novecento komentáře u knih
Co změnit nemůžeš, to bez výčitky nes..(klasik) Každodenní tíha, kterou nese v této knize otec Rouven je obrovská. Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí. Dobro a zlo se měří pravidly, které zadávají dospělí, kteří se ale vždy můžou vymluvit na rozkaz, nebo jiný ideální účel, který světí prostředky (holokaust). Hodně lidí má čisté svědomí jen díky tomu, že má slabou paměť. Proto je nutno číst knihy, které nám stále připomínají utrpení lidí a celého židovského národa. Pochopíme proč bojuje Izrael o vlastní identitu, přes některé oprávněné nároky arabských států. Jak píše Elie Wiesel v předmluvě k Noci: záplava informací může být stejně škodlivá, jako jejich nedostatek.
Tato útlá kniha je elegantně zmapována ,,veselá cesta životem,, a údobím více jak v té době 80 let malíře Adolfa Borna (85). Je to rozhovor dvou dobrých přátel u sklenky dobrého vína, kdy nehledíme na správné vedení toku vět a daného tématu. Dle mne je to čtivé a dobře namíchané cuvée vzpomínek na rodiče, školu, přátele a osobnosti výtvarného umění i témat vlastní tvorby. Mnozí autoři ,,mastí,, podobné životopisy na cca 300 stránkách nezáživných textů. Jiří Žák dokázal vedením rozhovoru vystihnout podstatu smyslu života a úžasné tvorby Adolfa Borna na minimalistických 135 stránkách textu, včetně zajímavých ilustrací a fotografií. Doporučuji jako zákusek k této zdařilé knize zhlédnout v archívu ČT také pořad: Krásné ztráty-rozhovor Prokop-Dvořák-Born ...to je další pohlazení po duši.
P.S. tato kniha je napsána v duchu kréda Adolfa Borna: Miluji bajkaře-Krylova, La Fontaina, Ezopa. Mám rád jak míchají říši zvířat a lidí.
Kniha ve které mnozí čtenáři najdou střípky mozaiky svého dospívání. Je zajímavé přečíst i předlohu k tak kvalitnímu filmu, jako je Pupendo. Ta hláška s opilými banány nemá chybu...
Doporučuji jako vhodné čtení v dnešní náročné době.
Pro čtenáře, kteří mají načteno řadu knih o holokaustu a průběhu 2 světové války bude styl napsaní tohoto románu asi zklamání. Autor sice uvádí, že v mnoha případech pracuje s domněnkami a fikcí, ale velká část knihy jsou fráze a takové: jedna paní povídala, že možná, a snad... Osobně bych se s takovým obsahem knihy vůbec nesnažil o její vydání tiskem. Přesto, že nejsem obdivovatelem díla Guntera Grasse, jeho podobného tématu v novele Jako rak (potopení lodi Gustloff) dle mne nesahá tento Gstreinův román ani na paty. Dávám *** za urputnou snahu sepsat 299 stránek textu.
Kniha mne překvapila dobře zvládnutým rozsahem zdánlivě okrajového tématu, jako je záliba-sběratelství starých knih a autorských tisků všeho druhu. Kniha má několik slabších míst díky časovému vrstvení jednotlivých kapitol, ale v mnoha ohledech to autor napravil povedeným vystihnutím osudových příběhů a charakteru hlavních postav tohoto románu. Je to zajímavé čtení, knihu doporučuji.
Tři různé období a tři dobře napsané knihy. Paní Stefanie měla dar vystihnout ve svých dílech charakter a povahy lidí. Především židovské komunity, ale nejen jí. Dobře vystihla i strádání všech obyvatel po válce a proměny jejích chování a snahy o přežití. Knihy nemají strhující tempo a děj pozvolna plyne, což se může u tří knih zdát zdlouhavé. Je ale dobré dojít až k závěru a s těm, co přežili se opět vrátit do starého bytu v Rothschildově aleji. Doporučuji.
Tři různé období a tři dobře napsané knihy. Paní Stefanie měla dar vystihnout ve svých dílech charakter a povahy lidí. Především židovské komunity, ale nejen jí. Dobře vystihla i strádání všech obyvatel po válce a proměny jejích chování a snahy o přežití. Knihy nemají strhující tempo a děj pozvolna plyne, což se může u tří knih zdát zdlouhavé. Je ale dobré dojít až k závěru a s těm, co přežili se opět vrátit do starého bytu v Rothschildově aleji. Doporučuji.
Tři různé období a tři dobře napsané knihy. Paní Stefanie měla dar vystihnout ve svých dílech charakter a povahy lidí. Především židovské komunity, ale nejen jí. Dobře vystihla i strádání všech obyvatel po válce a proměny jejích chování a snahy o přežití. Knihy nemají strhující tempo a děj pozvolna plyne, což se může u tří knih zdát zdlouhavé. Je ale dobré dojít až k závěru a s těm, co přežili se opět vrátit do starého bytu v Rothschildově aleji. Doporučuji.
Další dobře napsaná kniha, ale opět stejný scénář: prarodiče, rodiče a dětí. Jestli i další-pátá kniha bude takhle vystavěná, pravděpodobně sáhnu po jiném autorovi. Knihu ale doporučuji.
Zdánlivě silné téma ještě neznamená kvalitní text. Pro mne zbytečně strávený čas (Smrtka-Nimbus), neboť život je krátký. Je třeba zabývat se realitou a vyjít z labyrintu, do kterého nás v dobrém úmyslu zavedli: Asimov, Clark, Heinlein, nebo Clifford Simak. Za sebe doporučuji jen titul: Bez šance.
Tato útlá kniha mne zaujala díky ilustracím Kamila Lhotáka (vydalo n. Panorama r. 1985) Je to dobře napsaný krátký příběh. Pro mne má vše, co bylo k tomuto tématu důležité. Není třeba rozvíjet další věty a psát mnoho stránkový román. Mladý chlapec dospěl během tří dnů, hlavně díky tomu, že měl štěstí. Taky se mohl stát jednou z mnoha bezejmenných obětí tohoto válečného období. Je to čtení pro mládež, ale má stále všem čtenářům co říci, neboť o čem se nehovoří, ztrácí se v zapomnění. Doporučuji.
V dnešní době jsou knihkupectví zaplaveny píšícími autory typu Marka Šindelky. Jsou mladí a mají plno energie vychrlit ji pomocí tištěného slova. Co postrádají je vhodné téma, kterým by své čtenáře opravdu zaujali. V této útlé povídkové knize má tento autor dle mne, dvě dobré povídky z deseti. Z těchto dvou dobrých, má povídka Mapa Anny dobře vystavěný příběh, zasluhující ****. Co mne ale velice překvapilo, je opravdu dobrá ,,Dantovská procházka,, šachetním peklem: Dukla, Darkov, Salm. Za tyto čtyři stránky si u mne autor zaslouženě získal ***** Kniha celkově stojí za přečtení. Dávám tedy průměr***
Člověk by neměl pátrat po tom, zda je to příběh ultra light nabarvené ptáče, ale v první řadě si uvědomit, jak dobře se máme v naší malé zemi, umístěné v pomyslném středu Evropy. Namiho příběh je poutavě napsaný a lze ho přečíst za jeden den. Dnes nikdo neřeší, jak se žije matce s malým dítětem bez muže a opuštěným dětem bez rodičů. Knihu bych zařadil mezi doporučenou četbu v seznamu pro střední školy, bylo by to oživení v tom stávajícím, dnes již zasmrádlém českém rybníčku.
Kniha ,,Bez šance,, nám přiblíží další problematické téma, které většina z nás odsouvá a vytlačuje do okamžiku, kdy se nás to nemile dotkne a zasáhne v plné své síle. Tentokrát milí čtenáři nemáte před sebou knihu z žánru SF, ale reálnou vizi budoucnosti, která se v mnoha aspektech již dnes naplňuje.
Závěr knihy: Na svůj život máme právo a máme právo si také vybrat, co bude s našim tělem. Zasloužíme si svět, kde jsou obě tyto věci možné - a je našim úkolem pomoci takový svět vytvořit.
Dobře zvládnutý děj, který vás přivede k mnoha zamyšlením nad světem, ve kterém již dnes žijeme. Knihu doporučuji.
Zajímavě vystavěný příběh, kterému bych ale osobně ubral cca 200 ,,matných,, stránek a tím došel rychleji k povedenému závěru.
,,Ano, podle Horního zákona jsme zloději,, Zajímavě a dobře zvládnuté téma, o kterém by čtenáři měl vědět a zajímat, neboť účelové obohacení jedinců s následnou likvidací krajiny je a bude stále aktuální. Nelegální a dnes organizovaná těžba vltavínů je jen drobnost proti chystané těžbě břidličných plynů, která čeká na ,,schválení,, poslaneckou sněmovnou. Většinu jeho ložisek v ČR mají již dlouhodobě zakoupeni bossové typu Bakaly a ,,hinduisty,, Viktora Koláčka, kteří se podíleli na miliardovém rozkrádání majetku OKD a MUS. Knihu doporučuji.
Možná se bude některému čtenáři zdát kniha jednostranná, bez názoru druhé arabské strany. ale určitě to není odpad, jak níže uvádí čtenářka gwineth. Přečetl jsem hodně knih o holokaustu a připomenu podobným čtenářům jednu myšlenku-informaci spisovatele Chaima Potoka: Přes neúspěchy a zklamání, které prožíváme, kdy jsou sny poskvrněny špínou skutečností a slabostí lidských bytostí, je Izrael pro Židy kdekoliv na světě hřejivým místem. Jakou cenu jsme za tuto zemi zaplatili? Sedm tisíc mrtvých v roce 1956 při suezském tažení a v Šestidenní válce v roce 1967, tři tisíce mrtvých v říjnové válce roku 1973, stovky mrtvých při teroristických útocích. Nabízí se nám hrozivá útěcha: všechny války nás stály méně mrtvých, než tři dny v Osvětimi.
Přes neúspěchy a zklamání, které prožíváme, kdy jsou sny poskvrněny špínou skutečností a slabostí lidských bytostí, je Izrael pro Židy kdekoliv na světě hřejivým místem. Jakou cenu jsme za tuto zemi zaplatili? Sedm tisíc mrtvých v roce 1956 při suezském tažení a v Šestidenní válce v roce 1967, tři tisíce mrtvých v říjnové válce roku 1973, stovky mrtvých při teroristických útocích. Nabízí se nám hrozivá útěcha: všechny války nás stály méně mrtvých, než tři dny v Osvětimi (Chaim Potok). Leon Uris se tentokrát pomocí Gideona Zadoka pokusil přiblížit čtenáři člověka mnoha tváří: spisovatele, manžela, otce, milence, kamaráda a vojáka ve vojenském-izraelském tažení Sinajským poloostrovem za dobytím Suezského průplavu. Kniha dává současně možnost nahlédnout do rodinného zázemí a života několika generací Zadokovy židovské rodiny a širokého příbuzenstva. Doporučuji.
Vzpomínky mizí ve stále se vytrácející paměti, proto je důležité neustále se vracet a připomínat si dobu, ve které být čestným a slušným člověkem nebylo jednoduché. Vaněček není Remarque, ale napsal dobrou knihu, která stoji za přečtení. V tomto případě nehledejte nedostatky ve formě zpracování příběhu, neboť obsah knihy je stále významným mementem pro dnešní mladou generaci. Souhlasím také s názorem AltaMari.
Bez zbytečných emocí se krátce vracím k R. myšlenkám v textu: Svět se nikdy nezdá člověku krásnější, než v okamžiku, kdy ho vedou do vězení, nebo když umírá, když ho musí opustit.
Zázrak, když ho člověk prožívá není nikdy dokonalý. Teprve vzpomínka ho činí dokonalým. A když štěstí zemře, nemůže se už přece proměnit ve zklamání. Nejkrásnější místo na světě je to, kde je člověk šťastný. Je možné, že člověk, kterého milujeme, nám skutečně patří? A co nám ve skutečnosti patří? Nač tolik povyku pro něco, co jako to nejlepší je propůjčováno na jistý čas, vždyť liché slovo ,,patřit,, přece jen znamená: objímat vzduch. Většina z nás Evropanů nemá ponětí o hodnotě dvou dokumentů, které lehce získáme za malý poplatek. Pro emigranty je pas a povolení k pobytu mnohdy nedosažitelný drahokam. Je to dobrý-klasický Remarque.