Normální lidi
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441472/bmid_normalni-lidi-rxI-441472.jpg
4
842
158
Hlavní hrdinové románu Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili.... celý text
Přidat komentář
Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické...
Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost...
Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění.
Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy.
Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň.
Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální.
Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...
Nejsem mileniál, ale na touhu po životě, sebepodceňování na základě srovnávání s těmi druhými "normálními", hledání, kdo jsem a s kým chci být, smutky a deprese "z ničeho" a útěky spíše před než za něčím si pamatuji. I na intenzitu, s jakou mě míjely dny... Čtení ne úplně komfortní, zážitek vynikající a s dlouhým dozvukem.
skvělá knížka, která je odrazem současné doby, dokonale vystihuje na jedné straně citové strádání dnešní generace, na druhé hledání sama sebe a touhu po začlenění mezi tzv. "normální lidi". Až člověku mrazí...
O knize jsem se dozvěděla v jednom literárním podcastu zároveň s informací, že je to kniha pro milenialy a že je to víc než love story. Souhlasím s obojím. Příběh mě rychle vtáhnul a už nepustil. Vztah Connella a Marianne není typickým příkladem vztahu dvou mladých lidí. Na pozadí toho, co se mezi nimi odehrává, cítíme snahu o začlenění se do společnosti, touhu být milován blízkou osobou i sebou samým, potřebu zapadat, někam patřit, být uznáván a respektován a nutnost znát vlastní hodnotu. Na postavě Marrianne jsem si hodně uvědomila a chvíli nad ní budu ještě přemýšlet. Connella jsem si oblíbila až časem. Jejich společný příběh dává vyniknout problémům dnešní doby čtivou, ale inteligentní formou. Irské autorky začínají být opravdu hodně v kurzu. Sally Rooney a Sara Baume ukazují světu, že o irských ženách v literaturě ještě uslyšíme.
(SPOILER) Román o vztahu dvou mladých lidí, kteří se během několika let potkávají, nachází a zase ztrácí... Podle knihy byl natočen i seriál. Vadilo mi, že je to v podstatě jen vztahovka bez nějakého pořádného zvratu jako třeba v knize D. Nicholse Jeden den, který je napsán podobně.
Toto je kniha, z které vás rozbolí srdce i duše, ale současně vás i zahojí. Když se v ní najdete, tak ji prožijete se vším všudy a zamilujete si každé slovo. Nesnaží se prvoplánově působit na city, jen předává svědectví lásky, která se díky banalitám komplikuje. Poukazuje na to, co jste sami zažili a cítili, frustraci a tolik nedorozumění.
A pokud se v knize nenajdete, tak máte v životě velké štěstí a nezažili jste ani bolest ani odlišnost.
Možná je chyba v tom, že jsem prvně viděla seriál, možná mi kniha prostě jen nesedla (třeba i tou naprostou absencí uvozovek). Za mě však knižní zpracování dostává tři hvězdičky, víc určitě ne.
Moc se mi líbí myšlenka příběhu, v určitých situacích jsem se s Mariannou dokázala ztotožnit, kdo z dnešních "mladých" nezažil ani jeden naprosto toxickej vztah, ať hodí kamenem. A přesto se většina z nás cítila lapená v pavučině, přesto jsme měli tendence se k tomu vracet a vracet a vracet. Zas a znova ubližovat a nechávat si ubližovat, až nakonec muselo přijít prozření a vyslovení toho opravdu posledního, definitivního konce.
Je to těžké téma, protože je součástí každodenního života, protože není přitažené za vlasy, protože se skutečně odehrává v našich životech i v životech lidí okolo nás. Je to obrovská škála odstínů šedé, kterou se musíme prokousat, a která v nás nadobro nechává stopy.
Myslím si, že autorka moc dobře vystihla život mojí generace a všechny obavy a úzkosti, které se s tím pojí. Celý příběh byl protknutý specifickou melancholií, bylo mi kolikrát neskutečně teskno z toho, co všechno Marianne a Connell dělají, a proč si k sobě nedokáží najít tu správnou cestu.
Cítím se tou knihou poškrábaná…
Zhojím se. Nějakou další.
Nemám pocit, že bych si mohla "Normální lidi“ dovolit hodnotit. Nevím, jestli jsem Marianne a Connella pochopila. Nevím, jestli to jde – proniknout do nich. Jestli se jde vykoupat v jejich bezútěšnosti, pak se z nich vynořit a ignorovat tu úzkost, kterou ve vás oba způsobili.
Já ani nevím, jestli je mám ráda nebo jimi opovrhuji.
Nevím, jestli je to dobrá kniha nebo ne.
Vážně: nevím to.
Nechala jsem ji na sebe jen působit. Nebylo to příjemné. Většinou.
Nechám se znovu lapit seriálem…
Nechám Connella s Marianne v sobě ještě chvíli žít. Možná, že na něco přijdu… Ale už je nechci živit dlouho.
Možná není pro mé dnešní já. Možná za pár let… A možná už nikdy.
Já si prostě dovoluji nemít na ni názor.
knížka se mi moc líbila. přečetla jsem ji za jeden večer, byla to taková příjemná oddechovka. občas mi to přišlo chvílemi pořád to stejné dokola, což byla škoda. moc se mi ale líbil vztah hlavních hrdinů a zajímalo by mě pokračování.
V určitém věku všichni toužíme po tom "být normální". Marianne a Connell si to uvědomují až moc. Jejich životy se protnou na střední a mohla by to být krásná lovestory s happyendem nebýt té nutnosti "sebekontroly", popírání vlastních myšlenek a ohledů na okolí.
Sally Rooney skvěle zachytila vnitřní svět obou hrdinů, jejich úzkosti a strachy, které je vedou ke špatným rozhodnutím. Útržkovitý styl psaní, kdy děj skáče dopředu v týdnech a měsících, naznačí nějakou epizodu, nenechá ji dohrát a už se zase posune dál, vše skvěle dokresloval.
Velmi čtivě napsáno, i když pocit deprese a marnosti z toho místy úplně odkapával.
Mně se to líbilo moc!
Žádná červená knihovna, žádný šílený drama, ale reálnej/nereálnej vztah 21.století. Existenciální krize, pochybnosti, fast sex, problémy s vlastní identitou, přežívající kastovní systém bez týhle nálepky.
Tak to prostě je.
Nemozem povedat, ze to bolo dobre ani zle, citala som zo zvedavosti vsetkych tych oceneni na ceste domov jednym tahom az do konca, pre mna to je take zvlastne - styl pisania zaujimavy a rychly, obsahovo - celkom dynamicky to slo - aj ked divnym spadom, asi najviac to vystihol kamarat- pomerne cynicky literarny kritik- “moderna lovestorka dvoch v zivote stratenych mladych ludi 21. storocia” - nieco take teraz leti a je to “in”, ale ci to ma tu skutocnu literarnu hodnotu - asi kazdy posudi sam - neurazilo, nepotesilo, druhy krat urcite necitam, ale dalsej knihe autorky skusim dat sancu;)
PS Ono to asi bude tym, ze este stale premyslam nad Brilkou a to bolo genialne citanie!
Naše generace se v tom životě občas nějak plácá a autorka to hezky vystihuje.
Absence uvozovek je nezvyk, ale zrychluje tempo čtení. Knihu jsem si užil i přes vliv seriálové adaptace, která mi přišla o dost depresivnější.
Ještě jsem se nerozhodl, jestli kniha skončila dobře nebo špatně. Ani jestli spolu hlavní postavy mluvily až moc nebo až příliš málo. Jestli autorčina zvolená forma a brouzdání po povrchu mělo dostatečný efekt. Normální lidi jsou však plní pochybností. Stejně jako vzniká spousta nejasností kolem našich skutečných vztahů, kdy k situacím chce člověk zaujmout nějaký jednoznačný postoj, ale není to jednoduché. A je to vůbec možné?
Autorka se dotýká aktuálních společenských témat, ale co oceňuji je především to, že poukazuje na to, že láska není patentem na porozumění a její projevy si každý může vyložit na sto způsobů. Je to depresivní? Trochu ano. Nicméně ono zjištění je v rámci dospívání velmi zásadní.
Kniha se četla dobře, i když jsem se s ní jen těžko ztotožnila ( a to sem studovala ve stejné době). Večírky, nepovedené vztahy, zkoušky, Erasmus, psychické problémy. Klišé, která by fungovala, kdyby hlavní hrdinové nebyli jen dva obyčejní narcisti.
Měla jsem audio. Trochu zvláštní, jakoby odosobněný styl četby měl asi evokovat nezúčastněného pozorovatele, no já jsem se několikrát přistihla, že ztrácím pozornost. (A to bych se z jinak úžasné Terezy Dočekalové klidně i vobkreslila.) Přitom mi příběh připomínal moc fajn knížku, kterou jsem četla vloni, Jeden den. Myslím, že kdybych to četla, bavilo by mě to víc.
Poměrně otevřený příběh dvou mladých lidí, kteří nedokážou být spolu ani bez sebe. Jejich vztah prochází různými peripetiemi, vlastně se nic zvláštního neděje a přitom se děje všechno. Bohužel si to asi nebudu pamatovat z výše zmíněných důvodů... Možná to časem s odstupem zkusím přečíst, protože mi to přijde škoda.
Rooneyová píše čistě generační knihy - nemyslím, že by dnešní padesátníci pochopili Connella a Mariannu, spíš by je rozčilovali. Já mám ale pocit, že autorka mi mluví z duše: nejistota dospívání a rané dospělosti, obavy o to, co si o nás myslí okolí, spolužáci a rodina, strach z přijetí, vlastní pocit nejistoty a nedostatečnosti, který se snažíme zakrýt okázalým nezájmem a z toho pramenící nezdary v komunikaci, kdy se ani jeden nechce plně odhalit partnerovi, protože se bojí odmítnutí. Pane bože, ještě, že už mám tohle životní období za sebou, tak, jako oba hlavní hrdinové na konci knihy, který mimochodem přinese pěknou katarzi. Moc se těším na (prý povedený) seriál.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední škola mladí lidé vysoká škola zfilmováno – TV seriál
Normální lidi
Normal people - mnoho emoci a myslenek s kazdou stranou, ktere se otaceji samy… pachut toxicity a nezdravosti, neschopnosti komunikovat, domnenky, zaroven intimita a blizkost dvou lidi, ve sve nejvrelejsi (ne)obycejnosti… ten rozpor je v tomto vztahu skvele vykresleny… Sally Rooney ma dar osobiteho vypravecskeho stylu, kterym popisuje nejdetailnejsi vsedni malickosti i niterne syrove emoce, hraje si s jazykem, slovy i casem a vsim tim maluje obraz, v nemz se nejeden milenial na moment shledne… a pak prisla posledni tretina, kdy me neprestavalo mrazit v zadech… velmi ocenuji jiny uhel pohledu na vztah, ve vsech hloubkach a to ackoliv s nim nesouhlasim, Sally to tak proste umi… knihu doporucuji, avsak jako ojedinele odvypraveny pribeh k zamysleni a debate, myslim, ze nebude pro kazdeho…