Dva krůčky po mokrém písku

18.04.2019

Velmi silny příběh.

3 14.03.2019

Myslím, že se mi ještě nestalo, abych našla knížku, kterou probrečím úplně celou snad od první stránky. Nějakou dobu jsem si myslela, že jsem zrovna teď asi děsně přecitlivělá, ale po přečtení některých komentářů jsem se uklidnila. Nejsem divná. Nejsem totiž sama. Kniha je jednoduše neskutečně silná. To není příběh, to je emocemi nabitá lavina. Autorka nepředkládá jenom osud svojí dcery a své rodiny, nýbrž téměř deníkově své myšlenky, úvahy a prožívání. Takováto forma nejenom, že rve srdce čtenáři, ale věřím, že i autorce pomohla coby terapie.

To maximum, co předává kniha skrz srdce, je zároveň ovšem její slabinou. Na úkor emocí ustupuje totiž všechno ostatní a některé části příběhu jsou letmo zaznamenané. Spíš než příběh je to popis příběhu. Rozdíl asi jako když napíšete knížku o tom, co jste dělali v sobotu, anebo když o tom napíšete dopis rodičům, či článek na blog, kde chcete prozradit hlavní myšlenku, ale nic víc. Chybí tomu detaily běžných dní. A troufám si za to tu hvězdičku strhnout i proto, že jsem si vědoma toho, že celkovému hodnocení díla to neublíží. Protože má kniha tolik nadšených čtenářů. A právem - protože po stránce emoční je skvělá.

Chci tu ještě zmínit fakt, že rodina má štěstí, že mají tak široké příbuzenstvo a ochotné přátele. Bez nich by to nejspíš, tak nezvládali. A co si budeme povídat, nebo alespoň já si to myslím, takhle rozrostlá síť lidí ochotných pomoci není obvyklá. Bohužel. Takže Já nejen obdivuji autorčinu rodinu, jak to zvládli, ale vyjadřuji obrovský údiv a vděčnost za to, kolik skvělých lidí mají kolem sebe. Moc jim to přeji. A zároveň je mi líto vědomí, že i druhá holčička nakonec zemřela. Některým lidem je v životě naloženo opravdu hodně... osud vážně není fér.

03.02.2019

Co se dá napsat ke knize, která vám rve srdce? Věděla jsem, že to tak bude a možná proro jsem ji odkládala. Proplakala jsem většinu knihy a obdivuji autorku, že o tom dokázala psát. Zároveň byla ona i její rodina tak silná. Po přečtení knihy si člověk uvědomí, že často řeší prkotiny a jaké má štěstí, že je on i jeho dítě zdravé a na ničem jiném nezáleží.

07.01.2019

Nádherná kniha! Na konci se mi vehnaly slzy do očí, o to víc když jsem zjistila, že i autorčina druhá dcera Azylis ve svých jedenácti letech zemřela. Autorku obdivuji za to, jak umí své emoce přeměnit na tak silná slova a hlavně za to, že ani v těch nejtěžších chvílích nepřestala být skvělou matkou. A obě malé princezny, Thaïs i Azylis, pozdravuji tam nahoru!

27.12.2018

Nádherna kniha

02.12.2018

Velice čtivá a silná kniha. Neuvěřitelné co dokáže prožít jedna rodina a přitom stále držet pospolu a navzájem si pomáhat, utěšovat se, bojovat. Vlastně celá tato kniha je o síle bojovat a o dvojím pohledu na tu samou situaci. Jeden z pohledu rodiče a druhý z pohledu dítěte. Thaïs máš můj veliký obdiv, stejně jako celá tvá rodina.

30.10.2018

Knihu jsem četla dost dlouho, takové trápení nejde pochopit. Rodina má můj velký obdiv.