Pán much

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak ...celý text

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3645/pan-much-ZHu-3645.jpg 4.21398
Originální název:

Lord of the Flies (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Maťa
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (197)

Přidat komentář
Galadwen
včera

Knihu jsem si vybrala stejně jako předchozí komentující do knižní výzvy, ale popravdě jsem od ní čekala víc, takže zklamání. Poslední asi tři nebo čtyři desítky stran jsou velmi sugestivní a temné, věrohodně je popsané stádní chování zfanatizovaných hrdinů... Ovšem předtím mi připadalo, že jde děj od ničeho k ničemu, situace a dialogy se neustále opakují a morální či psychologický přerod chlapců (za zřejmě poměrně krátkou dobu na ostrově) se mi zdál dost málo uvěřitelný. S autorovým stylem jsem se úplně nesžila, nejvíc mi vadilo, jak děj skáče od jedné postavy k druhé v rámci jedné kapitoly, aniž by to bylo nějak graficky odděleno, což zhoršuje orientaci v textu.

vanilka231
22. března

Knihu jsem si vybrala pouze na základě toho,že obsahuje téma ze čtenářské výzvy,jako kniha odehrávají se na ostrově...nevěděla jsem co mám čekat,ale tohle byla pecka...šokující pecka...doporučuji a od autora si ještě určitě něco přetu!

drackol
22. března

Navzdory vysokému hodnocení, které kniha má a kvůli kterému jsem se těšila na zajímavou četbu, jsem byla zklamaná. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mi připadal zdlouhavý a nudný, chování a myšlení postav nereálné a nepřirozené. Pointa příběhu je sice zajímavá, ale forma psaní mě odrazovala natolik, že jsem se musela nutit, abych knihu vůbec dočetla.

GreenMagritte
05. března

Golding si změrně vybral skupinku britských chlapců, aby zbořil mýtus o „čestném britském chlapci“. Ne nadarmo je zde spojitost s oblíbeným viktoriánským románem Korálový ostrov s hlavními postavami Ralphem a Jackem, který popisuje, jak chlapci všem nástrahám „čelí s čítankově příkladnou britskou chrabrostí a křesťanskou ctností, takže v závěru nad jejich hlavami září aureola dokonalosti“ (Nenadál, Radoslav. Od barbarství k civilizaci nebo opačně?. In Pán much. Praha : Naše vojsko, 2010. S. 250). Elementární skupina chlapců Goldingovi slouží k popsání základních protichůdných tužeb v lidské společnosti. Na jedné straně je zde snaha žít v míru, demokracii a uznávat morální hodnoty, nakonec ale vítězí právo silnějšího, vyhrožování a prosazování vlastního názoru bez ohledu na ostatní. Pán much tak představuje mistrnou analýzu konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, mezi demokracií a diktátorstvím.

dzejbi
02. března

Jak se z civilizovaných hochů žijících ve světě pravidel a zákonů stane nekontrolovatelné stádo v zajetí barbarství a diktatury. Člověk se může dušovat, že to přeci není možné, ale pod rouškou jsme dost možná stále divoši. Stačí nás vysadit daleko civilizace a naše pravé já vystrčí své ostré drápky.

Kniha je dobře vystavěná, nicméně s popisnými částmi jsem měl potíž - nedaly se číst plynule.

martina.culik
24. února

Kniha vyjadřuje, že i dobře vychovaní mladí Angličani (i když zatím jen děti) se nemusí vždy chovat jak gentlemani a mohou klesnout k mnohem primitivnějším pudům. Prý měl být Pán Much mimo jiné reakcí na knihu Korálový ostrov, kde jsou právě chlapci "bez poskvrnky". Otázkou je, která z těchto teorií je pravděpodobnější, ale to už je na každém čtenáři, aby posoudil sám.

Brace
22. února

Kniha má jedinou výhodu: je stejně stará jako můj fotřík. Před 63 lety mohla překvapit, v roce 2017 je to ovšem těžká bída. Nic moc zábavná příběhová linka, naprosto otřesné dialogy a nudný happy endový závěr. Bodík za odvážný autorský krok zabít Čuňase. Ovšem za jeho dialogy, bych na něj ten kámen pravděpodobně shodil také :-) Jelikož je v doslovu napsáno, že se pravděpodobně jedná o autorovo nejlepší dílo, rázem ztrácím zájem pokračovat v Goldingových knihách.

Archa
18. února

Není nic děsivějšího než dítě co ztratí nevinnost a promění se na divocha!!

DiLay
17. února

No teda pardón ale tohle je opravdu přechválená kniha.
Začátek byl dobrý. To mě bavilo. Navíc jsem četla skoro všechny recenze a říkala jsem si : jó to bude fakt dobrá kniha na konci se to zvrtne ve vraždění atd...pár negativních hodnocení jsem neřešila. Ale asi jsem měla...Od asi 120 strany hrozná nuda...ale chtěla jsem to dočíst. Pořád jsem čekala nějaké BUM ! Žádné BUM se bohužel nekonalo. Okolo 240 strany jsem se zase začetla,protože mě zajímalo co bude s hlavní postavou. Co by s ní asi mohlo být?! Vůbec nic! Konec? FACEPALM! Ten byl fakt strašný. Pan Golding už asi nevěděl co s dějem , lépe řečeno s hlavní postavou tak tam mrskl důstojníka, který je nejspíše zvyklí na taková setkání s divochy , kteří se zabíjejí :D Navíc se nic tak extra drsného nedělo a ani tam nebyla žádná postava, které bych vyloženě fandila.

babicka_amalka
16. února

dodnes mě z té knihy mrazí

ajucha
12. února

O téhle knize bylo napsáno snad už vše. Já si ji dala znovu po letech a stále to byl skvělý zážitek. Ano, taková naše civilizace je, ať už se nám to líbí nebo ne, jenom je v posledních desetiletích zabalena do blýskavého pozlátka.

hambra1
11. února

Už je to několik let, co jsem knihu četla, ale i při pouhé vzpomínce mnou projede zděšení, smutek a rezignace. Jsem ráda, že jsem ji četla. Ale děkuji, myslím, že jednou bylo dost. Jsou knihy, které člověk přečte a zapomene. A pak je pár knih, které zůstanou do smrti. Tahle je jednou z nich.

Jim.Keyman
06. února

Velice zajímavá, poučná a dosti znepokojivá kniha, která se četla prakticky sama. Autor nám předkládá velice syrově a (dle mého názoru) poměrně realisticky popsaný příběh britských chlapců, kteří ztroskotali na pustém ostrově a pravděpodobně si doma zapomněli růžové brýle a výtisk knihy "Dva roky prázdnin". Nejprve si nadšeně hrají a chtějí vybudovat utopickou společnost bez dospělích, ale postupem času se hra promění v boj o holý život.
Kniha vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně ta lidská civilizace, co civilizaci drží pohromadě a jak málo stačí k tomu, aby se civilizovaný jedinec stal necivilizovaným barbarem. Odhaluje děsivou pravdu, že i symbol čistoty - nevinný hoch, člen chlapeckého sboru britské internátní školy, dokáže propadnout zlu a chovat se hůře než dravé zvíře.
V knize je spousta zajímavých postav, ale nejvíce zde figurují čtyři silné charaktery, které se postupně vyvíjejí a jejich vnitřní podstata se dere na povrch. Je zde morálně čistý „good guy“, který neustále myslí na záchranu a snaží se své kamarády motivovat k odpovědnosti a společnému snažení. Pomáhá mu při tom moudrý rádce, který je bohužel často všem jen pro smích. Proti nim stojí „bad guy“ - diktátor posedlý absolutní mocí, který se snaží zlákat tupý dav pečeným masem a svou schopností lovit, která ho podle jeho myšlenkových pochodů nadřazuje nad všechny ostatní. Tomuto despotovy, kromě sadistického soukmenovce, dopomáhá i válečné zbarvení, které zajišťuje určitou anonymitu a odstraní poslední zbytky lidskosti, studu a zábran.
Je zde popsán nekonečný boj dobra se zlem, ve kterém zde proti sobě stojí moderní civilizovanost a prastará barbarská lačnost po čerstvé krvi. „Co je lepší – mít pravidla a snášet se mezi sebou, nebo lovit a zabíjet?“

Mayaku
02. února

Absolutní must-read, už kdyby jen z toho důvodu, že s odkazy na tuto knihu se lze setkat v obrovském množství literárních děl, jak beletristických, tak z oboru společenských věd. Tuhle knížku jsem měla v seznamu "někdy přečíst" už opravdu hodně dlouho, ale teprve teď jsem se k ní konečně dostala. Musím říci, že byla velká chyba ji takhle dlouho odkládat, tahle kniha totiž po právu patří mezi literární klasiky.

Vzhledem k tomu, kolikrát už jsem na odkazy na pána much narazila, jsem věděla, jak celý příběh dopadne, ale to vůbec neubralo na jeho poutavosti. Sledovat, jak se řádní britští chlapci postupně mění v necivilizované bestie a na povrch vyplouvají jejich pravé podstaty, je ohromující, strhující a děsivé. Číst pána much je rozhodně velmi silný zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

Akbara
31. ledna

Husí kůže

marara
31. ledna

Zase jedna knížka, ze které se dozvídáme cosi zásadního o lidské civilizaci. Skutečně civilizovaných je 5 kluků z celé skupiny, ale i ti jsou schopni za jistých okolností zúčastnit se vraždy.

H4NOUS
29. ledna

„Hranice mezi dobrem a zlem, nadějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.“
Robert Fulghum

Pedias
22. ledna

Pomalý rozjezd, rychlý konec. Posledních 30 stran jsem hltala, ale zároveň jsem se každé další bála...
I když jsem zpočátku byla ke knize skeptická, tak po přečtení ji řadím do mých top knih.

tweed
19. ledna

Kdybych byla mladší a musela to číst povinně, tak zaručuju, že to ani nedočtu.
Tato kniha by mohla být velkou inspirací pro stránku "Nudné dialogy".
Já věřím tomu, že lidi jsou schopni zpsychopatit.
Jsem si jistá, že v krizové situaci se velká skupina nesourodých lidí prostě neshodne, začnou se chovat jako sobci, budou agresivní apod. Je jedno, jestli to jsou děti, dospělí či zombieci.
Ale pokud si chcete na toto téma přečíst něco pěkného, tak si přečtěte knihu "Slepota". Tam se dočkáte realistického vývoje situace a ani si nemusíte zásadně pomáhat lidmi, kteří jsou psychicky narušení bez ohledu na situaci.

Vždyť v této knížce byli všichni kreténi už od začátku.
Co mě mělo na průběhu šokovat?

Celou dobu jsem chtěla dát hvězdičky 2, ale poslední dvě strany hrozilo, že se z toho závěru postřelím.

danieuhlir
14. ledna

Nejzajímavější kniha jakou jsem kdy četl

Miliarda
07. ledna

Tato kniha mě bohužel moc neoslovila. Možná nejsem stavěný na takový styl vyprávění, ale nedokázal jsem se začíst. Ačkoliv má kniha jen lehce přes 200 stran, je strašně rozvláčná a dlouhá a v podstatě se v ní nic nestane. Golding mi nesedl a ačkoliv chápu nadšení některých zdejších přispěvatelů, k tomuto autorovi se pravděpodobně vracet nebudu.

ArwenAragorn
05. ledna

Klasika-drsná.

Mutnedžemet
01. ledna

Ač jsem před čtením slyšela velmi pozitivní ohlasy na tuto knihu, mě samotnou nijak neoslovila.
V začátku jsem tam našla několik logických nedostatků (které možná nebyly pro příběh nijak podstatné, ale mě při četbě velmi rušily) a poté jsem se většinu knihy soustředila na další nesrovnalosti, kterých tam sice již tolik nebylo, ale já stále měla nutkání je vyhledávat.
Pokud se však nebudu zaměřovat na rušivost při četbě, tak stále mohu říct, že mi neseděl styl psaní, který byl dle mého nudný, zdlouhavý a někdy až umělý.
Však abych jen nekritizovala, musím ocenit mašlenku a celé poselství knihy, které bylo velmi dobré a o to více mě mrzí zpracování...

Verrrunka
29.12.2016

Jedním slovem - znepokojivé. Ze začátku nevinný příběh, který se vyvine v šílený hon a boj. Nejdřív se mi zdálo, že je knížka spíš takové chlapecké čtení, ale postupem času mě to přešlo. Moc mi neseděl styl vyprávění, proto jdu s hodnocením trochu níž, ale určitě je to knížka, kterou bych doporučila do povinné četby.

kalinka99
15.12.2016

Drsná, ale pravdivá kniha dnešní doby.

M1ra
26.11.2016

Myslím, že knih mohla být i o dost kratší, ale to může být i tím, že jsem neměl čas ji číst a ležela mi rozečtená už věčnost.
Z thrillerů jsem zvyklý na krev a násilí ovšem tady mě to nějak více zasáhlo a jedna scéna celkem dost znechutila, myslím, že je dobré se připravit na trochu znepokojivější části.

teltri
18.11.2016

Vypočuté ako audiokniha v podaní fenomenálnej Hedy Čechovej.

kdu
17.11.2016

Nevím proč, ale čekala jsem víc. Problém byl hlavně v tom, že se mi příběh z nevysvětlitelného důvodu špatně četl (krkolomné věty možná?).
Udivuje mě, že to jak se chlapci na ostrov dostali, že nikde nejsou žádné trosky (nebo mrtví cestující?) se tak nějak přešlo bez povšimnutí, jakoby nic..
Soucítila jsem s Čuňasem, ten kluk měl sakra potenciál, ale všichni na něj kašlali, protože byl prostě tlustý a nosil brýle (naštěstí měl aspoň ty a byl jim díky tomu "užitečný", ale i tak mi občas vrtalo hlavou, jestli je fakt tak snadné brýlemi rozdělat oheň, protože podle četnosti a rychlosti použití to bylo pomalu jako škrtnout sirkou..)

Elis.n
01.11.2016

Golding v "báji", jak sám román popisuje odhaluje mnohé lidské vlastnosti, především ty zlé. Člověk má sklony ke zlu, lehce podlehne davu. S nasazenou maskou, která ho skrývá před společností následuje diktátora, budícího strach a stojí proti rozumu. Při čtení toho románu, se člověk musí zamyslet: Co bych dělal já? Je to opravdu tak snadné přejít z civilizace k barbarství?
Oceňuji, že Golding nenabádá, jak by se měl člověk zachovat ani nemoralizuje, ale nutí člověka k zamyšlení. Během čtení, jsem si říkala, proč vybral děti a ne dospělé. I to mělo svůj důvod. V dětech vidíme nevinnost a jejich prohřešky promíjíme, protože jsou přece ještě děti. V tomto případě, ale chlapci přestávájí být dětmi a dospívají, jenže už nemají žádného "moudrého" dospělého, který by jim ukázal jak.

Radous
03.10.2016

Mnohokrát jsem od lidí kdysi dávno na hodinách literatury slýchal, že jako jednu z mála knih, které jsou si ochotní k maturitě přečíst, byl Pán Much. Nejspíš, kvůli délce. Ale také jsem se od nich dovídal, že se jim to líbilo. No a tak jsem si to po více než dekádě let dal za úkol. Není to popravdě žádná sranda. Člověk čeká v podstatě robinsonku, ale s postupujícíma stranama to sklouzává k dost neutěšené dystopii. Je dost nervující zážitek sledovat partu dětí věkově mezi 6-16, kteří se snaží přežít v divočině, přičemž nemají s takovou záležitostí zhola žádné zkušenosti – navíc, když většina z nich v podstatě ani nemá pořádnou představu o závažnosti situace. Nedivím se, že svým vyzněním kniha v době svého vydání vzbudila tolik ohlasu (což jí vlastně v rámci žánru zůstalo až dodnes). V rámci porovnání pojetí daného tématu doporučuju přečíst „Prazákon – přežití v pekelném ráji