Sonety
Jiří Žáček
Musím se přiznat, že dlouho mi sonety připadaly příliš staromódní, artistní. Zvláště renesanční velikáni Dante a Petrarca mě upřímně znudili opěvováním fatálních žen — zato jejich vrstevník, ironik a buřič Cecco Angiolieri, který napsal Kdybych byl oheň, zapálil bych svět, mě uhranul svým životním pocitem. Jeho a Shakespearovy sonety mě přesvědčily, že forma nemůže být nudná ani staromódní, že záleží pouze na obsahu, zda bude báseň opravdu úchvatná a vzrušující. Kniha Sonetů je proměnlivá jako život, vážná i rozmarná, láskyplná, melancholická i ironická.... celý text
Přidat komentář
Když jsem si tuhle knížku rozbalila u vánočního stromečku, rozbrečela jsem se...
Můj milovaný Žáček od mého milovaného tatínka... Dar.
Neplánovala jsem, že celou sbírku přečtu za večer, ale nedokázala jsem se přestat sytit obrazy, které mi vyskakovaly v hlavě... Těmi, které umí "namalovat" jen pan Jiří Žáček.
Co báseň, to cit. Ojedinělý, hravý a zcela nenapodobitelný.
Objevovala jsem na stránkách staré známé skvosty, ale povětšinou jsem nacházela nové lesknoucí se perly, které mě přiváděly v úžas. Nebudu je vyjmenovávat, neboť pociťuji jejich dotek veskrze intimně...
Donedávna jsem nevlastnila jedinou sbírku básní pana Žáčka, ale teď vlastním tu pro mě zatím nejdokonaleji namíchanou. (Děkuji, tatínku...)
Sonety jsou navíc graficky tou nejnádhernější básnickou sbírkou, kterou jsem kdy držela v ruce. S nádechem starých časů, s citem pro barvu a písmo.
Už se těším, jaké bude její čtení podruhé...
Některé sonety se mi líbily více, některé méně, ale oceňuji pěknou obálku knihy :-)
Nelze říct nic jiného než že prostě skvělé! Ale když on pan Žáček to ani jinak než skvěle ani neumí!
Štítky knihy
sonety básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 1983 |  Aprílová škola |
| 2010 | Krysáci |
| 1996 | Slabikář |
| 2015 | Ezopovy Bajky |
| 2007 | Okurková sezóna |
Kniha Sonety je v
| Přečtených | 15x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 3x |
Sonety mi nepřinášejí básnickou radost.
Příliš nerozumím jisté míře spoutanosti; báseň má být volná a svobodná, mířit do jakékoliv možnosti sdělení.
Pan Žáček je velice zkušený artista se slovy. Dalo by se napsat: žonglující fenomén.
Ale z této sbírky na mě nedýchá tolik jeho rozlet a vtip, spousta básní mi přijde strojených a na sílu veselých. Chybí lehkost a mnohdy i jeho pověstný básnický šarm.
Co nelze nepochválit... Obrázky, velice povedenou grafiku i velikost vytištěné knihy. Málokdy se podaří takový skvost.
Možná jsem příliš omotaný svými přesvědčeními o dokonalosti básní.
I sám někdy čekám, že mi múza přihraje motiv básně, jenž svým sdělením a barvami uhrane celý svět.
Básně jsou estetický skvost literární tvorby. Nebylo jich ve sbírce tolik, abych mohl dát vyšší hodnocení. Promiňte, pane Žáčku...