Radunnie komentáře u knih

Pro mě srdcová záležitost, encyklopedie pro všechny (nejen) fanoušky tohoto vyjímečného uskupení. Velmi zajímavé a podnětné příspěvky od lidí, kteří měli tu možnost a čest osobně se setkat či dokonce spolupracovat s jednotlivými členy kapely. Mimořádně vyvedené je zejména vizuální zpracování knihy a barevnost jednotlivých stránek.

5 05.01.2019

Stručně, jasně, zřetelně, tak to má být. Bavil mě Rogerův styl humoru a oceňuji autorovu přímočarost - knížka skutečně nemusí obsahovat 450 stran, aby byla kvalitní! Film mě ale zaujal o nepatrné procento víc...

2 29.12.2018

Omnoho více než samotný děj mě v případě této knihy nadchla autorova erudovanost a dokonalá orientace v jednotlivých oborech, které se v příběhu vyskytly. Zaujalo mne rovněž veliké množství zajímavých informací ve spojitosti s historií práva a náboženství. Skvělá, detailní, čtivá a propracovaná záležitost!

3 24.12.2018

Velmi kvalitní čtení, jen co je pravda, na Finovo vyprávění o dobách minulých jsem se pokaždé vždy těšila. Psychologie postav byla propracovaná, na každé stránce bylo znát, jak moc si dal autor se svým dílem záležet. Škoda jen, že závěr byl trochu přitažený za vlasy a pro ty, kteří oblibují podobný žánr, také dosti předvídatelný. Svůj účel ale knížka splnila, četla se moc pěkně.

6 07.10.2018

Tak nevím, pan Westlake mě tentokrát po předešlých brilantních dílech, plných vtipu a nápaditých zápletek, trochu zklamal. Sem tam se sice objeví humorná poznámka nebo dialog, oproti předchozím příběhům o Dortmunderovi se bohužel jedná o slabý odvar.

14.09.2018

Přiznávám bez mučení, že jsem po slibném začátku doslova protrpěla každou následující stránku (a že jich bylo!) - a rozhodně nikoliv z důvodu napínavosti příběhu. Tak ukrutně mě knížka nebavila, že nebýt Čtenářské výzvy, po cca 80 stránkách kapituluji.

Může obsahovat spoiler:
Psychologický vývoj postav a dojem z něj v mém případě naprosto zastínil příběh samotný. Dokonce natolik, že je mi vcelku jedno, zda-li je příběh smyšlený či nikoliv. Vážně, strávit byť jen několik minut, natož pak několik nocí, ve společnosti takových individuí, jakými byli Igor, Mia, Dávid a Andrej, raději v Tríbeči zmizím sama! Nesympatičtějšího hlavního hrdinu těžko pohledat, od začátku až do konce mě neopouštěl dojem, že potkat takového cynického, zakomplexovaného "Pana Dokonalého s vysokoškolským diplomem" v reálném životě, horší trest si lze jen stěží představit! Navíc jeho posedlost blogováním začne brzy lézt na nervy každému, kdo nemá rád neustále se opakující situace. Celkově vzato mi vyhrocený vztah čtveřice postav připadal naprosto neadekvátní (proč taková nevraživost vůči Andrejovi už od samotného začátku? z jakého důvodu Igor inicioval výlet na Tríbeč, když byl otrávený už při prvním setkání s oběma muži a tvrdil, že je mu vlastně celá záhada naprosto ukradená? - vážně mu příspěvek do blogu tolik stál za to?)... O zbytečných vulgarismech ani nemluvě - sice chápu, že to tak nějak k mladé generaci patří (jak by řekl Igor: "dokonca aj k niektorým vysokoškolsky vzdelaným jedincom"), ale neubránila jsem se pocitu, že pan Karika příliš tlačí na pilu, a to ve všech ohledech. Otázkou je, jaký byl jeho zamýšlený záměr a poselství, a zda-li se celý příběh tak trochu neminul účinkem. Přečíst si článek od Howadoora nezabere zdaleka tolik času a je v něm v podstatě to samé, jen bez té omáčky.
Dávám dvě hvězdičky, a to za zajímavý úvod a za slovenštinu.

9 30.08.2018

Je to precizní. Precizní v tom nejlepším smyslu slova - pravá potěcha pro milovníky krásné, krásně psané literatury. Silný příběh, citlivě odvyprávěný, podněcující k různým pohledům na období 2. světové války, ovšem z odlišné perspektivy.
Erudovanost a vzdělanost v oblasti historie, nejen té brněnské, a vyzrálý literární projev jsou vzhledem k autorčině nízkému věku velmi překvapující. Budiž ponecháno na každém, zda-li se autorce podařilo přesvědčit čtenářskou veřejnost o nelehkém údělu odsunutých Němců a o potřebě sympatizování s nimi či nikoliv.

11 20.08.2018

Vždy si po přečtení některé z knížek pana Doylea a paní Christie říkám, kam se podělo zajímavé vyprávění a inteligentní vystavění zápletky, které je znakem jejich tvorby?! Čtenář si uvědomí, že dnešní styl autorů detektivek, ve kterém není nouze o potoky krve, utržené kusy těl a sexuální scény, není v žádném případě zárukou napínavého příběhu.
Studie v šarlatové má trochu ještě něco navíc. Ve druhé polovině příběhu jsem nechtěla věřit tomu, že ten samý autor dokáže psát tak poeticky, aby se pak opět vrátil zpátky na zem k vyšetřování samotného případu. Holmes geniální jako vždy, Watson sympatický jako vždy, a to vše navzdory skutečnosti, že se jedná o jejich úplně první dobrodružství a o první autorovo literární dílo vůbec.

2 14.08.2018

Od dob Agathy Christie se toho hodně změnilo...

OBSAHUJE SPOILERY
S duem Lars Kepler jsem se setkala úplně poprvé v rámci plnění Čtenářské výzvy a po přečtení zdejších komentářů, a hlavně po dočtení Lovce králíků si říkám, zda-li jsem raději neměla začít něčím z jejich dřívější tvorby...
Díky detailním popisům bez jakéhosi psychologického vhledu mi celou dobu připadalo, jako bych četla filmový scénář, nikoliv knižní thriller.
Vůbec by neškodilo, kdyby kniha byla zkrácena o třetinu, prvních cca 200 stran je pro čtenáře poněkud nezáživných a bohužel místy i zbytečných, nehledě k nelogickému jednání postav. U některých scén mi přišlo, jako kdyby se autoři snažili za každou cenu šokovat: "Je to dostatečně drsné a šokující? - Je. - Tak to tam hoď!" Například u "záchodové scény" jsem už vážně musela kroutit hlavou, o průběhu zpackané protiteroristické operace ani nemluvě! Scény se neustále mění, například Joonovy zážitky ve vězení by mohly být vynechány úplně, stejně tak detailní popis Sažina vyšetřování na parkovišti. Čtenář má pocit, že autoři přeskakují sem a tam, aniž by napnuli veškerou koncentraci k hlavní dějové linii.
Bohužel ani v této knize nejsme ochuzeni o rádoby šokující odhalení ve stylu Cimrmanova Vichru z hor, kde se čtenář dozví o rodinných propletencích, ve kterých tápe snad i jejich hlavní aktérka. Sladká pomsta za prohřešky dávno minulé samozřejmě nesmí chybět.
Co se nedá autorům upřít je smysl pro napětí a gradaci. Jakkoliv se jedná o technicky nepravděpodobnou záležitost, u analýzy záznamů z bezpečnostních kamer by se napětí dalo krájet, stejně tak u scény v Rexově bytě, kdy vyjde najevo, kdo se za maskou Lovce králíků skrývá (ne že by to tedy bylo až takové překvapení). Závěrečné rozuzlení v hotelu mi přišlo jako dobrý nápad, ačkoliv na posledních několika desítkách stránek jsem se nemohla zbavit dojmu, že autoři doslova vaří z vody a už nevědí, jak co nejlépe celé dílo ukončit. To, že Rex bude opět otcem a psycholožka Jeanette čeká se svým "záchodovým playboyem" dítě, už považuji za naprostou absurditu. Závěr samotný mi připadá tristní a předvídatelný, i když pro zkvalitnění rodinných vztahů proč ne?!
Není každý den posvícení, Keplerovým dám třeba ještě šanci poté, co nás v epilogu navnadili na další díl.

3 10.08.2018

Autorčinu prvotinu jsem nečetla, tudíž nemohu soudit, o kolik je tato kniha lepší nebo horší. Jak už tu někteří recenzenti uvedli, s žánrem "psychologický thriller" se v poslední době roztrhl pytel. Ze všech děl tohoto žánru (a že jsem jich přečetla víc než dost) si vzpomínám pouze na Zmizelou, která je však literárním stylem i dějovou propracovaností o několik úrovní výše než jí podobné tituly.
Co se týče knihy V pasti lží (už ten název napoví), ta neurazí a bohužel ani nenadchne. Začátek sice vypadal nadějně, jenže když už po několika prvních stránkách tak nějak tušíte, kde je zakopaný pes, na napětí to čtenáři dvakrát nepřidá. Knížku jsem dočetla jen z toho důvodu, že jsem nechtěla věřit tomu, že by se autorka uchýlila k pointě, která mi v první třetině knihy vytanula na mysli. Bohužel, stalo se! Člověk v tomto případě opravdu nemusí být geniálním Herculem Poirotem, aby si dokázal dát některé dílky skládačky dohromady. Na to, že je kniha V pasti označována jako psychologický thriller, mi připadá, že autorka si s psychologickým vývojem postav hlavu nelámala. Dějové zvraty jsou buď předvídatelné až hanba, nebo naopak nelogické, a ze závěrečného rozuzlení spadne čelist snad jen tomu, kdo s podobným žánrem nemá pražádné zkušenosti.

3 01.08.2018

Svižně a vtipně napsané, některé myšlenky stojí za zapamatování. Bukowskiho styl mi sedí, jen kdyby to celé nebylo tak strašně ulítlé:-)!

2 31.07.2018

Podle způsobu vyprávění bych netipovala, že se jedná o českého autora, natož pak autorku. Více než příběh samotný mě zaujalo citlivé a ponuré nastínění atmosféry a prostředí. Když už jsme u podobnosti mezi některými tituly, knížka mi vzdáleně připomínala styl Minierova Zkurvenýho příběhu. Zprvu mi trochu vadily sexuální narážky a drsnější výrazy, ale ty nejspíš k období dospívání a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, patří. Za mě sice trochu smutné a depresivní, zato však příjemné překvapení.

6 29.07.2018

Nádherná kniha, silný příběh a jeho skvělé zpracování očima dospívajícího děvčete za Stalinova teroru během 2. světové války. Vyprávění o lidskosti, neuvěřitelné obětavosti a odvaze těch, kteří byli nuceni snášet, nikoliv svojí vlastní vinou, život v nelidských podmínkách. Bezchybný český překlad Petra Eliáše.
Pro všechny, kteří si chtějí během četby trochu popřemýšlet a vychutnat si to, co nazýváme "krásnou literaturou" v pravém smyslu slova.

PS: Jen doufám, že někoho nenapadne tento literární klenot zfilmovat!

11 30.06.2018

Pro ty, kteří své psí miláčky zbožňují k zbláznění, je tato knížka tím nejdojemnějším, co se jim mohlo dostat do ruky. Slzičky se dostavovaly celkem pravidelně, a to nejen při představě, že by se do podobných situací jako hlavní psí hrdinové dostali i ti mí milovaní.
Snad i oni si jednou budou moci říct: "Splnili jsme své poslání!"

8 19.05.2018

Zajímavý nápad i pointa, jen to zpracování mi vůbec nesedlo. Nedokázala jsem se začíst, ačkoliv se autor snažil o nastínění atmosféry a popis ostrova, psychologickým pohledem na hlavní hrdiny se takřka nezabýval. Navíc otravné dialogy chlapců, v nichž se v podstatě po celou dobu kromě toho, kdo bude udržovat oheň a zda-li Obluda skutečně existuje, nic jiného neřeší, jsou to jediné, co si pod pojmem "Pán much" vybavím. (A to jsem knihu dočetla před několika hodinami).

6 22.04.2018

Chápu, že se jedná o autorovu prvotinu, každý začátek je těžký, nejtěžší však bylo tuto knihu dočíst, tedy alespoň pro mě.
Jako fanynka napínavých thrillerů a detektivních příběhů si nedokážu vysvětlit takový úspěch, jakého se dílo dočkalo. Otevření knížky jsem pokaždé oddalovala, jak se dalo, začíst jsem se nemohla ani po uplynulých 3/4 příběhu. Pak přišel záblesk čehosi a já doufala, že v poslední čtvrtině už bude líp, ovšem autor celé dílo zazdil, a to nejen svým rádoby překvapivým rozuzlením a strhujícím závěrem.
Zazdil ho vlastně už dávno předtím, a to naprostou absencí napětí, logiky v příběhu a především samotného literárního umění. Co mi však vadí ze všeho nejvíc, je styl psaní. Spousta nezáživných pasáží, které vyjdou naprázdno, bezduché dialogy, názvy písniček včetně jejich interpretů, kt. jeden z vyšetřovatelů právě poslouchá, to všechno mi v samotném textu přišlo naprosto zbytečné a víc než na podobnou omáčku bych se, být v kůži autora, zaměřila na vystavění zápletky. Příběh i se všemi (většinou zbytečnými) dějovými liniemi mi připadal za vlasy přitažený, jako kdyby ho pan Minier natahoval za každou cenu (632 stran je na takové literární dílo skutečně víc než dost) a ze samého zoufalství už nevěděl, kudy kam.
Do jisté míry trochu podezřívám tvůrce českého překladu, jindy vynikajícího J. Žáka, že text dostatečně nedokázal přizpůsobit autorově zamýšlené, mrazivé atmosféře (ve Zkurveným příběhu se přitom této úlohy zhostil na jedničku). Ale po třítýdenním martýriu jsem dočetla, a světe, div se, snad poprvé se mi podařilo odhalit vraha téměř na začátku. Za to ta jedna hvězda.

7 19.01.2018

Po 110 stránkách útrpného louskání textu jsem musela knihu odložit.
Po vcelku zajímavém úvodu jsem očekávala napětí, kvalitní příběh a originální vypravěčský styl, bohužel jsem postrádala v podstatě vše, co by podle mého měla dobrá kniha obsahovat. Přímočarý styl psaní mi vůbec nesedl, spíše oceňuji autory, kteří nechávají trochu prostoru čtenářově fantazii a jazyk využívají i jiným, obrazotvornějším způsobem. Rozuzlení jsem si přečetla jen pro zajímavost ze zahraničních stránek a... skutečně nelituji, že jsem to nedotáhla až do samotného závěru.
Ale proti gustu..., každopádně své fanoušky si, podle zdejších pozitivních komentářů, knížka našla, což je jedině dobře.

1 18.01.2018

Opět potvrzení toho, jakých obětí je člověk pro svou záchranu schopen podstoupit. Spíše než samotné literární dílo hodnotím odvahu a neuvěřitelnou vůli hlavních hrdinů přežít.
Ačkoliv je knížka napínavá a čte se jedním dechem, je psaná na můj vkus příliš věcně, místy bych uvítala detailnější popis pocitů přeživších např. ohledně nesnesitelných podmínek, se kterými byli naši trosečníci nuceni svádět dennodenní boj (povětrnostní podmínky, pocity před první konzumací lidského masa apod.). Ale chápu, že takové dílo by vydalo na další knihu.
O poznání více mě v českém překladu iritovaly pravopisné chyby úrovně žáka 1. stupně základní školy.

3 31.12.2017

Pravdivé a krásné. Touha užít si autorčina poetického stylu psaní mě nutila číst po etapách. S tak krásným slohem a citlivým výběrem slov jsem se dlouho nesetkala (naposledy snad u Zlodějky knih). Smutný, prostý příběh, zabalený do obalu z čirého zlata. A stokrát omílaná, stará pravda - nesuď knihu podle obalu (a i ten je v tomto případě povedený).

8 27.12.2017

Špatné to vůbec nebylo, to ne, ale celou dobu mě iritovala neskutečná podobnost s mým nejoblíbenějším filmem (a nejde o Mlčení jehňátek). Přitom se knížka čte jedním dechem, má švih, napětí, propracovanost jí nechybí, jen ten závěr mě mírně řečeno zklamal.

1 10.12.2017