Radunnie přečtené 271

V pekle plynových komor 2010, Shlomo Venezia

Neuvěřitelné, jak hluboko musela klesnout lidská důstojnost. Neuvěřitelné, že se najdou tací, kteří holokaust a jeho hrůzy zpochybňují. Díky za každé další svědectví, za statečné znovuotevření ran těch, jichž se toto téma bytostně týká, kteří nemají šanci zapomenout. Ani my díky nim nezapomeneme.... celý text

Ach jo aneb Některé postřehy z obou stran ledničky 1996, Robert Fulghum

Snídaně u Tiffanyho 2014, Truman Capote

Bez mučení přiznávám, že jsem příběh (jak v knižním, tak i ve filmovém zpracování) nepochopila (a to už jsem četla i viděla ledasco). Respektive na těch několika desítkách stran jsem se nezačetla natolik, abych dokázala luštit mezi řádky a vyluštit jakoukoliv pointu, která by byla jakkoliv objevná či alespoň inspirativní (to, že každý z nás občas hledá své místo na slunci, není snad nic nového). Objevuje se tu množství více či méně bizarních postaviček, slečna (nebo snad paní?) Holly na mě působí nejen naivně, ale také značně nepříjemně, a hlavní hrdina snad ani hlavou myslet nemůže, jinak by Holly za její výroky a chování poslal do patřičných míst už při jejich prvním setkání (stejně jako převážná většina mužského osazenstva a sousedů). Nicméně T. Capote je mistrem svého řemesla, což se v této novele odráží po stránce literární i stylistické.... celý text

Nové povídky 2011, Zdeněk Svěrák

Laskavý humor a životní nadhled páně Svěráka je vždy pohlazením po duši, ať už se jedná o psané příběhy, jeho vyprávění v dokumentárních pořadech nebo o působení v Divadle Járy Cimrmana. Nové povídky jen potvrzují jeho nezpochybnitelné literární kvality, u některých (Sraz naší třídy, Nákup) jsem smíchy slzela, další (Betlémské světlo, O slušném taxikáři) mě zahřály u srdce. Malá rada: jednotlivé povídky se vyplatí číst odděleně, s určitou časovou prodlevou, jen tak si je dokážete užít naplno!... celý text

Probuzení Simona Spiera 2017, Becky Albertalli

Velmi milá, příjemná záležitost. Mám moc ráda knihy s podobnou vztahovou/milostnou tématikou. Vždy mě spolehlivě přesvědčí o tom, že na věku ani na orientaci nesejde - všichni se na poli lásky a mezilidských vztahů potýkáme se stejnými nebo aspoň podobnými problémy, ať je nám 20 nebo 50, ať jsme hetero-, homo- nebo bi-. Probuzení je zdánlivá oddychovka, to ale nemění nic na tom, že čtenář přibližně od druhé poloviny začíná žít v ustavičném napětí, kdo že se to pod tajemným Bluem skrývá. Světe div se, uhodla jsem, tudíž zase tak těžký a nelogický ten rébus být nemůže! Z knížky přímo sálá pohodová atmosféra, po celou dobu se řeší jen vztahy a city (e-mailová korespondence mezi hlavními aktéry je přitom velmi upřímná a realistická), navíc na pozadí středoškolského prostředí, plného pilných a snaživých teenagerů. Hladinu vody tak rozčeří pouze několik náhodných nedorozumění mezi spolužáky, přáteli a rodinnými příslušníky, a samozřejmě coming out dvou zaláskovaných kluků. Ten, kdo v ději očekává jakýkoliv dramatický zvrat, bude pravděpodobně zklamán, zato pro nás, milovníky opravdových, realistických příběhů s dávkou humoru a lehké ironie se jedná o výbornou knížku, ke které se já osobně určitě ještě vrátím, tentokrát v originále. PS: Filmovou verzi neznám, ale po pročtení některých recenzí si raději nebudu kazit pozitivní dojem a zůstanu jen u knižní předlohy.... celý text

Chladnokrevně 2006, Truman Capote

Pravda, nečte se jedním dechem. Pravda, časté odbočky a popisy činů, zdánlivě nesouvisejících se samotným případem, ve čtenáři pocit napětí neprobouzí. Nicméně co musím vyzdvihnout, je autorova dokonalá detektivní, mravenčí práce, díky níž se dozvíme například i to, co Herbert Clutter snídal v den své vraždy. Čin samotný jako kdyby byl nepodstatný, v příběhu hraje pouze podružnou úlohu, autor se zaobírá v prvé řadě analýzou osobností pachatelů a tím, co je přivedlo k vražednému běsnění. Okolnosti vraždy jako takové nám servíruje na podnose, nevyjadřuje sebemenší emocionální hnutí, nezaujímá jakékoliv stanovisko. Nesoucítí, neodsuzuje, neprojevuje sebemenší lítost, přemýšlí Chladnokrevně.... celý text

Vím, co mi chceš říct 2017, Stephanie Lang von Laugen

Povinná četba pro všechny majitele psů, přečtená jedním dechem. Paní autorka mě však rozladila větou: "Všeobecně se to (bití psa) předpokládá, zvláště pokud pes pochází z Rumunska, Česka nebo Polska, kde, jak mnozí věří, panují drsné mravy." Třeba má paní Lang von Laugen jiné informace (tvrzení "mnozí věří" až tak úplně nevypovídá o jeho pravdivosti), ale osobně si nemyslím, že by zrovna Češi, nekorunovaný národ pejskařů, a Poláci byli trýzniteli psů!... celý text

Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Jsem v šoku, takže pan Aciman je ženatý a má tři děti? Pak tedy klobouk dolů, něco takového spisovatel, jakkoliv dobrý, nevytvoří bez předchozí zkušenosti! Ale jak se tak prokousávám jeho životopisem, nepřekvapuje mě, že svůj jedinečný příběh zasadil do intelektuálního prostředí, do míst, která jsou jeho srdci nejbližší. Málokdo dokáže tak věrně zachytit atmosféru nočního Říma a kouzelného italského venkova! A málokdo dokáže zachytit něco tak křehkého, jako je zprvu něžný, poté živočišný cit dvou mladých mužů, aniž by se uchyloval ke klišé! Elio je fascinující, jeho žízeň po životě (a Oliverovi) je odzbrojující, navíc ozvláštněná jeho mladickou naivitou a především vysokou inteligencí (v 17 letech hovoří tolika jazyky, že člověka automaticky napadne, zda-li už se vědoucím nenarodil?). Inu, v prostředí vzdělanců, v němž se konverzuje na jakékoliv téma v jakémkoliv jazyce, to asi jinak nejde - co se v mládí naučíš... upřímně mu závidím. Nejen jeho schopnosti, také jeho chápající, milující rodiče. Nechali byste snad svého syna odcestovat do velkoměsta s chlápkem, ke kterému ho táhne víc než jen pouhé přátelství? Právě důvěra v toho, koho vychovali, z nich činí osoby vědoucí a život beroucí takový, jaký je. Závěr jednoznačně vede ve filmové podobě, chcete si zachovat pohled na vzlykajícího Elia u plápolajícího ohně daleko víc než pohled na Elia ve středním věku se strništěm na tváři. Přes všechny slzy a miniaturní duši, kterou ve mně jak kniha, tak i film zanechaly, je to, co panu Acimanovi a filmovým tvůrcům neodpustím, natahování příběhu jeho druhým dílem.... celý text

Ukradená banka 2004, Donald E. Westlake

Nebylo to špatné, místy jsem se i pobavila, nicméně oproti Smaragdu o poznání slabší a zdaleka ne tak humorné. Příběh, jakkoliv přitažený za vlasy, mě zaujal teprve ve své druhé polovině, některé pasáže (např. hra karet, dialogy hlavních protagonistů) byly zbytečně rozvleklé. Dortmundera jsem si představovala trochu jako roztomilého ňoumu, jeho charakterní popis v této knížce mě však zklamal.... celý text

Posel 2012, Markus Zusak

Kniha vůbec špatná není, to ne, na druhou stranu nesdílím takové nadšení jako většina zde hodnotících čtenářů. Zápletka je poměrně dobře vymyšlená a vcelku originální, jen mi připadá, že zpracování za nápadem samotným trochu pokulhává. Přitom počáteční kapitoly vyznívají velice slibně, hlavní hrdina je sympatický a jeho smysl pro ironii mi padl do noty. Bohužel s přibývajícími kapitolami humoru a lehkosti postupně ubývá a autor se pokouší o jakési napětí a vážnost, což je v tomto případě kamenem úrazu. Pokud by se páně Zusakovi podařilo udržet onen nádech vtipu v průběhu celého vyprávění, mohlo se jednat o kvalitní humoristický román. Na druhou stranu, vzhledem k jeho nízkému věku, i tak dobrá práce!... celý text

Konec prokrastinace 2013, Petr Ludwig

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Skvělé čtení, napínavé se zajímavými dějovými zvraty. Sympatičtí hlavní hrdinové, kterým držíte pěsti až do úplného finále. Těšila jsem se na skvělý, chytře napsaný, severský detektivní román s absencí násilí a hektolitry krve. Prvních cca 300 stran strhujících, pak slušné zklamání v podobě, dle mého soudu až přehnaného, zvráceného odhalení historie klanu Vangerů. Někdy je méně více, odebrat z knihy 100-150 stran a neuchylovat se k brutálnostem a "šťastným náhodám", budu výsostně spokojena.... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Ačkoliv je tato kniha krásně napsaná a po literární stránce jí nemám co vytknout, do jejího čtení jsem se neskutečně nutila. Snad za to může prostředí, ve kterém se jednotlivé linie příběhů odehrávají. Některé kapitoly a osudy jsou velice silné a dojemné, u některých jsem měla problém identifikovat jednotlivé aktéry čistě podle jmen. Určitě se nejedná o literaturu, vhodnou na pouhé ukrácení chvíle, je vhodná pro toho, kdo chce o věcech přemýšlet a strávit nad četbou více času.... celý text

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Poměrně dobře, kvalitně napsané, nicméně po celou dobu jsem měla pocit, jako bych některé scény už někde viděla... Musím přiznat, že se mi tato kniha četla poměrně obtížně vzhledem ke stylu a formě, na základě toho jsem byla překvapena, že autor se živí psaním scénářů. Může obsahovat spoiler: K dějovým zvratům snad ani není třeba se vyjadřovat, tento druh thrillerů se v podstatě zakládá na stejných principech - pomsta, krev, šokující zvraty, geniální pachatel kvalit Supermana. Taková solidnější detektivka, které budiž k dobru, že alespoň vyšetřovatel je považován za ztracenou existenci.... celý text

Obrázky z Holandska 1947, Karel Čapek

Poetické, vtipné, trefné, s osobitými kresbami. Asi se tam zajedu podívat.

Stíny hlubin 2007, Robert Kurson

Tak to byla jízda! Vynikající, propracované dílo, obsahující spoustu zajímavých informací nejen ze života vrakových potápěčů, ale také z historie hloubkového potápění. Nikdy bych neřekla, kolik různých nebezpečí na osoby, provozující tento sport, číhá! Pan Kurson navozuje tak intenzivní literární zážitek, že čtenář má sto chutí vrhnout se do hloubi oceánu sám, natolik je jeho nadšení, a samozřejmě nadšení hlavních protagonistů pro tento sport fascinující. A samozřejmě nemohu opomenout skvělou překladatelskou práci J. Kozáka! Abych se jen nerozplývala, důvod zařazení poslední kapitoly (otázky k zamyšlení) jsem dost dobře nepochopila, ale je to jen drobná vada na kráse. Možná nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla!... celý text

Povídejme si, děti 1999, Josef Čapek

Velmi milá knížka s množstvím rozličných, zastaralých výrazů, které mě zaujaly v prvé řadě (např. "nadpřílišný", "kale" apod.), samozřejmě vedle osobitých kreseb, tématicky souvisících s každou částí vyprávění.... celý text

Můj život s Elvisem 1994, Priscilla Beaulieu Presley

Priscilla má můj upřímný obdiv. Nejen za způsob, jakým vylíčila nejdůležitější aspekty života s Králem rokenrolu a vznikla tak senzační knížka, která Vás nepustí, dokud neotočíte na poslední stránku. Především nedokážu, a v dnešní emancipované době už vůbec, pochopit, jak se dokázala zcela oddat, a to již v teenagerském věku, jednomu muži, vzdát se pro něj prakticky celého svého života! Žít v nejistotě, ve lžích, trpělivě čekat na těch pár společných, vzácných chvil! A navíc jakékoliv ústrky z Elvisovy strany považovat za naprosto přirozené a oprávněné, jako kdyby ona sama žádná práva neměla! Je sice pravda, že jinak smýšlíme o lásce v 15, jinak ve 30 letech, nicméně Priscilliny rodiče obdivuji za odvahu, se kterou posílali svou dceru vstříc nástrahám velkoměsta a bujarých večírků (že je Elvis mnich, o tom snad museli pochybovat i oni). Pravda, velice dobře se provdala, alespoň o materiální záležitosti měla bohatě postaráno, ale už jen za to, co musela od 14 let snášet psychicky, budiž jí přáno vše nejlepší!... celý text

Říjnový seznam 2015, Jeffery Deaver

Velmi zvláštní, originální záležitost, která nepostrádá určité napětí, ačkoliv ke klasickým, nervy drásajícím thrillerům má hodně daleko. Pointa celého příběhu mě příliš neuspokojila, vysvětlení celé akce mi připadalo poněkud za vlasy přitažené, stejně jako odhalení, co jsou naši hrdinové ve skutečnosti zač. Nicméně ani to mě neodradilo po dočtení skočit na začátek a zopakovat si prvních pár kapitol, abych si uvědomila, co mi na jednání postav připadalo podezřelé a čemu jsem třeba od samotného počátku nevěnovala tolik pozornosti. V tomto světle se mi jeví dílo páně Deavera chytré a propracované. Ideální kniha na bezesné letní noci.... celý text