ZÓNA komentáře u knih

Milovníky záhad a tajemství zřejmě román nepotěší.
Ano, knihou se vine linie tajemství a je postupně rozkrývána, až nakonec dospěje k řešení.
Ale primárním cílem knihy je ukázat lásku, ztrátu a přesto znovu nalezené štěstí. Alespoň tak já chápu odkaz textu, který je napsán sofistikovaně, ale citlivě, až s mateřským zaujetím...
Je zde nastolena otázka viny a jistého trestu, ale takový odkaz se nabízí spíše ezotericky vnímajícím čtenářům. Ostatním učaruje dětský, posléze dospělý svět výjimečné Ady, ztraceného člověka ve světě dospělých, který nakonec pozná pravdu, resp. i štěstí.
Kniha se čte velice dobře, jedná se o pravověrný román, kterých se na pultech knihkupectví moc nenalézá. S krásnými postavami a příběhem, jež nemá větších vad.
K dokonalosti schází určitý druh nonšalance, která by text povýšila a učinila jej zábavnějším a přístupnějším širší čtenářské obci.
Přesto pociťuji radost z přečteného a rád bych si přečetl další romány od této skvěle píšící autorky.

142 05.06.2022

Bylo poměrně jednoduché vstoupit do příběhu, který uhrančivě popisuje prazvláštní souboj několika lidí a odvíjí jejich osudy z mnoha pohledů a odboček. Mezi postavami se utváří jisté propletení a retrospektivami odhaluje jejich minulost.
Zkušený publicista Martin Uhlíř vstoupil na nelehkou beletristickou cestu a jeho debut se vydařil. Vybral si nejednoduchý styl, nejednoznačný příběh, který od první stránky baví a pohlcuje. Vykouzlil charismatické hrdiny, atmosféru zahraniční dovolené s příměsí minulosti, odehrávající se naopak v domácím, dobře známém prostředí.
Nebudu hodnotit dosaženou hloubku psychologie, ani politickou zápletku, která je vzhledem k profesi spisovatele poměrně úsměvná.
Chci vyzdvihnout kvalitu celku, docílenou čtivost a napětí příběhu, který se mohl stát snadno bezvýznamným, kdyby jej někdo pojal s cílem vysvětlit.
Pokud si libujete v inteligentním čtení, které ovšem neosciluje v intelektuální chaos, budete mile překvapeni a po přečtení knihy si ji buď přečtete znovu, nebo budete žádat o její pokračování...

144 08.05.2022

Když uvedu, že bych povídky Biancy Bellové chtěl číst na pokračování, nevyjádřím přesněji nepojmenovaný pocit, který ve mně vyvolávají.
Jednoduchost s jakou vás každá povídka obejme je mimo náš časoprostor. Vytrhne vás z úvah, podvolíte se jí a netrpělivě čtete o životě, o jeho nuancích a nesplněných snech.
Paní Bellová používá barvitý jazyk. Přizpůsobuje svoje vyprávění jednotlivým charakterům a postavám, prokládá slova vtipem, sarkasmem i smutným cynismem.
Často jsem se během čtení smál a vnímal lidskou stránku psaného slova.
Nebudu zde vyzdvihovat jednotlivé povídky, protože ani jedna si nezaslouží stát nad ostatními. Každá má svoji sílu, myšlenku a směr.
Každá povídka sděluje. Jste jí vždy hozeni někam, odkud nechcete zpět. Tak si vás dokáže podmanit situace, postavy, nebo nálada textu.
Jakoby Bianca Bellová byla čarodějnice. A její slova kouzelným lektvarem.
Substanci zná pouze ona...
Měla by si nechat patentovat...

146 18.04.2022

Změť žánrů, belhajících se ruku v ruce k romantickému konci?
Ani se mi nechce věřit, že text, který jsem zrovna dočetl, napsala tak úspěšná autorka.
Zhruba v polovině se vše zvrtne v mozaikovité vyprávění, nelogické, snadno poslepované dohromady, aniž by se vše řádně uzavřelo. Nicméně, prostor pro pokračování příběhu zde rozhodně není, protože vyčerpaný děj opět nelze obnovit. Vycházel by z téhož základu, který by se jen obměňoval.
Lákající obálka je zavádějící, úvodní dobré dialogy i atmosféra je posléze nahrazena nesmyslnostmi, snad aspirujícími na natočení filmu, který se zřejmě nekonal.
Pár zajímavých úseků knihy nemůže dílo povýšit na úroveň spisovatelů, kteří hororový žánr berou vážně.
Příčiny neúspěchu se hledají těžko.
Snaha být originální se nezdařila, slibovaný děs je spíše jeho karikaturou a o strachu si můžete nechat jen zdát.
V životě bychom se měli vyhýbat chvílím, které nás obírají o drahocenný čas, strávený na tomto světě. Mezi ně patří četba této knihy...

132 16.04.2022

Lyricko-poetický text, jemuž by, kvůli složitému tématu, zřejmě více slušela básnická křehkost.
Próza nedokáže vytvořit rozhraní, kde můžete uvažovat a cítit zároveň.
Je více nutkavá k sdělení a mně mnohé kapitoly (byť krátké) nedonutily vnímat bolest natolik, jak by dovedla citlivost poezie.
Úvahy a meditování nad bělostí života, i nad jeho opakem neměly ustálenou kvalitu.
V ní spatřuji největší nedostatek psané tryzny.
Námět je skvělý, momentálně mě nenapadá jakákoliv podobnost s nějakou jinou knihou.
Nehledejte v mých slovech pohled cynika; rozhodně jím nejsem.
Ale ve slovech korejské autorky spatřuji drobný odstup, který mi není příjemný.
Snad je vše způsobené rozdílnou kulturou, nebo výchovou. Obě entity jsou vlastně propojeny.
Kniha na vícenásobné čtení.
Možná by potom hodnocení vypadalo jinak.

138 25.03.2022

Kde kdo se rozhodne kritizovat...
Namítne.. Již nejde o Kinga, který kdysi zahltil svými děsivými příběhy svět.
Ale pokud dojdete k tomuto poznání, zkuste napsat něco tak kvalitního sami.
Opravdu kvalitního, ne jen děsivého.
King ve svém románu POZDĚJI nejen děsí, ale i vypráví krásný příběh jedné neúplné rodiny, výborně utváří postavy, které si zamilujete. Každý někoho jiného, podle svého gusta a zaměření.
Tempo vyprávění závratnou rychlostí spěje vcelku k neočekávanému konci. Ve finále zjistíte, že i král hororových příběhů nemusí nutně jen děsit, ale i překvapit téměř dojemným koncem.
Jak již jsem možná někde napsal, King je žánr. Jenže jeho úroveň je těžké nalézt, je obtížné se dostat k jeho umu, který každou knihou nejen podtrhuje, ale hlavně překračuje.
Zkuste si představit vidět mrtvé. A být malým chlapcem. Jenže jde jen o rámec příběhu.
Podstatné naleznete uvnitř vyprávění a rozkryjete až na samém konci.
Nejde nemilovat Kinga.
Jen se musíte naučit nežárlit... :-)

176 21.03.2022

Pokleslost v terminálním stadiu.
Za zajímavý lze považovat začátek příběhu a za neotřelý jeho konec.
Vše ostatní je jen balast, erotické scény působí neeroticky, páchané násilí vyznívá nepřesvědčivě a celá kostra příběhu nepůsobí příliš pevně.
Přitom text je napsaný řemeslně dobře. Jen chybí silnější dějová linka a ostřejší postavy.
Těšil jsem se na poměrně tajemný a drsný horor, dostal jsem pohádku pro dospělé, sice s přesahem v pointě, ale jinak smutně devalvující tento žánr.
Bůh existuje, ale kdo je Bůh?

138 11.03.2022

Postihlo snad Kariku dočasné šílenství?
Popsal strhující afekt iluze přetvořený v něco nadpozemsky nepochopitelného, ale nádherného.
Možná pro někoho přílišná, až houstnoucí nesmyslnost, pro mě syrové, hororově syté vyprávění, neomylně gradující, s několika drsnými a naprosto logickými scénami.
Popisnost pocitů na maximální úrovni, nejednotná, strhující.
Výborné postavy, až románové, lidsky přijatelné, přestože se jedná o fantastický žánr.
Stupňující se děs vystřídá rozhřešení a mír, který možná nečekáte.
Karika předvedl další vrchol své tvorby.
Pokud znáte jeho romány, můžete vypozorovat, že linie příběhu vychází z jednotné konstrukce. Ne vždy může dojít k zázraku.
Přesto jsem při čtení jeho románu SMRŠŤ, zázrak opět spatřil...

153 07.03.2022

Láska je zázrak.
Krásný zázrak.
V tomto krátkém příběhu naleznete nejen lásku partnerskou. Cit lásky se zde prolíná všemi kapitolami, ovládne vás a míří k cíli, který již znáte od první věty.
Bolestivé, přitom vtipné.
Nelze obejít život a s ním spojené šťastné i smutné chvíle. Autor dokonale promyšleným dějem míří na nás na všechny, abychom vnímali lásku bezpodmínečně a neautoritářsky, protože jedině tak můžeme být skutečně milujícími lidmi.
Šlechetná postava Jennifer (pro muže sen), oproti tomu vzpupný, ale charakterní Oliver (jak působí na ženy, chtěl bych znát).
A hlavně; až deklarující věta, kterou by každé manželství (a nejen to) mělo mít vytesané v srdci a řídit se jím, protože je v ní ukryta nejhlubší pravda lásky: MILOVAT ZNAMENÁ NEMUSET NIKDY PROSIT ZA ODPUŠTĚNÍ...

154 05.03.2022

Schizofrenní kniha!
Při čtení působí neučesaně, kousavě a často i nudí.
Ale když ji nemáte v rukou a jen o ní přemýšlíte, nepřestáváte žasnout...
Má obrovskou morální sílu a poselství.
Žije si vlastním životem a čtenáře odvrhuje a přitahuje zároveň.
Netradiční spisovatelský um tohoto Francouze se nedá popřít. Někdy až intelektuální čtení pramenící ze znalosti prostředí, ale i lidských ambicí.
Živočišnost sexuálních scén je velice explicitně pojata, ale nepůsobí vulgárně. Prolínají se celou knihou a ve výsledku zjistíte, jak důležité je mít v životě člověka, který vnímá spojitost lásky s permanentní touhou a láskyplností tohoto druhu.
Čerpal-li autor ze svého života a přispěl-li jím alespoň z padesáti procent do celého příběhu, má rozhodně můj obdiv.
I název románu podtrhuje moje smýšlení o něm.
Celý obsah může rozpoutat bouřlivou diskuzi nejen na sociálních sítích, ale i mezi sobě blízkými lidmi, kteří jsou schopni bez studu hodnotit přečtené stránky a subjektivně sdělit ostatním svůj pocit z nich.
Kdyby byl obsah čtivější a mnohdy se nezajídal, nestyděl bych se jej označit za dokonalý.
I přes tuto drobnou vadu na kráse mi nečiní sebemenší problém zvolat: VOALÁ, VOALÁ...

147 03.03.2022

Strach a špatná rozhodnutí...
Ovlivňující děti i dospělé.
Charismatické pohledy žen a dětí na neutěšený rodinný svět kolem nás.
Jemné vyprávění od autorky, která jakoby psala z jiného světa.
Odzbrojující atmosféra šedivé Francie, bodavá bolest v každé kapitole.
Psát v takovém sžíravém tempu dovede jen málokdo. Přitom se neodvíjí bůhvíjaký složitý příběh, jen nitkami propojený svět několika lidí.
Aktuálnost knihy je až omračující.
Nikdo z nás nemůže vědět, kolik takových podobných osudů neprobíhá mezi námi.
Našlapujeme mnohdy kolem lidí, o kterých cosi tušíme. Jindy zase zůstáváme nevšímaví.
Kniha musí zasáhnout každého a svou ostrostí postav a rozmazaných osudů přimět čtenáře k větší strukturalizaci vlastního života.
Odvaha je někdy nejdůležitějším aspektem lidského bytí.
V každém období života a za všech okolností...

163 10.02.2022

King si může dovolit napsat příběhy, které by jiným spisovatelům neprošly.
Jeho zralý spisovatelský um mu umožňuje psát nehororově, ale stále oslovovat svoje ranné příznivce z dob, kdy jeho knihy měly zcela jiný nádech.
Tuto novelu považuji za další literární skvost, který vzešel z jeho pera.
Ať již se jedná o nápad, o prolínání se společenské, vztahové, sexuální a sociální tematiky.
King píše s nadhledem a zábavně, popisuje naprosto všední okamžiky, z kterých vzejdou nezapomenutelné situace a dialogy. Vždy vymyslí nějaké slovní spojení, které si z románu můžete odnést a bez jakéhokoliv studu používat.
S nonšalancí sobě vlastní zabředává i do oblasti, která se týká každého člověka bez výjimky.
Možná se budete divit, jak velkolepý závěr čtenářům přichystal.
Sice se u něho nebudete bát, nebudete se potit strachy, ani si hryzat nehty.
King postoupil ve svém žebříčku kvality zase o stupínek výš.
Hodnotit Kinga, je jako respektovat vynález, který považujeme za užitečný.
Pokud budu parafrázovat; King nemůže napsat špatnou knihu. Jen si k ní musíte najít cestu a někdy i více přemýšlet.
A povznést se nad zemskou přitažlivost...

166 03.02.2022

Být devítiletým chlapcem...
Co všechno tenkrát člověk věděl o světě?
Tento příběh nám jeden takový pohled do dětského světa nabízí...
Válečné stigma, které je velkým varováním zpupnosti a neomalenosti jedné generace Němců.
A ač se kniha tváří jako dětská, rozhodně nepatří do rukou těmto teprve začínajícím životům. Budete se u knihy časem prodýchávat a vnímat bezútěšný svět, nejen hlavního hrdiny, ale i ostatních, kteří v knize nalezli své místo.
Do knihy jsou vměstnáni i reální představitelé Říše a jejich úloha spočívá v pochopení neskutečné bizarnosti chování dospělých. Dětství by mělo mít přesah, pokračovat v mužích a ženách, aby nikdy nepropadli touze v domýšlivosti a fanatismu.
Nikdy nemělo vzniknout takové místo jakým byla Osvětim.
V nepřímém vyprávění o tomto koncentračním táboře vnímáte příběh ojedinělý, bolestivý a smutný. Příběh o dětském přátelství, upřímnosti a strachu. Nikdy nezapomenete.
Je šílený, logický a spravedlivý.
Spravedlnost bez vynesení trestu soudem.

184 01.02.2022

Nádherné vyprávění z doby, která by se dala nazvat pohádkou.
Vyskytují se zde jen obyčejní lidé, žádní princové a králové.
Čekají vás nádherně pojmenované postavy, ke kterým si brzy vytvoříte vztah a neobyčejně barvitě vymodelované prostředí. Kniha se čte lehce, je napsána vlídně a velkou devízou jsou kratší kapitoly. Vše umocňuje formát knihy, který slibuje již dopředu tajemství.
Číhá na vás i téměř epický závěr.
Kniha skýtá poměrně hodně poučení a je určena především mladším čtenářům. Ale číst se může napříč generacemi pro svoji přitažlivost a poselství.
Dobro a zlo. Táhne se staletími. Zde se dozvíte i něco navíc...

130 30.01.2022

Nobelova cena vždy zavazuje...
Vždy, když neobjevíte její celkovou krásu, částečně vás poníží.
Paní Munroová píše něžně. Hledal jsem vhodnou formulaci pro její styl. Ano, něžný. Ale celkově nudný a, dle mého skromného názoru, koncepčně předvídatelný, minimalizující napětí a potlačující rytmus, který by každá výborná povídka měla mít.
V povídkách se často hodnotí vztahy, klade se důraz na mužskou potřebnost, ale někdy i zbytečnost, probírají se jistá selhání a provinění, která nejsou jasně formulována a je na čtenáři, jak s nimi naloží.
Příběhy zatěžkané složitou dobou a nelaskavým počínáním jednotlivých postav.
Někdy si u románu řeknete... Autor mohl něco vynechat, pozměnit a vznikla by z textu skvělá povídka.
Zde mám pocit naprosto opačný.
A nemohu vyzdvihnout ani jednu povídku. Snad jen DOBROTA A MILOSRDENSTVÍ v sobě skrývá jistou dramatičnost, kde se dočkáte zajímavého vyústění.
Dosud žijící autorka mě svými povídkami poslala do podzemí čtenářské obce.
Osobně bych jí Nobelovu cenu, i když nejsem seznámen s jejím dílem komplexně, neudělil...

124 26.01.2022

Pan Karika opět zabředl do skutečných reálií...
Představuje nám Vysoké Tatry jako kruté místo, plné smrti a nejistoty.
Stejně dopadla Tribeč v Trhlině, nyní stejným způsobem slovenské velehory.
Jenže narozdíl od geniálně pojaté Trhliny, Karika vsadil na komornější styl vyprávění, v kterém nedokázal udržet správné napětí. Příběhu by spíše slušela forma povídková, na román je vše příliš stále se opakující, vyvolávající stále stejné obrazy a nepříliš barvité dějové linie.
Slovenský autor psát umí. Ale v této knize jakoby psal často pro sebe, ekvilibristicky se ztrácel ve vlastních větách, a i když výborným způsobem popisuje martýrium hlavního hrdiny, tak spousta slov a úvah je zde navíc, čtenáře umrtvují, namísto aby v něm zažehly touhu polykat další a další odstavce.
Úplně překvapující není ani rozuzlení, i když se zřejmě jedná o nejlepší část knihy, ještě společně s počátečními několika stranami.
Jde o průměrný horor, bez eskalujících zážitků...
A tak trochu o negativní reklamu Vysokým Tatrám.
A o vytvoření pocitu, že nikomu se nedá věřit...

142 23.01.2022

Román zkoumající lidskou zodpovědnost prostřednictvím mnoha osob, názorů a politických událostí.
Programově složité a mnohdy unavující čtení, které vždy koriguje láska a částečné rozkrývání smysluplnosti celého příběhu.
Podstata všech sdílených událostí je děsivá a slouží k dobrému pochopení poválečných let, ať už ve Francii, či Sovětském svazu. Některá vyprávění jsou zajímavá a podnětná, jiná zbytečně knihu znásilňují. Autor chtěl zřejmě prodat co nejvíce znalostí a informací, které získal. Začlenění jich do příběhu, je ovšem mnohdy nadbytečné a svévolné.
Vadu na kráse má i podoba vypravěče. Dvanáctiletý a později o něco málo starší Michel na mě působí příliš dospěle a jeho postava tudíž vyznívá mírně ploše.
Odmyslím-li tato drobná negativa a vyzdvihnu-li korektnost celého subjektu, vychází mi ze všeho čtení nadprůměrný společenský román pro badatele a milovníky ne zcela jednoduchých příběhů.
Ocenění, která román získal, běžnému čtenáři při konzumaci příběhu nikterak nepomohou. Ale když napíši, že při některých scénách budete tajit dech, nepopiratelně vás ke čtení téměř šesti set stránkové "bichle" přiměji snáz...

162 20.01.2022

Čtenář básní má vždy představu.
Románem nevkračujete na tak tenký led. Román může mít hluchá místa a přesto vás právě proto může posléze zcela ochromit.
Nositelka Nobelovy ceny umí skládat slova k sobě. Její led je tlustý, neprolomí se. A právě v této drobnosti spatřuji chybu.
Básně jsou smutné, navíc psané povětšinou z mužského pohledu a já jim nevěřím. Neotevřela se přede mnou jako žena a já se ptám: proč?
Vyslovené otázky posmrtných tendencí jsou sice zajímavé, ale dle mého názoru nedotažené a málo sugestivní, příliš snové, pocitové.
Ale každý autor má svá omezení a svoje ideály. Pro ně tvoří a žije. Někdy se nesloučí s představou čtenáře. Taková situace nastala mezi mnou a paní Gluckovou.
Chyběl mi alespoň náznak rýmu, trochu více vnímavosti k podstatě poezie.
Říká se přeci: ty jsi ale básník. Toto o této sbírce a její autorce těžko mohu tvrdit.
Vypravěčka přes závoj mlhy? Možná tak...

127 02.01.2022

Po přečtení knihy jsem byl na rozpacích. Verše působí kultivovaně, ale je v nich ukryta roztříštěnost a možná i náznaky šílenství. Autorka mi připadala nevyrovnaná a celkově tak působí i její sbírka.
V doslovu Jan Zábrana vysvětluje, jak obtížný byl překlad. Podotknu, že stejně náročné bylo vnímání jejích básní. Ale po seznámení se s životem autorky již více chápu.
Přesto jsem rád, že česká básnická kultura tvoří jiný rozměr, protože pokud tohle je nejoblíbenější americká autorka minulého století, pak můj obdiv k našim básníkům stoupl o 100%.
Pro objektivnost musím uvést, že několik básní má v sobě potenciál. TÁTO, VISELEC, JITŘNÍ PÍSEŇ. V nich je lidskost skloubena s poetičností ducha.
A pro dokreslení...
Sbírka je sestavena jejím bývalým manželem dva roky po její sebevražedné smrti.
Věnována jejím dětem, z nichž jedno ukončilo svůj život rovněž sebevraždou...
I z těchto konstatování si můžete udělat obrázek o básních samotných...

131 02.01.2022

Pokud bych měl označit nějaký literární počin za brakovou literaturu, směle označím za takový právě tento.
Úvod celého příběhu je zavádějící, protože po pár stránkách se stočí do změti zvláštností a nakonec do jednoduchosti, která vlastně ani nepřekvapí.
Všudypřítomný "humor" posouvá román ještě o patro níže, o hlavní hrdince ani nemluvě.
Fantaskní prostředí je sice nehostinné, ale předpokládanou hrůzu nenavozuje a zvolený jazyk žánrově nezapadá.
Rozhodně oceňuji snahu autora stvořit neotřelou zápletku, ale na druhou stranu musím uvést, že se záměr hrubě nepovedl.
A navíc... Nabídnout závěr orámovaný červenou knihovnou?
Spisovatel by měl znát svoje příznivce osobně. Protože si myslím, že jich nemůže být mnoho...

125 28.12.2021