ZÓNA komentáře u knih

Román o složitých věcech, které protne vědomý hřích.
Silné postavy, které byly živé a charismatické.
Z nich vyvěrající moudrost, prchlivost i úcta.
Některé scény silně filmové a extra emocionální.
Příběh s kořeny, jež prorůstají v čtenářovu duši.
Sardínie minulého století, natolik jiná než současný svět, přesto již civilizovaná.
Autorce se, na nemnoha stranách textu, povedlo vytvořit svět několika rodin propojených tajemstvím, které tiše respektují jeho povahu, protože nikdy nevíte...
Ale noblesní závěr románu utvrzuje čtenáře v potřebě lásky, bez které život nemá smysl ...

139 20.12.2021

Knihu vnímám jako osobní povzdech dcery.
Vypsání se z pocitů ztráty. Ale proč až s desetiročním zpožděním?
Čekal jsem více emočních prožitků, byť několik jich v textu najdete.
Nelíbila se mi koncepce vzpomínek.
Možná vám budu připadat neetický, ale ve vyprávění pociťujete prazvláštní náklonnost k umírající osobě a jejímu obtížnému skonu. Chcete se co nejdříve dozvědět, kdy stará paní zemře. A jak...
Nehodnotím řemeslné zpracování, protože jen pro něj samotné knihy nečteme.
Jednoduchá, ale zároveň obtížná kniha.
Kdo chce poznat něco víc o vztahu dcery a matky, bude muset hledat jinde. Paní Anna Fodorová byla málo osobní...

127 11.12.2021

Kolik pocitů vyvolá román od Kariky...
Nejde spočítat.
Jeho pohled na II. světovou válku, která začala dávno před jejím fyzickým vypuknutím, je kompozicí génia. Čtenáři předhodil rozporuplné hlavní hrdiny, jejich děsivý osud a směs morbidity, obludnosti, bolesti a hrůzy, kterou válka sebou nesla a po sobě zanechala v srdcích přeživších.
Kniha se dá přečkat. Je skvělá a odporná zároveň. Není v ní ani trocha patosu a sentimentu. Taková válka byla a uvažovat o možnostech nepřichází v úvahu. Karika vás uhrane brutalitou Němců a osudem Židů. Nejde vrátit zpět. Takové vše bylo.
Ani jedno slovo není chybné.
Ani jedna myšlenka.
Okorají Vám rty, protože přestanete pít.
Žasl jsem nad spisovatelovou přímočarostí v ději. Nad příběhem zasazeným do historických reálíí. Nad odporností, kterou dokázal vyvolat.
Bylo peklem žít v době války. Tohle Karika sděluje skrze příběh lidí, kteří se před válkou milovali.
Román považuji za selektivní. Opravdu jej nemusíte přežít. Když se do něho pustíte, půjdete na smrt!!!

186 06.12.2021

Kniha, která má přitažlivost.
Především Vás přitáhne svým unikátním humorem, který po chvilce vyprchá, poté budete vrženi do Jáchymova a nabudete zájem o toto lázeňské a v minulosti těžařské město.
Chvíli budete udiveni a nadšeni atmosférou a zvláštností celého dramatu. Posléze se děj přechýlí v grotesku a vy budete přihlížet jistým absurditám až do konce knihy.
Kniha je velice dobře zpracovaná, napsaná, autorka musela nastudovat spoustu materiálů a zvládnout veliké množství informací. Ovšem ve výsledku působí její práce nemelodicky, postavy sice vytvářejí potřebnou gradaci, ale okolnosti příběhu směřují spíše do ztracena a nepomůže ji "nakopnout" ani mystično, které zmiňovanou grotesku ještě více umocňuje.
Zvláštní pel-mel žánrově nikam nezapadá.
Ztratíte se v něm a nakonec zjistíte, že ohavnosti se dají vměstnat v podstatě do jakéhokoliv textu.
Za mě ambiciózní nápad, který ztroskotal na zbytečných, nepodstatných kulisách příběhu.

135 07.11.2021

Pokud čtete oceňovanou literaturu, vstupujete se svým hodnocením na tenký led. Obzvlášť tehdy, pokud zcela nesouhlasíte s porotou, která udělila příběhu nálepku: vítězný román.
Mladá autorka zasadila děj do Manchesteru (?), zvolila si poválečná léta s progresem v šedesátých letech a uvalila na čtenáře zběsilé tempo vyprávění. Stylově působí neučesaně, ale možná jde o záměr. Používání expresivity jen zvýrazňuje mladý věk spisovatelky a nenucenou nevyzrálost hlavního hrdiny.
Autorka vsadila na ožehavé téma ve společnosti, v kterém se zřejmě cítí silná.
Kniha má několik silných pasáží, zejména v dialozích, ale návaznost na pokračování v ději takovou silou neoplývá. Často působí zmateně.
Přesto je kniha zajímavá. Děj je energický a postavy charismatické.
Jen obsahově působí předimenzovaně a tudíž zbrkle. Na krátkém prostoru přespříliš přísad a málo omáčky.

136 28.10.2021

Samozřejmě...
Bez jakýchkoliv diskuzí se skláním před příběhem z Osvětimi, cítím nesmírnou bolest za smrt tolika nevinných lidí a je mi hanba za vojáky, kteří drželi v chodu ohavnou "továrnu na smrt".
Na druhou stranu se mix poskládaný z odpuštění, královské hry, náboženství, zločinů a akčních scén nepříliš vydařil. Navíc je román koncipován jako veliké představení, kdy se jednotlivé postavy příběhu objevují v několika časových rovinách, což nepřispívá k plynulosti a dramatičnosti děje.
Napsat fiktivní příběh s několika skutečnými postavami historie, zaslouží jistě uznání a nijak nezlehčuji tuto náročnou spisovatelovu práci. Jen vyznívá ve výsledku nepříliš věrohodně a celkově přisuzuje vojákům SS přívětivější tvář, než jaká tehdy za války skutečně byla.
Román ve svém konci dokonce inklinuje k jisté zábavnosti, i přes tíživé téma nalezení konsenzu mezi trojicí "přátel", která nás příběhem provází.
I přes viditelnou zemitost vyprávění musím vyzdvihnout dobře napsané postavy a věrně zachycenou bolavost a děsivost Osvětimi.
John Donoghue si v prvním svém románu nepočínal špatně, ale přeci jen nenašel takovou míru atmosféry, která by celý příběh stočila správným směrem.

140 26.10.2021

Jde lásku zpolitizovat?
Být sevřeni ve spárech očekávání a milovat, protože se taková možnost nabízí?
Nenašel jsem v textu Jana Němce příliš možností. Zaklesnutý v blocích jsem nevěřícně sledoval lásku, které chyběl směr, scházela něha a překypoval nadhled, možná i povýšenost a krása Niny.
Román má příliš odboček. Pro autora zřejmě nezbytných a nutných. Pro čtenáře nepříliš potřebných. Přesto se kniha vine jako had v mysli čtenáře a prorůstá do podoby tapisérie, v které se občas ztrácíte, ale nakonec barvy jednotlivých vláken ochromí Vaši duši.
Kdo by nemiloval Ninu? Autor ji snad záměrně zvelebil, aby čtenář měl vedle sebe neustálou přítomnost překrásné ženy.
Ale co Janek a jeho mírně egoistický potenciál? Nabízí ženám nějaké možnosti?
Jan Němec umí skvěle psát. Ke knize takového formátu lze jen obdivně vzhlédnout.
Přesto se zřejmě nestane tématem debat, i když potenciál slov přetavených v téměř filozofická tenata, v sobě rozhodně má.
Co znamená milovat, proč se lidé opouštějí, kam směřují jejich plány a láska, nakolik je důležitá osobní svoboda v kontextu s vývojem vztahu a proč muž a žena jsou tolik rozdílní?
Můžete projít katarzí spolu s Janem Němcem a přitom pochopit i sami sebe.
Nabídka byla učiněna, je na vás, jakým způsobem zvednete nabízenou rukavici...

152 19.10.2021

Černošská sugesce z pera nositelky Nobelovy ceny.
Poslední román nedávno zesnulé autorky velice citlivě a zároveň korektně nahlíží na období okolo války v Koreji.
Morrisonová své postavy zcela fascinovaně provedla všemi částmi děje, propojila jejich osudy a nenechala na žádné z nich otazník.
Kniha není překombinovaná, není nafouklá a nesvadí k emancipaci, ani rasismu.
Je naopak lidská a uvěřitelná, byť bolestná a ve své podstatě krutá k osudům černošských lidí.
Vyzdvihnout musím koncepci knihy, žilnatost jednotlivých kapitol.
DOMOV je knihou, která se dá číst vícekrát. Cítíte z ní omamnou vůni nedávných let, bezohlednost války a muže a ženy, kteří k vám mohou promlouvat pokaždé, když na ně dostanete chuť.
Život je konečný a o tom vás tato kniha přesvědčí více, než kterékoli jiné knihy.
Nobelova cena ve správných rukou...
Čest památce Toni Morrison...

146 06.10.2021

Bezpochyby čtivý text...
Zajímavá forma vyprávění.
Povídková próza? Ale proč? Snaha odlišit se od ostatních?
Zaujmout netradičním pojetím?
Kniha se dá přečíst za hodinu.
Výňatky z komunistických novin spíše nudí, než aby poháněly čtenáře vpřed. Možná bych si dovolil napsat, že jsou i zbytečným mementem.
Při čtení cítíte lítost a smutek, že takový život může mít malé dítě. Přesto kniha nijak neoslňuje, krátké kapitoly na mě dojem neudělaly.
Příliš krátké na silný obsah.
Diskutabilní kvůli anekdotickým okamžikům, které na mě působí spíše pateticky.
Snad neznevážím dílo autorky, když jej přirovnám k pouťové atrakci, která vás sice příjemně zhoupne, ale po pár minutách vyplivne, aniž byste si ji doopravdy užily.
A jen doufám, že nám autorka nepopisuje vlastní dětství.
Tato domněnka musí napadnout každého důvtipného čtenáře...

134 29.09.2021

Pro mě uhrančivý román.
Neuvěřitelné propojení vědy, života, sexuality a fikce.
Dekadence lidské rasy vyjádřená nespornou hloubkou citu a odvahy.
Vysoce smekám před francouzským autorem, jeho vzděláním, moudrostí a životní filozofií.
A oceňuji i čtenářskou obec, která Houllebecqa přijala, i když se jedná o poměrně obtížnou četbu, rozhodně neslučitelnou s obecně přijímanou beletrií.
V příběhu Michela a Bruna najdete tolik z podstaty bytí. Mnohdy se budete až červenat, s jakou otevřeností přijímáte modely života obou hlavních protagonistů.
Ve výsledku jde o pozitivní román s nádechem velkého zármutku, který je v osudech lidí všudypřítomný.
Houllebecq je génius, autor skutečné literatury, která je nadžánrová a neodolatelně přitažlivá svým charismatem.
Naprosto neodolatelně popsané románové postavy. I ony vedlejší...
Děj je záměrně rozfázován do sekvencí, které ve výsledku splynou v ohromující zážitek.
Četba pro pokročilé, ale i začínající.
Ale především skutečná četba. Nic podbízivého a manipulativního.
Nepropásněte...

156 28.09.2021

King je žánr.
Čtete-li něco takového jako je román od Kinga, pak zjistíte, že jej nelze nikam zařadit.
Kataklyzma, které vyvolal svým "Ústavem" mi ještě dlouho bude rezonovat v mozku.
Složitý příběh v jednoduchém obalu. Asi tak bych charakterizoval.
Příběh se pomalu rozjíždí, ale je nezpochybnitelné, aby se tak stalo, protože jinak by finále nebylo dokonalé.
Postavy stvořené pro tuto knihu mají duši. Všechny bez rozdílu. I záporné. Vnikáte do nich postupně a když se děj začne otevírat, zjišťujete, že téměř nemůžete dýchat, jak vás jednotlivé sekvence pohlcují.
Pro někoho bude závěr příliš vlažný a mírný, protože co se událo před ním, je naprosto fascinující.
Ale King píše o dětech. O přátelství a lásce k druhému člověku v nehostinném a neradostném prostředí. O prokletí inteligence. O dobru a zlu. Jako vlastně pokaždé.
V některých fázích vyprávění jsem se dokonce nahlas smál. Jako již dlouho ne.
S Kingem se nudit nebudete. Ať již si představíte ÚSTAV jakkoli. A pokud máte dobrou představivost, budete s ním žít ještě dlouhé roky. O tom jsem přesvědčený...

170 22.09.2021

Renomovaná autorka určitě věděla, do čeho se pouští. Jen nedostatečně vyhodnotila dopad své tvorby. Protože, ať chtěla, či nechtěla, vstoupila na půdu sci-fi literatury. A myslím si, že alternativní historii neuchopila za správný konec.
Nejsem odborník na paní Mornštajnovou, četl jsem pouze Hanu.
Přesto si dovolím tvrdit, že duch Hany se přenesl i do Marie zvané Maja.
Jenže popsaná společnost, kterou uhnětla autorka není ani dystopií, ani utopií, ale nepovedenou sukcesí budoucnosti.
Ale budiž, po nepodařené revoluci 1989 se mohlo stát skutečně cokoliv. Jen věrohodnost takovéto možnosti značně pokulhává.
Paní Mornštajnová ve svém novém románu poučuje a vysvětluje. Jaký byl režim socialistického zřízení. Nic nového nepřidává, možná snad betonovou zeď mezi státy a nejen mezi těmi západními.
Myslím si, že rodinná tragédie, která je v knize popsána, nemusela být zasazena do doby postlistopadové. Vyzněla by lidštěji a emočně jinak.
Jaké krutosti na lidských životech páchá totalitní režim, ví přeci každý.
Možná, že vysvětlování a popisy těchto praktik ocení teenageři a mladí lidé, ale ostatním bude podobný text připomínat pouze dobu minulou, což se úplně neslučuje s proklamací románu.
Na základě právě přečteného textu cítím, že dobrou sci-fi je opravdu těžké napsat.
Nápad může být famózní, ale výsledek neodpovídá možnostem a potenciálu myšlenky.
Přesto si LISTOPÁD své čtenáře zcela jistě získá. Příběh je vyprávěn inteligentním jazykem a jistě, pochybnostem navzdory...

Lenička je pro mě noční můrou. Proto jsem snížil hodnocení ze čtyř na tři. Základy příběhu přeci nemohou kulhat...

225 04.09.2021

Knize chyběl větší náboj. Objevoval se, ale pouze po kapkách a nevyvážil rozvláčnost děje. Jakoby se pan Hájíček stylizoval do jiné doby a uchopil vyprávění z jiné dobové pozice.
A námět přitom skýtal mnohem větší barvitost postav i vyprávění.
Spisovatel chtěl být zároveň dějinným průvodcem jistého období a na druhou stranu rozvinul rodinné drama, které ne zcela splnilo očekávání, ač bylo ústředním motivem a hnací silou celé knihy.
Kritizovat koncepci knihy je odvážné, ale nemohu si ji odpustit.
Retrospektiva v tomto případě působí unaveně a spíše ubližuje celému obrazu, který z knihy vyvěrá. Osobně jsem cítil potřebu být častěji v přítomnosti, která měla šťávu a agresivitu dobře zvládnutých dialogů.
Ale přes všechny výtky je kniha dobře napsaná, nacházíte se po celou dobu v mírném napětí a pokud vás pan spisovatel dokáže dostat do jisté letargie, budete v závěrečných scénách příběhu dojati, překvapeni i zmrazeni zároveň.
Kdo je nostalgický, bude z knihy nadšený. Kdo zároveň čeká více dramatických scén, které by románu slušely, bude trochu zklamaný.
Hájíčkova tvorba je dobrá. Popisuje, přibližuje, rozehrává. V tomto případě k dokonalosti přeci jen drobný krůček chyběl...

164 01.09.2021

Nepříliš působivé.
Byť novátorské, tak bez atmosféry a strachu.
Nakolik je text upraven převyprávěním, mohu jen spekulovat.
Ale zřejmě je uzpůsoben pouze dnešnímu čtenáři.
Zápletka je očividná, způsob řešení se brzy nabízí, a tak překvapí pouze jemný vyprávěcí styl, nehodící se pro hororovou novelu.
Respektuji 19.století a přijímám nabídku z toho již dávného času.
Za zmínku stojí popisovaný milostný život mladých dívek (vysvětleno v doslovu) a postava upíra hraběnky, z které vzešel slavnější Dracula.
Ale upřímně, od čtení příliš neočekávejte...

126 16.08.2021

Pokud budu srovnávat s renomovanými autory hororových příběhů, nevyjde román pana Oleniče s čistým štítem.
Ale pokud odhlédnu od ambicí prosadit se celosvětově, četl jsem poutavou knihu se spiritistickými prvky, kapkou hororu a přiměřené brutality.
Více než o horor se jedná o zajímavě koncipovaný román, který se vtahuje do vašeho nitra a neustále vybízí k četbě... Poměrně hodně postav vytváří ve finále zajímavý propletenec a nabídne vyústění, které není velkolepé, ale úměrné kvalitě napsaného slova.
Autor používá některá neadekvátní slovní spojení, která v žánru hororu působí rušivě a nevěrohodně. Děj má spád, ale najdete místa, kdy se přešlapuje na místě a celek se zbytečně nafukuje.
Přesto jde o velice kvalitně vyprávěný příběh, tzv. česky poskládaný, milý a zároveň smutný.
Nebude vám u něho běhat po zádech mráz, ani se nebudete bát, ale možná se po zaklapnutí knihy nadechnete, vydechnete a pocítíte nejistotu nad světem, ve kterém tak apaticky žijete.
Poměrně plochý román, ale svoji unylost nahrazuje dobrým nápadem a zpracováním.
Čas s ním rozhodně nepovažuji za ztracený...

131 15.08.2021

Nejde nemilovat ženy...
Proto se divím každé ženě, která dá svoje srdce sociopatovi, který k ženě cítí pouze pud.
Téma knihy je závažné, diskutabilní je zpracování.
Bez literárních ambicí. Možná patřící do skript, protože myšlenky, postoje a uvažování jsou důležité pro pochopení takových žen, jakou bezesporu autorka je.
Kniha pramálo líčí skutečný stav věcí, poměry a důvody, proč bylo vše tak a ne jinak.
Agresor je temná postava, nepopsaný kus papíru.
Žena je myšlenkou a organizátorkou všech vět a odstavců.
Nevím...
Lituji každou ženu, kterou muž fyzicky i psychicky týrá...
Upozorňovat na takové případy je nutné.
Jen si nemyslím, že tento pokus je tím pravým...

133 05.08.2021

Nechci skrývat ani zlomek pohoršení, vzrušení, rozpaků a vtipu, kterými autorka rozervala moje cítění...
Knihu jsem četl záměrně pomalu a vychutnával si neotřelá přirovnání, sytost vyjadřování a sílu příběhu od paní Bellové.
Je spousta knih, kterými je zahlcen svět. Většina jich je psaná podle šablon a systematicky zpracovávajících čtenáře...
Styl a řemeslo paní Bellové má zcela odlišnou základnu a barvitost. Slova se skládají v nespoutané myšlenky a upředou z nich reálný svět, neosobní, zlý a zároveň lidský, s přítomností lásky...
Bolest je všudypřítomná. Láska má v sobě vinu. Existence má vratké nohy. A nikdo netuší, co stane se na příští stránce.
Žlab, z kterého dostává čtenář naservírovaný příběh, je vypláchnutý a potřísněný zároveň...
Buďte připraveni...

133 04.08.2021

Román motivující ženy, ale nejen je...
Příběh humorný, ale i děsivě vážný. Zejména v úvodu románu jsou některé scény popsány převelice vtipně.
A proto shledávám v této kombinaci největší nejasnost.
Těžké téma příběhu, které se celou dobu čtení pomalu přibližuje čtenáři, by sneslo jiný přístup. Některé situace jsou těžko uvěřitelné a rozvíjení Eleonořiny osobnosti (pojednou a náhle) se zdá býti absurdní. Z důrazem na její minulost.
Postavy jsou sympatické, závěr má jistý překvapující rozměr a čtení je lehké a snadné.
Zřejmě ženy vnímají příběhy jinak a není vůbec jisté, že můj názor je věrohodný.
Protože převážná většina žen hodnotí knihu jinak.
Přesto si myslím, že problematika tohoto druhu by měla spadat do těsnější žánrovosti.
Eleanor by si takovou úctu zasloužila...

140 31.07.2021

Čistota románu, jeho vážnost a jednoduchost jsou fascinujícími prvky, které Vás ohromí a spolknou.
Jako velryba přijímá svoji potravu, vy čtete jednotlivé stránky, obracíte listy a žasnete nad fantastickou plynulostí děje, atmosférou pohlcující váš mozek a lidskostí, s jakou je román napsaný.
Pocitový román bez výraznějších popisů postav. Ale navzdory absenci charakteristik všechny postavy dokonale rámují příběh a dominují silněji, než kdyby je autor popsal ab absurdum.
Dějová linka je spjata s člověkem, který mi osobně byl velice blízký. Jak pohledem na život, tak touhou milovat jednu ženu, nehnat se za kariérou a vnímat život jinak a čistěji.
Vyprávění mi proniklo do srdce. Musí obohatit každého, kdo srdce nemá z ledu.
Tak obyčejný příběh. A taková krása...

163 26.07.2021

Nepřijde mi vhodné poukázat na špatnost světa prostřednictvím dívek.
Jistě. Život dívek a žen je obtížný, možná v mnohém složitější, než je mužský svět.
Ale dívky si mnohdy svět dělají trudným samy. Je snadné tuto indicii vypozorovat z uveřejněných textů.
Navíc je zmiňováno náboženství, nebo režim, který dívkám způsobuje obtíže, nesvobodu, útrapy a smrt.
Dívky jsou svobodné. Ať již krásné, hezké, milé. Žádná z nich nemá pociťovat žádný handicap. Má zůstat sama sebou a vnímat krásu svého dívčího života. I taková slova lze v knize nalézt.
Nejvíce na mě zapůsobila třetí část publikace. Působí nejpřirozeněji, nejoptimističtěji a nejlidštěji.
Není tak důležité dívkám cokoli podbízet. Ony vědí samy, že bez nich by svět byl šedou zónou s výhledem smrti.
Knihu bych koncipoval jinak.
Ale nejsem autor.
Jsem čtenář, kterému se kniha moc nelíbila...
A možná právě kvůli "drobnému" faktu. Jsem muž...
Hledím na opačné pohlaví jinak.
Ne průzorem kritiky, ale obdivu a úcty...

117 25.07.2021