loudomar komentáře u knih

Milá kniha, ale opravdu mě rozesmály tak dva úryvky. Doporučila bych spíše pro starší generace.

1 09.09.2019

Příjemné povídky, ale upřímně bych doporučila spíše starší generaci. Kniha je velmi kvalitní, jen já se ještě necítím být dostatečně zkušená a zralá k tomu abych mohla knihu plně docenit. Za mě top povídka Hráči. To jsem se opravdu nasmála.

1 12.12.2018

Je to moje třetí kniha od Radky Třeštíkové a zatím je nejlepší. První polovina knihy mi přišla opravdu výborná. Nabitá energií, sarkasmem, vtipem a košatým příběhem. Od druhé půlky už to šlo ale přeci jen trochu z kopce. Tak nějak se to začalo táhnout a až příliš točit kolem nemoci Eliščina otce a od této části již kniha ubývala na svých kvalitách. Ve výsledku to na mě bohužel udělalo dojem, že autorka zabila rakovinou potenciál své pěkně rozepsané knihy.

1 12.12.2018

Pěkná kniha. Jen je prostě velmi smutná a zanechala ve mě pár dní po přečtení rozporuplné pocity.

1 15.11.2018

Knihu jsem přečetla za den a půl. Jak již někdo zmínil ten úvod je psaný opravdu jak dívkou v pubertě. Dále už je to zajímavější a Gábina se zabývá již více sportem a konkrétními závody. Pro mě to bylo zajímavé čtení. Pohled do zákulisí biatlonu a samotného Gábinina života byl velmi čtivý a ne vždy veselý. Myslím že kolem knihy se nadělal zbytečný humbuk. Nepřijde mi že by někoho napadla, pomlouvala nebo nějak bezdůvodně očerňovala. Tak trochu tuším, že muži knihu možná nedocení nebo ji u odloží a budou ji mít za slepičí tlachaní, za mě ovšem paní Koukalová obnažila v knize svou duši a nebála se popsat svoje neúspěchy, slabá místa a své nejhorší životní chvíle a to chtělo velkou odvahu.

1 13.09.2018

Kniha mě bavila asi ještě o malinko více než Za zavřenými dveřmi. Děj byl trochu předvídatelný ale i tak je to pěkné odpočinkové čtení třeba na dovolenou.

1 17.08.2018

Kniha je rozhodně zajímavá, obsahuje neskutečné množství informací nejen o Klimtovi a Adel jejich životech a osudech, ale také o druhé světové válce, holokaustu, Hitlerovi a dalším. Na můj vkus ale bylo příliš "omáčky" takže mi to tak kolem třísté stránky přišlo až příliš táhlé a osudy některých postav zbytečně rozebírané.

1 03.05.2018

Nelze jinak nežli dát plný počet hvězd, ale po přečtení této knihy by si člověk možná přál, aby se jednalo pouze o válečný román a ne o realitu. Hrůzy nacistických příslušníků jsou zde popsány opravdu velmi naturalisticky a bez obalu, často se mi tak při čtení svíralo hrdlo a stahoval žaludek. Hlavně v pasážích kde Viola Sternová popisovala násilí na dětech. Ne jednou mi ukápla slza a párkrát jsem se rozmýšlela, jestli knihu vůbec dočtu. Rozhodně je dobré proložit četbu této knihy, nějakou pozitivnější literaturou. Je neskutečné že se tato zvěrstva děla ještě v polovině minulého století. Příběh je vyprávěn opravdu poutavě a působí tak opravdu jako válečný román, ale jak už jsem zmínila výše...kéž by.

1 17.04.2018

Odpočinková četba, která neurazí ale ani nijak zvlášť nenadchne. Některé příběhy jsou opravdu zajímavé až bizarní jiné mi přišli nudnější a některé opravdu smutné. Takové bych zrovna do slepičí polévky pro duši asi opravdu nevybrala. Speciálně v první části O Lásce bylo na můj vkus až mnoho úmrtí a to vám na dobré náladě nikdy nepřidá. Moje první slepičí polévka pro duši mě bohužel nemotivovala k četbě dalších ze série.

1 10.04.2018

Jedinečná kniha Simona Wiesenthala, která vás donutí se zamyslet nejen nad hrůzami druhé světové války. Sice kraťoučký, ale velmi hodnotný a emotivní příběh. Na rozkvetlé slunečnice už asi nikdy nebudu hledět stejně.

1 22.03.2018

Musím se přiznat, že první půlka knihy mě příliš nebavila. Hlavní hrdinka se utápěla ve svých vlastních černých myšlenkách stále dokola. Až mi chvílemi lyričnost jejího vyprávění přišla otravná a napadalo mě, zda se celou knihu bude omílat skutečnost, že přišla o novorozeného chlapečka. Ve chvíli, kdy se začal příběh prolínat s příběhy babičky a prababičky, už mi vyprávění přišlo zajímavější. Celkově mě ale malinko míjela souvislost mezi jejím utrpením a utrpením její babičky. Zvláštní kniha, která ve mě ovšem něco zanechala...

1 22.03.2018

Příjemné počtení, ve kterém se člověk dozví i pár užitečných myšlenek z oblasti Buddhismu. Příběh je celkově takový povznášející a uklidňující. Určitě mě motivoval i k přečtení dalších dílů.

1 02.02.2018

Malinko jsem čekala prostě víc. Čekala jsem více černošské problematiky, ale případ Toma Robinsona se probíral vlastně až v poslední třetině knihy. Možná mi uniklo nějaké vyšší poselství ale za mě docela obyčejná kniha a jen tři hvězdy.

1 23.01.2018

Kratičká knížka s milým příběhem a pár životnímy moudry. Celkově příjemná odpočinková kniha která vás ale úplně neokouzlí.

1 13.01.2018

Pro mě bohužel zklamání. Po Jsou světla která nevidíme se další Doerrova kniha hodnotí obtížně, ale rozhodně se kvalitou blíží bohužel spíše povídkovým knihám autora. Kniha je plná přemítání, filozofování a volného toku myšlenek a chvílemi už mě to prostě trochu nudilo. Navíc mi některé pasáže přišly až příliš povědomé právě ze Sběratele mušlí.

1 25.12.2017

No tak tato kniha mě dostala, spíše však ve mně zanechala negativní pocity. V prvé řadě musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní autorky, ale po pár stránkách se to již dalo číst volněji. Láska matky až za hrob a to doslova? Sama mám dvě děti a nedokážu si představit že je odpustitelné všechno. Myslím že v tomto případě byla Mary Williamsová opravdu zaslepená a hloupá, ale možná ještě časem změním názor.

1 06.11.2017

Kniha pozvoĺně vykresluje jednotlivé postavy. Jejich skryté myšlenky, neřesti, touhy, obavy. V podstatě 80 % knihy je spíše popisného charakteru, který je ale psaný velmi čtivě a nezabředává do klasického nudného výčtu informací. Navíc postupné odkrývání jednotlivých postav napomáhá vykreslování celého hlavního příběhu. Závěr knihy byl rychlozvratý a né příliš očekávaný a za to 4 hvězdy.

1 06.05.2017

Moje první kniha od Patrika Hartla a určitě si přečtu i jeho předchozí dvě. Příběhy obou sourozenců jsou velmi emotivní a plné zvratů, což zaručeně čtenáře zaujme. Najdete v ní velmi smutné okamžiky ale určitě se i zasmějete. Začala jsem příběhem Veroniky a při následném čtení Jáchymova příběhu jsem prvních padesát stránek měla pocit, že se bude autor hodně opakovat a druhá polovina knihy už mě nebude tak bavit. Ale naštěstí díky pestrému Jáchymovu příběhu se kniha pak stočila úplně jiným směrem.

1 12.02.2017

Kniha se četla opravdu rychle skoro sama, jen z hlavní hrdinky a jejími věčnými opileckými excesy jsem byla chvílemi už znuděná. Zápletka zajímavá, ale vzhledem k menšímu počtu postav a vývoji příběhu se dalo dost brzo předvídat, kdo je hlavním viníkem.

1 25.01.2017

Kniha je čtivě napsaná. Ale na můj vkus se v ní vyskytuje příliš mnoho postav a je potřeba ji opravdu číst téměř v kuse. Vadí mi že některé příběhy i přes moje závěrečná očekávání zůstaly naprosto nedořešené.

1 24.01.2017