mataaskorice komentáře u knih

Knížka se mi četla velmi dobře, stránky ubývaly, ani nevím jak. Místy ze stránek čpí jistý moralismus, ten navíc podtrhuje zastaralý styl vyjádřovaní a striktně spisovná podoba jazyka. Knížka má už letos ale padesát let, takže na určitou úroveň archaismu má už nárok. Čte se ale dobře, naší Husákovské generaci (a starší) přinese něco z nostalgické nálady, je to taková retro oddychovka.

1 20.04.2021

Netradičně koncipovaná detektivka. V podstatě spíš deník, ze kterého detektivní zápletka tak nějak vyplyne. Zajímavá a poučná sonda do pocitů člověka pokročilého věku. Jojo, kolikrát je člověk na roztrhání, když to na něj ze tří stran volá: "Mamiii", když neví, co dřív, když by ten den potřeboval nafukovací... Ve stáří na tu svou "užitečnou" fázi života, kdy byl na tolika frontách potřebný, nejspíš bude vzpomínat.

16.04.2021

Neskutečně smutná a bolestivá knížka. A přesto obrovsky posilující a optimistická. Má v sobě tolik moudra, pokory, síly a naděje, které dokáže poznat člověk ve chvílích nejtěžších životních příkoří a tím nemoc a ztráta dítěte rozhodně je. Je zvláštní, že ta největší bolest dokáže v člověku paradoxně odkrýt nejniternější smysl existence, pokoru, plné vědomí života a smrti v jejich pravé podstatě, smíření, které je spíš prozřením. Je mi strašně líto všech, kteří si museli takovou životní zkouškou projít. A zároveň obdivuji jejich sílu. Moje dcera bojovala o život ve svých šesti týdnech. Svůj boj vybojovala, i když má od sedmi týdnů stomii. Míra utrpení s autorčinou zkušeností se ale nedá srovnávat (ačkoli autorka sama nabádá: "nesrovnávejte míru utrpení" , člověk přeci jen ten rozdíl vnímá. Není totéž, jestli dítěti trhají zub nebo jestli bojuje s onkologickým problémem...). Náš boj byl mnohem kratší a nesrovnatelně snazší, přesto jsme jako rodiče stáli před velkou životní prověrkou, osobnostním posunem, další, dosud největší lekcí pokory. Rodina autorky zvládla a zvládá situaci s obdivuhodnou sílou, vírou a láskou. Kniha se čte sama, pořád se u ní brečí, člověk chtě nechtě srovnává a říká si, že naprostá většina toho, co vnímáme jako obrovskou překážku, problém, nepohodlí, nespravedlnost, co nás činí nabubřelými a rozladěnými, jsou vlastně úplné banality. Vlastně mi tahle četba přišla mnohem přínosnější než knihy o osobním rozvoji - není jenom o utrpení jedné rodiny, ale i o tom, co z životní moudrosti bylo těmto lidem skrze bolest odhaleno.

3 13.04.2021

Tohle bylo fakt hezké, milé čtení. Trochu se zlobím sama na sebe, že jsem klesla ke čtení pro ženy, ale asi přišel čas si ten život něčím osladit. A taková nenáročná zamilovaná četba je míň destruktivní než kilo čokolády :-) Ale teď vážně: místy - zvlášť v těch sladkých pasážích, je znatelná jistá sentimentálnost, nicméně se mi líbí pestrá škála charakterů a jejich věrohodné vylíčení. Navíc stránkami zcela znatelně prostupuje atmosféra britské krajiny i povahové rysy Britů (zvlášť starších dam). Žádná vysoká literatura, ale jako čtivá oddechovka pro ženskou, co chce zkrátka "vypnout", super. Po filmu tohoto typu bych ovšem nesáhla. Pokud by byl zpracovaný stylem Rosamunde Pilcher, zaručeně by ztratil to nejvíce nosné ze své hodnoty, a to právě rozbor charakterů - zejména v případě do sebe zahleděné Seliny.

1 09.04.2021

Knížku jsme četly s dcerou před spaním. První cca dvě třetiny byly děsná nuda. To mě teda ale hrozně nebavilo a v duchu jsem se omlouvala dceři, co jsem to vybrala. Pak ale jako by to byla úplně jiná knížka. Najednou se plytký popis ubohých dětí v sirotčinci a škrobených mravů měšťanského služebnictva přehoupl v docela drsný horor pro děti. Ta poslední třetina byla fakt napínavá a zachránila do té doby dost zoufalý dojem z četby. Dcera mi dneska u snídaně říkala: "Mami, já jsem si dlouho myslela, že ta Rose je docela nudná knížka..." Tak koukám, že dojem jsme z toho měly zcela totožný.

1 09.04.2021

Původně jsem chtěla dát hvězdičky tři, jenže já k těm hrdinům vždycky nějak přilnu... Takže: knížka mě bavila o krapet míň než předchozí díl, přesto jsem byla napjatá, jakým směrem se bude osud Petra Rožmberka ubírat. Historické romány mě všeobecně zajímají (ostatně jako dějiny samotné), takže ne kdovíjaké nadšení, ale určitě spokojenost.

03.04.2021

Jojo, dá se. Je to teda hlavně velká romantika, ale čtivá, napínavá, zejména v poslední třetině, kdy se obě dějové linie vzájemně prolínají a dotvářejí tak jeden společný celek. Jako když stavíte puzzle a postupně zacelujete zbývající díry. Jedna z knih, která se četla skoro sama a v bleskovém čase.

7 19.03.2021

Já tyhle knížky prostě miluju! Je to k neuvěření, ale Sirotčinec slečny Peregrinové - trojku nevyjímaje - je napínavý na každé stránce. Autor umí čtenáře strhnout, umí vyšperkovat napětí, popsat a přesto nenudit. Ďáblův akr je místo nechutné, odporné, s vlastními pravidly přežití, přesto se čtenář s novou realitou brzy popasuje a za chvíli se v prostředí zorientuje. V ději je samozřejmě mnoho neuvěřitelného, bizardního, jeden zvrat střídá druhý a posouvá ho do ještě neuvěřitelnějších výšin, ale vzhledem k žánru mi to vůbec nevadí. Knížka mě fakt bavila a to je hlavní.

6 10.03.2021

Tak... Hotovo, dočteno. Škoda, že jsem film viděla nespočetkrát. Kniha tak do jisté míry ztratila kouzlo, které by měla, kdybych se s Harrym setkala poprvé mezi tištěnými řádky. Nicméně fantazie, se kterou autorka stvořila do nejmenších podrobností postavy či kouzelné předměty, je neskutečná. A právě proto lituji, že jsem se ke knize nedostala dříve než k filmu. Takto už má moje představivost značné množství věcí naservírované v konkrétní podobě. Kdoví, jak by vypadal Harry, Hermiona, Malfoy bez pamětí striktně okopírované předlohy filmové...

11 08.03.2021

Felix si je jistý, že najde své rodiče. Proto utíká ze sirotčince. Chvíli mu trvá, než pochopí, že se svět za tři roky, co byl v izolaci za zdmi sirotčince, pořádně změnil. Felix je ve své naprosté nevědomosti a dětské naivitě vážně roztomilý. To, jak si jeho dětské, čisté Já vysvětluje situace, které ho potkávají, asociace, které si vytváří díky své dosavadní (ne) zkušenosti, vyústí mnohdy v humorné scénky a slovní obraty. Na několika málo řádcích vás rozesměje zdařilá situační komika a hned na to vás rozpláče to, že vy - narozdíl od nevědoucího Felixe - víte. Felix je báječný kluk, který myslí vždy na ostatní a upřednostňuje je před sebou samým. Potká tolik zla, tolik neskutečných věcí, tolik utrpení, strachu, bolesti, že se jeho naivně dětské Já, Já, které se tak rádo nechává unášet fantazií brzy přerodí v mnohem zkušenější, racionální dospělácké. Knížka Když pro mě byla takovým tvrdým, drsným náhledem na holocaust z úplně jiného úhlu, než z jakého jsem dosud o válce četla. Přijde mi, že právě ten kontrast naivního dítěte, jeho čistota, jeho morální přirozenost a hrůz, kterých se nacisté neštítili použít ve vztahu k Židům, dělá z Když silné, drsné i dojemné čtení. Knížku se chystám přečíst i s devítiletou dcerou, nicméně základním stavebním kamenem napětí, strachu o Felixe i Zeldu, o další lidi je právě to, že zatímco Felix neví, čtenář ví. Čtenář ví a má nutkání Felixe chytit, zatáhnout ho bokem a varovat ho. Myslím, že tohle napětí bude dceři chybět, dozraje v uvědomění společně s Felixem. Těším se na další díly (jen trojka je už v tištěné verzi téměř rozebraná, snad ji seženu, tuhle věc chci mít doma jako klasickou papírovku).

6 21.02.2021

Knihu jsem měla rozečtenou fakt dlouho a ne a ne to přelouskat. Nejvíce mě bavila část o kočičím osazenstvu autorky. Fejetony jsou o běžných, obyčejných lidských věcech, což je u některého textu plus, jinde trochu nuda.

19.02.2021

Tuto útlou knížečku jsem si koupila pro její krásné ilustrace. Wolkerův text s obrázky Lucie Sunkové souzní, padnou si do noty, jeden druhého dělá dokonalejším. Vyprávění o chudém sirotkovi Jeníkovi je křehkým poetickým příběhem se šťastným pohádkovým koncem.

2 16.02.2021

Tentokrát dávám pět hvězd. Ne proto, že by byl třetí díl lepší než ty předchozí, spíš naopak - je tu víc mysteriozna, objevuje se tu nový prvek v podobě Nového světa a navíc má stárnoucí Jana už tolik potomků, že se v nich ztrácím. Pět hvězd dávám proto, že se mi po Janě bude stýskat, za ty tři knihy mi přirostla k srdci. Trilogie je místy pohádkově nadsazená, Jana je superžena, která si poradí s jakoukoli situací, s jakýmkoli nebezpečím, ale mě tohle ze židle nezvedá. Janě jsem fandila a byla jsem ráda, že je z průšvihu venku, klidně za pomoci vyvolávače dešťů... Série Jana z Hvězdy je v první řadě skvělým zmapováním doby, obrovskou truhlicí historických poznatků, to vše orámováno čtivým příběhem. Najdou se knihy bezesporu napínavější, u Jany si pravděpodobně nebudete hryzat nehty v očekávání nadcházejících okamžiků, ani kvůli ní nebudete ponocovat do tří, protože "ještě jednu kapitolu", ale možná si vás Jana získá prostě díky sobě samé, díky době, ve které byl lidský život nepodstatnou věcí, díky tomu, že se svezete do patnáctého (a počátku šestnáctého) století a nahlédnete do různých společenských vrstev, živností, řemesel, zvyklostí.

1 13.02.2021

Kniha skvělá, nicméně dost složitá. Stojí zejména na filozofických základech, významně staví i na náboženských ideologiích a psychologii. Někdy mi text byl velmi blízký a osobně se mě silně dotkl, jindy pro mě bylo sdělení velmi vzdálené, těžko uchopitelné. Věřím, že by knížka byla i na pět hvězd, ale já osobně ji musím nechat uležet a po čase se k ní zase vrátit. U této knihy se vyplatí pročítat pozvolna a o tvrzeních přemýšlet, má-li mít pro čtenáře nějaký smysl. Možná kdybych byla více sběhlá v meditačním přístupu, ve východní filozofii, případně sečtělejší v klasických filozofických dílech, chytala bych se na první dobrou. Teď jsem nastavená na módus "maminy od plotny", tak mi to zrovna myslitelsky nesepíná :-) Nicméně ano - po přečtení knihy se pokusím tento módus značně přenastavit :-)

1 11.02.2021

Díky překladu jsou básně snadno uchopitelné i pro dnešní čtenáře. V některých básních se setkáme s vznešenou lyrikou, Villon často odkazuje na biblická témata nebo si pro pojmy zabrousí do antiky. V téhle poloze mi je Villon celkem i sympatický. Protipólem jsou pak básně odrážející jeho život na pařížské periferii, mezi tuláky, žebráky, zloději, pijany a nevěstkami, přičemž pro peprné výrazivo nechodí daleko. Z historického hlediska jde o poměrně výjimečný záznam života spodiny ve středověku. Nicméně některé básně jsou na můj vkus síla :-) Villon měl při psaní svých testamentů a epitafů patřičně nahnáno, dopouštěl se krádeží a obviněn byl i z vraždy. Smrti na popravišti unikl díky amnestii. Na to, jaký vedl život, ho ruka spravedlnosti docela šetřila. Závěr života prožil v bídě, hladu, což ve svých básních často reflektuje. Tady mně osobně vadí jeho kňourání a spílání kdekomu, k tomu stavu se dopracoval sám (což ostatně v jiných básních přiznává). Jinak je z textů patrná taková zahořklost, cynismus, sarkasmus, jindy zas ironie, občas humor.

2 09.02.2021

Miluju knížky s krásnými (a neotřelými) ilustracemi. A tahle s textilními, šitými obrázky mě nadchla. Příběh je velmi triviální, textu je pomálu. Lvíček Bertík je nespokojený a otrávený, protože nemůže usnout. Všechno mu vadí: kvákání žab, ševelení listů... Nakonec potká ptáčka, který mu ukáže, co je potřeba k hlubokému spánku. I v tom minimu textu se najdou myšlenky, které se dají s dětmi rozebírat, třeba když moucha říká, že každý tvor má na světě své místo. Knížku prohlížím s rok a půl starou dcerou, myslím, že díky malému rozsahu a minimu textu je knížka vhodná pro nejmenší čtenáře - cca do tří let. Výtvarná stránka je pro mě u dětské knihy velmi podstatná a Bertík se mi prostě líbí :-)

1 04.02.2021

Příjemná četba o Francii druhé poloviny 15. století. Hlavní hrdinka Jana se přehoupla z mládí do středního věku, je zralejší, zkušenější. Osud si pro ni přichystá opět řadu pěkných chvil, mnohokrát se ale musí potýkat s nebezpečím a bolestí. Autorem je historik se skvělou znalostí běžného života různých společenských vrstev ve Francii, šlechtických rodů, poměrů na královském dvoře a válečných konfliktů, ovládá místopis Francie, mnohdy ale v rámci souvislostí zabrousí do jiných oblastí Evropy. Čtenář se dozví ledacos o tehdejším soudnictví, textilní výrobě, knihtisku, ale třeba i o jídlech, která se v té době podávala, o hygieně, nemocech, otravách jedem. Místy popisy historických reálií přesahují až k učebnicové formě, nicméně beru to jako plus - člověk se aspoň něco dozví. Historických informací je v knize opravdu velké kvantum. Přesto se mi i druhý díl série četl dobře.

03.02.2021

Musím říct, že jsem se fakt bála. Karika umí dle mého skvěle pracovat s textem a napětí tak nějak správně dávkovat. Hlavní hrdina často nějakou narážkou předjímá a ujišťuje čtenáře dopředu, že bude hůř a tím ho drží pořád v napjaté bdělosti. Úplně mi nesedí vysvětlení, příčina záhadných zmizení, je to pro mě příliš abstraktní pojem, nicméně i tak mě text přiměl přemýšlet o tom, jestli je nějaká paralela různých realit možná. Karika píše věrohodně, skvěle zvládá psychologii postav, umí vznítit pořádný strach u čtenáře prostým popisem obyčejných věcí (třeba válejících se chuchvalců mlhy), k vykreslení hororové atmosféry nepotřebuje litry krve. Nejvíc strašidelné mi přišly úplně normální věci, které ale v daném místě a situaci byly umístěny jaksi nepatřičně (třeba dětský turista).

Kdysi na vysoké jsem romské pohádky četla, nepamatovala jsem si z nich ale takřka nic. Proto jsem si k nim po letech opět našla cestu, především mě zajímala tradiční slovesnost tohoto etnika, kultura, hodnoty, které jsou v příbězích předávány. Některé pohádky jsou v jádru hodně podobné těm našim s tím rozdílem, že hrdinou je Rom/ka, jiné jsou naopak velmi odlišné. Často se v nich objevuje motiv hudby, zpěvu, houslí, dobroty, morálních hodnot, občasně v příbězích vystupují nadpřirozené postavy (víly, duchové) či kouzelné předměty. Příběhy odkazují na někdejší romské osady a spřízněnost Romů. Podobně jako naše pohádky vyprávějí o tom, jak se člověk štěstí a bohatství domohl díky své odvaze, lásce k druhým, vlastní oběti, ale někdy i díky prohnanosti, mazanosti. Kontinuálnost pozemského a posmrtného života, víra v duchy zemřelých je ale v romských příbězích mnohem významnější, než je tomu v naší kultuře. Své tam dělá jistě mnohem větší souznění s kulturou a tradicí etnika.

3 26.01.2021

Dahlův rukopis nelze přehlédnout ani ve Fantastickém lišákovi. Postavy, které jsou umístěny do extrémně kladných či záporných poloh, nadsázka, humor. Své si mezi řádky najdou i dospělí (třeba Stýbla čtenář dospělák už od počátku podezřívá, že ten jeho mošt nebude žádná šťávička). Otázka ospravedlnění lišákových krádeží se nabízí, ale takových morálních dilemat je v slovesnosti hromada (bohatým bral, chudým dával..., je zlý, tak si to zaslouží...). Lišákovým, Jezevcovým, Krtkovým, Lasičkovým a Králíkovým člověk zkrátka fandí a nějaké to příživnictví na nesympatické trojici jim s klidným srdcem odpustí.

2 19.01.2021