víc než 3. Hm. Není to ani detektivka, ani thriller, ani romance... Vlastně ani nevím, do jaké kategorie bych tu knihu zařadila. Rozhodně mě však zaujala natolik, že jsem ji měla za dva dny poslechnutou. Nejvíce ze všech vztahů v této knize mě zaujal ten Hugha a jeho švagrové, která ho nikdy nelitovala, vždy na všechno nahlížela střízlivě a její poznámky šly pokaždé přímo k jádru věci. Bylo pozoruhodné, že žena tak praktická se provdala za Hughova bratra malíře, který byl spíše snílek.
Vražda pro zlatého muže
Václav Erben
Skvělá kniha. Moje první od Václava Erbena a báječně jsem se u ní bavila. Doktor Soudek byl vskutku jedinečná persona. Kdykoli se objevil na scéně, musela jsem se usmívat. Nejzábavnějším okamžikem pro mě byla scénka, kdy s náležitou neochotou převzal roli tlumočníka při rozhovoru Exnera s francouzským inspektorem. Bylo to jako sledovat tenis střihnutý tichou poštou.