Normální lidi
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441472/bmid_normalni-lidi-rxI-441472.jpg
4
840
158
Hlavní hrdinové románu Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bohužel zklamala na plné čáře. Dva ufňukaní mladí lidé, kteří se mají rádi, chtějí spolu být, ale nejsou. Nikdo neví proč. Každý má ve svém životě nějaké trápení, problémy. Ty mi ale nepřišly jako pádné důvody, proč jim jejich vztah stále nevychází. Sally Rooney asi nebude můj šálek kávy.
Když jsem si na zadní částí přebalu knihy přečetla, že se jedná o budoucí knižní klasiku, chytlo se mě to a vlastně už nepustilo. Ano, přesně takhle bych to totiž popsala. Typická kniha z povinné četby, kterou přečtete, nějaká část je i zajímavá, ale vesměs už doufáte, abyste ji měli dočtenou.
Na knihu jsem se po recenzích strašně těšila, ale dost mě zklamala. Jednak je psaná stylem, kdy přímá řeč není oddělená uvozovkami od zbytku textu, takže jsem často přemýšlela, jestli to je teda teď přímá řeč, nebo myšlenka (a koho). Některé rozhovory byly hluboké, některé naopak dost plytké. Každá kapitola pojednávala o určitém časovém období, tedy jedna kapitola například únor 2012, další kapitola - o čtyři měsíce později, červen 2012... A vlastně se kolikrát v kapitolách vracela autorka k vypravování toho, co se stalo během té doby, která uplynula.
Asi se mě to nějakým způsobem dotklo, protože se cítím být v podobné situaci (dva mladí lidé se od sebe nemůžou odtrhnout a život je stále dává dohromady), což mě asi i naštvalo, protože doufám, že se mnou se tenhle můj situationship nebude táhnout tolik let... Takže asi ano, knížka něco v sobě měla, ale v závěru mi přišla taková nijaká, kolikrát otravná, nezajímavá, postavám bych nejradši kolikrát jednu vrazila a mí kamarádi by to rozhodně nebyli.
(SPOILER) Tohle bylo otravný. Ukňourané načtení audioknihy k příběhu velmi sedlo, což je pochvala pro Terezu Dočkalovou, ne pro tuhle knihu. Teenageři neví, co chtějí, respektive ví, že chtějí být spolu, ale pořád hledají nějaký výmluvy, proč to nejde, a tak se to s nimi táhne roky. Neustále se následujou, kamkoliv se pohnou nebo kamkoliv se přestěhujou, aby tam na sebe naráželi a zase kňourali, že jim blízkost toho druhého narušuje vztah a život. Pak teda opustí svoje partnery, dají se dohromady a kňourají, jak jsou společné chvíle perfektní, ale víš, zase to nejde a nemůžeme být spolu doopravdy. Nevím proč. Zajímavé pro mě na příběhu bylo, že se odehrává v Irsku, z téhle země jsem nikdy nic nečetla.
Kniha se dobře četla a postavy mi byly celkem sympatické. Nic mě ale na knize příliš neoslovilo. Autorka otevřela několik zajímavých témat, ale žádnému se nevěnovala do hloubky. Postrádala jsem nějaký silnější motiv. Měla jsem z toho takový ten pocit, jako když se jednou za rok na třídním sraze potkáte s bývalými spolužáky, slyšíte krátké útržky z jejich života, ale dohromady o nich vlastně nevíte skoro nic.
Pokud se mě zeptáte za měsíc, tak si jen těžko budu vzpomínat na to, o čem knížka byla.
(SPOILER) Kniha se mě dotknula. Dokázala jsem se do postav jednodušše vcitit. Posední strana mě dostala. Naprosto jsem chápala rozhodnutí Marienne i zoufalství Connella. Kniha dokázala dobře popsat, jak jednodušše kolem dvacítky dokáží i malé rozhodnutí člověka ovlivnit a změnit ho i jeho vztahy. Jak první láska zůstane do člověka otištěna a navždy jej změní.
Rozporuplné pocity. Nedokážu se do postav moc vcítit, jejich motivace a chování jsou pochopitelné v kontextu toho, odkud pochází a jak asi vypadalo jejich dětství, i přesto mi chyběl nějaký větší vhled například do hlavy Marianne, když byla v jednom ze svých toxických vztahů. Taky mi v knize chyběly dobré dialogy, to spolu s tím, jak rychle se střídaly scény, způsobilo, že se to četlo spíš jako scénář seriálu. Přišlo mi, že autorka často zdůrazňuje, jak hluboký byl jejich vztah a jak podnětné byly jejich rozhovory, ale ty, které si tam skutečně přečteme, jsou strohé, povrchní a často plné klišé. Je frustrující sledovat, jak si oba kvůli několika nedorozuměním a hloupým domněnkám ničí život a sabotují svůj vztah. Vlastně tam nejsou žádné úplně sympatické postavy. Shrnutí - zábavné, depresivní, ale určitě ne převratné.
K Normálním lidem jsem přistupoval s nemalou skepsí, jak už to u best-sellerů dělám. Avšak jako obvykle jsem se i tentokrát cynické já v sobě snažil krotit, abych neodsoudil knihu na základě předběžného pocitu. Nutno říct, že ostražitost stále vítězila. Přeci jen, kombinace best-seller a nominace na prestižní Man Bookerovu cenu mě značně navnadila.
Jedná se o silně ambivalentní román. Styl psaní považuji střídavě za skvělý a za zcela ohyzdný. Krásné pasáže plné vhledu do základů mezilidských vztahů mladých lidí mě chvílemi ohromovaly, aby byly o stránku dále nahrazeny banalitami a hloupostmi psané triviálním jazykem průměrného školáka. Výsledkem je zvláštní dílo, jehož kvality pro mne zůstávají zastřeny rouchem tajemství. V první polovině jsem vážně zvažoval, zdali nad knihou nezlomím hůl, ale jsem tvrdohlavým čtenářem a nenechávám se odradit jednoduše.
Pravdou je, že Normální lidi jsou uhrančivým příběhem podávajícím komplikovanost dospívání s nemalou dávkou problémů. Stále jsem se však nedokázal srovnat s primárně intuitivním pocitem jisté nedostatečnosti, jež neustále prosvítala skrze stránky knihy. Nejsem si ani po přečtení jist, jak přesně verbalizovat tuto nicneříkající intuici, ale nahlodávala mé vnímání v průběhu četby takřka neustále. V mých očích román vykoupily až závěrečné kapitoly. Nicméně stále nedokáži knihu ohodnotit lépe nežli průměrem. Lepším průměrem.
Co se týče kladů, nemůžu než vyzdvihnout toxicitu chování postav, jejich nevyrovnanost, neustálé pnutí mezi interními pocity a veřejnými projevy, otázka závislosti na druhém, dynamiku vztahu hlavních postav a v neposlední řadě lásku, kterou si tak dlouho nedokázali sami v sobě přiznat.
Sečteno podtrženo, námět není špatný, ač se jedná o poněkud ohrané klišé, vystavěno je slušně. Postavy jsou dostatečně zajímavé a jejich vztah-nevztah figuruje v románu velmi dobře. Jen to zpracování pokulhává. Časem zkusím další knihu autorky a pokusím se zjistit, v čem má nevole spočívá.
Dvaja mladí ľudia, ktorí nevedia byť spolu, ale ani od seba. Zaujímavý a pútavý príbeh síce absentuje, ale je to plné ich vnútorných pocitov, myšlienkových pochodov, životných názorov. Riešia svoje osobnostné problémy, rodinné traumy, vzájomnú príťažlivosť ... lenže vnútorné svety komplikovaných postáv už dali na papier iní spisovatelia, a rozhodne lepšie (spomeniem napríklad Osamelosť prvočísiel, Betónová záhrada, Smrť panien). Pre mňa značné sklamanie, knihu som odkladala častejšie akoby som chcela. A na posledných stranách to Sally všetko krásne zhrnula, ak by sme náhodou nepochopili o čo vlastne išlo, a prečo boli takí, akí boli. Som zvedavá na seriál, kvôli ktorému som vlastne po knihe siahla.
Nemyslím si, že existuje človek, ktorý by po niečom stále túžil rovnako silno, to sa nezhoduje s emóciami, so životom. Taký človek najskôr klame. A v podobnom pocite sa točí táto kniha. Connell a Marianne, akoby si boli súdení, soulmates, čo sa dopĺňajú, súžijú, vnímajú, neschopní nájsť k sebe ale cestu, pretože on je trochu tak (taká zvláštne hanblivá forma nadutosti, arogancie, toľko prítomná u ľudí, čo sú obľúbení, všetkými vyzdvihovaní a to v nich bujnia rozporuplné emócie, medzi sebavedomím a zhnusením nad sebou) a ona trochu tak (potreba definovať svoju osobnosť skrze ostatných, na základe dojmu, že nie je nič). Vzťahy, zúfalstvo nad nemožnosťou sa vysloviť, alebo vysloviť sa v správny čas, okolo toho, ako sa s niekým cítime, otrasná komunikácia veľa ľudí sa tu nájde, najmä ti, ktorí majú pocit že sú k ničomu a že je s nimi niečo v neporiadku, pretože nezapadajú.
Fantastická kniha! A určite si pozriem aj seriál.
Velmi zdařilé seriálové zpracování je nyní ke zhlédnutí na webu České televize. Kouknete se tady na seriál, až knihu přečtete?
Právě dočteno. Knihu jsem četla nějaké tři roky zpátky a naprosto jsem příběhu propadla, v tu dobu jsem hodnotila 9/10, možná i 10/10. Teď je hodnocení nižší, 7/10. Tady je krásně vidět, že také záleží na tom, v jakém období různé knihy čteme.
Pořád na mě příběh působí. Tentokrát mě trochu rušil vypravěčský styl autorky a také časové skoky, ale s tím vším jsem se rychle srovnala. Tři roky zpátky jsem hodně soucítila s Connellem a byl pro mě lehce tahounem celé knihy. Tentokrát to mám naopak. Od začátku až do konce soucítím s Marianne a přála bych jí všechno štěstí světa.
Ona o sobě několikrát prohlásí, že není normální, je zkažená, nezaslouží si být milována a podobné věci, ale je to právě naopak. Ona je z nich všech nejvíce normální. A navíc mám takový pocit, že kdyby ji Connell na střední neudělal to, co jí udělal, mohl pak její výběr partnerů v budoucnosti vypadat úplně jinak. Navíc jí to poté udělá ještě jednou na vysoké. A tam se to v ní vlastně celé zlomí.
A to je také jádro problému, problém jménem Connell. Tentokrát vidím, že od začátku je to právě on, kdo má největší problém a pomalu 3/4 knihy trvá, než je to oficiálně potvrzeno. Tomu klukovi záleží mnohem více na tom, co si o něm myslí lidé okolo, než to, jakého to z něho dělá člověka. Hlavně se podle toho chová, rozhoduje se na základě toho, aby se každému zavděčil, aby nevyčníval, aby někam patřil.
Smutný je i konec, kde se opět Marianne projeví jako ta rozumná.
I před třemi lety, i nyní, to ve mně vzbuzuje pocity, že bych si moc přála další díl, abychom se dozvěděli, jak to s nimi po letech nakonec dopadlo. Ale obávám se, že toho se nedočkáme.
TOP scéna - rozhodně, když Marianne zavolá Connellovi a on se jí konečně zastane před jejím bratrem. Pak také ta scéna ze střední, kdy se jí v klubu zastane před spolužáky. Ale tam to pak následně tak pokazí, že ..., škoda mluvit.
Vlastně je to kniha o tom, jak Connell zničil sobě a částečně také Marianne život, jen kvůli tomu, že mu tak moc záleželo na tom, co si myslí ostatní. Smutné, depresivní a k zamyšlení.
Nezaujalo. Ani samotný příběh, ani po stránce literární. Netuším, co autorka chtěla svou knihou čtenářům sdělit, za mě neslané nemastné, v podstatě zbytečné.
upřímné, opravdové, nezapomenutelné.
já jsem tak neuvěřitelně nadšená! zdá se mi, že je to dle anotací trochu moc romantizované, protože za mě to není romantický příběh. může se říct, že je to o hledání té správné cesty a hledání hodnot. já bych řekla, že rozhodně ano, ale je to prostě o životě. o tom, že každý dělá chyby, že by na sebe měli být lidé milí a o spoustě dalších věcech. ve výsledku je to ale vážně normální příběh, který může zažít každý z nás.
k autorčině slohu: píše opravdu krásně, upřímně, rozhodně ne stroze, i když se to tak na první pohled může jevit. spíš bych řekla, že elegantně konstatuje skutečnost. k překladu: výrazy mi občas trochu neseděli, avšak! nečetla jsem originál, ale přečtu si ho, protože si nejsem jistá, jestli to tak má být, nebo jen čeština pro to nemá ta nejlepší slova :)
hodnotím nejvýše jak to jde, dosti se bojím zhlédnout seriál, nerada bych, aby mi prožitek nějak zkazil...
Neuvěřitelně přesné. Úžasně čtivé a vedoucí k zamyšlení. Větu po větě byla radost se nořit do příběhu obou hrdinů. Tolik momentů, ve kterých jsem se při čtení zrcadlil. A spousta detailů z mezilidských vztahů, které vyloženě dělalo radost číst, zvnitřňovat a porovnávat s vlastními prožitky, zkušenostmi a vnímáním vztahů.
Velmi oceňuji, jak moderně a hravě Rooney pracovala s textem. Vizuální stránka i časté retrospektivní vyprávění patří k poznávacím znakům této knihy. Hlavní hrdinové otevřeně a detailně popisují své prožitky a pocity, které působí velmi realisticky, což je v moderní literatuře jen a jen dobře.
Musím prvně vypíchnout hravost textu a práce s napětím. Oslovily mě mezery ve vyprávění související s časovými skoky. A jejich zpětné zaplňování. Užíval jsem si porovnávání svých teorií a následného střetu s fikční realitou. Jako bych sám mohl být autorem. Už jen takové hříčky, kdy na začátku některých kapitol ani není jasné, čí pohled sledujeme.
Způsob, jakým autorka popisuje (křehké, zranitelné i živoucí a odvážné) postavy, způsob jejich myšlení, interakci mezi sebou včetně intimností, mi často připomínal Černé duše.
Vykreslení mnohdy komplikovaného přátelství a často současně i přímo vztahu vyznívalo přirozeně. Za to mohou myšlenkové asociace, kdy se od jednoho směřování odskočí k dalšímu, které bylo vložené do předchozího.
Tím se obloukem vracím k té výše zmíněné hravosti; formou i myšlenkami. Stejně tak i napětí, kdy jsem ani nedýchal, když došlo na erupci násilí, krutosti a nespravedlnosti.
To mě utvrdilo v tom, že mi na postavách záleží. Jakkoli mají své vady (zvlášť Connellovo chování má spoustu stinných stránek).
Že jsem se do Normálních lidí tolik vžil, dokazuje i to, že jsem knihu nedokázal přečíst v kuse. Některé části pro mě byly prostě natolik niterné, že jsem nad nimi dlouze dumal (maturitní večer; schopnost reagovat na opětovné setkání v mnohdy nelehkých situacích; otevřenost a upřímnost k sobě i okolí; násilí při milování; moc nad druhým a odpovědnost z toho plynoucí; chvíle u bazénu; Connellův finální odjezd a Mariannino zvažování proměněné v povzbuzení).
P. S. Odkaz na zmíněné Černé duše: http://www.bez-hranic.cz/series/cerne-duse/
P. S. 2: Lepší dárek jsem nedostal.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední škola mladí lidé vysoká škola zfilmováno – TV seriál
Normální lidiKniha Normální lidi je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 128x |
| Čtenářské výzvě | 136x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 101x |
| dalších seznamech | 7x |
Někde jsem četla, že tohle je příběh moderní love story a já nemůžu nesouhlasit.
Kniha o vztahu dvou mladých lidí, kteří chvíli jsou a chvíli nejsou spolu, ale neviditelná síla je stejně vždycky přitáhne k sobě. Jedná se o coming of age příběh, který zachycuje hlavní hrdiny od střední školy a vyzdvihuje důležitost komunikace ve vztahu.
Pět hvězdiček mi přišlo moc, protože se vlastně jedná o úplně obyčejný příběh o úplně normálních lidech. Ale právě v tom spočívá to kouzlo. Autorka se umí svým jednoduchým popisem všedních událostí dostat čtenáři pod kůži. Snad nebyla kapitola, kdy bych si neříkala: „Jo, tenhle pocit už jsem taky někdy cítila.“ A pak si prostě -s prominutím- připadáte míň na prd, protože zjistíte, že je to samé s největší pravděpodobností zažívá i člověk vedle vás.
Mám radši uzavřené konce (nemusí být nezbytně šťastné), ale tento polootevřený konec mi nevadil. Jsem si celkem jistá, že ať už byste příběh Mariane a Conella zastavili kdykoliv v jejich životě, tak by to dopadlo stejně. Chtějí být spolu, ale vždycky se najde něco, co je zase rozdělí.