novecento
komentáře u knih
Chlapec na dřevěné bedně
Leon Leyson
Dobře napsané vzpomínky člověka, který zvládl prožívat těžké okamžiky s chytrostí, ale také s velkou dávkou štěstí. Být židem, nebylo nikdy jednoduché a není to ani dnes. Fanatizmus-slepé vášnivé nadšení a nenávist lidí vůči druhým lidem je pro mne těžko pochopitelná skutečnost. Věřící člověk může tento lidský morální úpadek svést na Boží trest lidskému pokolení. Za prvotní hřích Adama a Evy. Utrhli a snědli jablko ze stromu poznáni. Bůh dovolil padlému andělu-satanu-ďáblu, aby nás takhle zkoušel. Jak dlouho a kdy nastane poslední fáze apokalypsy a Boží vykoupení? Já jsem ale spíše reálně smýšlející člověk, který vidí kolem sebe pozvolný zánik civilizace v návaznosti na klimatické podmínky. Kniha se dobře a lehce četla s většími mezerami mezi řádky. Zdařilé doplnění Spielbergova filmu Schindlerův seznam. Doporučuji.
Zlatý potok
N. Jakutskij
Kniha mne zaujala. Překvapivé zjištění ihned po prvním pohledu. Tři ilustrace od mého oblíbeného ilustrátora Mirko Hanáka. Hezká, barevná kresba-akvarel s Evenkem, který vede soba na přebalu knihy. Na čelní desce knihy je tisk kresby čumu (kuželovitý stan z tyčí potažený sobími kůžemi) u řeky se stromy. A na předsádce před samotným knižním blokem je dvojstránková černobílá kresba saní se dvěma lovci, které táhne trojice sobů. Vše velice povedené. Abych neopakoval níže dobře napsané komentáře, uvedu jen svoji krátkou reflexi. Stále se opakuje stejný scénář. Někteří z nás se snaží podobně jako legenda mezi lovci Seďuk chránit přírodu a klid tajgy před zásahem cizích kořistnických elementů. Těžaři nerostů ale stejně dosáhnou svého a zničí krajinu. Je to jedno, jestli je to zlato, uran, uhlí, nebo vltavíny na poli kousek za Českými Budějovicemi. Opravdu poučné je nastudovat informace kolem Kamčatky, Beringova průlivu a ostrovů velký a malý Diomedes, mezi kterými vede pomyslná hranice Ruska a USA...
451 stupňov Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Pochválen buď ten, kdo má ve své knihovně dlouhou řadu knih od Ray Bradburyho. Jeho 451 patří mezi vyčnívající vrcholy plovoucích ledovců v tichém oceánu kvalitní literatury. Na rozdíl od bahnitých zátočin a septických knih, které zaplavují dnešní knihkupectví. Smutné je, když se zeptáte mladé prodavačky na Bradburyho. Odpoví vám otázkou: A to je nějaký román? 451 je úžasná nadčasová kniha, v dnešní putinovské době velice aktuální. Ještě lepší prožitek nabízí výstižně namluvené CD a opravdu dobře vytvořený komix Tima Hamiltona. Doporučuji s ***** P.S. Každý čtenář si u něj najde tu ,,Svoji parketu,,. I kniha a zejména povídka Kočičí pižámko má svoje kouzlo.
Tábor ztracených
Otakar Batlička
Knihy Otakara Batličky by neměly chybět v žádné klukovské knihovně. Já se k nim vždy rád vracím. Nikdy nezklamaly. Doporučuji.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Jsem jeden z mnoha čtenářů, který si letos zajel do Bilé Vody a dozvěděl se pravdu. Jsem z této knihy zklamaný, jako někteří místní obyvatelé obce Bílá Voda, kteří si jí přečetli. Pod ochranným hábitem řádových sester se nachází vypočítavý kalkul dnešního knižního byznysu. Kateřina Tučková umí psát opravdové romány, podobně jako Eduard Štorch: Minehava, nebo Karel May příběhy hrdiny Vinnetua. Ne, nedělám si legraci! I tito autoři posbírali skutečné, nebo domnělé informace a vytvořili svůj román-knižní fikci. Neubírám paní Tučkové obrovskou snahu posbírat informace o utrpení řádových sester v rámci celé naší republiky a působení krutého komunistického režimu. Vadí mi jen smíchání kruté pravdy s fabulací míst, vymyšleným dobrodružným hledáním vzácné sošky a závěrem ve stylu Hercula Poirota. To vše autorka zasadila podobně jako v Žitkovských bohyních do aktuální budovy Piaristického gymnázia, který se 28.9.1950 změnil v internační tábor, komunisty pojmenovaný: Charitatívní domov pro řeholní sestry. Ani řádové sestry to nenazývaly klášter. O něm měly zcela jinou představu. Většinu času pobývaly ve dvaceti okolních domech, zařízených po odchodu vystěhovaných německých rodin. Klášter zní ale lépe a čtenářům se to bude líbit. Místo vykalkulovaného románu o 686 stranách, který díky reklamě, nakladatelství a autorce vydělal velký balík peněz (ten jí nezávidím, musela to být velká spisovatelská dřina) měla vyjít objektivní kniha o osudech řádových sester v jednotlivých internačních táborech, jako je klášter v Kralikách, Vidnavě a mnoha dalších. Je to podobné jako klášterní víno, směska vín, která neurazí, ale ani nepotěší.
P.S. s hrůzou si dovedu představit, jak obsáhlý a vyfabulovaný román by paní Tučková napsala na téma: Atentát na Heydricha!!. Méně je někdy více. V případě této knihy to platí na 100%.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Nejsem specialista na detektivní příběhy. Kniha mne ale zaujala a byla přečtena za dvě odpoledne a kus večera. Příběh je dobře obsazen všemi postavami. Jejich charakteristiky nám představují nastavení aktuálního zrcadla dnešní složité konzumní společnosti. Doporučuji. P.S. Film se nepoved a to je škoda. Hodně čtenářů se na něj určitě těšilo.
Obecná teorie zapomínání
José Eduardo Agualusa
Kniha na doporučení knihkupce. Psát o Angole: to je odbočka z hlavního bulváru do postranní uličky. Příběhy, jak se v této zemi míjely režimní převraty. O hrdinech, kteří byli jen podvodníci a vrazi. Ale taky o obyčejných lidech a jejich každodenním hrdinství. Doporučuji, je to velmi čtivě napsáno. Pro mne velké překvapení!
Hořící světla
Bella Chagall
Kniha po které rád sahám večer před spaním. Něžné vzpomínky na dětství a dospívání Bašenky s ilustracemi, které jsou lehké a s textem dokonale vystihují atmosféru židovské komunity.
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
Kniha mne i po létech znovu zaujala, zejména svým specifickým moravským nářečím. Mnoho lidí si stále myslí, že tento námět vytvořil Leoš Janáček v oboře na Hukvaldech, kde má liška svoji zdařilou sochu s hladícím ocasem. Málo-kdo ví, že je to v podstatě brněnsko-blanenská náplava. Z průměrného spisovatele Rudolfa Těsnohlídka se touto knihou stal stále uznávaný autor. Měla by to být povinná četba.
Nasterea
Petra Stehlíková
Naslouchač a Faja mne zaujaly. Po přečtení třetího dílu jsem přesvědčen, že knihy na toto téma je již dále zbytečné číst. Autorka má dar krmit čtenáře stovkami stránek chutné vaty, která ale postrádá smysluplnost. I sci-fi a fantazie má mít svoji kvalitu.
Na plechárně
John Steinbeck
Kniha dobře vystihuje myšlenku, kterou v dopise svému bratru Hugovi napsal Ota Pavel. ,,Umět se radovat. Ze všeho! Nečekat, až v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde".
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Tato kniha mne zklamala, čekal jsem více. Dva celkem dobře napsané samostatné příběhy, které ale autor snaživě slepil dohromady pomocí slabého sci-fi lepidla. Ve výsledku jsem si připadal, jako když pejsek s kočičkou pekli dort.. Mám i třetí díl, ale zvažuji, zda ho mám číst. Tím ale netvrdím, že Murakami je špatný autor. Další úlet je cena knihy v antikvariátu Knihobot 1600,- Spekulace, jak vydělat na knize, která se jen vyprodala. Ještě že máme městské knihovny. Važme si toho!!
Jmenuji se Ašer Lev
Chaim Potok
Ke kvalitním knihám se člověk má vracet. U Chaima Potoka to platí dvojnásob. Jmenuji se Ašer Lev je příběh, který již několik let žije stále se mnou, podobně jako pokračování Dar Ašera Leva. Zapomeňte na hvězdičky a nechte se unášet zajímavými příběhy. I autorova poslední kniha Zebra.. stojí za přečtení a nezklame.
Umírající zvíře
Philip Roth
Film je o něco lepší než kniha. Vystihuje lépe podstatu příběhu. V knize autor zachází do někdy zbytečných uliček dávných lásek. Někdy je méně daleko více. Ale to by kniha měla jen asi 60 stránek. Doporučuji přečíst a pak se podívat na skvěle obsazený a natočený film.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Kniha, při které se nebudete nudit. Mnozí z nás starších si připomenou situace, které v životě prožili a jsou dobře uschovány, někde hluboko v zásuvkách naší 13 komnaty. Fráze ,,takový je život,, ale nikoho neomlouvá. Doporučuji.
Milostný obraz
Jacques Renoir
Malá a nenápadná kniha s velkým citovým obsahem. Je určena zejména pro milovníky výtvarného umění a impresionistů zvláště. Postava vypravěče Jacquese Renoira-pravnuka malíře Augusta Renoira je skrytá v každodenním všedním životě malířovy velké rodiny na usedlosti Colettes ve francouzské Provence. Jsou to sepsané vzpomínky přátel a členů rodiny na posledních pět let malířova života 1914-1919. Nepohyblivý a ochrnutý svádí každodenní boj s malířskou paletou. Jeho obvázaná ruka svírá mezi prsty štětec, který tančí na plátně s těly krásných žen. Ty mu dodávají poslední sílu k životu. Na pozadí vzpomínek na přátele tohoto velkého malíře se odvíjí osudy tří jeho synů a jejich rodin. Také se dozvíte, kdo všechno je zpodobněn na známém obraze Snídaně veslařů, který dnes visí v uměleckém muzeu The Phillips Collection ve Washington DC. Dobrá rada: daleko více se dozvíte v knize Jana Renoira-Renoir. Synovo vyprávění a vzpomínky jsou více autentické, než matné vzpomínky Jacquse na svého slavného pradědečka.
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
Tento válečný román, stejně jako film z roku 1957 nám přiblíží radosti i útrapy obyčejných lidí, které válka vytrhla ze svých kořenů. Příběh tragické lásky, kolem kterého probíhá válečný ústup na italské frontě. Není to dobrodružné čtení. ,,Píši jen to, co jsem prožil,, Jak čas rychle ubíhá, se tato kniha pomalu dostává mezi historické romány, které nám připomínají dobu již dosti vzdálenou, ale stále týkající se současnosti. Kniha by měla mít své místo v každé smysluplné knihovně.
Deník v dopisech
Vincent van Gogh
Edice Karawana je dobrá společnost kvalitních osobností. Labyrint je malé nakladatelství ve velké Praze. Vydává ale knihy, které zaujmou. Jejich V.V. Gogh vás nezklame.
Na cestě domů… vždycky
Rudy Linka
Hodně věcí se v životě opakuje. Mám rád Rudyho i když je o dva roky mladší než já (1958) a samozřejmě také jazzovou a rockovou muziku. Můj kamarád také načepoval benzín do motorky a odjel. Po dvou kilometrech si vzpomněl na manželku, která šla na WC. Podobně jako Rudy a John ve svých vzpomínkách. Kniha je opravdu dobře napsaná. Má ale také někde uvnitř schovaný svůj genius loci - ducha vládnoucího nad cestovatelskou duší Rudyho Linky. Pokud budete naladěni na správné ,,lince,, zůstane ve vás dlouho po přečtení této krásné knihy. Epilog: ,,Během psaní jsem si uvědomil, že domov není ani tak geografické místo, ale spíše pocit. Pocit, který máme v našem srdci a který nám pomáhají vyvolat naší přátelé a vzpomínky, které se k nim vážou,,. Doporučuji.
Kreutzerova sonáta
Lev Nikolajevič Tolstoj
Kniha od které jsem čekal víc. Nevadí. Svůj sexuální pud jsme zabalili do krásných a romantických slov, jako je láska, milovat, manželství, láskyplný vztah, harmonie vztahu, dožít se spolu zlaté, nebo diamantové svatby. Po 40 létech manželství již vím, že je to hlavně umění, nebo náhoda najít si partnera, který je povahově ve shodě. Zjednodušeně opak toho co Tolstoj popisuje v Pozdnyševovi. Chyby jsou na obou stranách. Žena by mněla vždy bránit svoje děti a jejich životní prostor. Muž, chce-li nutně odejít, má si vzít svůj kartáček na zuby a vypadnout. Na závěr této knihy je nutno si přehrát Beethovenovu Kreautzerovu sonátu. To je opravdový hudební zážitek. Její osud a dedikace francouzskému houslistovi Rodolphe Kreutzerovi je hodně podobný Tolstého Pozdnyševovi. Možná, to byl i jeho záměr, který vyšel.
Za sonátu dávám Beethovenovi *****.