Pán much

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna,... celý text

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3645/pan-much-ZHu-3645.jpg 4.21440
Originální název:

Lord of the Flies (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (207)

Přidat komentář
Ajrad1981
26. května

Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...

Aliii
16. května

Na tuhle knihu jsem se chystala hodně dlouho a ke čtení jsem se odhodlala až v rámci čtenářské výzvy. Námět je velmi zajímavý, zpracování za ním ale pokulhává.
Nic to ale nemění na tom, že z příběhu mě mrazí, zvlášť když si člověk uvědomí věk hlavních hrdinů...
Knížka (alespoň mě) nutí k zamyšlení o civilizaci a vývoji společnosti a také o tom, kam jsme to dopracovali, když některým čtenářům zabití a vražda několika dětí nepřipadají až tak kruté čtení, jak předpokládali...

RSR
15. května

Úžasná kniha, alespoň pro mne. Každý čtenář může knihu pochopit tak trochu po svém. Pro mne je to varování o tom, jak může válka dělat z lidí divochy i když se jí přímo neúčastní. Jak touha po moci dokáže zatemnit hlavu. A také o tom, jak mnozí lidé, kterým se nabídne něco líbivého, dokáží zahodit vlastní úsudek a jdou jako stádo za svým vůdcem.

Aimee1
25. dubna

Když jsem někomu řekla, že aktuálně čtu Pána Much, většinou následovalo úžaslé "to je ale prý dost krutý". Kruté to asi bylo v době vydání knihy, ale v současném měřítku toho, co je a co není drsné, je to takový čajíček. Jen pár mrtvol :D každopádně nejde o počet mrtvol, ale o to, co tomu předcházelo a jak snadno se z pár vychovaných britských žáků stane masa zvířat. Zajímavý příběh se spoustou alegorií. Co beru jako mínus, tak fakt, že pro toto vydání byl použit překlad z 60. let minulého století, který ani není moc dobrý. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu staré známé foglarovky a Hochy od bobří řeky :) Mně to ani moc nevadí, ale obávám se, že dnešní generaci by to mohlo odradit (ale chápu, tu by možná odradilo, že stříká málo krve...) :D

Danuscka
22. dubna

Děkuji čtenářské výzvě, že mě donutila si tuto knihu přečíst

Blahona
21. dubna

Knihu proslavilo téma, které zpracovává. Jak se z obyčejných britských chlapců na opuštěném ostrově stane stádo a z jednotlivce bestie, která se neštítí zabíjet. Nutí také k zamyšlení, jak snadno může ve zdánlivě nevinných dětech klíčit zlo. Má to být alegorie na vznik totalitní společnosti. Tolik k myšlence, která je skvělá. A to je asi všechno, co mi na této knize přijde opravdu dobré. Jinak mi autorův styl psaní připadal velmi průměrný až podprůměrný. Kniha mě celkově hodně nudila. Musela jsem se nutit, abych ji přečetla do konce. Teprve závěr dostal trochu dynamiky. Ale pokud bych si odmyslela skvělé téma, tak je to pro mě spíš podprůměrná kniha.

MartinaP1984
20. dubna

Podle hodnocení jsem čekala, že to bude lepší. Nápad skvělý, zpracování bohužel horší. Možná je to kvůli rozsahu, který nedal šanci na nějaké hlubší popsání myšlenek či děje. Není to špatné, ale spadá to do kategorie "nenadchne, neurazí". Nevím, zda se ke knize někdy v budoucnu vrátím.

Richisa
16. dubna

U této knihy jsem čekala hodně temné početní, ale tohle všechno předčilo...Mám o málo mladší syny než jsou nejmladší mrňouskové v knize a celou dobu četby jsem trpěla představou, jak by se asi oni prali se svými strachy na pustém ostrově... No, brr... Hlavní postavy jsou ztělesněním různých typů lidí Ralph, vmanévrovaný do role vůdce, se snaží zastoupit aspoň trochu dospělé a postarat se o ostatní. Čuňas, velmi chytrý a vnímavý, jen kvůli brýlím a astmatu ho nikdo není ochoten poslechnout, navíc se není schopen zapojit do jakéhokoliv rozumné činnosti. Jack, který nesnese prohru a projev jiného názoru a Simon, snažící se pomáhat Ralphovi a leccos mu dochází, ale není to schopen říci přede všemi, proto je všem pro smích. Konec je až příliš idilický, ale nechtěl -li autor nechat Ralpha zemřít, asi to nemohlo dopadnout jinak. Super kniha - doporučuji.

Book_Worm
09. dubna

Tahle kniha předčila má veškerá očekávání! Nejprve jsem si myslela, že to bude něco na způsob Dva roky prázdnin od Julese Verna, ale omyl, ani náhodou to není to samé! Hlavní postavy, Ralph, Čuňas, Simon a Jack, ke každé jsem si vytvořila vztah a názor. Ralph jako rozhodný a odvážný kluk, bohužel nedokázal ovlivnit ostatní jako Jack, který je vyloženě krutý a diktátorský. Čuňas, chudák s astmatem, poněkud tlustý, ale velice moudrý, si díky svému vzhledu nezískal moc přízně a zamlklý, ale hloubavý Simon (který si mě opravdu získal) taktéž. Celá kniha má obrovskou hloubku, kterou když pochopíme, nebudeme moct uvěřit, že někdo něco takového dokázal napsat. Pan Golding si rozhodně zaslouží uznání za tohle veledílo, které by si měl přečíst každý. Doporučuji!

saumur
06. dubna

Uf, uf... hooodně těžké čtení a ještě těžší rozhodování, zda knihu odložit nedočtenou. Nebýt čtenářské výzvy, nedočtu. V doslovu je Golding přirovnáván ke Kafkovi nebo Proustovi a to opravdu sedí.

Galadwen
29. března

Knihu jsem si vybrala stejně jako předchozí komentující do knižní výzvy, ale popravdě jsem od ní čekala víc, takže zklamání. Poslední asi tři nebo čtyři desítky stran jsou velmi sugestivní a temné, věrohodně je popsané stádní chování zfanatizovaných hrdinů... Ovšem předtím mi připadalo, že jde děj od ničeho k ničemu, situace a dialogy se neustále opakují a morální či psychologický přerod chlapců (za zřejmě poměrně krátkou dobu na ostrově) se mi zdál dost málo uvěřitelný. S autorovým stylem jsem se úplně nesžila, nejvíc mi vadilo, jak děj skáče od jedné postavy k druhé v rámci jedné kapitoly, aniž by to bylo nějak graficky odděleno, což zhoršuje orientaci v textu.

vanilka231
22. března

Knihu jsem si vybrala pouze na základě toho,že obsahuje téma ze čtenářské výzvy,jako kniha odehrávají se na ostrově...nevěděla jsem co mám čekat,ale tohle byla pecka...šokující pecka...doporučuji a od autora si ještě určitě něco přetu!

drackol
22. března

Navzdory vysokému hodnocení, které kniha má a kvůli kterému jsem se těšila na zajímavou četbu, jsem byla zklamaná. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mi připadal zdlouhavý a nudný, chování a myšlení postav nereálné a nepřirozené. Pointa příběhu je sice zajímavá, ale forma psaní mě odrazovala natolik, že jsem se musela nutit, abych knihu vůbec dočetla.

GreenMagritte
05. března

Golding si změrně vybral skupinku britských chlapců, aby zbořil mýtus o „čestném britském chlapci“. Ne nadarmo je zde spojitost s oblíbeným viktoriánským románem Korálový ostrov s hlavními postavami Ralphem a Jackem, který popisuje, jak chlapci všem nástrahám „čelí s čítankově příkladnou britskou chrabrostí a křesťanskou ctností, takže v závěru nad jejich hlavami září aureola dokonalosti“ (Nenadál, Radoslav. Od barbarství k civilizaci nebo opačně?. In Pán much. Praha : Naše vojsko, 2010. S. 250). Elementární skupina chlapců Goldingovi slouží k popsání základních protichůdných tužeb v lidské společnosti. Na jedné straně je zde snaha žít v míru, demokracii a uznávat morální hodnoty, nakonec ale vítězí právo silnějšího, vyhrožování a prosazování vlastního názoru bez ohledu na ostatní. Pán much tak představuje mistrnou analýzu konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, mezi demokracií a diktátorstvím.

dzejbi
02. března

Jak se z civilizovaných hochů žijících ve světě pravidel a zákonů stane nekontrolovatelné stádo v zajetí barbarství a diktatury. Člověk se může dušovat, že to přeci není možné, ale pod rouškou jsme dost možná stále divoši. Stačí nás vysadit daleko civilizace a naše pravé já vystrčí své ostré drápky.

Kniha je dobře vystavěná, nicméně s popisnými částmi jsem měl potíž - nedaly se číst plynule.

martina.culik
24. února

Kniha vyjadřuje, že i dobře vychovaní mladí Angličani (i když zatím jen děti) se nemusí vždy chovat jak gentlemani a mohou klesnout k mnohem primitivnějším pudům. Prý měl být Pán Much mimo jiné reakcí na knihu Korálový ostrov, kde jsou právě chlapci "bez poskvrnky". Otázkou je, která z těchto teorií je pravděpodobnější, ale to už je na každém čtenáři, aby posoudil sám.

Brace
22. února

Kniha má jedinou výhodu: je stejně stará jako můj fotřík. Před 63 lety mohla překvapit, v roce 2017 je to ovšem těžká bída. Nic moc zábavná příběhová linka, naprosto otřesné dialogy a nudný happy endový závěr. Bodík za odvážný autorský krok zabít Čuňase. Ovšem za jeho dialogy, bych na něj ten kámen pravděpodobně shodil také :-) Jelikož je v doslovu napsáno, že se pravděpodobně jedná o autorovo nejlepší dílo, rázem ztrácím zájem pokračovat v Goldingových knihách.

Archa
18. února

Není nic děsivějšího než dítě co ztratí nevinnost a promění se na divocha!!

DiLay
17. února

No teda pardón ale tohle je opravdu přechválená kniha.
Začátek byl dobrý. To mě bavilo. Navíc jsem četla skoro všechny recenze a říkala jsem si : jó to bude fakt dobrá kniha na konci se to zvrtne ve vraždění atd...pár negativních hodnocení jsem neřešila. Ale asi jsem měla...Od asi 120 strany hrozná nuda...ale chtěla jsem to dočíst. Pořád jsem čekala nějaké BUM ! Žádné BUM se bohužel nekonalo. Okolo 240 strany jsem se zase začetla,protože mě zajímalo co bude s hlavní postavou. Co by s ní asi mohlo být?! Vůbec nic! Konec? FACEPALM! Ten byl fakt strašný. Pan Golding už asi nevěděl co s dějem , lépe řečeno s hlavní postavou tak tam mrskl důstojníka, který je nejspíše zvyklí na taková setkání s divochy , kteří se zabíjejí :D Navíc se nic tak extra drsného nedělo a ani tam nebyla žádná postava, které bych vyloženě fandila.

babicka_amalka
16. února

dodnes mě z té knihy mrazí

ajucha
12. února

O téhle knize bylo napsáno snad už vše. Já si ji dala znovu po letech a stále to byl skvělý zážitek. Ano, taková naše civilizace je, ať už se nám to líbí nebo ne, jenom je v posledních desetiletích zabalena do blýskavého pozlátka.

hambra1
11. února

Už je to několik let, co jsem knihu četla, ale i při pouhé vzpomínce mnou projede zděšení, smutek a rezignace. Jsem ráda, že jsem ji četla. Ale děkuji, myslím, že jednou bylo dost. Jsou knihy, které člověk přečte a zapomene. A pak je pár knih, které zůstanou do smrti. Tahle je jednou z nich.

Jim.Keyman
06. února

Velice zajímavá, poučná a dosti znepokojivá kniha, která se četla prakticky sama. Autor nám předkládá velice syrově a (dle mého názoru) poměrně realisticky popsaný příběh britských chlapců, kteří ztroskotali na pustém ostrově a pravděpodobně si doma zapomněli růžové brýle a výtisk knihy "Dva roky prázdnin". Nejprve si nadšeně hrají a chtějí vybudovat utopickou společnost bez dospělích, ale postupem času se hra promění v boj o holý život.
Kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně ta lidská civilizace, co civilizaci drží pohromadě a jak málo stačí k tomu, aby se civilizovaný jedinec stal necivilizovaným barbarem. Odhaluje děsivou pravdu, že i symbol čistoty - nevinný hoch, člen chlapeckého sboru britské internátní školy, dokáže propadnout zlu a chovat se hůře než dravé zvíře.
V knize je spousta zajímavých postav, ale nejvíce zde figurují čtyři silné charaktery, které se postupně vyvíjejí a jejich vnitřní podstata se dere na povrch. Je zde morálně čistý „good guy“, který neustále myslí na záchranu a snaží se své kamarády motivovat k odpovědnosti a společnému snažení. Pomáhá mu při tom moudrý rádce, který je bohužel často všem jen pro smích. Proti nim stojí „bad guy“ - diktátor posedlý absolutní mocí, který se snaží zlákat tupý dav pečeným masem a svou schopností lovit, která ho podle jeho myšlenkových pochodů nadřazuje nad všechny ostatní. Tomuto despotovy, kromě sadistického soukmenovce, dopomáhá i válečné zbarvení, které zajišťuje určitou anonymitu a odstraní poslední zbytky lidskosti, studu a zábran.
Je zde popsán nekonečný boj dobra se zlem, ve kterém zde proti sobě stojí moderní civilizovanost a prastará barbarská lačnost po čerstvé krvi. „Co je lepší – mít pravidla a snášet se mezi sebou, nebo lovit a zabíjet?“

Mayaku
02. února

Absolutní must-read, už kdyby jen z toho důvodu, že s odkazy na tuto knihu se lze setkat v obrovském množství literárních děl, jak beletristických, tak z oboru společenských věd. Tuhle knížku jsem měla v seznamu "někdy přečíst" už opravdu hodně dlouho, ale teprve teď jsem se k ní konečně dostala. Musím říci, že byla velká chyba ji takhle dlouho odkládat, tahle kniha totiž po právu patří mezi literární klasiky.

Vzhledem k tomu, kolikrát už jsem na odkazy na pána much narazila, jsem věděla, jak celý příběh dopadne, ale to vůbec neubralo na jeho poutavosti. Sledovat, jak se řádní britští chlapci postupně mění v necivilizované bestie a na povrch vyplouvají jejich pravé podstaty, je ohromující, strhující a děsivé. Číst pána much je rozhodně velmi silný zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

Akbara
31. ledna

Husí kůže

marara
31. ledna

Zase jedna knížka, ze které se dozvídáme cosi zásadního o lidské civilizaci. Skutečně civilizovaných je 5 kluků z celé skupiny, ale i ti jsou schopni za jistých okolností zúčastnit se vraždy.

H4NOUS
29. ledna

„Hranice mezi dobrem a zlem, nadějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.“
Robert Fulghum

Pedias
22. ledna

Pomalý rozjezd, rychlý konec. Posledních 30 stran jsem hltala, ale zároveň jsem se každé další bála...
I když jsem zpočátku byla ke knize skeptická, tak po přečtení ji řadím do mých top knih.

tweed
19. ledna

Kdybych byla mladší a musela to číst povinně, tak zaručuju, že to ani nedočtu.
Tato kniha by mohla být velkou inspirací pro stránku "Nudné dialogy".
Já věřím tomu, že lidi jsou schopni zpsychopatit.
Jsem si jistá, že v krizové situaci se velká skupina nesourodých lidí prostě neshodne, začnou se chovat jako sobci, budou agresivní apod. Je jedno, jestli to jsou děti, dospělí či zombieci.
Ale pokud si chcete na toto téma přečíst něco pěkného, tak si přečtěte knihu "Slepota". Tam se dočkáte realistického vývoje situace a ani si nemusíte zásadně pomáhat lidmi, kteří jsou psychicky narušení bez ohledu na situaci.

Vždyť v této knížce byli všichni kreténi už od začátku.
Co mě mělo na průběhu šokovat?

Celou dobu jsem chtěla dát hvězdičky 2, ale poslední dvě strany hrozilo, že se z toho závěru postřelím.

danieuhlir
14. ledna

Nejzajímavější kniha jakou jsem kdy četl