Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2549
730
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Nemohu si pomoci, ale obsah knihy bych sumarizoval jako malebné čtení o drastické době. Obzvláště začátek mi přišel jako z dívčího románu, ve kterém jen čekáte, až přijde to nevyhnutelné.
Obdivuji zachycení až brutálního rozdílu mezi láskyplným životem před a během války a postupné gradování. Četl jsem už hodně knih z tohoto prostředí a doby, ale tato je jednoznačně nejautentičtější!
Poklona!
Mám přečtených již nespočet knížek s touto tematikou a vždy si říkám, že už mě nedokáže nic překvapit. A jsem znovu v šoku z těch neskutečných zvěrstev, které Viola a mnoho dalších dokázalo přežít.
Navíc jsem se dozvěděla něco z historie maďarských a slovenských židů.
Velmi dlho som nemala odvahu začať čítať tuto knihu, emocionálne ale aj duševne vyčerpávajúci pribeh. Chcem týmto vzdať všetku úctu ale aj velky obdiv pani Fischerovej,za jej odvahu, lasku, dobrotu ale aj za vôľu žiť. Knihu som nepustila z rúk a mozem povedat ze som miestami nevidela koly slzám a vzlykom. Je dôležité nezabudnúť na holokaust, ani na ludi ktory prežili strasne casy a utrpenie, strach, videli a zažili veci ktoré by nemaly byt uz nikdy legálne.Poucme sa prosim a drzme sa lasky a dobroty. Odporucam všetkým.
Vzpomínky paní Violy na její život až do konce 2. světové války, tak jak si je ona pamatovala. Kniha mi přišla velmi citově zabarvená, neustále se zde opakuje a natahuje. Na holocaust a hrůzy války se ale nesmí zapomínat. Pro mě první kniha přečtená ve slovenštině.
Téhle knize jsem se dlouho vy hýbala ale nakonec přečetla a byla jsem hloupá že jsem nepřečetli dřív je to kniha která vám dost dá je tam cítit snat úplně všechno za mě je to kniha čtivá čtenář krásné kolikrát mi ukápla i slza (víc slz) dobové fotky dodávají příběhu mnohé jsem moc ráda za to že jsem knihu četla a možná že to bude i top kniha:)
Knih o holocaustu jsem přečetla už několik, četla jsem i drastičtější knížky s tímto tématem ale za mě knihu velmi doporučuji. Samotný děj se čte velmi dobře, vyprávění utíká velmi rychle. Člověk se dozvídá stále nové a nové informace. I slza trochu ukápla.
Neuvěřitelný strastiplný životní příběh. Je neuvěřitelné jak silnou vůli hlavní hrdinka měla k přežití a odvahu vypovědět vlastní příběh. Knihu můžu jen doporučit
Velmi silný a smutný příběh, který si myslím, že mi zůstane v hlavě nějakou dobu i přesto, že jsem knih s tematikou holokaustu už pár přečetla.
Knih s tematikou holokaustu už jsem přečetla nespočet, asi i kvůli tomu jsem Mengeleho děvče dlouho odkládala. Chtěla jsem mít jistotu, že to pro mě nebude jen další příběh z mnoha. Nakonec jsem sáhla po audioknize a bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Jitka Ježková byla jako interpretka opět perfektní a i díky jejímu hlasu pro mě bude příběh Violy Sternové jedním z těch, který mi navždycky utkví v paměti.
Poměrně velká část knihy je věnována předválečné době a životu lidí ve slovenském Lučenci, který byl krátce před vypuknutím druhé světové války anektován Maďarskem. Dozvěděla jsem se toho spoustu o situaci maďarských Židů a také o událostech, jako byly například masové popravy Židů z budapešťského ghetta na břehu Dunaje. Knížka také skvěle vykresluje měnící se náladu ve společnosti se začínající perzekucí Židů i všudypřítomný strach mezi obyvateli.
Příběh Violy Sternové byl velmi silný a opět nám dokazuje, jak je důležité nezapomenout na minulost a poučit se z ní. Nezbývá než doufat, že hrůzy, které se děly v koncentračních táborech napříč Evropou už se nebudou nikdy opakovat.
Čo k tejto knihe dodať? Holokaust začal nenápadne. Najprv postupné zákazy, potom odobratie majetku, vyhnanie z domovov do táborov a odtiaľ transport do,, koncentrákov", kde zažívali poníženie aké si ani nedokážeme predstaviť....
Príbeh Violy Fisherovej by mal byť,, povinným čítaním " nielen na školách. Pretože všetko zlo začína nenápadne.......
(SPOILER) Silné a těžké čtení. Neuvěřitelné, jak se ty zrůdy dokázali odvolávat na “převedenou zodpovědnost MY NIC! TO BYLY ROZKAZY! Nedokážu uvěřit tomu, že v době tak nedávné dokázal jeden člověk pomátnout lidem hlavy a donutit je cítit se, že je v pořádku a chvályhodné nechat utopit batole a nutit matku se dívat.. Takových tragických osudů je v knize spousta. Oplakala jsem to. Nicméně životní příběh a finální dojemný konec mě nakonec i u srdce zahřál. Měl by si to přečíst každý, i když je to pro silné povahy.
Myslela jsem si, že o holocaustu už jsem si přečetla snad všechno. Ale ne. O situaci maďarských Židů jsem věděla jen to, že jejich transporty začaly "až" roku 1944 a že se jich díky tomu alespoň část zachránila. Zásluhu na tom měl maďarské regent Miklós Horthy, který několik let odolával německým požadavkům na deportace Židů na území okupovaného Polska. V březnu 1944 ale Wehrmacht obsadil Maďarsko a pod taktovkou Eichmanna začaly v květnu odjíždět transporty, které denně odvážely 12 až 15 tisíc lidí. 9. července Horthy transporty na nátlak světové veřejnosti (poté, co byla zveřejněna zpráva dvou vězňů, kteří z Osvětimi utekli, Vrby a Wetzlera) zastavil, ale to už z původního počtu 725 000 prošlo bránou koncentráku 420 000 maďarských Židů.
Viola Sternová mohla žít zajímavý a naplněný život, nebýt mocichtivých šílenců, kteří holocaust vykonstruovali, nelidských krutých bestií, kteří ho provozovali, a sobecké a lhostejné většiny normálních lidí, kteří jej přehlížením krutostí umožnili. Všichni tito lidé měli svůj podíl na tom, že ona i miliony dalších obětí museli projít peklem na zemi a nahlédnout až na samé dno sadismu, který se v lidských bytostech skrývá, který za určitých podmínek může vyjít na povrch a jinak běžného člověka nechá páchat zvěrstva, která si ani nechceme představovat.
V tomto ohledu byla vedle šílence Mengeleho asi nejhorší postava vězeňského kápa Baby. Tato sadistka, která byla schopná usmrtit spoluvězenkyně tím, že po jejich ležících tělech skákala, byla také vězenkyně, jen se pod vidinou lepšího zacházení zaprodala Němcům a umožnila jim provozovat mašinerii koncentráku, což by bez pomoci vězňů sami nemohli v tak velkém měřítku dokázat. Naštěstí Boží mlýny v případě Baby mlely a Viola ji krátce po válce potkala a předala spravedlnosti.
A ještě jedno silné téma chci zmínit. Otázku odpovědnosti většinové společnosti. Paní Fischerová opakovaně zmiňuje chování ostatních obyvatel Lučence, kteří nejdříve tiše přihlíželi prvním známkám utlačování Židů, někteří z pocitu, že to není jejich věc, jiní pod vlivem protižidovské propagandy rychle a ochotně uvěřili, že Židé můžou za všechno zlo světa. Šokující ale je, že tomu uvěřili i jejich dřívější přátelé a sousedé, tedy lidé, kteří je osobně znali jako dobré lidi a spořádané občany.
Na druhou stranu vidí hlavní hrdinka i to, že i Židé mohli udělat víc, aby ochránili sami sebe. Mohli při prvních náznacích utéct a v bezpečnější části světa se přidat k boji proti nacistům, jako to udělal Jura Fischer, nebo se mohli vzbouřit. Když jim brali majetek, když je nahnali do gheta, když je tam terorizovali, když je naháněli do transportů, ale nakonec i v táboře, kde bylo esesáků, byť ozbrojených, mnohonásobně méně. I tam nakonec ke vzpoře došlo. Byla to vzpoura Sonderkommanda roku 1944, při které vězni vyhodili do povětří jedno ze čtyř krematorií. Důvodem, proč se nikdy nevzbouřili a nevzali svůj osud do svých rukou byl strach. Strach z toho, že mají stále ještě co ztratit. Dokonce i v koncentráku.
Příběh nám ukazuje sílu, jakou propaganda působí na lidi. Pár umně šířených hesel typu: Židáci nám chtějí sebrat Bratislavu! Chtějí rozbít celé Slovensko! Pomáhají Maďarům! a nenávist vůči nim se rozlezla všude. A tady nás historie varuje. Vždyť i dnes vidíme podobnou nenávistnou propagandu. Čteme ji na sítích a bohužel ji slyšíme i z úst některých politiků. Jen je slovo Žid nahrazeno slovy jinými: EU, NATO, vláda...
Velmi silný příběh. Zhruba jsem věděla, co všechno dělali lidem v táboře, ale tato kniha to podala daleko detailněji, že jsem s hrůzou odkládala další kapitoly. Je to až neuvěřitelné, jak se něco takového mohlo dít a právě tato kniha je připomínkou toho, že nemůžeme dopustit, aby se to opakovalo.
Kniha je svým obsahem silná, autentická, avšak po literární stránce se jedná o velice nudné čtení, připomínající spíše deníkovou formu, než nějaké drama. Těch skutečně dramatických momentů je v knize poskrovnu a spíše se jedná o nezáživné vzpomínky na autorčin život před válkou, popis její košaté rodiny, která ale do děje skoro nezasáhne. První třetinu jsem regulérně přeskakoval, to byla fakt nuda. Pro někoho, kdo čeká mimořádnou zpověď to bude zklamání. Je vidět, že dej je poskládaný na základě vyprávění 90ti létě paní a tak nějak slepený k sobě, aby se nerozpadl.
Jedním slovem - síla.
Každou další kapitolu jsem se přemlouvala ke čtení. Nebylo to kvůli tomu, že by byla kniha špatná. To vůbec ne. Ale bála jsem se jaké další šílené věci se dozvím.
Knihu doporučuji. Na tohle se nesmí zapomenout.
Dnes jsem dočetla, obrečela i se chvílemi přemlouvala dočíst, ta zrůdnost co je možná v lidech je nekonečná, ale síla záchrany o samotný život a přežít. Silná kniha. Doporučuji
Krásná kniha o hrozných věcech. Díky čtení v audio podobě mi vůbec nevadilo, že poměrně dlouhý úsek knihy byl věnován událostem a životu Violy před válkou. Interpretka to četla moc hezky a vyznívalo to romanticky. Potom přišel velký kontrast, když v další části knihy už byla hlavní postava v táboře. Negativně hodnotím jen název knihy, který je z mého pohledu zavádějící a myslím, že spousta čtenářů kvůli tomu měla od knihy úplně jiná očekávání.
Kniha Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory je v
| Právě čtených | 72x |
| Přečtených | 3 769x |
| Čtenářské výzvě | 1 159x |
| Doporučených | 342x |
| Knihotéce | 908x |
| Chystám se číst | 1 464x |
| Chci si koupit | 401x |
| dalších seznamech | 27x |
Po knize jsem sáhnula v rámci čtenářské výzvy. Přestože ji mám už dlouho doma a číst jsem kdysi začala, odradily mě nejspíš fotografie a zůstala neprečtená. Přešel nějaký čas a fotografie hodnotím jako něco pozitivního navíc. Možná to bude tím,že jsem 2 měsíce zpět porodila, ale chvilkama mi bylo při čtení některých pasáží až fyzicky zle. Přitom mám tuto tématiku moc ráda a nejsem žádná citlivka.