RonnieSmithx komentáře u knih

No, je to libreto, ale ani ten příběh není žádný zázrak.

09.11.2022

(SPOILER) Lucerna se pravděpodobně odehrává v historickém období, kdy se sedláci dožadovali o zrušení nevolnictví a roboty. Spor o práva poddaných je také hlavním tématem celé hry. Všechno se točí kolem dvou symbolů – lucerny a lípy. Lucerna znázorňuje útlak poddaných, připomíná mlynáři, že není svobodný, že stále má povinnost posvítit vrchnosti. Proto se pohled na lucernu všem ve hře příčí. Když například schovanka Hanička lucernu spatřila poprvé, tak ji brala jako něco krásného, ale její názor se rychle změnil, když jí babička pověděla o jejím příběhu. Na druhou stranu lípa je vnímána jako symbol českého národa.
Postavy v díle můžeme rozdělit na 3 celky. První jsou venkované jako například mlynář, který je důstojný, zdatný a rozvážný člověk. Je neodmyslitelně kladnou postavou a podle jeho charakteristiky lze určit, že bylo zamýšleno, aby si ho čtenář oblíbil. Podobně jsou na tom i ostatní vesničani. Obyvatelé zámku jsou na tom trošku jinak. Kromě kněžny, která je spravedlivá a vlídná, jsou ostatní zámecké postavy nesympatické a mají zlé postranní úmysly. Můžeme říct, že kněžna také měla postranní úmysly, když chtěla rozdělit Haničku a mlynáře, ale to byla jen její snaha utéct pryč od nudného života za svými fantazii, a také v závěru knihy pochopila, že tam pro ni není místo. Poslední skupinou jsou nadpřirozené bytosti, tudíž vodníci, hejkal a tančící víly. Nejvíce prostoru tu dostávají vodníci, zejména vodník Michal, který je zamilovaný do Haničky, ale dává to najevo takovým způsobem, že to působí až zoufale. Jeho nenaplněná láska je něco, co má společného s kněžnou.

2 10.10.2022

(SPOILER) Příběh je vyprávěn z perspektivy pěti žen tří generací. Působilo to na mě, jako kdyby mi opravdu nějaká paní vyprávěla, jaké strasti v životě zažila, protože tak je to i napsáno. Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává v Mongolsku, tak jsou často používány mongolské výrazy, což mě nejdříve štvalo, neboť jsem jim nerozuměla, ale nakonec se mi toto rozhodnutí líbilo, protože tak více zapadáme do prostředí a význam slov se nám postupně odkrývá s dalším kontextem, díky čemuž je to zajímavější.
Mezi hlavní téma patří generační spory, kdy mladší lidé tíhnou více k městu a starší jsou zvyklí na svůj tradiční kočovný život. Například babička Dolgorma by byla symbolem tohoto starobylého mongolského života. Protikladem toho je Dzaja, u které mi přišlo, že se cítí jako černá ovce rodiny. Jedním z důvodů bylo asi to, že byla nevlastní dcerou svého otce, takže ji sice vychovával, ale nikdy k ní neměl takovou náklonost jako k vlastním dětem. Dzaja se rozhodla odstěhovat do města, kde čekala lepší zítřky, ale jak se ukázalo, tak nic nebylo tak hezké, jak si představovala. Měla své vize, které se nenaplnily, zatímco její sestra Ojuna žila po celou dobu spořádaným životem. Dzaja Ojunu v dětství šikanovala, ale nakonec to byla ona, kdo skončil jako prostitutka s dítětem bez otce. Jako prostitutka skončila i Dzajina nejmilejší sestra Nara, která se ve městě ocitla hlavně kvůli své posedlosti s mužem, který její zájem neopětoval – byla poslána na léčení za tetou, která ji sexuálně obtěžovala, a pak následně zmanipulována další tetou, že nic lepšího, než nevěstinec ji nečeká. Dzaja se stejně nakonec domů po letech vrátila.

Kniha se čte dobře... Jak by ne, když je napsaná tak jednoduše? Ale po dočtení jsem se na lepší hodnocení necítila. Berte to jako lepší dvě hvězdičky, ale Colleen s ničím světoborným nepřišla (možná tak s postavou, která když už nepotřebovala terapii párovou, tak rozhodně potřebovala terapii samotnou). Pokud se nudíte a váš milostný život je na bodu mrazu, tak tato kniha na jeden dlouhý zimní večer bude právě pro vás.

2 25.09.2022

Jirous se tu stylizuje do role lyrického subjektu. Zmiňuje tu skutečná jména svých přátel, míst a odkazuje na známé osobnosti té doby. Působí to díky tomu osobněji, zranitelněji. Hlavně se tu nejvíce odrazuje jeho pobyt ve vězení, při kterém kniha vznikala, a ještě k tomu nelegálně. Tato sbírka, ty básně, co ho napadaly v jeho trýzni, musely mít pro Jirouse neskutečnou hodnotu. Některé pasáže dokonce působí jako jeho vlastní modlitba, neboť na konec básně přidává slovo „amen". Není to překvapením vzhledem k tomu, že on sám byl katolíkem. Myslel si však, že je jeho věznění oprávněné? Myslím, že bral jeho pobyt ve vězení jako zasloužený trest Boží, ale ne však správný z hlediska právního. Pro člověka je jednodušší se v nesnázi obracet na Boha a doufat, že to má nějaký vyšší smysl než se vztekat nad proplýtvanými roky proti vlastní vůli.
Jirous také až poeticky kombinuje odpudivá témata se spisovným jazykem. Hovorový jazyk používá ale také a sem tam i nějaký ten vulgarismus. Možná, aby působil více lidsky? Objevují se v básních i slova francouzská, anglická a dokonce latinská. Básně adresuje svým kamarádům, ženě, dětem… Jaký to je asi pocit být ode všech oddělen? Myslím, že svou rodinu litoval a na kamarády žárlil. Někdy ale nezbude jiná možnost než psát melancholické básně ve vězení… A z této možnosti může občas vzniknout mistrovské dílo.

7 25.09.2022

Hrabal prostě není a nikdy nebude můj šálek čaje, ale aspoň můžu říct, že mě toto dílo zaujalo o něco více než Postřižiny. Knihu jsem přečetla hned, ale bohužel nemohu říct, že by to bylo kvůli jejímu ději a její čtivosti, neboť za to opravdu mohl jen malý počet stránek, a tak jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Ke Hrabalovým knihám se vrátím možná tak, jestli ho budeme někdy probírat na nějaké přednášce/semináři, ale dobrovolně už rozhodně ne.

2 16.09.2022

Světoznámé nadčasové dílo, které by si měl při nejlepším přečíst každý, protože nejenže je to kniha krátká a čtivá, také z ní mrazí po zádech. Citát „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější" je děsivý svou aktuálností. Orwell všechny události a postavy popsal brilantně, je radost a zároveň strašně deprimující knihu číst.

21 15.09.2022

Musím říct, že tuhle knihu Hrabal opravdu nahrabal. Říká se, že tento autor není pro každého, ale když k tomu vezmeme v potaz, že jsem nikdy neviděla film Postřižiny, nepiju pivo a už vůbec si nechci představovat krvavou zabijačku, tak toto dílo bylo pro mne opravdu šlápnutí vedle.
Kniha mě nebavila číst, dělalo mi problém udržet pozornost a Hrabalův styl asi opravdu nebude mým šálkem kávy. Hlavní postava neboli ztřeštěná žena napsaná mužem mi taky sympatická nebyla, k tomu všemu svou debilitou zabila psa. Aspoň pasáže se strýcem Pepinem byly občas vtipné, ale jak říkám, tak jsem film neviděla a často se ztrácela, takže jsem se do této knihy nevžila jako ostatní. Měla jsem možnost si přečíst i další autorova díla, ale po tomto zážitku jsem se rozhodla, že ji nevyužiji, i když Ostře sledovaným vlakům dám pravděpodobně ještě šanci.

1 13.09.2022

Kniha od mistra svého oboru určitě nezklame. Promyšlený děj, rozsáhlá psychologie postav a barvitě popsané prostředí vás vtáhnou do této maloměstské „idylky". Některé stránky díla jsou smutné, nad některými se usmějete, ale tak či tak je to geniálně napsané drama s hlavním postavou Štěpánkou coby postrachem okolní smetánky. Mě osobně knížka nejvíce chytla od části, kdy vychytralý Pavel přišel se svým plánem, jak si zařídit pohodlný zbytek života. Přišlo mi, že od toho momentu čtení jen a jen odsýpalo.

4 22.07.2022

„Nic takového jako mravná či nemravná kniha neexistuje. Knihy jsou napsané buď dobře, nebo špatně. To je vše."

A tahle kniha je napsaná sakra dobře.

13 02.06.2022

(SPOILER) První díl padesáti odstínů se nějak dal. Bylo to plné prkotin? Ano, ale šlo hlavně o poznávání se Any s Christianem, takže jsem to respektovala. Třetí díl je ale s prominutím taková zbytečná blbost.
Ten únos? Co to mělo znamenat? Vím, že to byla prvně fanfikce, která vznikla pro pobavení, a ne aby měla nějakou uměleckou hodnotu, ale tohle přidávání stupidních konfliktů, aby kniha měla nějakou akci, bolí.
Já vím, že nejsem cílovka, ale nikdy v životě jsem nebyla znuděnější, než když jsem si četla o nekontrolovatelném, na kusy trhajícím a spalujícím orgasmu. A sex během těhotenství dokážu taky pochopit, ale když jsem si přečetla větu „Myslím, že už teď miluje sex", která se týkala jejich nenarozeného dítěte, tak jsem myslela, že se pozvracím.
Je to opravdu jen hloupoučký román pro ženy, ale třetí díl opravdu ničím neobohatí. Čte se rychle (pokud tedy knihu zhrozeně neodložíte) a ta část z Christianova pohledu mi přišla zábavná, ale to také hádám, že je jen pár takových zajímavýh scén a opravdu to nestojí za to, abyste si přečetli všechny knihy znovu akorát z jiného úhlu.

2 31.05.2022

Vtipná, bravurně napsaná komedie. Rozhodně si musím zajít na tuto hru někdy do divadla. Hotová jemňounká bublina fantazie, která má svou filosofii. Doporučuji k maturitní četbě.

7 27.05.2022

Všechny povídky byly skvělé a čtivé. Některé vtipné, některé smutné a některé poučné. Kulička krásně vyzobrazuje lidské pokrytectví, přetvářky a zlost.

2 03.03.2022

Ač mě tento příběh v průběhu čtení šíleně deprimoval, tak je to krásně napsáno. Santiagovi myšlenky vás vtáhnou do děje a na chvíli máte pocit, že jste na moři s ním. Spolu s ním vedete tak náročný boj a vlastně pro nic. Je mi z toho do breku. Santiago ale udělal všechno proto, aby dostal to, co chce, a i když se to nepovedlo, tak může v klidu usínat s myšlenkou, že se aspoň pokusil. Všechno v životě vyjít nemusí.

7 12.02.2022

Má vnitřní bohyně škemrá, abych tuhle literární sérii přestala číst, ale když už jsem něco začala, tak to dokončím. Můj názor se od prvního dílu nějak razantně nezměnil, ale je to hrozně zdlouhavé a nudné. Když neřeší sračky, tak jdou „zvrhle šukat" nebo se „vanilkovsky milovat" a jo, o tom ta knížka je, ale chápeme se. Neděje se tam nic zajímavého a kdy už se něco stane, tak je to nějaká fantazmagorie. Super.

2 28.12.2021

Už uplynula nějaká doba, co jsem se u knížky takhle pobavila. Je to zábavné, čtivé a naprostá klasika, kterou byste si určitě měli přečíst. Ta práce, kterou to Gogolovi dalo napsat, se určitě vyplatila. Nádherné dílo.

11 29.10.2021

Geniální. Občas mi dělalo problém se do toho dostat, ale když už se začtu, tak tak to stojí za to. Shakespeara byl mistr svého oboru.

29.10.2021

Co k tomu mám říct? V životě jsem se nudila už víc, ale určitě jsou zábavnější způsoby jak strávit večer. Sparks je zatím pro mě jedno velké zklamání. Knížka se čte poměrně rychle, pokud ji tedy s otrávením neodložíte, ale všechno se zbytečně natahuje a hlavní postavy mě taky nechytily za srdce. Když jsem zjistila, že čtu román o klukovi, co má problémy se vztekem, tak jsem myslela, že mi klepne, protože to jsem si klidně mohla jít přečíst něco na Wattpadu. Finální hodnocení - nudné a zápletka nic moc. Tohle byl neúspěšný pokus o detektivku?

28.09.2021

Skvěle napsané nadčasové divadelní hry. Hlavně R.U.R. a Bílá nemoc vás donutí se zamyslet. Loupežník je spíše takové nenáročné čtení, u kterého se pousmějete. Jen mě mrzí, že u zmiňovaného Loupežníka byl tak rychlý konec, který mi přišel nedokončený. Nejvíc se mi z těchto her líbilo R.U.R.

2 21.09.2021

„Dáte vše v sázku pro muže, kterého milujete? I když spáchal něco strašlivého?"

Já si teda pod něčím strašlivým představím, že někdo vyvraždil něčí rodinu, i když ta kočka mě teda zasáhla, to je pravda. No, bylo mi od začátku jasné, co tak hrozného může udělat muž v rodinném thrilleru, takže moje očekávání to nějak hluboce nezranilo. Tahle knížka je čtivá, to je pravda, ale že by mě nějak zaujala, tak to se říct nedá. Četla jsem ji strašně dlouho, protože mě nezajímalo, co se bude dít dál, a ten konec? Ten konec už byl na mě trochu moc. Nemám pocit, že by život fungoval tak, že se najednou vyřeší všechny problémy a všechno je krásné. Na mě to bylo moc přeslazené. Neoriginální nezajímavá záplatetka, takže za mě slabší průměr.

3 18.09.2021