Radunnie
přečtené 271
Němý křik
2016,
Angela Marsons
Myslím, že pro příště dám paní Marsons vale. Její literární styl mi vůbec nesedl, nelogičnosti v příběhu jakbysmet. Existuje veliké množství kvalitnějších autorů krimi, thrillerů a detektivek se schopností daleko lépe vystavět atmosféru a náročnějšího čtenáře zaujmout.... celý text
Můj život po životě
2013,
Michal Viewegh
Chápu, že pro kapitalisticky smýšlejícího, trochu egocentrického člověka s takřka neomezenými prostředky je jakýkoliv zdravotní problém čárou přes rozpočet. Natož když takového nadčlověka postihne prasklá aorta! Nechci soudit, s ničím podobným jsem se ve svém životě nesetkala, netuším, jak bych se s nastalou situací smiřovala já (pokud bych měla to štěstí a hrobníkovi utekla). Mám pocit, že pan Viewegh se svými zápisky odhalil, a bohužel nikoliv v nejlepším světle. Jako terapie mu možná kniha pomohla, na druhou stranu není třeba přece vydávat cokoliv za jakoukoliv cenu! Holt jméno Viewegh je značka, stejně jako jeho oblíbený Hugo Boss.... celý text
Normální lidi
2020,
Sally Rooney
Nezaujalo. Ani samotný příběh, ani po stránce literární. Netuším, co autorka chtěla svou knihou čtenářům sdělit, za mě neslané nemastné, v podstatě zbytečné.
Máš mě vůbec rád?
2016,
Fausto Brizzi
Jako tradičně skvělé, zábavné čtení o smutných životních peripetiích. Dokonce i motiv deprese a sebevraždy autor rozebírá natolik vtipně, že se smíchem zalykáte. Jen ten přerod hlavního hrdiny z psychicky nemocného člověka na super motivovaného, podnikavého jedince mi připadal nedotažený, málo uvěřitelný, stejně jako závěr samotný.... celý text
Hrdinové covidu aneb Mezi laboratoří a vlivem
2023,
Michal Pohludka
Obdivuji zápal, odhodlání a nadšení Dr. Pohludky v době pandemie. Knize jako takové by neuškodila přítomnost spoluautora, zkušeného v písemném projevu. Vyprávění, bezpochyby zajímavé, kazí poměrně značné množství překlepů a slovních spojení, typických pro hovorovou češtinu.... celý text
100 dní štěstí
2014,
Fausto Brizzi
Velmi emotivní příběh, vyprávěný s nepřekonatelným vtipem a nadsázkou. Obsahuje množství zajímavých postřehů a moudrých bonmotů, které jistě stojí za zapamatování. O to víc, že autor zprvu sází na humornou strunu, vyznívá pochmurněji osud hlavního hrdiny v několika posledních dnech jeho života. Zvláště rozhovor mezi Luciem a jeho přáteli, kteří se dozví, že by raději své poslední týdny trávil se svou rodinou místo výletu po Evropě v jejich společnosti, pro mě byl po všech vtípcích a legráckách studenou sprchou, ačkoliv měl Lucio k takovému postoji ve své situaci plné právo. Trochu hollywoodsky na mě působila scéna v kostele s nápadem ohledně obnovení manželského slibu, která odvedla pozornost od hlavní dějové linky, pro mě trochu nešťastným směrem. Některým tématům se mohl autor věnovat trochu hlouběji, například niterným Luciovým pocitům, jeho obavám, strachu, myšlenkovým pochodům, fyzickým i psychickým změnám, které nástup vážné nemoci provází. Chápu, autor se snaží tragickou stránku příběhu odlehčit, nicméně už jen to, že si vlastní děti nepovšimnou jakékoliv změny na fyzickém vzhledu člověka, umírajícího na rakovinu, je zvláštní. Napadá mě několik dalších otázek, v knize nedostatečně vysvětlených, například jak Lucio dospěl k rozhodnutí podrobit se eutanázii a co vlastně tomuto finálnímu aktu předcházelo? Z příběhu jsem získala pocit, jako kdyby asistovanou sebevraždu mohl absolvovat každý těžce nemocný člověk, který zrovna projíždí Švýcarskem, přitom ve skutečnosti jde o velice zdlouhavý a náročný proces, a zdaleka ne každému žadateli je umožněn. Nicméně navzdory určitým výhradám v ději přiznávám, slzela jsem jako krokodýl a už se těším na další páně Brizziho knihu!... celý text
