Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479876/bmid_kdo-zabil-meho-otce-q7i-479876.png
4
177
38
Literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Autor se vrací ne sever Francie do průmyslového městečka, které popsal v knize s Eddym B., aby navštívil svého umírajícího otce. Tomu je sotva padesát let, ale po pracovní nehodě, která mu rozdrtila páteř i ducha, se ze zatvrzelého hrubiána proměnil v opilého, tloustnoucího invalidu, který sotva chodí a dýchá a není schopen postarat se o svou rodinu. Louis znovu zkoumá jejich komplikovaný vztah, poraněný hanbou a opovržením, které vůči němu otec cítí kvůli jeho homosexualitě. Vzpomíná na útržky jejich rozhovorů a hádek, ale i na něžné momenty. Nakonec dochází k tvrdé obžalobě francouzské vlády a bezohledného kapitalismu, který otce odsoudil k předčasné smrti. Francouzský spisovatel jde proti establishmentu s holými pěstmi, ale ke svému dlouho odcizenému otci se obrací s otevřenou náručí. Právě tahle kombinace dělá z jeho knihy dojemné svědectví.... celý text
Literatura světová Novely Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , PasekaOriginální název:
Qui a tué mon père , 2018
více info...
Přidat komentář
Další kniha autora- docela mě ještě místy bavila. Ale nechytilo mě to. Místy s autorem asi nesouhlasím v pojetí světa...
jeden den dovolene mi stacil, abych precetl Kdo zabil meho otce Edouarda Louiho. A vlastne me to hodne zaujalo. Fascinuje me jeho styl psani. Vlastne mi to trochu pripominalo Vymazat Garrarda Conleyho. Ale tady me ty myslenkove pochody autora zaujaly mnohem vic. Celkovou naladou a licenim mi kniha hooodne pripomanala film Zabil jsem svou matku Xaviera Dolana, kteremu knihu venoval. Btw.: Dolanovu rezijni tvorbu miluju a videl jsem od nej vse. Jakoze... Urcite si od Louise prectu i dalsi knihy. Ale je to takovy ten druh literatury, kdy se na knihu musim plne soustredit, takze jedno precteni nestaci :)
Intimni vzpominky syna na otce, ktery se stydi projevovat lasku, o hvezdu min, jako v predchozi komentari, za hazeni viny na francouzske politiky, anebo jste, mimo jine,to co jste neudelali, nerekli, odpor otce ke vzdelani a adorace maskulinity vam k lepsimu zivotu nepomuze. Naopak Pro vladnouci je politika nejcasteji estetickou otazkou:zpusobem mysleni, zpusobem videni sveta, utvareni sebe sama. Pro nas znamenala zivot ci smrt nabizi cernobile videni sveta, zaroven chapu ze velka skupina lidi (nejen ve Francii) se citi (opravnene) nevyslysena, prestoze vydatne krici
Brilantně napsaná knížka (podobným stylem jako Skoncovat s Eddym B.), ale hvězdu musím ubrat za to, že nesouhlasím s tím, že by za smrt jeho otce mohl francouzský politický systém. Nemůže za to spíš obecná lidská nevědomost? Edukační systém, ve kterém se zpravidla nedozvíme nic o finanční gramotnosti, o nutnosti připojištění, i když jsem "obyčejný" dělňas v továrně? Kdo by měl mít zodpovědnost za můj vlastní (finanční) život? Tyhle otázky jsou asi na delší úvahy a možná toho vím příliš málo o francouzských poměrech, než abych mohla soudit, nicméně jsem naučená v životě nečekat, že se o mě někdo (rozuměj stát) postará, když nebudu moct pracovat nebo budu dlouhodobě nemocná, proto tuto obžalobu systému moc nechápu...
Z předchozích knih už jsem byl naladěn na způsob přemýšlení a psaní autora, knihu jsem si opravdu užil. Je to velmi důležitá a silná kniha, která svým způsobem doplňuje jeho první knihu Skoncovat s Eddym B., a je vhodné ji znát před začátkem čtení této knihy. Ukazuje jeho vztah k otci mnohem vrstevnatější a komplikovanější než v knize první. Evidentně zralejší autor prokazuje mnohé pochopení pro svého otce a jeho život, který žije, cítil jsem i uvědomění si obyčejné synovské lásky, na mnohé aspekty otcova chování se dívá až s laskavým pochopením a lítostí. I když hodně útlá kniha, upozorňuje na determinovanost jedince okolním prostředím, a v závěru se vzdaluje od intimní zpovědi vztahu ke svému otci a skrze jeho tragický život uvádí tvrdou kritiku chování státu vůči chudým obyvatelům Francie.
Můj dojem z knihy vystihl smrtonos4157, jenom bych to opakovala. Jen dodám, komplikovaný vztah k otci, kde láska a nenávist nejdou oddělit. Doporučuji.
S Édouardem Louisem máme poněkud složitější vztah. Četla jsem jeho prvotinu Skoncovat s Eddiem B., sice mě zasáhla, ale nebyla jsem z ní úplně odvařená jako někteří jiní. Autorovu druhou knihu Dějiny násilí jsem po pár stránkách odložila, nějak ke mně tehdy asi nepřišla ve vhodnou chvíli. Z novely Kdo zabil mého otce jsem zatím asi nejnadšenější, i když v tom asi hraje roli, že z autobiografické prvotiny už znám kontext příběhu, jemuž se autor věnuje.
Louis se zaměřuje vyloženě jen na svůj vztah k otci, jenž je velice komplikovaný, neboť otec, který sám pochází ze sociálně slabé vesnické rodiny, nedokáže po většinu života vystoupit ze svých stereotypů a smířit se s tím, jaký je jeho (homosexuální) syn.
Knížka mě zasáhla ze dvou hlavních důvodů: sama jsem prožila dost zvláštní vztah se svým vlastním tatínkem, který zemřel v mých 25 letech (tedy před 20 lety), takže jsem přišla o šanci ten vztah nějak změnit a samozřejmě mě kolikrát napadlo, zda vůbec by k tomu někdy došlo.
Druhý aspekt, který ve mně silně rezonuje, je ztotožnění se s tím, co prožívá hrdina ve své rodině a ve svém rodilém vesnickém prostředí. Sama totiž už skoro 20 let žiju v jedné vysočinské vsi, v níž ve volbách vítězí Miloš Zeman či Andrej Babiš a v níž se dennodenně setkávám s netolerancí a nerespektem vůči všem možným menšinám, vůči všemu nezvyklému nebo tomu, co nějak vybočuje ze zajetých kolejí. Proto mi příběhy z hrdinova života nepřipadají nijak přitažené za vlasy nebo zveličované, jsem přesvědčena o tom, že přesně takhle se mohly odehrát.
Jediné, z čeho jsem trochu na rozpacích, je závěrečný oddíl knihy, v níž autor obviňuje francouzské politiky z toho, že svými rozhodnutími zabíjejí lidi. To mi bohužel trochu připomíná moje místní spoluobčany, kteří na politiky nadávají, ať už je ve vládě kdokoliv (často ten, kterého si oni sami zvolili).
Když na to dnes myslím, mám pocit, že [] byla tvoje existence existencí negativní. Neměl jsi peníze, nemohl jsi studovat, nemohl jsi cestovat, nemohl sis plnit sny. V jazyce vyjadřují tvůj život skoro samé zápory. [] Tvůj život dokazuje, že nejsme to, co děláme, ale že jsme naopak to, co jsme neudělali, protože nám to společnost neumožnila. (str. 32)
Mnozí asi vědí, že kniha je zdramatizovaná a v pražské Venuši ve Švehlovce v ní exceluje Daniel Krejčík.
Hodnocení: 4* z 5*
Autobiografické knihy Édouarda Louise mě vždy dostanou...
Autor píše skvostně a jeho život, myšlenky, zážitky mě donutí k zamyšlení. Tato jeho třetí kniha je sice kratší, ale pořád stejně silná a já vám ji jednoduše musím doporučit! Stojí za pozornost a já se těším na jeho další tvorbu.
Velice čtivá zpověď , útržky vztahu o odpuštění a lásce k problematickému otci . Nejdůležitější je umět odpouštět...možná to mohlo být delší. těším se na další knihy od autora .Zároveň vzbuzuje spoustu otazníků nad úrovní západních politiků. deprivantů a egoistů a lidí s patologickým vztahem k majetku a penězům. Dle mého se typ západní demokracie přežil a v nedaleké budoucnosti musí přijít změna. Tím rozhodně nemyslím jako vzor tzv . východně orientovanou část společnosti a autoritativní režimy. Rozhodně jako vzor sociálního soužití Francie nemůže slouží ani náhodou! Ono něco dojde a my to pojmenujeme....
Je těžké hodnotit po Skoncovat s Eddym B., protože Dějiny násilí mě až tolik nenadchly, ale tohle bylo zajímavé, krátké, svižné, výstižné, ale plný počet dát nemohu, první díl asi nic nepřekoná, ale velice čtivá jednohubka.
Opäť krátke dielko, ktoré ťalo do živého, tentokrát o tom, prečo bol otec takým, akým bol...
Stejně jako u Eddyho B. nemůžu hodnotit plným počtem. Na vině je opět ta emocionální prázdnota a plochost. Chápu, že autor z toho dětství může být po tolika letech už otupělý, ale rozhodně by trocha emocí byla fajn přidanou hodnotou.
Stejně jako u Eddyho B. jsem viděla své vlastní dětství, autenticky, bez příkras. Žádný peníze, rodiče měli děti, když sami ještě byli dětmi, navíc si s sebou nesli svá traumata ze svýho dětství. Naprosto nesmyslný řešení různých všedních problémů. A chlast. Sociální stát o ničem. Politika nesrozumitelná a proti lidem. Nastavení společnosti rasistický, homofobní a zaměřený nejvíc na výkon ve fabrikách.
A hlavně to šílený odcizení se. A to už se jen tak nespraví.
O knize jsem se dozvěděl z recenze v časopise Host a ihned jsem věděl, že ji musím přečíst. Nelituju ani stránky. Bohužel (nebo i bohudík) těch stránek nebylo mnoho, zato byly svým obsahem šokující.
Příběh psaných v -ich formě evokuje čtenáři určitou naléhavost tématu, která se v průběhu příběhu stupňuje až do vyvrcholení zápletky. Celá tahle skutečnost nutí čtenáře knihu neodkládat a přečíst ji tzv. "na jeden zátah".
Až s naturalistickým nádechem hlavní postava líčí komplikovaný vztah s ( později nemocným) otcem, který je umocněn tím, že protagonista zjistí, že je homosexuál. Příběh je obohacován retrospektivními pasážemi, které zkoumají ?příčiny narušených rodinných podmínek. Vše je zasazeno do menšího města, které vládne svou vlastní maloměšťáckou mentalitou.
Kritika společnosti a politiky mi v závěru přišla nadbytečná, nebo nevhodným způsobem zakomponovaná do příběhu. Čtenář asi tuší, proč do příběhu autor tyto pasáže včlenil, ale připadají mi zde nevhodně "zakotvené".
Určitě tuto útlou knihu doporučuji! Věřím, že nejednoho zvedne ze židle!
Toto krátke dielo pre mňa ako pre čitateľa predstavuje dodatok ku knihe Skoncovat s Eddym B, hoc sa niektoré pasáže dopĺňajúce kontext pri čítaní oboch kníh duplikujú, takže je pravdepodobné, že je možné túto knihu čítať aj samostatne. Pri komparácii však vidno rozdielnu optiku: nemení sa rozprávač, mení sa vzťah (až juxtapozícia) dvoch tém: príčiny, prečo je otec taký, aký je a jeho miesto v živote syna-rozprávača. Pri Eddym B je otcove pozadie v pozadí, dokresľuje podmienky, v ktorých vyrastal a v ktorých sa formoval, avšak nevynecháva ani súcit voči otcovi. Tu je však ich vzájomný vzťah skôr dôvodom, prečo dielo vzniklo: dodatkom, aby nevznikol mylný dojem o kontexte otca. Celá knižka je písaná ako list – v druhej osobe, kedy otca oslovuje a hovorí priamo k nemu (okrem druhej časti, kde sa autor za seba hanbí a nehovorí o otcovi, ale o vlastnom konaní): výčitky, otázky a slová súcitu či hnevu na vládu, ktorá otca zničila.
Čítať túto knihu pre mňa nebolo jednoduché: počas krátkych 72och stranách som sa rozplakal asi 5krát. Dojalo ma rozprávanie, dojalo ma pochopenie, dojalo ma vidieť portrét človeka, ktorého vnútro je prerušované množstvom cudzích hrádzí. A silným toto poznanie nie je ani tak samé o sebe, ako skôr jednoduchou spojitosťou so spomienkami na rozprávačove často bolestivé detstvo, kedy sa otec pokúšal v sebe bojovať s časťami seba, ktoré v ňom vytvorilo prostredie.
Najprv spoznávame otcovu mladosť, potom realitu, v ktorej ho poznal rozprávač a napokon prenikáme aj do súčasnosti a rozprávanie sa postupne púšťa do veľmi konkrétnej kritiky konkrétnych osôb, ktoré za zničené zdravie otca môžu a nikto o tom nehovorí. Myšlienky, ktoré autor v procese zapisuje, by si žiadalo rovno celú esej; sú to slová, ktoré nútia premýšľať a často premýšľať inak a novo, prehodnotiť svet, ktorý poznáme. Či už je to téma násilia, mladosti, homofóbie, rasizmu alebo spomínanej politiky a vlády, ktorá paradoxne dopady svojich rozhodnutí oproti chudobnej väčšine takmer vôbec nepociťuje.
Teninké, leč úderné.
"Když ses opil, klopil jsi oči a přece jen jsi mi říkal, že mě máš rád, že nechápeš, proč jsi obvykle tak drsný. Byl jsi stejně tak obětí násilí i vlastního násilnictví.
Jednou večer jsi ve vesnickém baru přede všemi řekl, že bys měl radši jiného syna než mě. Několik týdnů se mi chtělo umřít."
Další silný příběh z pera Édouarda Louise, který je rozsahem velmi krátký, ale o to intenzivnější.
Promítají se do něj dvě hlavní linky - autorův složitý vztah s otcem a kritika systému, který charakter jeho otce v podstatě stvořil (dotlačil ho do něj) a pak se k němu choval hrozně - prakticky způsobil/napomohl k jeho velmi špatnému zdravotnímu stavu... Oba stavební kameny knihy jsou nesmírně silné a hluboce se mě dotkly.
Autor v knize popisuje řadu vzpomínek na otce, z nichž všechny jsou velmi osobní a některé jsou skutečně smutné a tvrdé. Těsně před koncem ale přichází obrovská úleva - otec Édouarda konečně přijal takového, jaký je, a má ho rád - nebo to tak alespoň působí.
Kritika francouzského třídního systému a současného bezohledného kapitalismu je tvrdá, ale dle mého dobře podaná. Přinutí člověka k zamyšlení, jak moc jsou někteří lidé systémem ovlivněni, lapeni do nekonečného cyklu, a jak moc je to může (často i nevědomky) poškodit...
Zapsala jsem si z knihy tři citáty, které mě při čtení zaujaly:
"Změnil ses ze dne na den, jeden z mých známých říká, že to děti mění rodiče, nikoli naopak."
"Myslí si, že chudí jsou moc bohatí, a bohatí, že jsou bohatí nedostatečně."
"Šéfovi, který sedí celé dny v kanceláři, a úkoluje ostatní, se nikdy neříká lenoch. Nikdy..."
Štítky knihy
homosexualita francouzská literatura vzpomínky dětství otcové a synové společenské třídy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
Kniha Kdo zabil mého otce je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 218x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 80x |
| Chystám se číst | 122x |
| Chci si koupit | 45x |
Moje první setkání s autorem. Asi jsem nevybrala na začátek úplně vhodnou knihu od autora, ale chtěla jsem zkusit něco kratšího.
Silné momenty, niterná kniha, zajímavé myšlenky, ale po pár měsících si to ale zas tak dobře nepamatuju, takže mě to asi nezasáhlo tolik, jak jsem myslela.
Nakonec jsem z celé knihy trochu v rozpacích a vlastně nevím