U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423/bmid_u-reky-piedra-jsem-usedla-a-plakala-hYU-423.jpg
4
1141
123
A dne sedmého... série
1. díl >
Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei , 1994
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Mám ráda styl psaní Coelha a byla jsem moc zvědavá, co z téhle knížky vypadne, věděla jsem, že se bude jednat o filozofické a duchovní otázky, byla jsem na to připravená a zvědavá. Ale skrz naskrz jsem měla z knihy rozporuplné pocity, některé části mi přišly geniální a hltala jsem je a jiné zas na mě byly moc ezo a úplně mimo (promlouvání k Bohu v transu jiným jazykem). Celkově dobrý začátek a moc se mi líbil zvrat a konec, ale chlastání na studně v mlze a transy v dešti před jeskyní s random lidmi mi fakt nesedly a nic nedaly. To mi už duchovně přijde lepší Alchymista, který tak ale myšlený vůbec není. Overall má Coelho lepší knihy, přečtěte si 11 minut od něj!
Byla jsem nadšená, že i Brida měla v knížce svůj štěk, velmi podstatný štěk. Nakonec byl příběh o něčem jiném, než jsem myslela. Jak nemám ráda v knihách náboženské kecy, tak tady to toleruji, protože opisem hledám význam mezi řádky. A to autor umí, napsat a, ale myslet přitom něco jiného. Takové Coelhovi příběhy zkrátka jsou. Přece jenom nejslabší knížka od něj, napsal i mnohem lepší.
Jak jedna dívka víru znovu nalezla. Příběh je jen kostra nesoucí náboženské, věroučné a filozofické otázky. Kdo má víru, nepotřebuje institut církve, kdo cítí Boha, nepotřebuje mu dávat jméno. Anotace knihy je schválně neurčitá, aby si v ní každý čtenář našel to své. Prospěje si někdy takovou knihu přečíst i když v neděli nejedete do kostela.
Zatím z jeho knih nejslabší.....Čekala.jsem více.Knihu možná lépe ocení náboženský založený lidé
..
duchovno, ale možná až moc...
Příběh zvláštní, nezáživný. Ale možná to někoho nadchne víc. :)
Moje první kniha od Coelha a obávám se, že i poslední. Děj nudný, náboženský obsah až obtěžující, spíš sektářský. Chtěla jsem dočíst jen kvůli výzvě, což se mi povedlo, ale mám po něm pachuť jako po ranní kávě na lačno...
Překvapilo mě poměrně nízké hodnocení od čtenářu. Za mě dost dobrý. Děj není tak postatný, zdá se mi jen konsrukcí, která drží pohromadě hluboké myšlenky.
Coelho se zdá jako jednoduchý a lehký autor, ale opak je pravdou. Do jeho úrovně musí člověk dozrát a potom jeho slova jen lehce plynou a nesou nás s sebou a my víme. Je to jako přijet domů. Je to jako jiný prostor a čas a přitom něco, co bytostně známe a s čím souzníme. Je to pohlazení a chcete víc a víc. Není pro každého a to je na něm tak krásné.
Jako -nactilete se mi kdysi docela libila. Byl to tenkrat hit a s kamaradkama jsme si Coelhovy knihy doporucovaly, pujcovaly a probiraly.
V ramci ctenarske vyzvy jsem si ji precetla znova v roce 2021 - v dobe pandemie a v touze precist si neco pozitivniho, povznasejiciho, co pohladi na dusi. Byla jsem v soku co to ctu! :D S odstupem tech let musim uznat, ze je to kniha plna klise, neni psana ani nijak vyzralym stylem a do oblibenych ji urcite zaradit nemuzu.
Tahle kniha se mi zase docela líbila. Přečteno opět ušima. Kniha byla zajímavá, ale domnívám se, že více ji ocení věřící lidé.
Ale jinak mi přijde u spisovatele, že jsou všechny jeho knihy jo a ne. Prostě jsou chvíle kdy mě kniha nebaví a chvíle, kdy si říkám jooo, tak tohle je ono. Nevím, jak jinak to lépe popsat.
Kniha o Pilar a její první lásce působí jako básníčka, velmi dobře se čte (především věřícím). Jsem trochu na rozpacích, zda-li mám všemu napsanému i naznačenému v knize důsledně věřit a jestli lze rozeznat hranice autorovy představivosti a opravdové víry. Přesto tuto knihu řadím k tomu lepšímu, co Paulo Coelho napsal, především z důvodu náboženského zaměření textu (při čtení knihy jsou naplněny především duchovní potřeby čtenáře).
První polovina se mi velice líbila, ale do druhé jsem se musela nutit. Ikdyž jsem svým způsobem věřící, tohle už bylo moc. Rozhodně bych ji nedoporučila někomu jako první knihu od Coelha. Četla jsem jich již několik a tahle byla nejslabší.
Zajímavý a zvláštní příběh opět plný poselství a moudrosti. K mému překvapení se autor dotkl podstaty kterou ale buď ještě zcela nepochopil nebo se nechal zmást anebo je to úplně jinak :-) Ať je to jak je, znalosti jsou všude jen je třeba umět třídit zrno od plev .....
Chápu poslání této knihy a je krásné vidět, jak silná je láska. Zároveň však mám smíšené pocity. Některé její části mi jsou velice proti srsti. Možná proto, že mi svými popisy hodně připomíná počínání sekt, což se mi velmi příčí a také to celkové četbě hodně ubírá na kráse i hloubce. Škoda.
Já už jsem v momentě kdy jsem přečetla první kapitolu věděla, že tohle téma nebude nic pro mne. Nechápejte mne špatně, necítím prostě víru v Boha. Uznávám, že někdo jiný ano, byť tomu nerozumím.
Dalo by se říci, že je to klasická lovestory, kdy on je uvězněn v friendzone, až se po nějaké době znovu potkají, on se vyzná ze svých citů a skončí to happyendem. Jen si to vlastně nakonci ani nepřejete, protože Pilar člověku moc k srdci nepriroste.
Po přečtení Alchymisty, do kterého jsem se zamilovala, jsem hledala další knihy od Paula Coelha. Četla jsem Veronika se rozhodla zemřít, ale to už se mi tak nelíbilo. Dala jsem však šanci další knize. U řeky Piedra jsem usedla a plakala se mi líbila více než Veronika se rozhodla zemřít, ale ani zdaleka tak, jako Alchymista. Líbilo se mi to, jak Pilar hledala samu sebe. Myslím si, že i my se občas dáváme přednost tomu, co je pohodlné a zapomínáme jít za svými sny a za svým srdcem, protože se bojíme neznámého. V tomto směru byla tato kniha velmi inspirujíci.
...Většina lidí na lásku nevěří...
Těžké dílo,které musíš číst soustředěná a klidná bez starostí a špatných myšlenek.
Myslela som, že většina knih od coelho v sebe skryva nejaku podstatnu myšlienku, v tejto som žial žiadnu nenašla
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Kniha U řeky Piedra jsem usedla a plakala je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 147x |
| Čtenářské výzvě | 65x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 410x |
| Chystám se číst | 159x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Docela obyčejný příběh protkaný zajímavými úvahami o ženské stránce Boha. Je škoda, že právě v tomto ohledu nešel autor víc do hloubky, že vlastně jen tak klouzal po povrchu. Hlavní pointou, aspoň z mého pohledu, totiž nakonec byla špatná nebo spíše nedostatečná komunikace ve vztahu, a to z obou stran.