Radunnie
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Po vychvalované Vážce další zklamání. Těšila jsem se na něco ve stylu Staříka a podle zdejších komentářů jsem nabyla přesvědčení, že Muž jménem Ove je jasná volba, dokud jsem nepřečetla prvních 20 stran. Mám pocit, že jsem snad četla něco úplně jiného než většina zdejších přispěvatelů. Knížka mě nikterak nezaujala, spíš mi připadala jako zdlouhavá slohová práce žáka základní školy na téma "plácejte si, o čem chcete". Autorův humor ani styl psaní mi nesedl, občas jsem měla při čtení pocit, že některé jeho poznámky a postřehy hraničí až s trapností. Je mi líto.
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Ještě dlouho po přečtení knížky jsem jen tupě zírala do zdi a snažila se vstřebat aspoň zlomek toho, co mi bylo takřka geniálním panem Minierem naservírováno. Vynikající zápletka, bravurní vypravěčský styl, brilantní nástin atmosféry, ze které mrazí, šokující rozuzlení a především devastující závěr, který bych nepřála snad ani tomu vrahovi.
Spojitost s kosatkami tu není čistě náhodná. "Jenomže pak jsou tu kosatky dravé… Jsou ještě mnohem nebezpečnější, ještě troufalejší. Křižují oceány v naprostém tichu a – většinou – osaměle. Říká se jim také vražedné velryby. Neváhají útočit na velké mořské savce, na tuleně, lvouny, sviňuchy, a dokonce i žraloci a velryby z nich mají obavy. Kosatky dravé strach neznají. Jsou to dokonalí zabijáci…"
V tomto případě mě "dokonale zabil" pan Minier, a to tak, že mám sto chutí dát si ten Henryho zkurvenej příběh ještě jednou.
Pohádky
Oscar Wilde
Krásné, dojemné, poetické, a v každé z nich se skrývá střípek poučení a moudrosti.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nejvtipnější knížka, kterou jsem kdy četla! Tak nějak jsem tušila, že se bude jednat i podle zdejších ohlasů o humornou záležitost, ale že budu slzet smíchy, a to na každé stránce hned několikrát, jsem vážně nečekala!
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Tak nevím, jestli byl lepší film nebo jeho knižní předloha, každopádně pro mě velmi příjemné překvapení (čekala jsem něco na způsob červené knihovny). Louisa je snad nejsympatičtější a nejskvělejší ženská hrdinka, se kterou jsem se kdy setkala. Její, místy humorné, vyprávění čtenáři nedovolí se od knížky jen tak odtrhnout. Závěr byl pro mě trochu silné kafe, ohromně dojemný a vyvolávající řadu otázek.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Velice dobrý a originální nápad zasadit děj do luxusní pevnosti, ze kterého se dalo vytěžit maximum. Tak trochu naivní příběh, pelmel 50 odstínů šedi a Zmizelé (což není zlé, Zmizelá je vynikající). U mě se ale wow efekt ze samotné knihy nedostavil a v hlavě mi zbyl právě jen ten originální nápad.
Čaj o páté
Claudia Hunt
Zábavné, vtipné, hravé, a naučit se pár nových anglických frází není nikdy na škodu.
Nikdy si nedávejte vycpat svého psa
Alan Alda
Představitele Hawkeye jsem zbožňovala v seriálu M.A.S.H., ale po přečtení této knihy ho zbožňuji snad ještě víc! Chytrý pán, jen co je pravda!
Ať to zůstane mezi námi
Francis Veber
Výborná kniha, která se čte jedním dechem, navíc se v ní dozvíte i spoustu zajímavostí nejen z francouzské kinematografie. Je navíc evidentní, že tvůrce mého oblíbeného Blbce k večeři má mimo jiné značné literární zkušenosti, jeho vyprávění nenudí ani vteřinu.
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Po dvou, pro mě naprosto senzačních, zábavných počinech, ukrutná nuda v podobě této knihy. Nepříliš nápaditý děj, nesympatické postavy, do jejichž jednání jsem se nebyla schopna po celou dobu vcítit (vlastně by mi bylo jedno, i kdyby celý příběh skončil pro všechny tragicky). Připadalo mi, jako kdyby pan Jonasson najednou pozbyl vší své nápaditosti a humoru, a doslova plácal o ničem.
Neznat dopředu jméno tvůrce, nikdy bych neuhodla, že jím je autor Staříka a Analfabetky. Chápu ale, že po takových dvou peckách propad nastat musel, ačkoliv ne tak hluboký.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Krásné, moudré, čtivé, místy vtipné, citlivě napsané.
Autor je nesmírně talentovaný, něco takového vytvořit ani ne ve 30 letech, a ještě navíc svou prvotinu, hluboce smekám!
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Brilantní, svěží, vtipné, milé. Zajímalo by mě, kam na ty své zápletky pan Jonasson chodí. Každopádně baví, a moc.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Jedna z mála knih, u kterých jsem se nemohla dočkat závěru. Čtivá, to ano, na druhou stranu jsem občas váhala nad tím, co chce vlastně autor čtenáři sdělit. V jedné větě detailně popisuje přírodu a počasí, v té další se dostane k běhu, aby přeskočil ke svému povolání spisovatele, to vše v jediném odstavci. Některé myšlenky jsou sice zajímavé, bohužel mě kniha příliš ničím neobohatila a za pár dní si nebudu pamatovat, že jsem ji kdy četla.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Neurazí, nenadchne. Rozuzlení mi místy silně připomínalo závěrečnou scénu z Cimrmanovy Hodiny pravdy, kvůli které musel být nasazen Vichr z hor. Po tolika stranách celkem kvalitního čtiva jsem očekávala daleko jednodušší a logičtější závěr, takhle autorka kombinovala, kombinovala... až překombinovala.
