ZÓNA komentáře u knih

Myšlenky. Myšlení...
Průvodcem knihy je Stará dáma. Uhrančivé oslovení pro ženu v letech, která bilancuje svůj život.
Součástí hodnocení knihy je úvaha nad celým obsahem sděleného. Nakolik těžila paní Kantůrková ze svého života? Kolik postav je skutečných a které smyšlené? Osobně považuji příběhy za smyšlené s texturou vložených skutečných událostí propojených s fikcí...
Autorka při psaní pokládá sama sobě spoustu otázek. Ani ne tak sama sobě, protože text je psaný ve třetí osobě.
Neoddiskutovatelně velice vybraný literární styl. Prozíravost v ději je silnou devízou, ale mnohdy zachází do složitých podrobností, které nemusí každému čtenáři vyhovovat. Nicméně v tématech genderu, hodnocení rodiny a narození a výchovy svého dítěte je extrémně otevřená a detailní. Samotnou kapitolou je její milostný život. Je pojatý velice hezky, ale je opět provázán s myšlením a láskou ve smyslu okouzlení inteligencí a určitou autoritou, kterou žena k muži přirozeně pociťuje.
Kniha působící na člověka z jednoho pohledu přirozeně, avšak z druhé strany je velice osobitá z hlediska hodnot člověka, který se celý život zabývá myšlenkou a psaným slovem.
Bohatost vyprávění bude každý vnímat po svém. Jsou úseky, které příliš nebaví. A pak zůstanete ohromeni, protože vám uteče 50 stran rychlostí formule 1. :-)
Paní Kantůrková napsala ve svém velmi pokročilém věku knihu, nad kterou zůstává rozum stát. V dobrém slova smyslu. Samozřejmě...

93 17.01.2024

Protivenství lidské rasy popisovaná autorem v tomto sci-fi příběhu nejsou dvakrát příjemná.
Slibně se vyvíjející téma osciluje v mírně dobrodružném středu knihy, aby na závěr vykrystalizovalo ve velmi zajímavou pointu, ovšem v příliš krátkém rozpětí.
Suše psaná fantastika, víceméně bez emocí a modelovaná postavami, které se ne úplně sžívají s čtenářovými představami o takových lidech. Velmi filmový hlavní hrdina se příliš neslučuje s podmínkami, které autor vytvořil a z jeho počínání během knihy máte rozporuplné pocity.
Jak již jsem uvedl, námět je impozantní a žánrově knihu nelze hanět.
Pokud milujete výpravy ke hvězdám, lidstvo v nesnázích a zároveň žijící v daleké budoucnosti plné "vymožeností", knihu si rozhodně nenechte utéci.

93 10.01.2024

Překrásné obrázky musely inspirovat Jaroslava Seiferta k obzvlášť láskyplné tvořivosti. Čtete a vnímáte jednoduchost, až prostotu rýmů, které zasahují srdce každým slovem; tak čistá je Seifertova poezie.
Dokonalost je k vidění málokdy, ať již se jedná o jakýkoliv obor lidské činnosti. Ale zde je od prvních řádků zřejmá. Pan Seifert píše s lehkostí básníka, jenž zná život a ví o přírodě a člověku tolik podrobností.
Nejde vyjmenovat všechny básně, ale přeci jen mě asi nejvíce zasáhla PÍSEŇ O JAHODĚ... Přenádherně poetické...
Kdyby každý člověk uměl čísti básně a často neopovrhoval láskou v nich se skrývající, byl by svět úplně jiný a lidstvo na zcela jiné úrovni.
Je nádherné nechat se hladit Seifertovou tvorbou. Je jako ženská ruka. Mírná, hebká a konejšivá.

112 27.12.2023

Přečetl jsem...
Hledal jsem v silně vyztužených odstavcích pochopení pro ženu, jež se snažila během psaní metamorfózovat v jinou osobu napříč vlastním životem.
Zřejmě jsem přecenil svoje schopnosti. Zaujala mne autorka - básnířka.
Ale text mi nepřipadá natolik jímavý, že bych jej označil za dílo autorky poezie.
Ocenění, které román získal mi je záhadou a jeho obliba taktéž.
Měrou vrchovatou se přiznávám k nekompetentnosti hodnotit takový román, ale věnovaný čas četbě se musí nějakým způsobem vyjádřit.
Kdo je milovník poznávání nepoznaného, tak se jistě zaraduje.
Závěrečná báseň má bezesporu hodnotu historickou, s několika dobrými úseky, ale jako celek mi přijde příliš melodramatická s absencí podstaty milostného děje, jenž je nám celou dobu vnucován.
Jiná kultura, jiné možnosti a cítění.
Irsko je vzdálená destinace a co se týká kulturní oblasti, zůstane mému srdci zatím uzamčena.

94 26.12.2023

Nedostatečně barevné, perifrázovité a zaměřené na pocitovost, přičemž vyprávění v třetí osobě hodně ponižuje jeho správnou emocionálost, která by novele slušela.
Snaha o kontrastní kompoziční princip se mi zdál na této malé ploše až zbytečně zvýrazněný.
Jednání hlavního hrdiny je navíc zkratkovité a nevěrohodné, i když se snaží zaujmout svými odlišnostmi a nečekaným tajemstvím. Posléze je ovšem ono tajemství spíše na obtíž a závěrečné scény působí spíše tragikomicky, až omšele.
Nemám pocit okouzlení tvarem příběhu, jenž se nabízí. Pro mě celkem povrchní text psaný se snahou vtěsnat co nejvíce do krátkého obsahu, čímž vzniká zbytečná arytmičnost v pointě.
Avšak každá kniha něčím zaujme, i když nejste úplně ohromeni a zpacifikováni jejím obsahem. Pro mě byla oním kouzlem nepřímá ženská postava Ségolene. Autorovi se ovšem nepodařilo dát ji skutečnou hodnotu a udělat příběh více podmanivým.
Novela je pro mě zklamáním...

99 21.12.2023

V úvodu překvapí velice citlivá předmluva Františka Branislava, ale doporučuji ji přeskočit a číst až po odeznění vlastního vnímání veršů. Jsou totiž omamně poddajné, orámované ženskou duší a z většiny týkající se stýskáním si nad láskou k muži, k nenaplněnosti, opuštění. Většinou smutně laděné.
Ale jelikož se jedná o výbor z poezie, tak básně jsou ke konci více posmutnělé, jakoby s blížícím se stářím autorky přišla do jejího života nostalgie a přítěž.
I tak se čtou básně, díky vynikajícímu překladu, naprosto lehce a dokonalé rýmy vás zatlačí do křesla hlouběji, než si sami připustíte.
Neskrývám obdiv k této ruské básnířce, poskytla mi útěchu v nenaplněnosti, která prostupuje můj život.
Nepříliš často cituji z děl, ale tentokrát neodolám, protože poutavým výňatkem mohu tuto nepříliš čtenou básnickou sbírku povýšit na jiný stupeň obliby...

DOPIS MŮJ JEŠTĚ NEMAČKEJ, MILÝ,
CELÝ JEJ DO KONCE ČTI.
OMRZELO MNE BÝT TOBĚ CIZÍ,
A PROTO PSALA JSEM TI.

-----

NEZMAČKEJ, MILÝ, ODE MNE PSANÍ,
NEPLAČ PRO OSUDNOU LEŽ.
STAČÍ, KDYŽ DOPIS DO BRAŠNY SVOJÍ
AŽ NA DNO UKRYJEŠ.

Pro celý obsah básně musíte tuto malou knížečku najít a přečíst.
Budete odměněni jemnými črty básnické duše, budete dýchat trochu jiný vzduch. Protože co je na světě víc, než mít rád...

101 18.12.2023

Za básně SRPNOVÉ POLEDNE a SYRINX poklekávám před genialitou pana Hrubína!
Přičemž nejen tyto básně tvoří celkově dojemnou cestu, na jejímž konci je smrt a ukazují tím život z reálné stránky lidské existence.
Navíc zde naleznete krátké autorovy prózy, jež potvrzují básnickost jeho tvorby, která překonala veškeré hranice literatury.
František Hrubín ovládal jak rýmovanou poezii, tak volný verš, který nepůsobí nijak uměle. V básních Hrubínových je přítomna silná zodpovědnost za každé slovo a myšlenku, sálá z nich životní zkušenost, ale i odhodlání poznat dosud nepoznané (viz báseň PRO PŘÍTELKYNI LUNY).
I když možná po prvním přečtení budete tápat, druhé a třetí nahlédnutí vám umožní udělat krok k pochopení, že vnímat život skrze poezii, nemusí být až tak špatným životním rozhodnutím...

103 16.12.2023

Ivan Blatný...
Jeden z velkých českých básníků a jeho raná tvorba.
V básních naleznete dojemný jemnocit autora, jeho vnímání města, nálad, mikro příběhů a pohladí vás láska přítomná v každém verši.
A co víc, budete v každé z básní laskáni nádhernými rýmy, inteligentní stavbou slov a ačkoli ne každý má rád pocitově popisné básně, nelze být takovému umění přezíravým kritikem.
Obzvlášť Brňanům budou verše znít domácky a možná v nich objeví více než ostatní čtenáři.
Pohnutý osud Blatného je smutnou kapitolou české poezie.
Posuzované básně, ještě nepoznamenané nemocí, jsou výmluvnou sondou do nitra básnického génia.
Snad ještě ve svém životě narazím na básníkovu exilovou tvorbu a dozvím se z ní více o jeho moudrosti, láskách, radostech i utrpení...

96 12.12.2023

Překrásný lidský příběh, jenž se dotkne čtenáře v mnoha ohledech.
Nejen atmosférou, jež je dokonalá. Postavami, které obdivujete za jejich originalitu a charakterovou čistotu. Ale především za tematickou skladbu životních osudů a nečekaně vybroušenou dějovou linku. Příběh neplyne v ohromující vyústění, ale postupuje k závěru s lehkostí, s emočním zaujetím pro osud zúčastněných jedinců.
Alternativní historie je někdy příliš komplikovaná, nebo nedotažená. Zde si autor vybral zdánlivě jednoduchý poválečný koncept, ale jeho obrazotvornost stvořila naprosto famózní a snadno čitelný svět, který pochopitelně skrývá i tajemství, jež je čtenáři jemně připomínáno po celou dobu čtení.
Něžná četba v děsivé době s nádherným hlavním hrdinou, odzbrojující Rózou a dalšími skvělými postavami, které autor uhnětl ve své jedinečné představivosti.
Román by mohl pokračovat a vést své hrdiny dál, ale cítil jsem, že takhle je vše správné a literárně čisté.
Když vznikají kultovní romány, mohou býti nejprve opomíjeny. Můj dojem z knihy je velice silný, zasáhl mě bytostně a osobně a nelze na něho zapomenout.
Sbohem, Martine, věřím, že Tvoje cesta našla šťastný konec. Ať již v jakékoliv podobě...

101 08.12.2023

Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobil její úvod. Dva krásné citáty od Becketta a Solie, jimiž budou okouzleny zejména romantické duše. Čímž jsem i já podlehl a jal se číst příběh o avizované lásce dvou žen.
Příběh se rozvíjí zajímavě, atmosféra okolo zapovězené lásky je uhrančivě vábivá a něžná. Postupujícím textem mé nadšení opadá a téměř dokumentaristicky vyprávěný děj začíná ztrácet na přitažlivosti. Sekvence vyprávění je sice schematicky přijatelná, ale pro mne osobně postrádá větší hloubku a citovost, která by patrně scházet neměla.
Nehodnotím zvláštnost osudů dvou skutečných historických postav. Jakákoliv osobní antipatie by znehodnotila můj pohled na román.
V dnešní době určitě hodně populární téma osloví poměrně široké spektrum čtenářů.
Ale já zaznamenal malou vypovídající hodnotu knihy vhledem k citlivému spojení obou žen a spíše vnímal historický rámec jejich vztahu, úskalí, jež přinášel a koneckonců i autorův vcelku monotónní styl psaní.
Přiznám se, že mými prioritami i nadále zůstanou knihy, které se odvíjejí od spisovatelské fantazie a nečerpají z historických osudů lidí.
Samozřejmě i taková díla dovedou pohltit, ale musí být napsána jinak, dramatičtěji a s lepší řemeslnou zručností k dané době a popisovaným postavám...

97 30.11.2023

Až fantaskní vyprávění...
A právě v tomto ohledu mi přijde celý příběh jako sen.
Sen člověka mdlého duchem, který žije ve svém uzavřeném vyfabulovaném světě. Co je skutečné a co není; toť otázka.
Lidská zvrácenost je propojena s nacisty, kteří tvoří rámec celého příběhu. Příběhu smrti.
Obdivuhodná skleslost provází celý text. Pan Fuks používá Kopfrkinglův slovní leitmotiv jako dominantní prvek tragičnosti jednání hlavní postavy. Bolestivě budovaná atmosféra má vyústění v několik až děsivých scénách.
Oceňuji a netuším, jak spisovatel stvořil něco tak dokonalého.
Důležité je rovněž oddělit Herzův filmový snímek od literární předlohy. Hrušínského hororové charisma a kamera Stanislava Miloty transformuje Fuksův příběh v zcela odlišnou dimenzi.
Kniha je přívětivá, i když jisté prvky inferna přináší.
Pro mě literární zážitek...

145 21.11.2023

Důvěrné verše vedené jemnou ženskou duší.
Několik opravdu podařených: PŘISTIHLA JSEM NOC, JENOM SE MIHLA, MUŽ MÉHO ŽIVOTA, MATKA A DÍTĚ, O HVĚZDÁCH...
I z názvů básní je cítit nejednotnost témat a široký rozptyl citového rozpoložení básnířky.
Paní Věra Kopecká je vzdělaná žena a dovede svoji myšlenkovou sílu vtěsnat do skoro něžných veršů. Píši skoro...
Protože básně Kopecké jsou originální, mnohdy až matematicky přesné, ale vyvážené rozkoší z verše, který básnířku z Broumovska neopouští.

104 08.11.2023

Je důležité rozlišit téma knihy a způsob, jakým byla napsána.
Zvolená koncepce je do jisté míry málo výmluvná. Dle mého názoru postrádá dusivější podtext, který by příběh dostal na úroveň, jenž mu rozsahem sděleného náleží.
Každý spisovatel má svoje omezené hranice, svoje hřiště, na kterém svoje příběhy rozehrává a nakonec předvádí čtenářské obci. Tím chci jen naznačit, že každý má své hřiště jinak zbarvené a veliké.
Závažné téma obalené v thrillerovém hávu. Pár konkrétních postav, některé schválně potlačené a tudíž více nápadné.
Několik skutečně povedených literárních zákoutí, kterými paní Mornštajnová knihu obohatila, aniž by na ně kladla důraz. Pozorný čtenář je objeví a obohatí si tak, jinak vcelku poklidně tvořený text.
Kniha je samozřejmě čtivá a psaná lehkým jazykem. Neskýtá odbočky a uličky, v kterých by se mohl čtenář ztratit.
Příběh rozruší každého člověka. Upozorňuje opět na život za zavřenými dveřmi a strach, jenž za nimi mnohdy panuje, o němž nikdo jiný nemá ponětí.
I přes výtky, které jsem napsal, je kniha potřebná a vlastně i chytře napsaná.
Je taková, jakým je život sám...

156 06.11.2023

Příliš vzdělaná poezie, jejíž hodnotu zřejmě ocení jiní čtenáři, kteří jsou obohaceni vírou, historií a jistou tendencí nevnímat svět až tak "růžově".
V básních je na první pohled hmatatelná záměrná povýšenost nad rým, i když ne zcela; autorka zkusila v básni NÁPĚV, jak by asi vypadala její poezie, kdyby se neutápěla ve větách a zamyšleních, v kterých lze naleznout občasné mihnutí asonance, což nikterak neumocňuje zážitek z četby.
Jazyk nikterak bohatý, spíše strohý a umělý, bez příkras a melodičnosti.
Přesto se některé básně, zejména v úvodu sbírky, zdají být podnětné a zajímavě vypointované.
Vymírání rýmované poezie je trend, který zřejmě nelze zastavit. Ale osudovost takové tvorby mi nepřijde nijak zvlášť závratná...

105 28.10.2023

Reportážní román o lásce, jež dokáže být krásná i netečná. Ženský, výborně pojatý pohled na soužití muže a ženy, na jeho nálady, postoje, náhledy; psaný až příliš slušnou formou, ale drobný nedostatek lze snadno přejít.
Výjimečnost útlého románu najdete v jeho hloubce. Zažijete mrazení v zádech, radost z obyčejných pocitů, ale také pochopíte, že nikdy člověk není pánem svého osudu.
Velice uvěřitelné, ač jednoduše psané, stylově velice povedené a bez výraznějších pasáží, které by mohly nudit.
Smířit se s mnohými úskalími života je někdy nad lidské schopnosti.
Paní Němcová stvořila obyčejný příběh několika lidí, na kterém je snadno rozpoznatelný strach, jenž je schopen udolat nejednoduchý záměr dvou lidí.
Přesto nejde nikdo odsoudit. Život dovede být NEBE, PEKLO i RÁJ. Pokud přečtete, dozvíte se více...

108 26.10.2023

Pokud se dokáže literatura utopit v bahně rozplizlých myšlenek, vstupuje touto knihou do své poslední životní fáze. Nepřál bych jí zemřít takovou smrtí.
Marně jsem v krátkém románu postupoval vpřed, aniž bych našel rozuzlení. Nepochopil jsem záměr autora, neudělal na mě dojem svým zanícením pro cestopis, popisováním Osla, Prahy, Krakova. Ani promiskuitou hlavního hrdiny a již vůbec ne jeho svobodou, která spočívala ve stále se monotónně opakujících činnostech.
Návod na zahálku a cynismus mladého zhýralého spisovatele nemohl být popsán ve větším rozsahu. Přitom formát novely dokonale vyhovuje.
K psanému textu jsem po přečtení pocítil odpor.
Uvěříte mi, když napíši, že jsem snad ještě nic horšího nečetl?

103 22.10.2023

Jak těžké hodnotit.
Z úcty k sepsanému obsahu nelze být příliš příkrý, i když literárnost pokulhává a styl autorky bych přirovnal k pohádkově vyprávěnému příběhu bez nevyjádřených emocí a popisů.
Takových příběhů lze nalézt v časopisech pro ženy velké množství, a tím nijak nechci snižovat potřebu takových tiskovin.
Literaturou je možné nazývati cokoliv, ale pokud budu ctít určitou úroveň textu, myšlenek i zpracování, musím dát nízké hodnocení, ale přitom neodsuzuji.
Kniha si najde svoje čtenáře, protože popisovaný příběh je ze života a snadno se vnímá. Nepříliš náročné cestovní čtení...

104 09.10.2023

Rozsahově dokonalé.
Stylisticky vytříbené.
Poutavě zkomponovaná mysl nemocného muže.
Příběh s vyústěním, jenž překvapí a nepůsobí nepatřičně vzhledem k tématu.
Závoj, s nímž je překryto mužovo nesmyslné snažení o naplnění jeho snu, je mistrovsky pomalu stahován do ostrosti, která má skutečnou celistvost a sílu sdělení.
S jemností vyprávěný příběh o jednom niterném šílenství dospělého muže, vtahuje a nepouští, dokud nehlesnete a váš mozek nespočine v důsledku vykonané spravedlnosti.
Dle mého soudu Nabokov předčil Lolitu již dávno před jejím vydáním. Právě touto s noblesou napsanou novelou.
Na opravdu krátké literární ploše je takřka vše, co má splňovat plnohodnotný román.
Pro mě jeden z nepřekonatelných klenotů literatury.
Život je myšlenkový proces. A někteří z nás své myšlenky rozvíjejí nesprávným směrem. Nabokov popsal jeden z takových procesů.
Při čtení bych doporučoval mít u sebe kyslík. Kdybyste náhodou přestali dýchat... )

112 08.10.2023

Obecně je přírodní lyrika přijímána vlažně. Přitom jde o veliký básnický um, popsat scenérie přírodních krás. Navíc vzletnými rýmy, které takové tematice nesporně přísluší.
Nelze tedy hodnotit pouze obsah, ale i techniku a jemnost vyjádřeného. Dnes se takové básně zřejmě moc neskládají.
Z celé sbírky na mě dýchla svojí dokonalostí báseň IN MEMORIAM, která, ač se vymyká z celkového výrazu umělcova sdělení, má nespornou hloubku a jistou dvojakost. Dovolím si z ní citovat:
PRŠÍ NA TVOU MILOVANOU HRUĎ
PŘES HLÍNU A PŘES KOŘÍNKY ZEMĚ,
A V NEJDELŠÍ NOCI JINÁ TÍHA
TISKNE TVOJI MILOVANOU HRUĎ,
CHVÍLI SLADCE, CHVÍLI NEPŘÍJEMNĚ.
Takové verše považuji za básnický obraz plný barev, kontur a tajemna.
Není snadné takto tvořit. A pan Hrubín takovou poezii ctil a dával všanc. Já mu za ni musím dát vysoké hodnocení.

110 07.10.2023

Román činí mimořádným myšlenky, které umí protknout text natolik, že se stane pro čtenáře neměnnou autoritou.
Takový chce napsat každý spisovatel. Některý dokonce na základě vlastních prožitků. I když si nejsem zcela jistý, zda skutečně pan Cvrček použil vlastní životní příběh. Nebo alespoň část z něho. Postava architekta je této domněnce blízko.
Přesto, a možná právě proto, je román nevyrovnaný a nemá dobrou konstrukci. Vyprávění je poměrně příjemné, ale ve výsledku směřuje pouze k závěrečnému dialogu, z něhož pramení velký potenciál, ovšem již nenaplněný a jen popisující tajemství.
Přičemž u mě v textu vítězila spíše láska, kterou pan spisovatel Cvrček vcelku mistrně rozvíjel. Ale neshledal v ní potřebnou sílu.
Nerad bývám příkrý v hodnocení, ale dobrou literaturu dělá především odvaha a "živočišnost" v příběhu. Zde se chodilo po špičkách, ale nedošlapovalo ve správných momentech a třináctá komnata zůstala pootevřenou, resp. přivřenou.

99 07.10.2023