Růže a tis
Mary Westmacott (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464931/bmid_ruze-a-tis-yei-464931.jpg
3
67
26
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 4. díl >
Královna napětí vykreslila další působivý – a tentokrát tragický – psychologický příběh. Hugh Norreys, jehož nehoda upoutala na invalidní vozík, se ocitá v městečku St Loo, kde právě vrcholí předvolební boj. Střetávají se tu různé společenské vrstvy, nade všemi a vším se však tyčí místní zámek a jeho obyvatelky. Nejmladší z nich, Isabella Charterisová, očekává návrat lorda Ruperta, své lásky z dětství. Svatba by z nich udělala ideální pár. Na scénu místního dění záhy vstupuje John Gabriel, kandidát konzervativců, Rupertův dokonalý protějšek. A životní plány všech se začnou hroutit…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Rose and the Yew Tree , 1948
více info...
Přidat komentář
Asi dokazem pochopit, preco sa to neodvazila publikovat pod svojim pravym menom. Dost rozvlacny a nudny pribeh. Pokojne by stacilo poslednych cca 60 stran.
Spíše 3.5 hvězdičky než přímo 4. Ale zase rozhodně víc než 3. Hm. Není to ani detektivka, ani thriller, ani romance... Vlastně ani nevím, do jaké kategorie bych tu knihu zařadila. Rozhodně mě však zaujala natolik, že jsem ji měla za dva dny poslechnutou. Nejvíce ze všech vztahů v této knize mě zaujal ten Hugha a jeho švagrové, která ho nikdy nelitovala, vždy na všechno nahlížela střízlivě a její poznámky šly pokaždé přímo k jádru věci. Bylo pozoruhodné, že žena tak praktická se provdala za Hughova bratra malíře, který byl spíše snílek.
Jedna politická kampaň, zápas starého světa s novým a směšné lásky. Kdo posoudí, zdali a pro koho je vztah toxický či inspirativní? Bez epilogu by to byla nejlepší věc napsaná Mary Westmacott. Epilog ji zařadil mezi tuctové "harlekýnky". Škoda.
Audiokniha
Příběh podivných lásek a ctižádostivosti.
Pózy, drby, předstírání, lži a utajované city v bludišti lásky a zrady.
Nikdo není důvěryhodný a každý má svou stinnou stránku jenž se v ději komplikuje.
Nechválím.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo to dobře. Knížku bych možná nedočetla, jak nesympatický mi byl John Gabriel. Je to celé takové smutné a trošku i nudné. Z psychologických románů od A.C. jsem četla Odloučeni zjara a to bylo perfektní. Tady jsem spíš zklamaná.
"To poslední, o co při volbách stojíte, je zbytečně moc těch, kteří používají mozek a umí si dát dvě a dvě dohromady."
Prostě Agatha...
(Audiokniha)
Kdyby knihu nečetl Martin Preiss, asi bych ji ani nedoposlouchala. Nějak nevím, co si o ději mám myslet, vesměs jsem z ní jaksi lehce v depresi :-) Příběh Hugha a Isabelly je vlastně dost smutný, aspoň já to tak vnímám. Zato postava Johna Gabriela mě štvala snad od první věty, příšerný to člověk. No, tento žánr od paní Agathy pro mě taky není, zůstanu u milovaného Hercula Poirota :-)
(SPOILER) Knihu jsem vyposlechla ve skvělém přednesu Martina Preisse na Českém rozhlase. Hugh Norreys se svým postižením a spoustou času nazbyt slouží jak vrba, ke které ostatní postavy děje přicházejí a ventilují své myšlenky, nálady, plány i vzpomínky. Řada úvah mě opravdu zaujala. Například Rupertova úvaha o humoru: "Už dávno jsem pojal podezření, že smysl pro humor je jen pokrytecký trik, který si naše civilizace osvojila jako pojistku proti rozčarování. Záměrně se na některé věci snažíme dívat s humorem jen kvůli naší obavě, že nás nenaplní uspokojením." Autorka zajímavě vykreslovala psychologii postav, přesto přiznávám, že jsem nepochopila, čím John Gabriel, poctivě vylíčený jak největší morální chudák, Isabellu zaujal do té míry, že s ním odešla.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Detektivky od A. Christie mám celkem ráda a byla jsme zvědavá jaká bude tato kniha. No očekávala jsem alespoň nějakou malou detekivní zápletku, ale byl to spíš sociální román, neurazí ale ani nenadchne. Co jsem ocenila byl Martin Preisse a jeho četba, za to palec nahoru.
Poslouchala jsem audiozpracování, v přednesu Martina Preisse, což si myslím, že příběhu přineslo plusové body. Myslím, že kdybych četla jako knihu, asi bych dala ještě o bod méně, neboť by to neodsýpalo tak plynule. Také jsem čekala asi trochu šťastnější, uzavřenější konec. Nicméně poslouchala jsem to se zvědavým napětím, jak to dopadne, příběh byl dobrý, ale nějak jsem se nedokázala sblížit s mnoha postavami, neuměla jsem si vybrat favorita, konspirovala jsem místy až příliš (třeba jsem čekala i nějakou zápletku s manželkou hrdinova bratra). Od Agathy mám u většiny knížek zcela nekritická, oslavná hodnocení, ale znám i pár děl, kde se to nepovedlo. Tento příběh bych u ní dala k průměru – je to prostě jiné.
Nádherný román! Je až neuvěřitelné, jak jako autorka “ schématických detektivek “píše Agatha Christie (pod pseudonymem) hluboké a literárně velmi obsažné romány ( mezi detektivkami zbožňuji mimo jiné také “ Místo určení neznámé “) Doporučuji všechny její romány, ale nečekejte tempo detektivek… jen opravdovost, hlubokou myšlenku a skutečnou literární brilantnost.
Tuto knihu jsem si prostě musela koupit, chyběla mi do sbírky knih Agathy Christie, kterou mám už skoro kompletní, a byla poslední pod pseudonymem M. Westmacott, co vyšla česky, kterou jsem ještě nečetla.
Ale nijak zvlášť jsem si ji neužívala, dočetla jsem jen z úcty k autorce, ale vlastně stejně nevím, o čem to bylo. Maloměstská společnost mě nebavila, ani předvolební půtky.
Zaujal mě (a z nudy vytrhl) jen místy pitomý překlad. Třeba takové "jednoslabičné odpovědi", za které se několikrát označuje slovo "Ano". Chápu, že v angličtině je "yes" jednoslabičné, ale Ano je prostě dvojslabičné, je mi líto.
Knížku si zařadím do zadní police k ostatním Agátám a už ji nebudu otvírat.
Příběh je založen na psychologické sondě do mysli a úvah lidí v málopočetné společnosti a to autorka opravdu umí. Skvěle propracované charaktery postav. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale narozdíl od detektivek se k ní vracet nebudu.
Zajímavé čtení. Klidné, pomalé vyprávění příběhu, ve kterém bude vždycky záležet na úhlu pohledu. Protože ho vypráví tento, pak TO nutně vidí takto, kdyby ho býval vyprávěl ten, či ta, potom budeme číst docela jiné vyprávění, byť by osoby a obsazení a všechny kulisy byly totožné.
Neuveriteľné, že túto knihu napísala Aghata. Počúvala som audio. Keby som ju čítala, tak ju odložím. Samé úvahy, žiadny spád.
spoiler:
Chytlo mě to až od druhé půlky. Je to jiná Christie, ale že by to tak tepalo do poválečné anglické společnosti, to si nemyslím... A možná byla opravdu retardovaná...
Zvláštní kniha. Taková, kterou od Agathy nečekáte. Neměla spád, spíš hodně (pro mě) nezáživné politiky, úvah, rozhovorů. Postavy byly víc do hloubky, hlavní vypravěč jako pasivní pozorovatel, což byla trochu škoda. Nakonec jsem byla ráda, že mám dočteno. Mary Westmacott vyhledávat nebudu.
Mám ráda Agathu a mám ráda i její knihy pod pseudonymem Westmacott. Jsou to psychologické romány a je znát, že Agatha se v lidech vyzná. I v této knize vylíčila povahy lidí naprosto uvěřitelným způsobem a do hloubky. Přesto knize chybí něco, co nedokážu definovat. Četla se mi dobře a rychle, zajímala mě, ale většinu knihy jsem nedokázala říct, o čem vlastně je. Za přečtení stojí, za druhé čtení už asi ne.
Není to typická Agatha. Nebo možná je. Ale za sebe můžu říct, že radši zůstanu u detektivek.
Štítky knihy
anglický venkov psychologické romány společenské rozdíly invalidita volby maloměsto
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Kniha Růže a tis je v
| Přečtených | 93x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 71x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 2x |
Hmm, tohle je teda zvláštní kniha. Nejvíc mi na ní vadí, že je psaná v ich formě, což se k psychologickému románu nehodí, protože děj je popsaný zkresleným pohledem jednotlivce, takže postavám čtenář nevidí do hlavy, nezná jejich motivaci k činům a nejde se do nich vcítit nebo je pochopit.
Hlavní hrdinka Isabella je nesnesitelná svoji nepřístupností a bylo opravdu otravné čekat na zlomový okamžik, který mi v moment, kdy přišel, připadal nevěrohodný.
Styl vyprávění by možná slušel víc detektivce. Kdyby autorka nechala zabít Isabellu hned na začátku, a ne na konci, mohlo by to být mnohem zajímavější. Dokonce si myslím, že Hugh by mohl svůj pozorovací talent využít mnohem účelněji, a nebyl by jen pasivním pozorovatelem. Škoda.