Noisette73
komentáře u knih
Vinnetou 1
Karel May
Pravá srdcovka mého dětství jsou právě příběhy Apačského náčelníka a jeho bílého bratra, četla jsem je všechny několikrát a samozřejmě jsem nesčetněkrát viděla i filmy, úplně jsem tím žila a každé letní prázdniny se nesli ve znamení her právě na tyhle hrdiny. A ty slzy u posledního výstřelu, jak knižního tak filmového byly pravé.
Vánoční příběhy
Astrid Lindgren
Moje nejoblíbenější kniha od Astrid, pojí se s ní u nás i tradice, vždy když se u nás zdobí stromek, balí dárky, vyrábí adventní věnec nebo peče cukroví někdo z nás začne číst tuhle knihu, když u nás ještě byly v rodině děti, bývaly to právě ony kdo četl, ano mělo to také účel, aby si v zápalu vánočního těšení procvičily čtení, potažmo školní látku, ale myslím, že díky kráse těch příběhů jsme si to nikdo v našich dětských hlavách neuvědomoval a jen jsme čekali až vánoční skřítky z knihy vystřídá náš Ježíšek.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Tuhle knihu jsem jako dítě milovala a když ji dnes vidím, vykouzlí mi to úsměv na tváři a přivolá ke mě zpátky spoustu vzpomínek. Sedí si na výsostném místě v poličce kde je těch pár knížek co jsou mi věrné už od dětství, už má hodně pochroumanou vazbu chudinka, přiznávám se bez mučení dala jsem jí leckdy zabrat, je velmi otlapkaná, což je ovšem známka toho, že je knížka milována, u nás konkrétně už několika generacemi dětí a když to ještě vydrží, tak ještě určitě do ruček nějakého toho dítka poputuje.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Ano, je to takové cukrátko, ovšem takové, které se krásně čte a člověk se do světa plesů, bridže, pikniků a konverzací o počasí čas od času rád podívá, nejde to pořád, ale občas to je fajn. Jen je pravda, že pro pana Darcyho jsem nějak nezahořela, je to pro mě až moc velký pan dokonalý a já na ty bezchybné muže prostě nejsem.
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Bylo mi osm, když jsem knihu objevila, rodiče zrovna odešli do kina na film Báthory a já byla trucovité dítě, které nedokázalo pochopit proč mě rodiče nevzali sebou taky, rozhodla jsem se tedy, že když nemůžu vidět film přečtu si knihu, kterou jsem ovšem měla od mamky taky tehdy zakázanou, prý, že na něco takového jsem ještě malá a potom bych se zase všeho bála, počkala jsem na chvíli až babička, která mě přišla hlídat začne podřimovat a hurá do akce ! Přesně jsem věděla kde knihu hledat, protože jsem na ní mlsně koukala už dlouho, No co si budeme říkat zakázané ovoce chutná vždy nejlépe.... Jaká byla má radost, když jsem si ji propašovala do pokoje a já se mohla začíst, kdyby mě někdo viděl byl by to skvělý pohled, oči navrch hlavy, kolena přitažená k tělu, no hrdinka jak se patří, ale přečetla jsem ! Stihla se zamilovat do několika zbojníků a ve své dětské naivitě jsem si snad i myslela, že až se o prázdninách vydáme houbařit, že nějakého v lese potkám... No nepotkala, ale na knížku nezapomenu.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Tahle kniha se mi líbila moc, bylo to tak reálné, že jsem si připadala jako bych tam s hrdinkami žila, mám opravdu ráda české autory. Bylo to dojemné, chvílemi jsem se smála, občas jsem stačila jen zamrkat očima a už se lily slzy. Nádherný knižní zážitek.
Deník 1938–1945
Helga Hošková-Weissová
Opět deník, opět veliká výpovědní hodnota. Setkala jsem se s tím, že deníky Anny a Helgy byly porovnávány - bohužel, porovnávat je totiž nemůžeme, ano obě sice byly náctileté slečny, ale dá se v těchto případech vůbec ještě mluvit o tom, že tehdejší události viděly dětskýma očima? Myslím, že v momentě, kdy se státy celé Evropy nuceně halily do vlajky s hákovým křížem každé dítě dítětem být přestalo, všichni museli rychle dospět. Navíc každá z těch dívek žila v jiném státě, takže je srovnávání nemístné, navíc každá byla úplně jiná. Helga deník prokládala obrázky, malovala co viděla a zažila, když si člověk uvědomí, že to malovalo dítě, je to o to děsivější. Nepoužívala třeba tak vzletné fráze jako Anna, ale malovala a přesto pro mě z nepochopitelných důvodů její deník tak známý není i když je úplně stejně silný.
Sen, který se naplnil
Luca Di Fulvio
Kruté, místy opravdu až na kost a to doslova, ale věřím, že v těchto uskupeních to tak opravdu chodí a to nemyslím jen ta mafiánská, ale i životy dívek, které se staly obětmi obchodu s bílým masem... Mimochodem z Amose, barona, ale i hraběnky se mi dělalo opravdu zle, nenávist to je pro ně slabé slovo. Jediné co je zvláštní v tak kruté a naturalistické knize tak pohádkový konec, ale za to jak se mnou autor dokázal jinak psychicky naprosto s přehledem mávat a probouzel ve mě pestrou škálu emocí je těch pět hvězd namístě.
Dívky od svaté Magdalény
V. S. Alexander
Takže, vymlouvat se na desatero a boží lásku, ale vlastně páchat čiré a hlavně dobře promyšlené zlo a říkat, že je to pro dobro těch dívek? Opravdu mě vyděsilo, když jsem zjistila, že poslední Magdalenina prádelna byla uzavřena teprve pár let zpět, nechápu rodiče, kteří tam v dnešní době své dcery posílali a popravdě ani chápat nechci.
Doba z druhé ruky
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Tady je těch pět hvězdiček málo, tohle vás donutí přemýšlet, číst mezi řádky a děkovat, že jste tam kde jste, že žijete právě tak jak žijete, uvědomíte si jak změna může být matoucí, bolavá a ničivá, tito lidé byli na něco zvyklí prožili tak dosavadní život a ze dne na den bylo všechno jinak, možná se lidé radovali, hlavě mladí, ale na takovou maličkost zapomněli, nikdo už těm ztraceným duším neřekl jak mají vlastně v téhle době žít...
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Kde začít- kniha i film srdcovky mého dědečka, dodnes vzpomínám na chvíli, když mi bylo deset a on prohlásil, že na ten film se s ním musím podívat a, že prý potom spolu budeme číst tuhle knihu, abych věděla, že dějiny nejsou jen o zámcích a princeznách v krásných šatech a s korunkou, samozřejmě měl pravdu, u filmu jsem se tehdy dosti bála a Bobliga už tehdy z duše nenáviděla, to jsem ještě nevěděla, že kniha je ještě mrazivější, ještě dnes mám u filmu zlý pocit a z knihy na mě dýchá čiré zlo, takové šílenství kvůli tomu, že si hladová chudá žebračka toužila přilepšit a tak s hostií neudělala co měla... No dnes je to pro nás nepochopitelné, ale tehdy to prostě byl smrtelný hřích a známka spolku se silami pekelnými, dnes už víme, že tato úmrtí byla naprosto zbytečná a myslím, že v Losinách ty duše jsou pořád a spílají nám, že o nich tak málo víme.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Těžko uvěřit, že opravdu lidé takto smýšleli ještě pár let nazpět a údajně civilizovaný stát stavěl národní politiku na tom, že národ rozděloval na černé a bílé, to co je v knize vylíčeno je děsivé už jen proto, že v některých lidech tohle nesmyslné rozdělení přetrvává a i dnes se s tím setkáme a to nejen v Americe a pak, že je člověk tvor rozumný.
Dívky beze jména
Martha Hall Kelly
Všechny tři osudy měly něco poutavého co mě nutilo číst dál, jistě, že Hertě člověk rozumět nemůže, ale i tak byl její pohled na dobu něčím zajímavý, Caroline byla mě osobě vzdálená a její příběh mě zaujal nejméně, ta dostaveníčka s ženatým mužem, no..... nic co bych chtěla pochopit, Kasia komplikovaná a občas uštěpačná, ale silná osůbka, její příběh byl nejvíc dojemný a takový k zamyšlení.
Narodili se, aby přežili
Wendy Holden
Silné, naprosto nepředstavitelné podmínky pro příchod nového života, o to vetší obdiv všem třem maminkám patří. Zázrak, že všechny ty děti přežily a vyrostly ve spokojené osobnosti.
Deník
Anne Frank
Tuhle knihu jsem četla poprvé, když mi bylo zhruba patnáct a tolik mě zasáhla, že se k ní musím stále vracet, je to jedna z těch knih, které se mi zabydlely v srdci a už tam zůstanou, z deníku opravdu dýchá víra, kterou Anne chovala v přežití, její velká energie a především obrovská touha žít a tu jí nacisté bohužel vzali, v osobě Anne svět přišel o skvělou slečnu posléze ženu, talentovanou spisovatelku a určitě i o spoustu dalších takových lidí, kteří tam tehdy byli spolu s Anne. Snad jí tam někde nahoře dělá radost, že její deník se stal obžalobou nacistů a je ikonickým dílem, které se dodnes čte, takže tu slávu vlastně získala, jen už si ji bohužel nemá příležitost užít, ale její odkaz je tu pořád.
Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Tohle bylo opravdu smutné a těžké čtení. Už jako děti toho ti lidé viděli a zažili tolik...Když má někdo taková zvěrstva vtisknutá do paměti, duše a vepsaná v očích je opravdu těžké existovat normálně bez pocitu bezvýchodnosti, zkrátka mají dětští světci můj obrovský obdiv.
Hotel Sacher
Rodica Doehnert
Mě se to moc líbilo, jen jsem čekala, že více nahlédneme pod pokličku chodu hotelu Sacher, ale nevadí.
Černobyl. Historie jaderné katastrofy
Serhii Plokhy
Obrovský kus práce z autorovy strany, kniha je spíše zaměřená na fakta a technické stránky dané katastrofy na což poté navazuje podrobní rozbor tehdejší politické situace a mimo jiné je z knihy skvěle cítit i ta ponurá atmosféra plná strachu, která se ve světě rozlila, protože lidé to zlé tušili, ale pravdu ještě hodně dlouho neznali.
Poselství růží
Leila Meacham
Sen o Somersetu byl o kousíček lepší, ale tohle bylo taky skvělé. nejvíce mě uchvátil způsob komunikace rodiny skrze růže, jen některé z těch dam mi trošku lezly na nervy.
Sen o Somersetu
Leila Meacham
Nádherná kniha, četla jsem ji v letních dnech bylo neskutečné horko a mě ta nádherná obálka, navíc zlatá vazba knihy opravdu parné léto evokovala. Pamatuji si, že touhle knížkou jsem žila a po dočtení se mi stýskalo po hrdinech.