Dva krůčky po mokrém písku
Anne-Dauphine Julliand
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135892/bmid_dva-krucky-po-mokrem-pisku-erV-135892.jpg
5
254
91
Až do dvou let byla Thais úplně normální. Alespoň nic nesvědčilo o tom, že by tomu bylo jinak. Jednoho dne si však její matka na pláži všimla, že Thais chodí nejistě a vytáčí nožičku směrem ven. Zašla s ní tedy k lékaři, který jí po sérii vyšetření sdělil šokující zprávu. Její dcera trpí vzácnou genetickou nemocí, na kterou není lék, a zbývá jí jen několik měsíců života. Tehdy matka své dceři slíbí: „Budeš mít krásný život. Jiný než ostatní holčičky, ale život, na který budeš moct být pyšná.“... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2012 , MottoOriginální název:
Deux petits pas sur le sable mouillé , 2010
více info...
Přidat komentář
Když jsem si před léty tuto knihu kupovala, bylo to proto, že jde o skutečný příběh. Teď jsem se rozhodla si ji konečně přečíst, ale bohužel to bylo tak smutné čtení, že se mi to četlo hodně obtížně. Musela jsem se do čtení hodně nutit, vůbec se mi do toho nechtělo. Těmto rodičům život přinesl velmi bolestnou zkušenost. Při čtení takových příběhů si člověk uvědomí, jak může být šťastný a vděčný za život, který má.
Dva krůčky na mokrém písku. Co o té knize říct. Z lidského hlediska - tragické, smutné, bolestné. Z literárního - moc mě to nevzalo. Čekal jsem mokrý kapesník, nebo alespoň knedlík v krku, ale nic. Časté slůvko " nikdy " mě až iritovalo. Chvílemi mi to přišlo jako brožurka, velké množství slov, popisující pocity, divně optimistický patos vyprávění.
Nechci být příliš cynický a zlehčovat těžký úděl autorky, proto víc neřeknu.
Za mě jen 3 hvězdy.
Opravdu smutný a tragický příběh. Bohužel, i takové věci se v životě dějí, jen v případě, kdy čtete takovou knížku se Vás to silně dotkne a uvědomíte si, co je v životě důležité. Velký obdiv pro sílu této rodiny.
Neskutečně smutná a bolestivá knížka. A přesto obrovsky posilující a optimistická. Má v sobě tolik moudra, pokory, síly a naděje, které dokáže poznat člověk ve chvílích nejtěžších životních příkoří a tím nemoc a ztráta dítěte rozhodně je. Je zvláštní, že ta největší bolest dokáže v člověku paradoxně odkrýt nejniternější smysl existence, pokoru, plné vědomí života a smrti v jejich pravé podstatě, smíření, které je spíš prozřením. Je mi strašně líto všech, kteří si museli takovou životní zkouškou projít. A zároveň obdivuji jejich sílu. Moje dcera bojovala o život ve svých šesti týdnech. Svůj boj vybojovala, i když má od sedmi týdnů stomii. Míra utrpení s autorčinou zkušeností se ale nedá srovnávat (ačkoli autorka sama nabádá: "nesrovnávejte míru utrpení" , člověk přeci jen ten rozdíl vnímá. Není totéž, jestli dítěti trhají zub nebo jestli bojuje s onkologickým problémem...). Náš boj byl mnohem kratší a nesrovnatelně snazší, přesto jsme jako rodiče stáli před velkou životní prověrkou, osobnostním posunem, další, dosud největší lekcí pokory. Rodina autorky zvládla a zvládá situaci s obdivuhodnou sílou, vírou a láskou. Kniha se čte sama, pořád se u ní brečí, člověk chtě nechtě srovnává a říká si, že naprostá většina toho, co vnímáme jako obrovskou překážku, problém, nepohodlí, nespravedlnost, co nás činí nabubřelými a rozladěnými, jsou vlastně úplné banality. Vlastně mi tahle četba přišla mnohem přínosnější než knihy o osobním rozvoji - není jenom o utrpení jedné rodiny, ale i o tom, co z životní moudrosti bylo těmto lidem skrze bolest odhaleno.
Při čtení takovýchto knížek si člověk uvědomuje, jaké štěstí je mít zdravé děti. Autorka tu sílu musela zvládat 2x, ale obdiv patří celé široké rodině. Po přečtení knížky, doporučuji kouknout se na její facebookové stránky, kde je popsané pokračování jejího příběhu.
Při čtení knihy jsem měla neustále na mysli, že se jedná o skutečný příběh spisovatelky a musím říct, že jsem knihu párkrát odložila, protože to bylo opravdu VELMI emotivní čtení. Nestává se mi, abych u knihy brečela, ale u této knihy to snad ani jinak nejde. Nevím, zda se o této knize dá říct, že je dobrá, protože není v tom pravém smyslu slova není.
silné, smutné, děsivé. jako mámě se mi to velice špatně četlo. Autorce patří můj největší obdiv. I když forma psaní se mi moc nelíbila, je to tak silný příběh, že jsem přestala naprosto dýchat. doporučuji k přečtení
Myslím, že se mi ještě nestalo, abych našla knížku, kterou probrečím úplně celou snad od první stránky. Nějakou dobu jsem si myslela, že jsem zrovna teď asi děsně přecitlivělá, ale po přečtení některých komentářů jsem se uklidnila. Nejsem divná. Nejsem totiž sama. Kniha je jednoduše neskutečně silná. To není příběh, to je emocemi nabitá lavina. Autorka nepředkládá jenom osud svojí dcery a své rodiny, nýbrž téměř deníkově své myšlenky, úvahy a prožívání. Takováto forma nejenom, že rve srdce čtenáři, ale věřím, že i autorce pomohla coby terapie.
To maximum, co předává kniha skrz srdce, je zároveň ovšem její slabinou. Na úkor emocí ustupuje totiž všechno ostatní a některé části příběhu jsou letmo zaznamenané. Spíš než příběh je to popis příběhu. Rozdíl asi jako když napíšete knížku o tom, co jste dělali v sobotu, anebo když o tom napíšete dopis rodičům, či článek na blog, kde chcete prozradit hlavní myšlenku, ale nic víc. Chybí tomu detaily běžných dní. A troufám si za to tu hvězdičku strhnout i proto, že jsem si vědoma toho, že celkovému hodnocení díla to neublíží. Protože má kniha tolik nadšených čtenářů. A právem - protože po stránce emoční je skvělá.
Chci tu ještě zmínit fakt, že rodina má štěstí, že mají tak široké příbuzenstvo a ochotné přátele. Bez nich by to nejspíš, tak nezvládali. A co si budeme povídat, nebo alespoň já si to myslím, takhle rozrostlá síť lidí ochotných pomoci není obvyklá. Bohužel. Takže Já nejen obdivuji autorčinu rodinu, jak to zvládli, ale vyjadřuji obrovský údiv a vděčnost za to, kolik skvělých lidí mají kolem sebe. Moc jim to přeji. A zároveň je mi líto vědomí, že i druhá holčička nakonec zemřela. Některým lidem je v životě naloženo opravdu hodně... osud vážně není fér.
Co se dá napsat ke knize, která vám rve srdce? Věděla jsem, že to tak bude a možná proro jsem ji odkládala. Proplakala jsem většinu knihy a obdivuji autorku, že o tom dokázala psát. Zároveň byla ona i její rodina tak silná. Po přečtení knihy si člověk uvědomí, že často řeší prkotiny a jaké má štěstí, že je on i jeho dítě zdravé a na ničem jiném nezáleží.
Nádherná kniha! Na konci se mi vehnaly slzy do očí, o to víc když jsem zjistila, že i autorčina druhá dcera Azylis ve svých jedenácti letech zemřela. Autorku obdivuji za to, jak umí své emoce přeměnit na tak silná slova a hlavně za to, že ani v těch nejtěžších chvílích nepřestala být skvělou matkou. A obě malé princezny, Thaïs i Azylis, pozdravuji tam nahoru!
Velice čtivá a silná kniha. Neuvěřitelné co dokáže prožít jedna rodina a přitom stále držet pospolu a navzájem si pomáhat, utěšovat se, bojovat. Vlastně celá tato kniha je o síle bojovat a o dvojím pohledu na tu samou situaci. Jeden z pohledu rodiče a druhý z pohledu dítěte. Thaïs máš můj veliký obdiv, stejně jako celá tvá rodina.
Knihu jsem četla dost dlouho, takové trápení nejde pochopit. Rodina má můj velký obdiv.
Uf... :'( Thaïs, andílku.. těším se, až se jednou setkáme v nebi .... A děkuji Tvé mamince, že nám o Tobě napsala. Krásná kniha.
Zatímco u předchozí knížky jsme nebyla tzv. cílovkou, tady tomu bylo naopak. Tady jsem byla zacílena přesně...Knížka mě absolutně dostala a rozervala mě doslova na kusy. Za mě je napsaná výborně, tak stroze a jasně, není potřeba "okecávání", vše je jasné, přímé a bohužel i realistické (i reálné), takové až reportážní. Knížka je takovou jednohubkou a jelikož se jedná o skutečný příběh, tak jsem ji opravdu doslova zhltla a určitě si z této edice ještě něco přečtu. Knížku určitě doporučuji.
Přečteno jedním dechem. Opravdu neskutečná kniha, ze které je cítit síla rodiny, která se nechce vzdát, ale bohužel osud je zákeřný a porazí je v jejich snažení.
Štítky knihy
nemoci francouzská literatura osudy lidí autobiografické prvky genetika transplantace metachromatická leukodystrofie podle skutečných událostí lidé se zdravotním postižením
Dva krůčky po mokrém pískuKniha Dva krůčky po mokrém písku je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 352x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 56x |
| dalších seznamech | 4x |
Velmi vyváženě a citlivě napsaná knížka, je to smutné téma, ale autorka a zároveň hlavní aktérka příběhu se s tím skvěle propasovala. Nám, co v tomto oboru trochu pracujeme, to dává i možnost srovnání a vhledu do francouzského systému domácí a paliativní péče, i když je příjemné vidět, že i tady u nás vývoj postupuje mílovými kroky. Co by možná bylo obohacujici, dát do příběhu i kapitoly z pohledu táty, obrázek by tak mohl být plastičtější, ale i tak dávám plný počet, nemohu jinak.