mataaskorice komentáře u knih

Člověka až mrazí, když si představí, co museli někteří lidé v minulosti zažít. Co musí prožívat i dnes třeba v oblastech zasažených válkou. Čtení podobných knih je emočně náročnější, ale člověk si může říct: "Mám se prostě královsky! A jsem za to vděčný." Z prostředí vyhnanství na Sibiři jsem četla první knížku. Konec bych uvítala pozvolnější, bylo to takové "hop a skok", ale kniha jako taková se četla dobře, měla příjemné tempo. Jinak je fajn, že vyšlo něco čtivého a poutavého o praktikách Sovětského svazu během (po)válečného období. Hitlerovské Německo je u nás frekventovanější téma, a to i v učebnicích dějepisu, takže podobné knížky mohou problematiku zpopularizovat i mezi mladou generací.

11 18.01.2021

Stylistika prvních kapitol mi místy připomínala takovou lepší školní slohovku. Později se autor tak nějak rozepsal. Erotické scény mi v první části knihy přišly lascivní - po vzoru červené knihovny, jak už tu zaznělo. Nicméně knížka je čtivá, líbí se mi také skvělá znalost místních a časových poměrů, historických reálií, byť je příběh smyšlený, je osazen do reálné osy mezi reálné osoby. Autor přibližuje životní styl patnáctého století, život pařížského měšťanstva, chudiny i žebráků, (ne)hygienu, špínu středověkých ulic, dává nahlédnout do různých společenských tříd, od těch nejubožejších, přes příslušníky kléru, po krále. Celkem za čtyři hvězdy, protože přes nejistý, k braku inklinující úvod se mi u knížky relaxovalo vážně dobře.

1 11.01.2021

Čteno také kvůli čtenářské výzvě, dnes dotaženo, ačkoli rozečtenou jsem ji měla docela dlouho. Nějak jsem se do ní musela přemlouvat. Jsem hrdým Čechem, lásku a úctu k národu se snažím předávat i dětem ve škole. Nicméně patos a hymnická forma mi jde spíš proti srsti. Samozřejmě je kniha odrazem doby vzniku a proto její buditelskou funkci chápu. Dnes už téma značně vyšumělo a obávám se, že český národ se už za svou svébytnost takto hrdinně bít nebude. Takže: po stránce formální a co se čtivosti pro dnešního čtenáře týče nic moc, naopak se mi líbil jazyk, pestrost výrazů, odkaz na historické milníky (Přemyslovci, husité) a myšlenka národní hrdosti.

4 31.12.2020

Trošku jsem váhala, jak knihu hodnotit. Malinko se mi tu bije fakt, že se na stránkách setkáme se zástupci hmyzu, které nezná mnohý dospělý (pěnodějka, vodouch) s hutnou formou leporela. Na druhou stranu je to možná i fajn - malý čtenář se dozvídá, že při pohledu do trávy nebo pod kameny v potoce může objevovat celý nový svět, že hmyz nejsou jen tradiční berušky a motýlci. Na stránky leporela se toho samozřejmě vejde troška, ale i to jako motivace k průzkumu přírody stačí. Těším se, až si vše budeme moci s dětmi ověřit v létě v přírodě. Knížka je bohatě ilustrovaná, obrázky doplňují chytré průřezy, okénka, otvíračky. Na první pohled jsou stránky až moc plné obrázků a čtenář se musí zorientovat, ale ono to tak v přírodě je: kdyby se člověk podíval s lupou mezi stébla trávy, objeví toho skutečně spoustu. Sečteno, podtrženo - koupě nelituji, dceru baví odkrývací okénka, já se těším na to, že na knížce postavíme další aktivity.

31.12.2020

Kniha se mi líbila. Dramatické osudy Přemysla Otakara II., královny Kunhuty, Václava i Záviše mám ráda. Vyprávění je sice místy patetické, místy ne zcela uvěřitelné (třeba když Kunhuta při prvním pohledu na Záviše zcela zapomněla, že je vrahem jejího muže a hned mu padla do náruče), nicméně kniha je čtivá, i přes známá dějepisná fakta napínavá, dobře postihuje dobu a prostředí, v nichž se děj odehrává.

28.12.2020

Tahle kniha se nečte, ta se prožívá. Obvykle si knihu koupím, přečtu a posílám dál, tahle zůstane jako jedna ze stálic, po které sáhnu, když budu chtít pohladit po duši. Poetická kniha, která má v sobě náladu. Sice posmutnělou, tesknou, ale je to kniha, která žije, dýchá. Minimum textu s maximem obsahu, krásné ilustrace, při otáčení stránek připomínající sled komiksu nebo animovaného filmu. Těším se na další práce Pavla Čecha.

5 26.12.2020

Pohádka, jejíž pointu lze v reálu vidět dnes a denně i v běžném životě. Faleš, přetvářka, narcistická sebeláska, vlezdoprdelkovství nebo úslužnost k autoritám dohnaná až do polohy podlézání a lichocení, to všechno nás někdy v nějaké formě v životě potká. Ale ruku na srdce... Kdo je vždy a za všech okolností sám sebou - svým nejlepším Já? Snad jen to dítě, které se klamat ještě nenaučilo. My dospělí mnohdy v rámci své role (rodinné, profesní...) jednáme jinak, než jak by bylo naší dětskou přirozeností.

2 20.12.2020

Stejně jako první díl, i tuto knihu jsem zhltla během chvilky. Je napínavá a desítky stránek utíkají "podivně" rychle. Stejně jako první díl končí i Podivné město v tom nejnapínavějším místě. A čtenáři nezbyde, než se klepat na další díl.

2 08.12.2020

Ráda bych shlédla divadelní zpracování. Kniha se mi četla docela obtížně a ani mě nijak zvlášť nebavila. Ale jak tu zaznělo už několikrát, dovedu si představit, že na divadelních prknech je příběh atraktivnější.

1 05.12.2020

Dost depresivní čtení. Mám ráda knihy, které mě zasáhnou moudrými myšlenkami. Coelhovi to prostě ale nějak nevěřím. Ta mise vychrlit na čtenáře horu pravd a snad ho i nějak formovat k lepšímu já je u Coelha tak prvoplanová, že mi přišlo, že studuji školní řád, sbírku zákonů, katechismus nebo nějakou jinou pravidly a poučkami naditou knihu. Od Coelha jsem jako první četla Rukopis nalezený v Akkonu, který mě docela zasáhl, koupila jsem si tedy od téhož autora Alchymistu a Veroniku a nic. Sice je mi jasné, o jaké poselství tu mělo jít, ale ta forma sdělení se mi prostě nelíbí. Účinek knihy tkví maximálně v tom, že depresivno, ponuro a chmurno přelezlo i na mě.

5 04.12.2020

Krásná knížka. Sice je poznamenána dobou, která od jejího vzniku uplynula, ale to jí vůbec neubírá na atraktivitě. Dokonce bych možná řekla, že téma neúplné rodiny nebo rodiny sice úplné, ale takové, kde děti mají pocit, že jim ze strany rodičů není věnováno dost pozornosti a pochopení, je dnes mnohem aktuálnější a častější než v časech Jany Tománkové. Líbí se mi práce s dětskými myšlenkami, styl uvažování a konání dětí, jejich bezprostřednost a upřímnost a kontrast k taktikám dospělých. Knížka je navíc čtivá, zvlášť přitažlivou se stává ve chvíli, kdy Jana přijde do dětského domova. Prostředí, děti, vychovatelky i dobrosrdečná kuchařka jsou vylíčeny tak, že má čtenář pocit, že je sám součástí domova. Parta dětí navíc zažívá nejedno dobrodružství. Jsem ráda, že jsem na tuhle knížku narazila.

6 05.11.2020

Báječná knížka plná dětské fantazie, nadsázky i humoru. Stejně jako Karlík a jeho děda Pepa bych byla odvařená z vynálezů pana Wonky a v každém sálu jeho továrny bych slintala jak pes v Pavlovovu pokusu. Bezva čtení.

3 31.10.2020

Bezvadná, pohodová oddychovka. Mám kliku, že jsem moc filmů neviděla a pokud ano, tak dávno a pamatuji si z nich jen útržky. Takže pro mě čtení takřka nového. Milé, něžné, letní, voňavé, prázdninové, laskavé uklidňující čtení.

14 26.10.2020

Tak jako u předchozího dílu - četla jsem s dcerou a úplně to není náš šálek kávy. Když pominu moje dospělácké představy o literatuře pro děti, pořád tu je devítiletá dcera, kterou knížka nijak extra nebavila. Zatímco první díl je napínavý tak nějak průběžně, dvojka je taková línější, nestane se v ní dohromady nic extra a když už v závěru naskočí poměrně slušné napětí, tak text končí větou "Pokračování příště". No jo no, tak to holt někde budeme muset další díly splašit, když už se nám ten děj začal konečně rýsovat :-)

14.10.2020

Knížku jsem četla s dcerou, nijak extra ji to nechytlo. Pobavila mě strašidlácká terminologie, třeba obdoba našich mobilů se na Monster High nazývá iRakev :-) Příběh je docela napínavý, jen je na nás ten styl vypravování až moc růžový a kozačkový a cool.

14.10.2020

Že je kniha o lásce dospívajících lidí s rakovinou jsem věděla. Filmové zpracování ale neznám, takže pro mě zvrat v ději byl dost překvapivý. Silný příběh o smrti jako takové, o jejím přijetí, o konečnosti lidského života, která se ale do kalendáře každého z nás zapíše v jinou dobu trvání životní pouti. O smrti vlastního dítěte, o smrti partnera, o tom, jakou bolest vážná nemoc způsobuje těm nejbližším. Smrti se kniha dotýká velmi realisticky a surově, bez skurpulí. Jo... a brečela jsem taky. Jak želva.

3 12.10.2020

První část mi přišla na osmileté dítě příliš dětinsky pojatá. Osmileté dítě doma mám a mohu říct, že uplynulo hodně vody od té doby, co moje ratolest v běžné větě použila takřka každé podstatné jméno v zdrobnělé podobě. Příběh jako takový je fajn - dost možná by mě nadchl, kdyby byla hlavní hrdinka pětiletá. Takhle to na mě působí spíš pitoreskně. Druhá část je mnohem lepší. Věčně protivná Justýna mi sice mnohdy lezla slušně na nervy, ale myslím, že právě to je doklad toho, že její pubertální období je vykreslené solidně. Puberťačku mám teda doma taky, ale tak drzá jako Justýna není ani zdaleka, doufám, že se do puberty tohoto kalibru ani nedostane :-) Ale každý si touto životní etapou projde jinak a ta Justýnina cesta mi přijde věrohodná. Knihu jsem četla mladší dceři a druhá část je pro ni ještě moc složitá. Otvírají se tu témata jako vztah k nevlastnímu rodiči, změny těla v pubertě, první lásky, první zkušenosti s alkoholem, vážná nemoc (rakovina), homosexualita. Navíc puboška Justýna nejde pro peprný výraz daleko. Pokud tedy chcete s dítětem (nebo dítě samo) zhltnout knihu komplet, doporučila bych ji tak od dvanácti let výš.

2 21.09.2020

Taková... Smutná. Taková zoufalá, unavená, na konec odcházející, vzdavající a pak zas chviličku doufající, jen tak, aby se neřeklo...Líbila se mi. Wernisch si všímá drobností v přírodě, nechává promlouvat věci, občas se ponoří do fantazie dětství. A pak na to pleskne maso od řezníka a dorazí to prázdnou lahví opilcovou. Přijde mi, že byl hrozně sám. Sice kolem sebe pozoroval kupu lidí, poslouchal je bystrým sluchem samotáře, bedlivě je sledoval, ale byl sám.

20.09.2020

Stejně jako v knize Doktor Kott přemítá jsou i v Bílých slonech výborně zvládnuty charaktery postav. Na rozdíl od druhé jmenované knihy jsou v Bílých slonech příběhy vzájemně provázané, vážící se k jedné malé vsi a jejím obyvatelům. Čtivá, oddychová záležitost. Styl psaní Ireny Douskové mi sedí. Umí perfektně vykreslit úplně obyčejné věci a zachytit tak daný okamžik ve velmi věrné podobě.

1 19.09.2020

Na počátek 20. století poměrně průkopnická knížka o množení rostlin, zvířat a tak nějak oklikou a deduktivně i člověka. Dobrý návod pro zajímavou a poučnou činnost rodičů a dětí - pozorování rostlin, jejich rozmnožovacích orgánů, semen, plodů apod. Dítě pochopí, že matka má v těle vajíčka, otec další semínka, co jsou k miminku potřeba, ale zákonitě by přišla otázka: "A jak se k sobě dostanou?" Každému malému dítěti by docvaklo, že vítr a včeličky v tomto případě nějak nehrají do karet. Nicméně kniha vznikla před více než sto lety a už tak dost tabuizuje něco, co nebylo zvykem - zvlášť před dětmi - odhalovat.

1 18.09.2020