ZÓNA komentáře u knih

Velice plodný autor...
Říkalo se také na počátku 20.století: Lidičky, vyjde nový Neumann? Jako v současnosti se povídá u Viewegha, Třeštíkové, nebo Mornštajnové?
Přikláněl bych se k takové možnosti, přestože měl u mě osobně premiéru. Ale s velkými ovacemi zakončenou.
Pochopitelně píše S.K. Neumann vzletně. Tudíž nemusí být pro každého.
Ovšem syrovost současných básní, právě jemnocit básníka z počátku minulého století silně trumfuje. Přikláním se i k domněnce, že čerpá z vlastních prožitků; tak jsou některé jeho emoce silně a přesvědčivě vyjádřeny. A jsem přesvědčen, že spousta čtenářů emotivně splyne s vyjádřeními, které tak dobře umí zveršovat.
Ve sbírce je více trápení, soužení a žalu.
Ale najdete zde i dokonalou milostnou lyriku pod názvy: ACH, POJEDEŠ-LI V NEDĚLI, KYTIČKU JAHOD NA RTY PŘITISKLA MI, či KDYBY MI BYLO TŘICET LET.
Psát o lásce je neměnné téma citlivých lidí. Přál bych si, aby byly takové básně přijímány s pochopením a pokorou. Hlavním motivem je totiž vždy žena, k níž vzhlíží toužebně a láskyplně muž. Nemůže být lépe vyjádřena dokonalost symbiózy mezi pohlavími, obzvlášť v době, kdy lásce mezi mužem a ženou dostává se pejorativních trhlin. Ale třeba jsem jen příliš pesimistický...

105 30.09.2023

Postava Honzy mi byla v dětství tak blízká.
Každá kniha ve Vás vytváří "podosobnost". Bylo velice lákavé být v představách Honzou, který vše dokáže vyřešit, navíc je hodný, chápavý a schopný. Kdo by takový nechtěl být a když jste malý chlapec, jde i trochu o dobrodružství. Objevoval jsem charakter člověka, který mi byl blízký. V pohádkách navíc máme možnost nalézat se v trochu jiném světě podobném našemu, ačkoliv ne zcela podobném. Dotváří v nás fantazii, kterou v životě tolik potřebujeme.
V každém člověku zůstane nálada, jíž dovede kniha navodit. Pohádkové knihy by neměly strašit, měly by vychovávat k dobru a lidskosti.
A Český Honza takovou knihou rozhodně je. Zažijete s ní příběhy, které vás budou ovlivňovat po celý zbytek života.

109 30.09.2023

Temnotu, jež obestře člověka, který žije ve vězení a vnímá strach a smrt, a útrapy a nelásku, a nehostinný svět, vylíčil Oscar Wilde více než věrohodně.
Navíc přidal dokonalou řemeslnou kvalitu veršování, příkladný rytmus rýmů a hloubku sděleného.
Jen skutečný básník dovede upoutat čtenářův zájem v celkem rozměrném textu. Balada obtáčí čtenáře jako had a on jen těžko hledá prostor k nadechnutí.
Umění...
Navíc musím vyzdvihnout i překlad Františka Vrby, který zpřístupnil báseň českému okruhu příznivců poezie.
Mohu svými slovy přimět více lidí k tomu, aby četli poezii?
Zde se setkáváme s TOP kvalitou lyrické poezie a nikterak nevadí, že byla napsána na začátku 20. století. S přesahem do všech budoucích věků bude připomínat všem lidem, že zlo je trestáno, pokud existuje zákon. A není nic smysluplnějšího, nežli láska k druhému člověku, čistá a netrýznivá. I když se někdy může přihodit, že selžete, aniž byste chtěli ublížit. A o všem tomhle jsou verše Oscara Wildea...

104 29.09.2023

Sonety mi nepřinášejí básnickou radost.
Příliš nerozumím jisté míře spoutanosti; báseň má být volná a svobodná, mířit do jakékoliv možnosti sdělení.
Pan Žáček je velice zkušený artista se slovy. Dalo by se napsat: žonglující fenomén.
Ale z této sbírky na mě nedýchá tolik jeho rozlet a vtip, spousta básní mi přijde strojených a na sílu veselých. Chybí lehkost a mnohdy i jeho pověstný básnický šarm.
Co nelze nepochválit... Obrázky, velice povedenou grafiku i velikost vytištěné knihy. Málokdy se podaří takový skvost.
Možná jsem příliš omotaný svými přesvědčeními o dokonalosti básní.
I sám někdy čekám, že mi múza přihraje motiv básně, jenž svým sdělením a barvami uhrane celý svět.
Básně jsou estetický skvost literární tvorby. Nebylo jich ve sbírce tolik, abych mohl dát vyšší hodnocení. Promiňte, pane Žáčku...

96 25.09.2023

Cohenův styl veršování není ničím osobitý. Poezie bez rýmů již taková je.
Cohenova vtahuje silným osobním pojetím autora. Píše o sobě, o společnosti, o láskách, křesťanství, válce. O životě, který já sám mám problém pojmenovat.
Nepopírám. Cohen je sečtělý člověk, umělec, tvořivý muž s odhodláním donutit čtenáře přemýšlet. Ale jeho básně nejsou příliš obecné. Buď se s člověkem Cohenova typu ztotožníte, nebo ne. Pár básní si zaslouží absolutorium. CHTĚL JSEM BÝT LÉKAŘEM, VAROVÁNÍ, nebo vzácně milostná MÁŠ MILENCE. Jmenoval jsem jen některé, ve výboru je jich víc. Ponechám na čtenáři, aby nalezl svoje favority. Jen jsem chtěl vytvořit náhled na pro mě vzácný obsah.
Říkám si, že v překladu by chyba býti neměla. Pavel Šrut je pojem.
K četbě Cohena je třeba se vracet. Jedno přečtení nemusí ohromit. Ale je tematicky zařaditelná, spíše negativně laděná a se smutnými podtóny slov.

109 10.09.2023

Přes veškerá negativa, která jsem při čtení knihy vnímal, nelze jednoznačně román odsoudit.
I přes snahu autora postupně odkrývat tajemství příběhu, stránky přináší povětšinou nudné vyprávění, odstavce plné nepodstatných myšlenek a popisů. Překlápíte stránku za stránkou a doufáte, že třeba zrovna v této chvíli děj zhrubne, nastaví svoji tvář, v které odhalíte jizvy, emoce, prožitá příkoří a nebo cokoliv, čím minulost mohla být. Protože taková je celková konstrukce. Vzpomínání a hodnocení. Málo přímočarosti v kapitolách vyprávěných postavami v třetí osobě. Neporozuměl jsem, proč tak významný autor nepoužil ich formu. Příběhu by mnohem více vyhovovala a absorbovala by, jak již jsem zmínil, rozvleklá místa plná rozmazaných kontur.
Nicméně, ačkoliv jde o nepříliš originální zápletku, některé dialogy postav románu jsou mistrovsky poskládány a máte z nich enormně dobrý pocit. Vytváří úplně jiný úhel pohledu, probouzí ve vás správné emoce a i když posléze opět propadnete jisté literární skepsi, přesto ve vás zůstávají a činí postavy nezapomenutelnými.
Rozporuplné čtení, vlnolam, místy vyprahlá poušť.
A zda je Russo mužem, který jim nejvíce rozumí (jak praví obálka knihy)? Neměl jsem takový pocit. Čekal jsem ztotožnění, nalezl rozpačitost a nejistotu, s níž knihu odkládám, zbaven okouzlení, s jakým jsem ji bral před čtením do rukou...

111 05.09.2023

Oceňuji melodičnost Hrubínových veršů. V některých básních jakoby prosvítal duch Seifertův.
Vybrané básně se dotýkají především přírodních krás a pocitů z nich vyplývajících. Jejich motivem jsou vzpomínky na dětství, na první lásky, na nelehké, přesto šťastné bytí obyčejných lidí.
Rozumím i panu Vacinovi, kterýžto velký obdivovatel přírody naplnil sbírku takovými básněmi. U mě ovšem vyhrávají především básně věnované ženám a lásce, tudíž doporučuji neopomenout PÍSNĚ PRO ŽENU, NOČNÍ ROZMLUVU, nebo výňatky z ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, jakožto dominantního úseku celé sbírky.
Dovolím si tvrdit, že jedna z nejznámějších básní české historie MÁJ, v sobě nenalézá tolik naléhavosti jako verše Hrubínovy, i když nejsou tolik známé:
PRALESY KOPŘIV, HVĚZDAMI BIČOVANÉ
K OKNU DOKOŘÁN. VLAHÁ SRPNOVÁ NOC.
SEDÍM V OKNĚ S KOLENY U BRADY. BDÍM.
MUSÍM BDÍT. A CHLAD ZE SVĚTNICE MĚ TISKNE
DO TEPLÝCH A VONNÝCH VOSKŮ TAM VENKU.
----
NAVŽDY MNE BUDE VÍC
O ČLOVĚKA, Z NĚHOŽ BŘÍMĚ LÁSKY A SMRTI
A BŘÍMĚ ŽIVOTA VYRAZÍ ZPĚV.

Hrubínova zádumčivá tendence veršování je dokonale protkána vírou v lásku. A takové spojení je více než ojedinělé.

110 01.09.2023

Tajemství nevynahradí nudný literární styl autorky, jenž se pohybuje na úrovni lepší slohové práce. Příkré hodnocení se bude mnohým zdát ne zcela oprávněné, ale příběh je naslepovaný na sebe, odmítá jakoukoliv výraznější hloubku postav a je vystavěn na emočním úsilí žen, kde muži jsou ti slabší.
Záblesky moudrosti a šikovnosti v ději lze nalézt. Ale nabírají často opět sestupnou tendenci a utápějí se v řečišti stále stejných slov, emočních stesků a niterních úvah, čímž uvězní knihu v nižších patrech literárního spektra.
Pochopitelně se během četby sžijete s postavami, ale nijak zvlášť uvěřitelné vám nepřijdou.
Hodně průměrný román s přesahem do psychologické roviny, jenž ovšem postrádá potřebnou hloubku a tudíž kvalitu. Děj okořeňuje detektivní zápletka, ale ve své podstatě knihu nespasí.
Jak již jsem naznačil v úvodu, na své si nepřijdou ani jazykoví fajnšmekři. Kniha plyne bez výraznějších vzruchů a podnětů k zamyšlení.
I když oceňuji láskyplné příběhy, tento mi přišel nepravděpodobný, až absurdní...

107 25.08.2023

Pro mnohé čtenáře zcela jistě atraktivní čtení, poskytující jisté nahlédnutí do současného válečného konfliktu.
Možná...
Ovšem já beru Němcův rok starý počin jako literární odboj. Několik příběhů, každý trochu jiný a přitom všechny stejně kruté. Velice civilně sepsané a s jiskrou poskládané myšlenky. Ohavnost války v každém odstavci, separace od propagandy, která tlumí následky a jádro celé války. Pohled obyčejných lidí na válku, i když jsou bohatí.
Jen jedna povídka se vymyká ze sevření ostatních. ZOE. Válka je pouze kulisou pro chamtivost a osobní prospěch jedné ženy. Partnerství zde symbolizuje dvě válčící strany, dva odlišné jedince, jeden konflikt a vypuknutí války. Silný proti slabému. Krásná alegorie bitevního pole.
Z každé povídky by mohl vzniknout román. Jsou silné a mají v sobě netušený kredit. Ale i tak drží pospolu. Vytváří ojedinělou formaci namířenou na všechny podporovatele války, se snahou udusit tento odsouzeníhodný konflikt.
Pan Němec je člověk, který se umí dívat a naslouchat. A ví, jak zasáhnout člověka zbraněmi, které nezabíjejí.
Bohužel, jeho mistrovské povídky se k lidem, kteří rozhodují o válce, nikdy nedostanou...

120 05.08.2023

Lustigova slova plynou jako okvětní lístky po řece.
Hodnotit knihu jde jen velice těžko, protože síla sděleného je velice intimní a žensky izolovaná. Pan Lustig odvedl dobrou práci.
Osud, jenž potkal mladou dívku v době začátku války, z ní uhnětl silnou ženu, která jedná bez ponížení, odhodlaně, i když s pocity, které k jejímu mladému věku patří.
Spisovatel použil plíživý rytmus děje, aby v závěru šokoval čtenáře stupňovaným napětím a komorním dramatem dvou osob.
V textu je několik vydařených momentů; odráží skutečný stav mysli Němců, jejich chorobného přesvědčení o německé velikosti.
Lustig velice dobře vyjadřuje atmosféru okolo války, demagogii veškerých principů této ohavnosti a pokřivení charakteru lidí, kteří válku obhajují. Mohou mít v sobě cokoliv, ale schází jim podstatné... Lidskost...

118 03.08.2023

Bravurní!!
Možná z mých slov zazní příliš chvály a snad i obdivu, který by mohl hraničit s neobjektivním hodnocením knihy.
Ale prosím o shovívavost a zamyšlení.
Odvaha vydat knížku sestavenou z publikovaných článků ve francouzském tisku a jednoho rozhovoru pro Český rozhlas? Nikoliv. Nutnost a zkušenost nakladatelství Atlantis v Brně.
Prezentace geniality Kunderova formátu je zde nanejvýš zjevná. Úroveň jednotlivých statí lze jen obdivovat. Naléhavost, s jakou propletl Kundera román, prózu a nejen Janáčkovu operu, je až uhrančivá. Čtete s obdivem, jeho až vědecký pohled je průzračně přijatelný laikovi a zároveň jej obohacuje o obzory, kam by jako hudební nýmand neměl možnost nahlédnout.
Rozbor Hemingwayovy povídky a nahlížení na Janáčkovu hudbu charakterizuje jeho moudrost a zkušenost a netušený kulturní rozhled.
Zmínit Hemingwayovu povídku je nezbytné. Jde o nejsilnější část knihy, při které Kundera plynule přechází v obdiv Janáčkově tvorbě. Stylově dokonalý přerod od prózy k hudbě vyvolává až euforickou radost z literární kvality.
Na nemnoha stranách lze nalézt maximum možného z oblasti literární a hudební teorie.
Dogmatická neměnnost Kunderových slov ve vás bude rezonovat ještě dlouho po jejich přečtení.
Ve své podstatě reklama na Janáčka. Ovšem nenásilná a s virtuozitou podaná...

114 02.08.2023

Skladba příběhu není nikterak složitá. Obtížná je orientace mezi postavami, které nejsou moc dobře prokreslené a sympatizující s dějem. Zarážející je nekonkrétnost, s jakou přistupuje Adam Foulds k tak poutavému prostředí léčebny pro duševně choré. Zosobňuje více méně podstatné záležitosti a staví je na úroveň stěžejnosti románu.
Směle tvrdím, že vyjmout některé pasáže a přetvořit je v povídku, by stálo za velmi rozumné.
Ze svého hlediska jsem nenašel v románu příliš lyričnosti a již vůbec ne básnickost, která je avizována.
Příběhy z 19. století mi přijdou velmi zajímavé, spatřuji v nich vždy naději, protože se tvořilo cosi výjimečného pro pozdější civilizační epochu lidstva ve 20. století.
Tento nepříliš rozsáhlý román, z velké části s velmi nezajímavými dialogy a skutečně nesympatickými postavami, je historicky neatraktivní a jazykově málo poetický. Nicméně několik málo podařených dějových partií, nevyváží celkovou nejistotu sdělovaného a autorovu kolísavost ve vyjádřeních.

107 02.08.2023

Hodnotit MISTRA A MARKÉTKU je tenkým ledem pro každého. Jelikož jde o pojetí, které nahlíží hned do několika literárních směrů a je těžké pojmout román jako celek.
Rozhodně oceňuji kvalitu dialogů. Jsou šťavnaté, zajímavé, veselé a sarkastické. Od každého trochu a nenudí.
Historická sekce je na vysoké úrovni, ač ahistoricky zaměřen, hltal jsem Pilátův a Ježíšův příběh s ojedinělou dychtivostí.
A magický realismus s jinotajem v zádech, s fantaskními prvky i biblickým základem v příběhu? V podstatě složitá četba, v pravdě velmi podmanivá rozsahem slov, které nemínil Bulgakov nijak mírnit.
V tomto vydání rozhodně sběratelský kousek, i když každý může mít na výtvarnost knihy svůj názor; nicméně ilustrátor Jirků velice zdařile podtrhl atmosféru děje odehrávajícího se v Moskvě.
Nedivím se, že titul se v Sovětském svazu nemohl objevit na knižních pultech.
Spisovatelů Bulgakovova formátu mnoho není. Forma vyprávění má vysokou kvalitu. V některých fázích příběhu má však stagnující prostorovost a mnohdy je až moc detailně popisována demagodie v sovětské společnosti.
Přesto propojení politiky, Jeruzaléma a samotného ďábla, za asistence lásky, dalo vzniknout kultovnímu románu, který by rozhodně měl zkusit přečíst každý milovník literatury.

141 24.07.2023

Když čtete knihu, měli byste cítit sounáležitost se sdělovaným...
V tomto směru jsem s Kunderou krok neudržel.
Některé pasáže krátkého románu byly naprosto originální a budící dojem moderní filozofie. Nešlo o nikterak hluboké myšlenky, ale zapůsobily na mě novátorsky a autorova zkušená mysl jim dala punc vážnosti i komičnosti zároveň.
Přesto jako celek mi román připadá nesrozumitelný. Text je poměrně hodně rozčleněn a nedrží dost dobře při sobě. Pochopitelně si lze obsah vyložit různými způsoby, což oceňuji; kniha se dá číst vícekrát, aniž byste cítili nádech blazeovanosti.
Myslím, že chybí více agrese postavám, více barvy v textu, naopak přebývá nadhled a některá hluchá místa, kde se autor víceméně opakuje.
Kniha netradiční, literárně odborná. Ne každému může přijít k chuti. Takových na policích obchodů mnoho nenajdete.
Knihy bez výraznějšího příběhu dnes moc úspěchů nesklízí.
Otázkou nicméně zůstává, zda se ve výsledku nejedná o špatný trend.

119 05.07.2023

Pro mě velice intimní kniha.
O šachu přemýšlím podobně jako Elisabeth, hlavní hrdinka příběhu. Hru ovšem hraji stokrát hůř. Ale v literatuře (beletrii) nejde o úroveň. Kvůli ní si mohu opatřit specializované knihy o královské hře.
Celkový dojem z knihy kazí šablonovitost a hierarchizace příběhu. Vyprávění je strnulé s drobnými odbočkami, které se ovšem týkají pouze šachu samotného a myslím, že jej uchopí pouze skuteční romantici této nejsložitější hry světa.
Elisabeth jsem si neoblíbil, navzdory osudu, který ji potkal. Naopak jsem držel palce jejím soupeřům. Což může vyznít šovinisticky, ale není tak vůbec myšleno.
Po celou dobu četby jsem přemýšlel o základu, z jakého čerpal pan Tevis. Musel přeci vědět, že jistá pohádkovost a nevěrohodnost příběhu ubere na jeho potenciálu. Smyšlené šachisty propletl s těmi skutečnými. Šachistku nechal projít úskalími a nakonec sáhl i po červené knihovně. Jen drobky se dotýkal nenávisti, kterou šachová hra přináší.
Vyzdvihuji kvalitní popisy partií. I atmosféru šachových turnajů. Neméně si cením popisu šachových velmistrů, kteří rámují celou knihu.
Ostatní možná až příkře označím za limonádu.
Přesto byla kniha pro mě zážitkem a jako vyloženě klubový hráč jsem při její četbě cítil příjemné mrazení v zádech...

132 02.07.2023

Hodnotit nízkým počtem tuto sbírku básní, by mělo být považováno za hřích.
Básník Žáček je ve verších zcela otevřený, dovede být sarkastický i vtipný, vážný i filozofující.
Osobitý styl vedení básně je jeho velké plus, je rozpoznatelný a tudíž neochvějně spjatý s kvalitou, jež se nedá s nikým zaměnit.
A jedna drobná úvaha...
Politické básně se tak netváří.
Milostné jsou povětšinou psány s nadsázkou a již zmíněným sarkasmem.
Osudové připomínají tak trochu pohádky.
Myslím, že pan Žáček si rád s čtenářem hraje a dopřává mu pocit vítězství, protože pozorný čtenář většinou rozpozná dobrý úmysl; sdělit vážnou myšlenku netragickou formou.
Jiřího Žáčka nejde nemilovat.
Je kouzelník básnického umu a za jeho talent bych upsal duši i samotnému Mefistovi...

Josef, Irena, Milada...
Když se spojí počáteční slabiky jmen, vznikne zájmeno JIM.
Útlý román o nich, o třech lidech, jež se utopili ve svých životech.
Na základě návratu do své země, ožívá mimořádně hodnotný příběh, z kterého je tak moc obtížné vystoupit. A Kundera jej svým filozofickým pojetím vede až za okraj lidských hodnot, dotýká se skutečna, svobody i upjatosti k životu, malichernostem, které člověka obklopují a zároveň osvobozují.
Vyzdvihuji koncepci příběhu, jeho moudrost a zároveň odbornost a čtivost.
V Kunderově románu je k naleznutí život, jenž chceme i nechceme žít. Paralely osudů. Smrt a láska.
Je skvělý. Tento román je nebetyčně mistrovsky napsán. Vrátíte se k němu. Opakované čtení. Zcela jistě.
Skutečná literatura, kdy příběh je zároveň formou...

131 28.05.2023

Přílišná jednoduchost příběhu sráží jeho vážnost, která je do osudů Veroniky a Martina nainstalována.
Jiří Mádl rozhodně psát umí, ale rezonuje ve mně málo z toho, co by mělo v takovémto druhu románu být. Více lásky, silných emocí a snaha o pozastavení příběhu v místech, kde je třeba dát odpočinout postavám a vmísit do příběhu potřebnou naléhavost děje a ne nadále zběsile spěchat k rozuzlení, které je koneckonců celkem snadno odhadnutelné již z názvu knihy.
Po přečtení knihy mám dojem, že pan Mádl napsal film. Mohl by v něm hrát i hlavní roli.
Přijde mi ovšem trochu laciný. Jak již jsem zmínil, téma knihy by si zasloužilo mnohem větší hloubku a vážnost. I některé dějové zvraty jsou těžko stravitelné a působí někdy i přehnaně pateticky. V určitých fázích příběhu by měl být Mádl více něžný a poetický. Naopak strohost a ukvapenost hrají prim.
Román plný překotného děje, obsahově zajímavý, nicméně bez většího důrazu na bohatší výraz.
Chyběly mi barvy. Jakoby pan Mádl psal černobíle...

126 19.05.2023

Laskavost...
Měla by být součástí každého člověka, přítomna v každém lidském srdci a prostoupena ve všech myšlenkách našeho konání na tomto světě.
Verše paní Černé jsou dokonale ženské, vnímavé, smutné, nostalgické, ale i obveselující a přikrášlující lidské nitro. Muž i žena by v sobě vždy měli hledat své lepší já a zde je možná přítomen největší apel básnické sbírky. Kdo je laskavý, není zlý. Není chamtivý a sebestředný.
V ženském jazyce paní Černé je něžnost slov přetřena i jemnými barvami, kterými svět zrovna nehýří.
Rozhodně si přečtěte a zapřemýšlejte sami o sobě. Vzpomeňte si, bilancujte, spřádejte sny. Cokoli laskavého, cokoli láskyplného, jakýkoli dobrý skutek, dobré slovo pro druhého. Vrátí se dvojnásob.
Básně se mohou číst stále dokola a nebudete unaveni. Je v nich ukryta i Seifertova láska k životu. Já ji v nich našel. Najděte si mezi básničkami TAK DÁVNO...
Po přečtení této krásy, by se měly zavřít na sto západů všechny zbraně světa do nejtemnějších prostor naší Země...

132 06.05.2023

Pan Karika je literární umělec. Dovede spojit svoje představy o příběhu s konečnou verzí svého díla. A myslím, že nejde o nedůležitou vlastnost pisatele příběhů.
Tentokrát zabředl do imaginace, která měla čtenáři přirozeně nahnat strach a zároveň v oblasti hororu vytvořit něco ojedinělého.
Ale propojení několika příběhů mi nepřijde až tak potřebné a popisované nechutnosti ne úplně zapadají do celkového rámce vyprávění.
Svoje pocity vyjádřím nejlépe, když vyzdvihnu citace z použité literatury, jimiž pan Karika mínil okořenit svoji knihu. Nejenže použil správné ingredience, on je i velice dobře naservíroval. A mělo jít v podstatě o předkrm k hlavnímu chodu. Nejenže se poté hlavní jídlo nepovedlo ochutit tak dobře jako předkrm, ale hlavně postrádalo kvalitní potraviny.
Ale příměrem končit nechci.
Pan Karika tentokrát nenašel k proporcím příběhu vhodné postavy, a samo o sobě, několik povedených scén na vysoké hodnocení nestačí.

125 06.05.2023