Jak se stát jiným

včera

3,75/5*

ROZBITÁ přátelství a zpřetrhané rodinné vazby, výměnou za vysněný život učence a spisovatele na úrovni, jenž navždy unikl chudobě a nuznému venkovskému životu.

Naprosté odtržení od minulosti svého dětství a dospívání. Změna mluvy, vizáže, chůze, smíchu, gest, jména ….

Náhodné známosti, skrze které pomalu dosahoval svého stanoveného cíle. Napodobování mužů a žen z jiných společenských vrstev. Autor měl na lidi okolo sebe celkem kliku.

Na finálních stránkách konečné přiznání, že někdy by si přeci jen přál zastavit čas a k něčemu se navrátit.

První knihu, kde autor popisuje, jak chtěl zapadnout a nevybočovat jsem nečetla, ale tahle druhá o snaze vymanit se z předem nadefinovaného osudu byla velmi zajímavá. Po dočtení mám celkem chuť pustit se do jeho románové tvorby - skoro dvacet let byl literaturou nepolíben a díky doporučení akademiků a francouzské inteligence se dostal k mnoha zajímavým a obohacujícím textům.

Jinakost a rozdílnost života na severu Francie s životem ve velkoměstech byla bijící do očí a úsměvné bylo zejména to, že nakladatelství mu jeho autobiografii nechtěla vydat, jelikož se domnívala, že ve slavné “la Franče" takhle není možné živořit. Doporučuji k přečtení, jen asi nejsem až tolik unešena jako jiní recenzenti.

13.03.2024

(SPOILER) Co všechno je člověk ochoten udělat, aby unikl svému osudu? Ta proměna je až neuvěřitelná. Oplácaný kluk v teplácích z chudé venkovské rodiny přijíždí studovat na gymnázium v Amiens a jen o pár let později chodí na věhlasnou pařížskou univerzitu a popíjí víno s šéfem americké banky na gauči z ledního medvěda. Édouard Louis ve své nejnovější knize líčí, jak se vzepřel svému třídnímu původu, který ho předurčoval, aby zůstal bez vzdělání v zajetí alkoholu a podřadných zaměstnání jako zbytek jeho rodiny. Naopak toužil po tom, aby mu nic neteklo, protože "prožít všechno znamenalo pomstít se za místo, které mi svět přisoudil při narození". Je to docela typická ambice talentovaných lidí z neprivilegovaného prostředí prorazit "skleněný strop" a nespokojit se s posunem "o stupínek výš", ale prosadit se rovnou ve "velkém světě". Klíčovou ingrediencí Louisova příběhu je jeho homosexualita. Když vzpomíná, jak už jako čtyřletý toužil po chlapcích na dvoře školky, dává to jeho útěku z komunity homofobních vesničanů nádech takřka mytické nevyhnutelnosti. A je to právě coming out, který ho od minulosti definitivně odstřihne a strhává jej do víru života movitých gayů, kteří si blonďatého fešáka vydržují a umožní mu žít jeho vytoužený pařížský život. Není to ale zadarmo. Jeho posedlost změnou po sobě zanechala spoušť v podobě zpřetrhaných vztahů s rodinou a rozbitých přátelství s lidmi, kteří mu nezištně pomáhali, aby se stali jen dalším stupínkem na žebříku jeho společenského vzestupu. (7/10)

29.02.2024

Na autora a jeho dílo jsem slyšela samé dobré ohlasy, takže když jsem měla možnost přečíst si jeho knihu, neváhala jsem. Jedná se zhruba o mého vrstevníka, takže jsem byla zvědavá. Kniha nebyla špatná, v některých ohledech jsem s Eddym i soucítila, ale přesto mi dalo dost práci knihu dočíst.

29.01.2024

Moje první kniha od tohoto autora a bude i poslední. Mám pro lidské utrpení velké pochopení, a tak bych čekala, že si takový člověk pak dokáže vážit sebe a změny, kterou dosáhl, všímat si i malého štěstí. To autorovi uniká, neustálá nespokojenost, využívání ostatních a prosby o neodsuzování... Psaní funguje jako terapie, ale tady je vidět nešťastný člověk, který by možná vše docenil až na opravdové terapii. Oceňuji poměrně originální způsob, jakým je kniha napsaná. Ale to je bohužel tak vše.

25.12.2023

Zajímavá kniha. Totálně odlišný styl autobiografického vyprávění, než se kterými jsem se doposud setkal. Zdá se mi určitým obrazem dnešní doby, kdy středobodem světa je jedinec a jeho seberozvoj ve světě globalizace a uvědomění si vlastního bezvýznamného členství v přirodním ekosystému. Neuvěřitelny životní příběh, bez kterého by kniha vůbec nefungovala. Oceňuji snahu být co nejautentičtější a v písemném projevu co nejsyrovější. Neustálý drive na branku/za svým cílem stát se slavným a úspěšným vs. vymanit se ze své minulosti, ale na druhou stranu neustálé obviňování svým kořenů a zanechávání kostlivců podél své vlastní cesty. Avšak na druhou stranu, pokud se má člověk změnit a někam se v životě posunout, bez ztrát a kompromisů se to nikdy nepodaří...

24.12.2023

Touto knihou končím s tímto aurorem. Tento sebezpytný formát mi zřejmě nevyhovuje. S některými myšlenkami nesouhlasím. Možná je to i tím, že číst za sebou tři knihy autora mě odradilo od všeho, co by případně ještě chtěl napsat... Nechci se dál vrtat v jeho divnoživotě, který vykresluje až na kost... Po nějaké době mi v hlavě zůstal jen jakýsi pocit nudy a touha, aby kniha už skončila...

12.12.2023

4 z 5
s Louisem je to 50/50, píše sebe, píše poctivě a o důležitých věcech. Na jeho první knize mi vadil ten zpětný pohled, který z něj možná nechtěně dělal něco lepšího než lidi z jeho okolí. Tady si s tím dost vědomě hraje, zkoumá každý bod, díky kterému se stal tím, kým je dnes. Nic si nepřikrášluje a zároveň nakousává něco hlubšího a univerzálnějšího.

08.12.2023

Poprvé u Louise tak trochu nuda. Působí to sice jako nejdetailnější verze jeho raného života, což je téma, které neustále popisuje ve všech svých knihách (které jsou výborné), ale za mě také nejvíce vypočítavá. Původní autenticita a syrovost je pryč. Z tématu už zůstává jen popis posedlosti se změnit. Zavrhnout prostou vesnici v sobě a děs z rozsudku osudu žít v ní jako předchozí generace, které se nedokázaly dostat z koloběhu alkoholismu, násilí, chudoby, tvrdé práce a nevědomosti. Louis chtěl utéct, stát se jiným. Nejdříve maloměšťákem, poté Pařížanem a nakonec snad aristokratem žijícím v luxusu a se služebnictvem. Hlavně se co nejvíce vzdálit vesnici. A byl ochotný pro to udělat vše: využít přátele, studovat až do úmoru nebo se vyspat s kýmkoli, kdo měl peníze a vliv. A právě seznam jeho bohatých amantů působí dost domýšlivě a vychloubačně. Důvěryhodnost padá i v momentech, kdy v kontrastu ke svému těžkému dětství, nemůže ve svých cca dvaceti letech uvěřit, "jak těžká je práce v knihkupectví, kde se musí vyrovnávat knihy", nebo "jak nechutné jsou těstoviny po ohřátí druhý den od uvaření". Samozřejmě je to pořád dobrá četba, ale všechny předchozí knihy mi přišly lepší.

24.11.2023

(SPOILER) Strašný. Tohle by si měl přečíst každej zasranej kariérista, co si myslí, že úspěch vyřeší všechny jeho problémy.
Neustálá křeč, neschopnost žít ale vlastně se jen opájet budoucností a pak zase minulostí. Bezvýchodnost. Přitom bys vlastně celou tu dobu mohl bejt šťastnej. Je to tím, že ty dětský traumata prostě jen tak nepřekonáš? Asi.
Chtěla bych umět popsat svoje vnitřní pohnutky tak upřímně a přirozeně, jako to umí on. Není sympatickou postavou. Je trochu oběť, ale zároveň si často vybral být sobecký. Při své cestě na vrchol využívá lidi, o kterých potom napíše maximálně několik řádek, a nezdá se, že by ho zajímali jako osobnosti. Nezávisle na vztahu k němu a čím do jeho života přispěli. Až na vyjímky. Mrzelo mě, že kniha skončila tak brzy, zajímalo by mě si přečíst víc o tom, jak doopravdy pohlíží na ty události ze zpětného pohledu. Třeba to, jak toužil po tom být s někým extrémně bohatým, jak je možné, že si nic z toho nevyčítal nebo si nepřipadal nijak poníženě? Měl pocit, že jí to autenticky posouvá do lepší společnosti. Vnímá to tak stále? Jak nakonec přistupuje k nerovnováze ve společnosti? Jak mohl po svém levicovém aktivismu v mládí tak moc toužit stát se buržoazií?
Postavy, které jsou v knize nejživější, jsou stále členové jeho rodiny. Zbytek jsou jakoby jen stíny, ne příliš uvěřitelné, nedůležité, přechodné. Autor se utápí sám v sobě.
Ale je to autentické.
A rozhodně zábavné, takže doporučuju.

12.10.2023

Po Skoncovat s Eddym B. je tohle autorova nejlepší kniha. Mě se jeho život stále nezajedl a líbí se mi zkoumat zákoutí jeho duše, protože je to velmi zajímavý člověk, který dokáže sám sebe popsat skvěle tak, že se s ním radujete, když se raduje on, když si připadá hloupý, tak vám taky tak připadá, autor si hraje se slovy, kdy před vámi obnaží svojí duši a já mám pocit, že mu rozumím. Za mě opravdu skvělý a moc se těším s čím autor přijde dál, protože jak je uvedeno v komentáři pode mnou, vydáním knihy od Édouarda je pro mě taky vždycky svátkem.

26.09.2023

Vydání knihy od tohoto autora je pro mě vždycky svátkem; narazil jsem na něj náhodou, spíš jsem po jeho prvních knihách sáhl (přiznám se) kvůli mediálnímu "humbuku". Přesto všechno se mi jeho první knihy líbily. A tak už pár let sleduji jeho tvorbu.
Knihu Jak se stát jiným jsem tudíž nemohl vynechat a těšil jsem se, s čím autor tentokrát přijde. Je to zklamání i nadšení zároveň. Nejprve k tomu nadšení: Je až neuvěřitelné, s jakým naturalistickým popisem dokáže vtáhnout čtenáře do děje svého života, jak poutavě dokáže (a také čest překladatelce) vyprávět svůj příběh. Bylo velmi zajímavé sledovat střet vrstev, hanbu a stud hlavního protagonisty. Velmi obdivuji jeho odvahu hnout se z místa, sebrat se (ať už do Paříže, či za "velkou louži"), nechat vše za sebou a prostě odjet vstříc nejistotě.
Při četbě si čtenář myslí, že hlavnímu protagonistovi rozumí, přesto to vše může být úplně jinak.
Velmi tudíž jeho knihy (nejen tuto) oceňuji díky sociologické sondě, která se v podstatě zabývá tím, jak uniknout navzdory determinovanému osudu.

Na druhou stranu...Čekám, kdy autor dojde s něčím novým, s příběhem. Kdy zanechá svou neutěšitelnou potřebu psát autobiografii a obohatí světovou literaturu něčím novým? Ano, myslím, že autor má dostatek příběhů, se kterými by se mohl čtenářské obci pochlubit, ale nebylo by s další podobně tematicky zaměřenou knihou už přespříliš?

Budeme se těšit...

26.09.2023

S Édouardem jsem se setkal i osobně v Praze při uvedení této knihy, musím uznat že je na první pohled dost sečtělý, chytrý a milý, ALE té postavě v jeho autobiografické knize bych dal pár facek. Nemůžu si pomoci, ale jeho chování dostat se na společenském žebříčku co nejvíce a při tom nebrat ohledy na kamarády, mi nepřišlo moc vůbec sympatické. Samozřejmě nemůžeme hodnotit chování hlavního hrdiny, ale spíše literární hodnoty. Kniha se mi líbila, ale je pravda, že už bylo Eddiho trochu dost a mohl by se autor zaměřit i na jiná témata.

18.09.2023

Louisův bildungsroman — ač na první pohled působí silně niterně — postrádá adekvátní míru reflexe a postoje autora k předloženému materiálu. Silně politický a sociologický tón předchozích knih mizí, E. L. pro vyvolání pocitu autenticity víceméně nekriticky zpřítomňuje jednotlivé verze přeměny své osobnosti, které nanejvýš prokládá omluvami blízkým, které po cestě zranil a kterým jednotlivé pasáže adresuje. Většího odstupu se symbolicky dočkáváme až ke konci knihy. E. L. musí dojít až na vrchol, infiltrovat se mezi pařížskou smetánku a pít víno za stovky eur u jednoho ze svých milenců, aby byl schopen se za svou přeměnou ohlédnout a nekritickou fascinaci buržoazií přehodnotit.

V kontextu autorovy tvorby jde tedy v mých očích o krok zpět. E. L. se (v jistých kruzích) stal silně populární a medializovanou osobností (viz jeho letošní beseda ve Francouzském institutu i množství rozhovorů, které s ním při této příležitostí vzniklo), kontury jeho životního příběhu jsou odtud (i ze střípků z přechozích knih) tedy známé. Přidanou hodnotou mohlo být právě celou cestu zanalyzovat prizmatem idejí a tezí, které veřejně zastává i načrtává ve své předchozí tvorbě.

Otázkou zůstává, kam tvorba E. L. bude směřovat dál. Podobné variace na variace se totiž začínají vyčerpávat. Dokáže E. L. psát o někom (něčem) jiném než o sobě?

10.09.2023

Dobře a rychle stravitelné, produkující živé představy a zamyšlení. Malinko se v autorově autobiografii sám vidím, přestože jsem spíš technického zaměření a naleštěného snobství jsem si před fází znechucení užil asi jen zlomeček, a proto jsem knihu "zhltnul i s obalem", i když obal nemá :)

11.08.2023

Protože nevíme (a asi ani nemáme vědět), nakolik je kniha stylizovaná do autobiografie pravdomluvná, měli bychom se na ni dívat jako na jakoukoliv jinou beletrii. Tedy: neměli bychom hodnotit vypravěče a jeho hodnoty, ale dílo jako takové. Jeho styl, jeho naléhavost, jeho psychologický rozměr...
(Co tím chci říct: neposílejte autora na psychoterapii; zkuste se spíše zamyslet, jestli je postava Édouarda z knihy psychologicky uvěřitelná; je dost možné, že vás bude rozčilovat, stejně tak vás může rozčilovat Humbert Humbert, což nic nemění na kvalitách Nabokovova díla.)
Édouard Louis píše dobře, dokáže vás vtáhnout do (asi) své hlavy, všechno rychle odsýpá. Ale i když jsem knihu přečetl během jednoho dne téměř na posezení, už jsem nebyl tak okouzlený jako v Louisových prvotinách. Nejde jen o to, že Louis píše zase o sobě: tentokrát se zaměřuje na jiné části svého životního příběhu a je docela fascinující sledovat dění v jeho hlavě, jeho cílevědomé zaměření na změnu (trošku mě mrzí nepoměr mezi částí o Amiensu a o Paříži - jakoby se ke konci Louisovi přestalo chtít vyprávět; svou touhu vymanit se ze světa chudoby popsal velmi podrobně, závěrečné "prozření" ve světě bohatých mužů přišlo z ničeho nic).
Jenže Louisova díla mě vždycky přitahovala z velké části svou formou, mícháním časových rovin, střídáním vypravěčských situací... Jak se stát jiným už není tak rafinované jako v minulosti. Není zcela bez nápadu, ale je mnohem, mnohem lineárnější. Nemusí to samozřejmě být nutně chyba, každé dílo, každý příběh si žádá své; ale po dočtení se u mě nedostavil ten pocit jako kdysi, když jsem zaklapnul Skoncovat s Eddym B. a věděl jsem, že jsem dočetl něco mimořádného.

10.08.2023

Naprosto skvělý! Pro Čecháčky s povoláním syn/dcera samozřejmě nepochopitelné.

04.08.2023

Naprosto nechci shazovat literarni schopnosti pana Louise: psat umi a pise vyborne. Nicmene v teto knize se mi potvrdilo to, nad cim jsem premyslel uz v jeho predchozich romanech: zoufale mu chybi nove tema; pise stale o tom samem, misty vylozene mlati prazdnou slamu a cim mene ma obsahu, tim vic skouzuje k sebelitosti.
Preji mu, sby zacal psal o necem jinem nez o sobe a svem coming outu. Potom si rad jeho knihu koupim.

23.07.2023

Běžně tento druh literatury nevyhledávám, když jsem na tuto knihu narazil, řekl jsem si, proč ne, a zkusil se začíst. Autofikce Jak se stát jiným, od hvězdy současné francouzské literatury Édouarda Louise, ve mně vzbudila spoustu pocitů. Cítil jsem vztek, úzkost, frustraci, ale i štěstí, svobodu a v neposlední řadě naději.
Tento vhled do dělnické třídy francouzské společnosti, do autorova dospívání a konfrontaci se sebou samým a jeho postupná proměna ve mně vzbuzovala dojem, že už jsem ten příběh někde slyšel nebo viděl. Pak jsem si to uvědomil. De facto jde o každodenní realitu kohokoliv z nás - jen mírně odlišnou.
Snažíme se stát se jinými, odlišit se od těch, které neuznáváme či jsou nám cizí, patřit do nějaké, z našeho pohledu lepší, sploečnosti. Když však toho cíle dorazíme hledáme si další metu, další záměr, kterého by jsme chtěli dosáhnout a stejně nejsem spokojeni. Následně uvažujeme o tom, zda by nám nebylo lépe, kdyby se to nestalo.
Jde o mix skutečnosti a fikce, kterou autor staví zrcadlo, jak francouzské společnosti, tak nám samotným. O objevování vlastní sexuální identity a přístupu společnosti k tomuto tématu. O nespravedlnosti vůči dělnické třídě. Takto naléhavý a surový příběh byl pro mě silným náhledem do autorovi duše a musím říct, že mě tvrdě zasáhl. V některých částech jsem vnímal paralelu s vlastním životem.
Není to lehké čtení, ale Édouard Louis si zaslouží Vaši pozornost.

07.07.2023

Pro mě hodně silná kniha, která mě velmi oslovila, a určitě se k ní budu často vracet. Čtení často těžké, náročné, ale každý odstavec, každá věta v sobě obsahuje vážné myšlenky, které člověka nutí se ve čtení zastavit, promyslet je a hledat odpovědi (a ty mohou být někdy i jiné než nabízí autor, většinou jsem ale motivům jeho jednání dobře rozuměl, ale ne vždy souhlasil). Pokračování příběhu autora (není to sice úplně nezbytné, ale k lepšímu pochopení doporučuji si nejdříve přečíst čtyři jeho předchozí knihy, na které tato volně navazuje), a jeho roky v Amiens a první roky v Paříži popisující jeho až úpornou snahu uniknout ze svého prostředí chudoby, nevzdělanosti, homofobie a rasismu, uniknout svému osudu (v závěru knihy naznačuje, že se mu to přes všechny hvězdné úspěchy ne úplně podařilo). Často mě při četbě napadaly až nehezké myšlenky (něco jako účel světí prostředky), jak ten mladík bezostyšně využívá (možná až zneužívá) mnohé, se kterými se setkal, na jeho cestě Stát se někým jiným (sám je si tohoto faktu vědom a v mnoha pasážích se s tím pokouší sám vyrovnat). Na druhou stranu jsem si uvědomil, že kluk, který dostal v životě tak špatné karty (narodil se jako homosexuál v chudém, nevzdělaném prostředí průmyslového venkova severní Francie), tak jednat musel, jinak by z prostředí, do kterého se narodil, nikdy neunikl. Při četbě jeho knih jsem si také uvědomil opodstatněnost levicového vidění světa (který u nás není z pochopitelných důvodů příliš populární), zvláště u lidí, kteří ne vlastní vinou zažívají různé nespravedlnosti. Musím ocenit a vyjádřit obdiv nad tím, jak často a intenzívně jsem na základě popisu prožitků autorova individuálního života nacházel podobnost a propojení s mnoha dílčími myšlenkami, pocity a zážitky z mého vlastního života (tento aspekt bude asi důležitým kritériem, proč některé čtenáře kniha zaujme a jiné nikoliv) - v tomto smyslu vnímám, že kniha výrazně přesahuje rámec pouhé autobiografie.