Dva krůčky po mokrém písku

05. ledna

Moc se mi líbila.

13 14.12.2020

Při čtení takovýchto knížek si člověk uvědomuje, jaké štěstí je mít zdravé děti. Autorka tu sílu musela zvládat 2x, ale obdiv patří celé široké rodině. Po přečtení knížky, doporučuji kouknout se na její facebookové stránky, kde je popsané pokračování jejího příběhu.

4 13.02.2020

Při čtení knihy jsem měla neustále na mysli, že se jedná o skutečný příběh spisovatelky a musím říct, že jsem knihu párkrát odložila, protože to bylo opravdu VELMI emotivní čtení. Nestává se mi, abych u knihy brečela, ale u této knihy to snad ani jinak nejde. Nevím, zda se o této knize dá říct, že je dobrá, protože není v tom pravém smyslu slova není.

1 01.02.2020

Silný, emotivní příběh plný lásky.

01.02.2020

silné, smutné, děsivé. jako mámě se mi to velice špatně četlo. Autorce patří můj největší obdiv. I když forma psaní se mi moc nelíbila, je to tak silný příběh, že jsem přestala naprosto dýchat. doporučuji k přečtení

1 18.04.2019

Velmi silny příběh.

4 14.03.2019

Myslím, že se mi ještě nestalo, abych našla knížku, kterou probrečím úplně celou snad od první stránky. Nějakou dobu jsem si myslela, že jsem zrovna teď asi děsně přecitlivělá, ale po přečtení některých komentářů jsem se uklidnila. Nejsem divná. Nejsem totiž sama. Kniha je jednoduše neskutečně silná. To není příběh, to je emocemi nabitá lavina. Autorka nepředkládá jenom osud svojí dcery a své rodiny, nýbrž téměř deníkově své myšlenky, úvahy a prožívání. Takováto forma nejenom, že rve srdce čtenáři, ale věřím, že i autorce pomohla coby terapie.

To maximum, co předává kniha skrz srdce, je zároveň ovšem její slabinou. Na úkor emocí ustupuje totiž všechno ostatní a některé části příběhu jsou letmo zaznamenané. Spíš než příběh je to popis příběhu. Rozdíl asi jako když napíšete knížku o tom, co jste dělali v sobotu, anebo když o tom napíšete dopis rodičům, či článek na blog, kde chcete prozradit hlavní myšlenku, ale nic víc. Chybí tomu detaily běžných dní. A troufám si za to tu hvězdičku strhnout i proto, že jsem si vědoma toho, že celkovému hodnocení díla to neublíží. Protože má kniha tolik nadšených čtenářů. A právem - protože po stránce emoční je skvělá.

Chci tu ještě zmínit fakt, že rodina má štěstí, že mají tak široké příbuzenstvo a ochotné přátele. Bez nich by to nejspíš, tak nezvládali. A co si budeme povídat, nebo alespoň já si to myslím, takhle rozrostlá síť lidí ochotných pomoci není obvyklá. Bohužel. Takže Já nejen obdivuji autorčinu rodinu, jak to zvládli, ale vyjadřuji obrovský údiv a vděčnost za to, kolik skvělých lidí mají kolem sebe. Moc jim to přeji. A zároveň je mi líto vědomí, že i druhá holčička nakonec zemřela. Některým lidem je v životě naloženo opravdu hodně... osud vážně není fér.