RonnieSmithx komentáře u knih

Velmi podobné jako Tři hrabata najednou a u kritiky rozhodně oblíbenější, ale já mám potřebu chránit slabší.
Jinak vtipné.

29.03.2023

Banger.

29.03.2023

Pes pošel, staré ovce zkapaly a já u toho taky málem zdechla.

7 29.03.2023

Nabralo to velmi dramatický spád. Schizo Václav, proradný vlk a láskou nemocná Johanka chovající se jako nějaká poběhlice!

29.03.2023

supr věc, kterou můžete řešit, když se nudíte

1 16.03.2023

Uvnitř mě jsou dva vlci
(Slavomil a Protiva)

1 15.03.2023

Na Větrné hůrce je rozhodně dílo, které dalo mým emocím zabrat. Nemohu říct, že jsem si užívala číst o zvrácených postavách a jejich plánech, ale rozhodně mě to fascinovalo, ačkoliv mi z toho bylo úzko a smutno. Ne každý autor si takhle dokáže pohrát s vašimi emocemi a Emily se to povedlo. Ten konec mi tam moc neseděl. Měla jsem celou dobu pocit, že kniha směřovala úplně k něčemu jinému, ačkoliv s jistotou nemůžu říct k čemu. Zakončení bylo moc vyumělkované, moc dobré. Nic, co by ve mně způsobil stejný příval pocitů jako ty stránky předtím.

Malé ženy. Kniha, která se mi podobně jako milionům dalším nadšeným čtenářům zapsala do srdce. Od první stránky Vás pohladí příjemné teplo a malebně napsané věty Vám navodí pohodu a klid na duši. Láska, přátelství, úcta a pokora provází celé dílo a ačkoliv výchovná funkce není něco, co bych u knížek patřičně oceňovala, tak se mi moc líbilo, jak lehce a láskyplně tohle poučování bylo v Malých ženách provedeno. Než se nadějete, tak si s propracovanými postavami utvoříte stejně vřelý vztah jako mají ty slavné sestry v knize mezi sebou. Líbily se mi odkazy na různé umělecké počiny, protože si díky tomu z díla odnesete kromě příjemně strávených chvil a uvažování nad svými morálními hodnotami i větší kulturní rozhled. Ještě musím ocenit, jak je kniha samovolně vtipná, aniž by ty zábavné momenty a hlášky byly nějak násilím tlačeny. Upřímně jsem se u knihy zasmála. Ráda se k tomuto dílu budu vracet v jakékoliv podobě a prožiju nové zážitky s rodinou Marchových.

S čím mám ale problém je vývoj Jo. Vhledem k tomu, že zmíněná postava měla sloužit jako „alter ego“ autorky, tak mě mrzí, že se Louisa podřídila tlaku čtenářů a Josephine provdala. Romantická dějová linka mezi ní a profesorem mi nepřišla přirozená. Nesedí mi její vzplanutí pro muže, který byl o dvě dekády starší než ona, protože mi ten způsob zaprvé ani neseděl k jejímu charakteru a zadruhé mi to spíš přišlo jako rozmar ze samoty než láska. Chápu, proč ji autorka zachytila do takového emocionálního rozpoložení v jakém byla pro zachování smysluplnosti jejího osudu, ale pro Jo bych si představovala něco jiného a dávalo by mi větší smysl, kdyby v ní Louisa ten kousek sebe nechala celý.

6 29.01.2023

Pohádky pro starší, dětem bych je před spaním nečetla. Trpké, cynické a přece tak jemně hladí po duši. Wilde svými ironickými poznámkami pobaví, svou hrou se slovy a okouzlí a svým realistickým pohledem snad rozesmutní. Některé příběhy jsou šťastnější než ty předchozí, ale ve všech se skrývá neslýchaná krása. Možná po přečtení dopadnete do propasti melancholie, možná se vám v hlavě usadí slavík, který zemřel pro lásku, možná se zaseknete nad pomýšlením o spravedlnosti světa... A já si myslím, že je úžasné, jakou směsici citů dokáže jedna pohádková knížka vyvolat.

7 09.01.2023

Za mě bohužel je tahle pohádka trošku slabší. Docela mi chybělo popsání finální bitvy mezi Myším králem a Louskáčkem, neboť to měl být právě ten velký moment, který všechno zachrání, ale nakonec to bylo uspěcháno a odbyto. V podstatě jsme se o tom dozvěděli z druhé ruky, což mi přijde jako nesmyslný krok od autora.
Romance mezi mladým Sovákem a Maruškou mi taky přišla taková nemastná, neslaná, i když na začátku vypadala velmi slibně. Líbilo se mi, jak odmítnul stuhu Kláry, protože byl loajální a cítil něhu k Marii, ale ocenila bych, kdybych jejich vztah měl větší vývoj. Taky jsme se nedozvěděli, proč cítil menší opovržení ke svému strýčkovi, protože jestli se nepletu, tak si nad jeho existencí NĚKOLIKRÁT vzdychnul.
Dílo ve mně vyvolalo více otázek než odpovědí, což by bylo v jiném případě v pořádku, ale u téhle knížky si nemyslím, že by toto bylo záměrem (nebo když už tak dobrým krokem). Popis prostředí byl velice pěkný a kouzelný, ale když si uvědomíme, že celý příběh se stal vlastně jenom kvůli špeku a ani tato bizarnost mu na hodnotě nepřidala, tak nemůžu hodnotit jinak než průměrně. On je to opravdu hezký nápad na příběh, o kterém můžeme říct, že se stal nesmrtelným, což vidíme na těch stovkách různých ztvárnění, ale bohužel nemohu říct, že by mě tolik oslovilo jeho originální podání.

09.01.2023

Ačkoliv je to kniha napsaná intencionálně pro děti, tak bych si dávala velký pozor na to, co jim vlastně čtu. V první pohádce se vyskytuje psychické týrání, v druhé zvláštní vztah otce a dcery a třetí je vtipná sama o sobě. Jako dospělému člověku se mi dílo velmi líbilo, protože je zajímavé srovnávat příběhy s verzemi od jiných autorů. Nejvíc mě ale zarazil Modrovous, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela. Děj měl velmi fascinující a krvavý obrat, protože kdo by čekal, že někdo napíše pohádku inspirovanou sériovým vrahem. Naučení byla taky velice zábavná - asi nejvíce mě zaujalo to s kráskami, které smí oslovit kdejaký ohava.

3 08.01.2023

Tak tu máme další kouzelný šťastný konec. Dílo je doplněno strašně krásnými ilustracemi, na které je radost pohledět. Například západ slunce v horách se mi strašně líbil. Je to taková něžná knížka, která pohladí na duši. Děj není složitý a v dětech může vyvolat zvědavost, se taky vydat na vycházku za nějakou tou divočinou. Rozhodně doporučuju, ať už jako pohádku na dobrou noc dětem nebo jako ukojení zvědavosti dospělých, kteří se chtějí podívat za švýcarskou přírodou.

13 08.01.2023

Člověk musí milovat pohádky z 19. století. V knížce se vyskytuje mnoho pro mě teď vtipných momentů, díky kterým je radost dílo číst. Je to čtivá a pro děti jistě zábavná pohádka, ve které se dost jasně projevuje výchovná funkce, takže si mladí čtenáři ze čtení pravděpodobně odnesou víc než jen zábavu na pár hodin. Interakce mezi Pinocchiem a topícím se psem Rekem, kdy hlavní hrdina na psovy prosby o záchranu odpověděl jednoduchým „zdechni“, mi v hlavě zůstane ještě dlouho. Taky citové vydírání Modrovlásky je úplně jiná liga, ale když přejdeme tyto momenty, u kterých se pozastaví více dospělí než děti, tak pohádku doporučuju všema deseti.

P.S.
S těmi diskutabilními momenty ji doporučuji všemi jedenácti.

1 07.01.2023

Tahle knížka je potrhlé mistrovské dílo, které se dá popsat jinak, než fascinující cesta beze smyslu skrz říši snů s nádechem halucinogenů, ale i tak u této verze zůstaneme, protože tak jsem knihu právě teď popsala já. Je sporné, jestli za vytvořením tohoto díla stojí drogy, mentální porucha, příliš velká fantazie nebo všechno dohromady, takže se teď tímto nebudu zaobírat, ale dovětek o autorovi na konci mého vydání knihy mě docela popudil. Nevím, přijde mi docela zvrácené, že tam píšou o jeho zálibě v kamarádství s malými holčičkami a jejich fotografování a nepodávají to tím tónem, kterým by to mělo být napsáno – že je to alarmující. Tak či onak, je všem jasné, že Lewis Carroll pedofilem byl, a díky/kvůli jeho obsesi s malou Alice teď máme v rukou pohádku, která nadchne každé dítě. Je to příběh plný barev, bizarních bytostí a nepochopitelných událostí, který je radost číst, když nepřemýšlíme nad tím, proč vlastně tohle dílo vzniklo.

4 31.12.2022

(SPOILER) Do tohoto díla jsem se pustila se skepticismem, ale zároveň v mém srdci bojovala o místo zvědavost, neboť jsem o Broučcích a jejich morbiditě mnohé slyšela a potřebovala jsem se přesvědčit na vlastní oči (mozek). Musím říct, že po přečtení prvních stránek jsem myslila, že to dočíst nezvládnu, že nechat si vyplachovat mozek křesťanstvím bude pro mě příliš bolestivé, ale jak jsme se posunovali dále v příběhu, tak pro mě bylo snazší a snazší tuto křesťanskou propagandu akceptovat.

Velkým obratem byla pro mne velmi zarmucující romantická linka o Broučkovi a Verunce. Jejich povrchní známost mě chytla za srdce, ale zároveň mě nepřekvapilo, že Brouček nebyl dostatečný muž, aby dokázal vyhrát souboj mezi láskou a incelstvím. Prohrál, natloukl si, ale nejvíc si ublížil na duši. Verunka totiž nečekala, ne, Verunka se vdala a on na to musel přijít takovým ponižujícím způsobem. Nemyslím si ale, že ji skutečně miloval. Myslím si, že brečel jen kvůli tomu, že ztráta Verunky poranila jeho ego. Však neuběhlo ani pár hodin a on jako by na ni dočista zapomněl.

To mě k vede k části, kde byl Brouček zmanipulován si vzít Berušku. To se tak rodičům hodí vykašlat se na pravou lásku a nutit ho oženit se s holkou, protože je pracovitá. No jo, ale rodiče toho hodného děvčete jeho žádost také poslali k šípku, neboť jim připadal neschopný a zlobivý. Kdyby trvali na svém názoru, tak by všechno mohlo dopadnout jinak, ale ona se musela objevit femcelka Janinka, která začala vyhrožovat Kmotříčkovi, že pokud si jeho dcera nevezme Broučka, tak skončí jako stará panna stejně jako ona. Stejně nebylo vyhráno, protože Berušce se zase líbil hmyzák z roští, přišel jí více atraktivní, ale pomátli jí hlavu tím, že ten si ji vzít nechce a má si vzít toho, kdo zoufale stojí na jejím prahu, protože jinou možnost, než ji nemá.

A tak započalo šťastné manželství. Nebo započalo? V knize je napsáno, že Brouček na Berušku párkrát broukl a ona poté brečela. Byly to počátky domácího násilí? Co se dělo za dveřmi, ke kterým nás vypravěč nepustil? Brouček své ženě nadával za to, že nemají žádné děti. Z toho už jsem si chtěla začít vyvozovat, že je Beruška neplodná, ale hle! Jednoho se dne dítě z ničeho nic objevilo! A pak další a další… Přijde mi docela podezřelé, že zezačátku se do nějakého vyklíčení Beruška vůbec neměla, a posléze se objeví s deseti dětma. Nemohu to nechat být a musím se zeptat: Kde Beruška k těm dětem přišla? Je možné, že chtěla zakusit lásku brouka z roští? Šla se ošplouchat i do dalších vod? Byl Brouček skutečně neplodný? Kdo ví.

Jeden křesťan považuje Jana Karafiáta za Andersena, ale to, co se v díle dělo dál mě nutilo si vzpomenout na geniální umělkyni Agathu Christie. Postavy najednou začaly umírat přesně jako v jejích detektivkách. Bylo to stáří, co zapříčinilo smrt maminky? Nebo byla zavražděna? Co teprve kmotříček? Ten přeci zabit cizí rukou opravdu byl, ale co když považují za vraha nesprávného? Nejvíc mysteriózní je asi smrt staré panny, která si je na své posmrtné lůžko rovnou pozvala. Snažila se zahladit stopy? Kulhavé dceři našeho hlavního manželského páru vlastně prorokovala femcelství. Co když to je narážka na nějakou sektu starých panen? Co když jí ona polámala nohu, aby si ji označila? Tolik otázek, a tak málo odpovědí…

A co teprve záhadné umrznutí všech broučků? Nechlubili se náhodou, že mají dřeva ažaž? Můžeme si to vyložit jako lekci pro nás od autora, že nestřídmost a pýcha jsou jedni ze 7 hříchů a pokud budeme pokračovat v nestoudném životě, tak v zimě umrzneme. To je jeden výklad. Ten druhý je o trošku více paranoidní a nutí se nás tázat se: byla to sabotáž? Záviděli broučci z roští, že mají naši broučci tolik dřeva a vzali si ještě víc, než jim bylo dáno? Anebo se broučci provinili smilstvem a byli tak tupí, že dali ostatním víc dřeva, než bylo třeba? Samé otázky a jediná naše odpověď je, že Bůh to tak chtěl. Proč tedy věřit v něco tak krutého jako je on?

Broučci se snaží poučit svého čtenáře o tom, co je správné, ale jak bych mohla věřit knížce o hmyzu, že ví, co se morálně považuje za přijatelné. Doslova tam byla zabita sova a oni to ještě oslavovali, i když neměla žádný motiv k tomu jim ublížit. To mi přijde docela podlé, když se tam z malého kluka stal kněz kvůli tomu, že měl noční můry o tom, že zabil světlušku. Potom všem, co jsem napsala, musím dát tři hvězdičky, protože i když je to fascinující a nutí nás to přemýšlet, tak se přes tu křesťanskou propagandu přeci jen nepřenesu.

12 23.12.2022

Poslední část knihy nesoucí název Konec začíná větou „… tak vidíš, že to nebolelo.“ Bohužel ale já něco takového tvrdit nemohu, protože mě ironicky dočtení tohoto díla bolelo. Knížka není mým šálkem čaje, nedokázala jsem se do ní vžít a měla jsem těžkou chvíli snažit se u čtení udržet pozornost. I přes to, jak je kniha útlá, jsem měla problém se dostat ke konci.

Edit: Jen jsem to nepochopila

2 19.12.2022

Strašně krásná knížka se zajímavým, ačkoliv velmi jednoduchým příběhem. Měla jsem obavy, co budu na dílo říkat, ale četo se mi už od první strany s úsměvem na tváři. Rozhodně bych se k příběhu ráda vrátila, abych ho přečetla svým neexistujícím dětem.

3 19.12.2022

SKVĚLÝ DETEKTIVNÍ PŘÍPAD GENIÁNLNÍHO KOUMÁKA HERCULA POIROTA. MUŽ, O KTERÉM SI KAŽDÁ ŽENA MŮŽE NECHAT ZDÁT. JAKO BY UMĚL ČÍST MYŠLENKY. KRÁLOVNA KRIMINÁLNÍCH PŘÍBĚHŮ MÁ TOTO OPRAVDU V MALÍKU. PŘÍBĚH MĚ OKAMŽITĚ VTÁHNUL DO DĚJE A BYLO TĚŽKÉ KNIHU VŮBEC ODLOŽIT BEZ KONSTATNÍ POTŘEBY ZJISTIT, KDO JE VLASTNĚ VRAHEM.

13 24.11.2022

(SPOILER) Bohužel jsem neměla možnost, aby se mi tento grafický román dostal do rukou, takže jsem se musela spokojit s PDF verzí, což sice podle mého názoru ubírá na požitku ze čtení, ale stejně jsem si toto dílo o českém válečném superhrdinovi neboli postrachu nacistů užila. Petr Stančík tuto městkou legendu z dob druhé světové války pojal originálně a s humorem. Věty jsou krátké, odsekávané, tudíž se kniha čte rychle a zároveň to zavání cynismem. Stránky jsou také doplněny různými letáky, reklamami, poznámkami, chemickými vzorečky a nákresy letadel či zbraní z tohoto období, ale nechybí ani klasické ilustrace.
Stančíkův Pérák je sympatický, vtipný a zároveň popisován jako velmi atraktivní jedinec. Co je ale zajímavé, jsou jeho sklony k násilí vůči kolaborantům. Občas tento hrdina zabíjí tak brutálně, až je to na pováženou. Jeden z hlavních motivů je hledání Pérákovy minulosti, což je dějovou linkou promyšlenou a zábavnou. Více to vtáhne do díla, protože se vlastně řeší nějaká ta klasická záhada, která v nás udržuje napětí. Nechybí ale ani erotické scény, a tudíž i milostný příběh mezi ním a členkou odboje Jitkou.

3 09.11.2022

(SPOILER) Měsíc nad řekou je zajímavý počin. Děj je velice jednoduchý a nemusí se v něm hledat nějaké větší složitosti, ale za to postavy jsou psychologicky propracované a k jejich charakteru přidává snůška nepřímých dialogů, narážek a gest. Už z názvu je nám jasno, že důležitým motivem bude měsíc, který svítí nad hučící řekou. Postavy se k tomuto okolnímu prostředí neustále obracejí, je jen na nás si představit, co je na tom tak krásného. S řekou je také spojena spousta situací v příběhu, díky čemuž je neodmyslitelnou součástí a udržuje lyrickou atmosféru.
Hlavním tématem je mládí, ale jak si postavy na konci uvědomí, tak už je nenávratně pryč. Zejména sedmadvacetiletá Slávka jim to připomene. To mi přišlo smutné. Ona asi stále čekala na něco speciálního a s Vilíkem jí došlo, že je na čase dospět, že už je na druhém břehu. Chvilkové pobláznění, ale teď je čas se usadit. Byly tam náznaky k tomu, že se nakonec dá dohromady s panem Brožíkem, což mi přijde tragické samo o sobě, i když vlastně dílo špatně nekončí. Asi mě zarazilo, jak učitel hudby podlehne momentu svého zklamání a požádá o ruku dívku, která na to celou dobu čekala, ale nebyla to ta, kterou chtěl, a když mu došlo, co provedl, tak se to všechno snaží vrátit zpátky a dostat zpátky Slávku. Doufám, že se pro ni našel jiný nápadník.

1 09.11.2022