ZÓNA komentáře u knih

Secesně pojaté povídky. Zdobné a chytré. Neočekávaně absentující jakékoli explicitní výrazy, byť hlavním tématem byly ženy a vztahy mužů k nim.
Komičnost povídek je mnohdy absurdní a obsah mírně nevěrohodný. Ale právě v takovém zabarvení je povídkám dobře a Kunderovo výborně zvládnuté řemeslo jim dodává šťavnatost v podobě zábavných postav.
Kulminuje-li povídka v morální kodex, možná by u jiných autorů působila nepatřičně. Ale Milan Kundera je tak vyzrálým autorem, že dovede povídku obohatit o drobné náležitosti (ať již v hrdinovi, či v reáliích), které povídku neučiní příliš povyšující se nad čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že Kundera touto sbírkou vytvořil základ společenských povídek založených na touze po ženách, aniž by je urážel a znevažoval. Ženy jsou zde mnohdy povrchní a naivní, ale v protipólu mužského obdivu k nim jsou královnami, nebo naopak smutnými, až tragickými postavami s nádechem ironie. Nikdy však nejsou poníženy. Naopak přesněji cílí Kundera na muže a jejich nízké pudy a myšlenky, které je činí pokleslými, aniž by si svoji pozici a situaci uvědomovali.
Bavil jsem se a žasl. Pořadí pocitů bez nápovědy.
Kundera je malebným malířem slov. Dokáže popsat naprosto obyčejnou situaci neobyčejně poeticky. Nenásilně, mile a chytře. Chladnokrevně. Já nemám výstižnější hodnocení přečteného...

136 04.05.2023

Hodnocení z mužského pohledu.
Údajně příběhy ze života, které se skutečně udály.
Nejde ani tak o ženskou sexualitu a touhy.
Problémy pramení z ne úplně naplněného dětství, resp. problémů, které se staly v mladém věku a nedaly se již kompenzovat v životě pozdějším.
Nerovnoměrné rozvržení prostoru hlavních protagonistek. Záměrně dostala nejvíce prostoru dívka/žena, jíž bylo ublíženo nejvíce. Ostatní dvě ženy jednaly víceméně na popud druhých, žila v nich nespokojenost z vlastního života.
Jediná Lina by mohla naplnit představy čtenářů o knize. Ale i ona trpěla nedostatkem ze strany muže a k jistým projevům své sexuality dospěla až za pomoci své bývalé lásky, která ji dávala pocit naplnění.
Nemohu si pomoci, ale vše je ovlivněno muži. Ženské jednání a touhy zde nejsou popisovány niterně z ženy samotné.
Mám tedy rozumět textu následovně? Určuje muž ženské libido a touhy, které ukrývá ona sama?
Co se týká kvality textu; nikterak výjimečné.
A pokud mohu hodnotit expresivně dějovost knihy...
Maggie může iritovat, může nudit, slabší jedinci ji mohou i litovat. Sloane navnadí a s pozdvihnutým obočím budete sledovat její krkolomnou pouť životem. Lina zapůsobí živočišně a skutečně. Její osud nebude nikomu lhostejný.
Ale jinak? Málo adhezní k tématu, nepříliš působivé sexuální scény (někdy příliš šroubované), zvláštní emoční charakter vyprávění.
Ale upozorňuji! Mužský pohled na ženskou literaturu...

121 25.04.2023

Prvotřídní brak!!
Znamenitá obálka je mnohdy obávanou vstupenkou na pokleslé představení.
Rozhodně by se tato kniha neměla dostat do rukou dětem. Nejen kvůli prvoplánovým odpornostem, ale zejména pro utvoření špatného literárního vkusu.
Zpočátku se příběh tváří bohatě a záhadně. Vše se odehrává v typicky nevlídném ostrovním klimatu, které umí výborně navodit atmosféru hororu.
V tomto případě se ovšem záměr nepodařil. Prostředí není dobře vykresleno, postavy jsou tuctové a ničím neupoutají. Strach zde rozhodně nehledejte. Ich forma vypravěčky svojí náladou zapadá někam ke grotesce a nouze není ani o žerty různého druhu.
Reklama na opravdu hodně špatný román.
Dobrá příležitost v rukou nesprávného autora.
Zornice pana Kinga by v příběhu našly tolik možností a skutečné temnoty a zla.
Zde naleznete jen povrchový román o lidech, kteří na světě nemají být. A snahu postrašit čtenáře. Ale ve skutečně dobrém hororu se dějí věci zcela jinak.
Hodnověrněji...

122 19.04.2023

Chtěl bych povědět všem, jak krásný je Kunderův jazyk!
Zdali něčeho takového jsem schopen je otázka jiná.
Vybroušený styl psaní, pohlcující osnova příběhu a něžnost použitých slov je nad jakýkoliv údiv, či omámení. Píšící literáti mi prominou, ale lehkost s jakou Kundera vytváří poměrně složitý emoční příběh, je až andělsky dokonalá, nehmotná a přesto silná svou přesvědčivostí.
Kundera zasadil děj románu do neblahé doby českých dějin a také jej v podobných časech napsal. Pro mě osobně jsou ovšem jen rámcem příběhu, i když se jich svým vyústěním sám příběh hluboce dotýká.
Mnohem větší důraz přikládám samotným postavám románu, vnitřním bolestem i radostem v nich skrytých, které jsou umocněny právě oněmi přenádhernými slovy, jež nedostanete z hlavy ještě dlouho po přečtení celé knihy.
Prozaická básnickost Kunderova stylu je v kontrastu s krutostí celého příběhu. Ale proto je možná dokonalý...
Obeplout svět a pojmenovat krásy, které jste po cestě spatřili, není až tak složité.
V Kunderových větách se můžete ztratit a možná i utopit. Zatímco při cestě kolem světa vám je oporou plášť a paluba lodi, při četbě tohoto románu od Kundery čelíte krásám příběhu a jazyka prostovlasí, nedostatečně oblečení a nepřipravení na klima, které pan Kundera stvořil...

"Vyprávějte mi o té, na niž myslím stále,
vyprávějte mi o jejím stárnutí,
vyprávějte mi o tom, kterak byla malá,
dejte mi pít vodu, kterou vyplakala.... "

A konec básně najdete uvnitř Kunderova díla. Myslím, že stojí za to knihu otevřít a číst.
Naplníte svoji duši vším, co člověk ke svému žití potřebuje.

139 01.04.2023

Civilnost...
Nenapadá mě jiné označení pro soubor povídek, které ve své podstatě ani povídkami nejsou. Krátké popisy časových úseků v jednom hotelovém pokoji. Lidé a jejich životy, smutky, radosti.
Ocenění za nápaditost. Nekonfliktnost.
Zřejmě chtěla autorka ukázat obyčejný život. Nenalézám chybu v záměru. Navíc je zde ke každému příběhu obrázek.
Lze označit i za dárkovou knihu. Udělá radost.
Jen jedno malé mínus. Přečtete ji za chvilku...

128 22.03.2023

Z knihy se line odér vzdělaného psaní, kombinovaný s přílišnou afektovaností obou ženských vypravěček, kterým chybí ekvivalent v podobě mužského protějšku, čímž je dle mého soudu románu silně ublíženo.
K dispozici je banální zápletka pojatá neotřele a zajímavě. Ale pouze v určitých sekvencích příběhu. Příliš mnoho lascivních sexuálních scén, někdy zbytečných až nadbytečných. Bubble gum mnoha problémů, které z románu vytváří něco měně uvěřitelného.
V úvodu mě zasáhla komornost, která postupně přešla v zcela opačnou komoditu. Plno alkoholu, cigaret, nevolností a životních selhání. Všechno v jedné zmatené kompozici.
Pohled muže se může lišit od pohledu ženy. Tím jsem si jistý. Zajímavý by byl pohled opozičního Hynka a otce Anny. Mírný rozmach v emocích by příběh provětral a polidštil.
Na prvotinu příliš sebevědomé a monotematické.
Čtení pohltí a uběhne. Ale výsledkem je konečné nesouznění s postavami, rozpaky nad jejich chováním a postoji, emoční nestabilita ve vyústění jednotlivých kapitol.
Kniha snímá z čtenáře tíhu vlastního osudu. Protože zde popsaná stigmata dvou žen, jen těžko může zažít...

132 21.03.2023

Struktura příběhu převyšuje jeho námět?
Nebo je moje hodnocení nevědomé z pohledu obyčejného smrtelníka, který doposud nepoznal taje mystiky a záhad, které mnozí spisovatelé zvěčňují ve svých knihách?
Nelze být příliš kritický ale nemohu ani oslavovat.
Sympatické postavy váhají nad svojí hloubkou, námět postrádá rozvětvenost, který by mu velmi slušel.
Chybí mi znalost Fausta a ďábla, abych pochopil, co je ukryto v textu. Má přesah, který mi uniká, nebo jde pouze o dobře míněnou zábavu, kterou chtěl autor poskytnout čtenáři s mezerami v sečtělosti?
Napadá mne slovo OBYČEJNOST... Jak jinak hodnotit řadový, všední příběh s kapkou hříchu v sobě?
Oceňuji některé pasáže, které jsou neobyčejně dobře napsané a zaujmou. Ale postupem dalších řádek se rozpíjejí a nenavazují na sebe. Poté se o vás pokouší všednost, která by v takto koncipovaném románu neměla být.
Zřejmě náladu románu vystihnu jednou dobře mířenou větou...
Nebudete psanému věřit...

127 18.03.2023

Přistoupíte-li ke knize jako k zábavnému čtení, budete nenaplněni.
Jste-li lidé zádumčiví, můžete v knížečce objevit mnohé radosti.
Pokud rádi vzpomínáte a přemýšlíte o minulosti, nalezte svoji pravou tvář, budete nadšeni a pana Skácela budete glorifikovat.
Sám autor drobných zamyšlení i nepříliš obsáhlých esejí upozornil v kratičkém úvodním slově, že jiné ambice nemá. Učinil tak jistě ze své povahové skromnosti, protože texty jsou velice podařené, i když osobité a vyvážené k jeho básnické podstatě. Nejde o úplně jednoduché čtení, byť by se tak mohlo zdát. Kratičké i delší kurzívky jsou plné náležitostí k daným tématům, hodně se dozvíte a budete vnímat moudrost pana Skácela.
Každý si vybere svoje favority. Svoje oblíbené příběhy. Nazval bych je tak. Jan Skácel umí vyprávět a na malém prostoru zaujme svými znalostmi i citlivými dodatky.
Pro mě osobně je nádherným textem povídání o Sovětském svazu, Lipsku a Karlu Mayovi, některé střípky z dětských světů a něžně prostá zamyšlení nad vnímáním a chodem současného světa.
Básníci píší trochu jinak než prozaici. Zde máte důkaz... Krásný důkaz.

135 12.03.2023

Komplikovanost a zároveň moudrost Halasovy tvorby lze považovat za dědictví, které Halas svěřil a daroval svému národu.
Žil v těžké době a zemřel mladý. Tvořil v období složitém, až mrazivém pro český národ.
Přesto uměl psát i poeticky a něžně. Jeho rýmy mají osobitý rytmus a melodičnost veršů je často až ohromující svojí čistotou a hloubkou.
Výbor z Halasova díla je učebnicově podán a studijně zaměřeným čtenářům může být velkým přínosem a rozšířit jim obzory.
Básně jsou z velké části proletářské a politické, ale najdete mezi nimi i perly nadčasové a reálně živé.
Vyjadřovat se ke společenské situaci v zemi bylo vždy údělem básníků. Byli považováni za vůdce obyčejně smýšlejících lidí a podle toho se stávali nezapomenutelnými.
Dnes slouží básníci k jinému účelu. Více pro zábavu, pro sdělení pocitů, sází více na osobní niternost, nejsou Halasovými následovníky.
Svět se ubírá jiným směrem, ale Halasově síle sdělení a technice projevu se již přiblížit nedokáže.

119 07.03.2023

S básníkem Žáčkova formátu se povětšinou vydáte na cestu zábavy a neotřelého, mnohdy cynického humoru.
Svým neutuchajícím uměleckým životem tentokrát zamířil skrze kavárny do oblastí lidské malosti, hlouposti a s nadsázkou zabrousil i do oblasti vztahů mezi muži a ženami.
Rozverný Žáček.
Taková charakteristika je velice výstižná.
Mnohé básně mají silný podtext, ale není třeba je tak vnímat. Primárně jsou veselé, pro zasmání a oddech, či k relaxaci. Přečtete za několik minut, ale můžete se s láskou vrátit, prohlédnout si momentkové fotografie, které jsou laskavé a určující zároveň.
Žáčkova tvorba je velice rozmanitá.
Zde naleznete její prostší část.
A zasmějete se... Garance 100%... )

128 06.03.2023

V milostné poezii je obsaženo nejvíce lidskosti.
Ať ji píše lékař, knihovnice, nebo horník.
Základem je touha, ztráta, či neuhasínající láska samotná.
Výbor z díla básníků a básnířek je mírně nesourodý. Neruší pohled ženy a zároveň muže, naopak v tomto směru je sbírka šťavnatá a obohacující.
Lyrická vyjádření ztrát a nenaplnění (povětšinou), jsou vyjadřována formou intimní a milostné zpovědi, ale i přírodními tématy. Ne každému může vyhovovat. Osobně preferuji přímá vyjádření lásky, pocitovou snovost a její následnou jemnost, která čtenáře dovede až rozplakat. I takové básně v této sbírce lze nalézt.
Sbírka malého formátu je provázena malovanými ženskými akty, které působí vkusně a žánrově neotřele podtrhují obsahovost antologie.
Ve verších je vždy uhněten lidský zmar. Osudovost. A důraz na vnitřní svět každého člověka. Kdo jej dokáže pojmenovat a zachovat se podle něj, svůj život nejen zkrásní, ale i vyhraje...

121 05.03.2023

Tlachání jedné namyšlené intelektuálky?
Za řádky útlého románu se ukrývá rozpolcenost v mateřství, sexuální nespokojenost, nevyrovnání se s dětstvím a rodinou obecně.
Přičemž je román postaven na drobné zápletce, která zaujme, ale vyzní mírně do prázdna.
Salónní styl vyprávění nebuduje atmosféru, jen drobné fragmenty okořeňují ve své podstatě monotónnost textu.
Pro korektnost musím uvést, že stylisticky je příběh vystavěn dobře. Ovšem primárně se snaží čtenáře ukolébat a možná i mírně pobouřit nad myšlenkami paní Ledy.
Po přečtení knihy, musí snad každého napadnout, zda existuje jista koherence mezi příběhem již zmíněné Ledy a samotnou autorkou Elenou Ferrante. Navíc, když v ději má výsadní pozici právě jméno Elena.
Kdo se rád nechává omývat slohovou vyvážeností a nepotřebuje k četbě vzrušení a jistý druh napětí, poskytne mu román italské autorky chvíli dokonalé literární harmonie.

128 25.02.2023

Těžké téma.
Vlastně nepochopitelné. Jedno z několika obludných lidských selhání. Neomluvitelných.
Napsané s kapkou kompenzace. S nahlédnutím do šedé kůry mozkové postižené dívky.
Ve skutečnosti ambiciózní projekt, jenž neodkrývá primárně jednání hlavních postav příběhu. Sami se orientujete a odhalujete, průvodkyně vám jen napovídá.
Osobně bych ještě v četbě rád pokračoval.
Neukončené romány mám ovšem rád. Vždy s nimi žiji déle, obstehuji si zakončení svými domněnkami. Zde se ovšem pokračování nabízí. Ale přeci jen tápete a víte, že takový člověk nebude mít snadný osud.
Nejvyššímu hodnocení vévodí skvěle napsané postavy, naprosto dokonalé prostředí lesa a činnosti, kterou najdete v názvu knihy, i lidský chomáč vztahů uvnitř rodiny, jejich prohnilost a zbabělost cokoliv řešit.
Smutná četba. Bez východiska. Přesto s přemírou znalostí o pojednávaném.
V četbě někdy naleznete bolest. Až na to, že u paní Hanišové na ni nezabírají žádné pilulky...

204 19.02.2023

V ich formě, citlivě, až poeticky vyprávěné, bez oplzlostí a vedlejších nepodstatných projevů, které by možná rádoby zvýšily čtivost románu.
Autorce nejde upřít snaha o vyváženost pohledu na svět, který musí přijmout člověk, jemuž se dostalo tohoto prokletí.
V souvislosti s kněžstvím jde o obecně proklamovanou záležitost, ale zvolená linie příběhu tento nedostatek náležitě vyvažuje.
Konstelace zvoleného jazyka mi připadá poměrně obyčejná, ale v některých textových pasážích dovede působit i vzletně a poutavě.
Ne každý se za život setká s problémem, který paní Dvořáková otevřela.
Přesto je všudypřítomný a odsouzeníhodný, i když s ním zřejmě nejde bojovat. V knize je moc hezky vyjádřeno.
ZAHRADA spíše rozvíří vody v českém literárním průmyslu tématem, nikoliv ohromujícím zážitkem z četby.

180 14.02.2023

Oněměl jsem silou textu a vrátit se mezi mluvící, dá člověku nový rozměr.
Není podstatné napsat o příběhu, kam spadá svou žánrovostí.
Slova napsal literární génius, uvrhl na lidskost stín pochybnosti a zřejmě sám nebyl bez viny, protože snad nejde vymyslet zlo bez poznání...
Příběh obnaží bolest, syrovost života, jeho nenáviděná zákoutí a vlastně vše pokleslé, co v člověku lze nalézt.
Autor si pohrává se smrtí v mnoha podobách, dokáže vykreslit její omračují povzdech v umírajícím. Převádí jej i na zvířecí říši, protkává lidskou hráz, stojící proti přírodě v nicotnost a nedůležitost.
Osudy několika málo lidí jsou mistrovsky skloubeny v jeden celek rozehrávající drama, které sledujete s otevřenými ústy. Zavřete je až na poslední stránce, neschopni slov a skutečně se, na jak dlouho uznáte za vhodné, stanete němými.
Já sám proklál jsem Feru, i Cawdora a plakal jsem pro smrt, které není ve vyprávění zrovna málo.
Zračit se v jednotlivých postavách básně je potřeba každému člověku. Aby sám nemohl sebou pohrdat, měl by se vyvarovat nenávisti, nekompromisnosti a nelásky, která ovšem zde, v tomto neobyčejném textu, nabývá zcela netušeného významu...

132 04.02.2023

Dramatická próza/poezie bez rýmů s důrazem na ohnivost vyprávění, vznětlivou povahu hlavního aktéra příběhu, s popisy krásného pobřeží a jeho okolí.
Celek působí poměrně nesourodě s drobným nádechem mystiky a rozhodně převyšuje obsah formu.
Na malém prostoru je zde velice dobře znázorněn milostný propletenec v kontrastu s umírajícím životem, jemuž čelí zahanbená a ponížená žena.
Čtenáři, kteří rádi čelí výzvám a snaží se nadechnout při strnulosti veršů, budou určitě spokojeni. Text je dostatečně hrubý, protkán pejorativním výrazivem, které podtrhuje celkovou tragičnost básně.
Jde o charakteristickou tvář básníka Jefferse? Abych mohl být věrohodným kritikem, je třeba poodkrýt další básně z pera tohoto amerického poety.
Rozhodně četba nelehká, ale zároveň srozumitelná. Upozorňující a lidská. Budete možná překvapeni naléhavostí myšlenek. Pro silné jedince. Smutné...

132 18.01.2023

Základ básnické interpretace slov.
Lhostejna rýmům běží Hrubínova slova vpřed.
Opakující se a zesilující motivy příběhu. Bolest, naděje a smutek.
V básni vyvrhl Hrubín ze svého srdce nepřeberné množství citu. Jeho žalmy nad ztrátou milované dívky jdou až za obzor zapadajícího slunce a končí v hlubinách nepoznaného světa.
Skloubením motivů dospívání a dospělosti, lásky a smrti, vytvořil František Hrubín dojemnou směs lidského bytí, ve kterém musíme, chtíc nechtíc, existovat.
Několik rýmovaných pasáží je naprosto dokonalých, obživnou uprostřed oceánu přímých veršů a vět.
Básnickému skvostu z pera pana Hrubína nelze nic vytknout. Nadčasová sbírka se dá číst stále dokola a já věřím, že i po sté zjistíte, že být očarován láskou je největší dar, který nám byl Bohem (ať již šlo o kohokoliv) svěřen. Navazuje na ni úcta a smrt.
V Romanci pro křídlovku je vše zastoupeno s citlivostí, jakou nám bylo svěřeno.
"Už dnes je mne víc..."

154 11.01.2023

Pro spoustu čtenářů bude tato sbírka příkrovem smutku a odcházení.
Nejenom.
Skácelova již vyzrálá tvorba musí zaujmout především technikou a vytříbenou slovní inteligencí, není úporná, dokáže být složitá, někdy dechberoucí, ale i jemná a poetická.
V mnoha básních Skácel balancuje na hranici inferna, ale nesklouzává do abstraktních poloh, vždy se vykřeše k pointě, která je lidská a toulavá svým výkladem.
Sbírku považuji za vyjádření se ke stavu věcí. Nadhledem, metaforou, přímou účastí básníka.
Pan Skácel byl skvělým pozorovatelem přírody a života a uměl se vyjadřovat svým osobním slovním krasohledem. Nahlédněte. Vynoříte se pozměnění...

154 01.01.2023

Vzdělaný básník píšící jednoduchou formou?
Až se mi nechce věřit.
Dobrovolně se označit za chátru, chce silnou dávku odvahy... )
Jiřího Dědečka mám spojeného s písničkami, které mi ovšem nic moc neříkají. Podobné publikovaným básním překvapí již zmiňovanou prostotou a lidovým humorem.
Dědečkova poezie se pohybuje na opačné straně básnického spektra, je plná triviálních rýmů pro zasmání a má nepopiratelné hudební tempo.
Obecně jistě velmi přijatelná veselost podepřená verši, které mohou vyvolat dobrou náladu.
Pokud ovšem máte na poezii jiné nároky, chcete se zasnít a hlavně nalézt krásu slov a myšlenek, pak zde štěstí nehledejte.
Přesto vím, že své čtenáře a posluchače pan Dědeček jistě má a není jich určitě málo...

140 29.10.2022

Takové mají být povídky.
Mistr svého oboru pan Bernhard Schlink.
Nejsou dlouhé a nechávají čtenáře rozjímat. Mají atmosféru, kterou radostně přijímáte, i když je téma smutné.
V každé povídce je výčitka. Osobní, morální, citová. Autor na ní lehce pracuje a dává čtoucímu otázky. Někdy je zodpoví sám, jindy nechá příběh vyplynout.
K tomuto textu nelze mít výhrady. Moudrý muž píše o drobných, ale i zásadních tématech lidského soužití, melodramaticky a něžně, s jistotou, klidně, ale i vášnivě.
Povídky, které nejde odmítnout.
Nechci vyzdvihnout žádnou z nich, protože žádná se nevyvyšuje. Každá má svůj neměnný osud a význam.
Zamilujete si je. Protože je snadné je číst znovu. Je v nich láska a síla pokání...

165 25.09.2022