kap66 komentáře u knih

„Momentky“ je pojem vystihující i to, co mi po pár týdnech zůstalo v hlavě. Zkrátka lepší vidět a slyšet než o tom číst. Na druhou stranu se autorovi dost dobře povedlo zachytit nadšení z příprav bláznivých vystoupení, v nichž klasika dostávala co proto, což ocení ten, kdo onu klasiku aspoň trochu zná (třeba Spejbla a Hurvínka :-) ). Zvláštní kouzlo pro mě mělo to, že jsem se shodou okolností trefila četbou do 25. výročí vstupu ČR do NATO, takže jsem jedním okem sledovala bývalého svůdníka (nyní už trochu staříka) Billa Clintona v Praze a druhým okem si četla text písně „Všichni chtějí do NATA“.

Všichni chtějí do NATA
Všichni chtějí do NATA
Máma dítě i táta
Kluk i holka copatá
Všichni chtějí do NATA
Každý už to NATO chce
Mládenec i důchodce
Na záhonu poupata
Voní směrem do NATA
Oh ohohoh
Chtějí tam i Slováci
Chtějí tam i Poláci
Chtějí tam i Maďaři
Snad se jim to podaří
Chtějí tam i Mongoli
Chtějí tam i sokoli
Utáhni se kravato
Horempádem do NATO
Do NATO ooh
Hrozba Velkého Brata
Není navždy odvátá
Proto končí debata
Tím že chceme do NATA
Mečiar Klaus i Walęsa
Svorně prosí nebesa
Panenko ty skákavá
Ať nás vezmou do NATA
Ej uchněm Ej uchněm
Za kozičkou kůzlata
Za slepičkou kuřata
Za prasetem čuňata
Pochodují do NATA
Prezidente Clintone
To nám na mysli tone
I ta kočka chlupatá
Mňouká že chce do NATA
Mňau mňau mňau mňau
Všichni chtějí do NATA
Účast bude bohatá
Dřív než přijde zubatá
Vezměte nás do NATA
Kdepak neutralita
To je holka rozmarná
Přece nejsme jelita
A tak chceme do NATA
Do NATA
Do NATA

32 04.04.2024

Oba díly jsou originální, okouzlují mě, napínají a rozesmávají zároveň. Snad autorce invence vydrží! Ještě někdy bych se ráda do tohoto světa ponořila: pár pravých dialogů mezi lidskými postavami, kterým my, člověčí čtenáři rozumíme, ale ovčí posluchači je dovedou ze svého úhlu pohledu k závěrům naprosto nečekaným. A stejně nakonec jejich logika-nelogika vítězí, případ je vyřešen. A já jsem čtenářsky naprosto spokojená.

42 12.02.2024

Ze tří Hainingových antologií, jež jsem četla, je pro mě právě tahle ztělesněním největší přitažlivosti - tématem a autory. Přesto ji hodnotím jako nejméně povedenou. Nelituji čtení, především díky Dickovi, Aldissovi, Clarkovi a Heinleinovi. Mé výčitky míří dvěma směry.
Zarazila jsem se nad zařazením povídkového souboru „Ilustrovaný muž“ mezi Bradburyho „klasické romány“; možná je to ojedinělý kopanec, ale zrovna u tak renomovaného autora – jak věřit ostatním údajům? Druhá věc: českému vydání ublížilo to, že - na rozdíl např. od Čaroplavců a Divodějných – překládala všechny povídky jedna překladatelka. Pokud databáze zachycuje její práce v úplnosti, nepatří mezi překladatelky nejzkušenější, ve sci-fi obzvlášť. Dokážu si představit, jak těžké musí být oprostit se od jednoho stylu a každé povídce vtisknout něco osobitého. To se tady nepovedlo a celek působí až příliš jednolitě.
Cestování v čase ale doporučuji, už jen kvůli tomu, že mě zajímá další názor, je jich tu poskrovnu. A taky byste díky němu měli do letošní ČV hodiny na obálce! :-)

36 12.02.2024

(SPOILER) Jakmile vidím českou detektivkářku, volám: „Jen houšť!“ A většinou (ale vážně, to je snad už prokletí) zavírám knížku s hořkým pocitem.
Nápad - dobrý. Průběh vyšetřování, vysvětlení a hlavně vyznění (!) – silně problematické. Pojetí postav - nešťastné. Autorčin styl – toporný; pro mě největší slabina knihy.
Doslovnost a popisnost jsou pro spád děje smrtící. Autorka pojímá celé psaní jako co nejpodrobnější výčet všech úkonů:

„Když mě taxikář vysadil na adrese, kterou jsem mu nadiktovala, zamířila jsem do šedivé dvoupodlažní budovy. Vstoupila jsem dovnitř. Tátova ordinace byla v prvním patře. Procházela jsem chodbou a míjela nápisy na dveřích. Prošla jsem kolem kožní ambulance, oční ambulance, zubní ordinace. Na čtvrtých dveřích byl nápis Gynekologická ambulance, MUDr. Petr Vala. Vešla jsem do dveří a ocitla se v čekárně.“

Řídí se heslem „Opakování je dobré“:

„Důkazy se najdou. Hlavní je, že víme, jak to bylo,“ nenechala si dobrou náladu zkazit Zuzana.
Nahlas jsem to nekomentovala, ale souhlasila jsem s Davidem. Vědět nestačilo. A důkazy nám do klína taky samy nespadnou.
David vydržel sedět v kanceláři skoro hodinu a pak nám oznámil, že už toho má dneska dost a jde domů.
„Nejsi tady ani dvě hodiny, a už toho máš dost?“ rýpnul si Daniel.

Postavy spolu mluví nepřirozeně, jevištně. Jejich projev navíc často neodpovídá věku; např. dvanáctiletá sestra zastřeleného působí jako předškolní mrně. Asi proto se jí vyšetřovatelka (po pár dnech od smrti jejího bratra) ptá na vražedkyni těmito slovy: „Znáš sousedku, která se jmenuje Aneta?“ :-)
Autorka navíc neuznává pravidla přivlastňování v češtině: ignoruje zájmeno „svůj“ a vyhýbá se i přídavným jménům přivlastňovacím, důsledně používá např. „otec Michala“ místo „Michalův otec“.
Jednou se to prokletí zlomí! S Veronikou Martinkovou ale asi ne. Je mi to líto.

41 30.01.2024

Zkoušela jsem vytvarovat stavbu ze suchého písku, byly to milióny a milióny zrníček - a ta si dělala, co chtěla, protékala mi mezi prsty. Až po dočtení mi to docvaklo: žádná stavba, pořád jen hromada, ale sem tam oblázek, krásný na pohled i dotek.
Končím s obrazností. Stejně jsem tím chtěla jenom říct, že čtení Idiota mě stálo úsilí (kvůli němuž se trochu červenám), ale že se mi nakonec povedlo ho nějak pro sebe uchopit i obdivovat. A že všechny ty postavy kolem knížete, většinou nedůvěřivé, podivně reagující, záludné, potměšilé, povrchní, navyklé vést prázdné řeči a hodnotit lidi pohledem „podle sebe soudím tebe“, zkrátka že oni všichni jsou stejní a všechen ten zdánlivý balast kolem zobrazení jejich životů je tam pouze proto, aby vynikl Myškin. A že kdo v něm aspoň malinko nenacházíte sám sebe, nejste dobrý člověk :-). On je ten oblázek v hromadě písku. Nikoho a nic k dobru nezměnil zásadně, ale – a tady budu polemizovat s oficiálním výkladem – ani nikoho nezničil. Protože já jsem to taková bytost naivní, že si myslím, že laskavost a dobrota takto pojaté, nevnucované, pouze nabízené, nemůžou zničit člověka, který v sobě dobré jádro má.
Se zájmem jsem pročetla komentáře, některé opravdu fundované. Nejvíc mě oslovili ludek.n, martin_aston a mirektrubak.
Pozn. ke komentáři pucii: ekniha zdarma tady na DK obsahuje opravdu pouze 1. a 2. díl. Kniha druhá, s 3. a 4. dílem, je v nabídce Městské knihovny Praha, odkud byly vzaty i tyto dva díly.

54 07.01.2024

Jsem stará konzerva, která se osobnostně rozvinula bez příruček a žádnou takovou nikdy nečetla, fakt. ROMÁN s tímto tématem? Proč ne?
Ne, protože to není román. Je to naivní příběh, trochu těžkopádně vyprávěný, prokládaný proklamacemi a poučeními, natvrdo řečenými; není prostor na vlastní vyvozování, všechno to dostanete z metru přímo do hlavy:

„Jistě, povolání to bylo náročné a Jonathan občas ztrácel veškerou naději a odhodlání. Přesto nadále věřil, že nic není nemožné a jediná omezení jsou ta, která si vytváříme sami.“
„O kus dál ho u nosu pošimrala podmanivá vůně teplých koláčků vycházející z ventilačních otvorů rakouské pekárny, které byly velmi záludně umístěny na fasádě budovy. Málem se jí nechal zlákat, ale pak přidal do kroku. Příliš mnoho cholesterolu. Není snad věčný boj s nesčetnými touhami, které se v nás po celý den probouzejí, tou nejtěžší z bitev, jimž dennodenně čelíme?“

Pak se mi nějak podařilo přistoupit na postavu tetičky Margie. Je to oslnivá renesanční bytost, sypající z hlavy citáty a fakta z několika vědeckých odvětví, tedy člověk nikde se nevyskytující, ale její rozhovory s hlavním hrdinou tomu dodaly trochu spád. Jenom mám jak s ní, tak s ním jeden problém, a to u knihy takového charakteru zásadní. Ona je na té správné straně stále, on se na ni díky prozření dostane taky; jejich činy jsou ale morálně pochybené a dosah těchto činů mohl způsobit v lepším případě nedorozumění, v horším tragédii. Tak mi to s četbou návodu, jak dobře žít, až tak nevyšlo.

44 16.12.2023

(SPOILER) Proč ta fontána? Jak se to vrahovi fyzicky povedlo? Kdy hlavní vyšetřovatel vyšetřuje, když mu ta bába bláznivá telefonuje každých pět minut? A kdy ona vykonává svou práci psychiatričky zaměřené na profily vrahů? Proč se její manžel chová pořád podezřele? Proč se VŠICHNI chovají tak strašně podezřele? Odkdy se říká domácí podobě jména „přezdívka“? Proč vrah pořád mává v závěru tou zbraní? A ještě jednou, PROČ TA FONTÁNA? A proč jsem to přečetla?

42 16.12.2023

Marlowova varování jsou vždy závažná a závazná! :-) Šla jsem na to tedy poučeně a fikaně, podobně jako u Květy Legátové a jejích detektivních povídek (Nic není tak prosté). Jdu číst autorku, která mocně vládne českým jazykem, má dar humoru a nadhledu - a to je Něco. A já se na to těším, jsou to pro mě pravé čtenářské Vánoce. A že se obě, spisovatelky moje zlaté, pokusily o detektivku? To je pak radost dvojnásobná. Možná i proto se mi příběhy líbily, vlastně moc. Klidně se nade mnou ušklibujte, ale ještě k tomu mi nejlepší přišel ten poslední. Jedna vánoční hvězdička navrch, protože koncept „jsem dobrá spisovatelka, tak zkusím detektivku“ mám mnohem radši než ten opačný: „nepíšu nic moc, ale v detektivce se to ztratí“.

48 16.12.2023

Ve svém optimistickém založení jsem si z anotace vybrala to jediné: "úsměvně vyznívající". Dobrá. Bylo to čtivé a lehkým perem psané. Obsahově to ale bylo smutné čtení o inteligentce s jasnými bipolárními symptomy, která každodenně dokazovala známý fakt, že duševní problémy a zajištěná existence existují často vedle sebe a že zdeptaná a zhroucená může být i žena, které nevisí na krku celá domácnost, ale "jenom" dvě děti a manžel otrocky naplňující americkou představu úspěchu. Když čekala na lékaře, protože dcery měly horečku, a dala si pár cigaret a nějakou skleničku bourbonu, nepobavilo mě to, jen rozesmutnilo, stejně jako další její "kousky". Pořád jsem z toho nějaká přepadlá.

48 06.11.2023

Ta odvaha až troufalost, možná až drzost, nabídnout nám takovouhle hlavní postavu! :-) Musela jsem souběžně sledovat seriál, abych vydýchala takový nápor primitivnosti. Hádkův Standa Pekárek je vůl, nebezpečný, jasně že jo, ale přece jen, klukovský kukuč dokáže něco obrousit. Knižnímu Standovi Pekárkovi vidíte do hlavy – a to fakt nechcete. Postava je to hyperbolizovaná, přesto (možná proto) mě občas popíchla nějakou povědomou reakcí. Knížka je taky výborné opáčko doby, jež nám z hlavy trochu vyprchává. Nakonec jsem se tedy pročetla ke čtyřem hvězdám.

57 22.10.2023

Autor si vzal lopatu. Co lopatu, bagr! A hrnul na mě ohromné, obří hory nenávisti a rivality, projevů lásky pomocí velkých slov, mouder a ponaučení, velikých gest, pomstychtivosti a neodpouštění, tragédií a životních dramat. Zavalilo mě to. Mám raději, když dostávám filozofování a životní pravdy po kapkách, nejlépe zamíchané v sirupu prostého a všedního života, proloženého malými radostmi a trochou nadhledu (Ove, Britt-Marie, Úzkosti).

57 18.10.2023

Knížka z kategorie ,,čističek hlavy". Tak trochu blbůstka s lehce předvídatelným dějem, ale celkem zábavná, a to válcuje onen údajný thrillerový charakter. Z autorčiny poznámky jsem získala dojem, že to snad bylo tak i míněno, a mně to ani zbla nevadilo. Jak jsem nedávno k něčemu už psala: radši být pobavená než zhnusená. Prima.

58 15.10.2023

(SPOILER) Hakane, ty liško podšitá, je to apríl, nebo zkouška věrnosti tvých čtenářů?! A že já patřím k nejvěrnějším a humor mám ráda celoročně! Sedmnáctkrát jsem ti dala pět hvězd, výjimečně čtyři - a ty na mě takhle?
Vysvětlím:
- není to detektivka, o vyšetřování se dočtete jenom nepatrně
- na inspektora Junga ani na kohokoliv dalšího z týmu Van Veeterena se tedy netěšte; Jung tam je, ale pro srandu králíkům
- místo toho čtete a čtete a čtete o duševních pochodech postav, jež pak nějak vyústí; proč zrovna tak, to se dozvíte, nebo taky ne
- není to román, ale nesouvisející příběhy, spojené pofidérně tím, co naznačuje anotace
- jedna hvězda za to, že jsem jednou (jednou!) zkřivila jeden (jeden!) koutek úst v úsměvu nad celkem zdařilou - rozumějte trefnou a vtipnou - větou, jakých bylo dřív (obzvlášť ve vanveeterenovské sérii) jako ve Švédsku autorů detektivek
- druhá hvězda za to, že to asi opravdu napsal můj nejmilovanější Hakan Nesser, jemuž věrná zůstanu, protože tahle knížka možná má nějaké vysvětlení, které já zatím nejsem schopna rozklíčovat.
Zanedlouho se tady objeví další komentáře od jeho příznivců a ty mi možná otevřou oči.

49 11.10.2023

"Obyčejné v dobrém slova smyslu", psala jsem a čtyři hvězdy přidělila prvnímu dílu, čtenému před téměř čtyřmi lety. Jen jsem se ale vnořila do Midasových vražd, hned jsem na autorovu adresu poslala prosbu: Kmotře Pietře, nepřepepři toho vepře! Přepepřil. Hlavně toho hlavního vepře, kterým je autorovo alter ego TakyPieter Van In. Můžu se pousmát nad jeho nadržeností, můžu se zašklebit při každé jeho šaškárně a předvádění se, ale s jeho nemorálním a neprofesionálním chováním mám závažný problém; opravdu je tahle série díky němu v Belgii populární?! No potěš. Navíc se autorovi trhla ruka s pepřem i jazykově. Ach jo, zase další autor, jemuž je líto osiřelých podstatných jmen, tak ke každému lupne jeden dva přívlastky Např.: soudce začne kouřit KYSELÝ doutník a vzpomíná na svého otce, jenž inhaloval příjemně NAKYSLÝ kouř z doutníku, a když dovzpomíná, uhasí nedopalek KYSELÉHO doutníku. A těch přirovnání, třeba i čtyři na stránce. A těch "Bensone na nebi!" z Van Inových úst. Minule mi přišla volba podobných příjmení ještě celkem roztomilá, teď jsem ale byla tímhle vším zpruzená a ztratila jsem toleranci. Takže když i překladatelka zaváhala a v části odehrávající se na schůzi zastupitelstva města, jíž se zúčastnili mj. Decorte, Deryckeová, Dewitová a Dewilde, udělala z posledně jmenovaného zastupitelku Dewildeovou a hned o kousek dál zase trotla Dewildea, uklidnila jsem se, že jsme trotlice přinejmenším dvě. Třetí díl nechám ladem.

44 03.10.2023

(SPOILER) Jejej, Tess Gerritsen oslavila letos sedmdesátiny! Mám ji celkem ráda a to, co budu psát dál, nemyslím zle. Možná je ten věk důvodem, proč Instinkt působí jinak než předchozí díly. Předvídatelněji a překvapivě humorněji. Je to dáno především postavou Angely Rizzoliové, jež mi připomněla všechny babky (opět nic ve zlém) "vyšetřující" zločiny a ve své děsivé otravnosti - tím, jak do všeho strkají nos - nakonec vlastně úspěšné. Anotace naznačuje napínavý závěr ("možná nevyvázne živá"), ale působilo to spíš parodicky. Pobavila jsem se, což jsem nečekala. Zatím jen nevím, jestli to byl autorčin záměr. No co, raději pobavená než zhnusená. Jsem zvědavá na příští díl.

48 04.09.2023

Čas od času mě chytne uklízecí nálada, tentokrát jsem se pustila do čištění čtečky. Joy Fielding, thrillery PRO ŽENY; bojím se, že to bude žensky užvaněné a roztahané, že nepochopím, proč dělá hlavní postava přesně to, co dělá, přestože tam bude spousta náhledů do jejího mozku, že konec bude přehnaný. Bylo to přesně tak. Na druhou stranu, přečetla jsem to celé; zatím autorku ve čtečce nechám, odložím ji na důchod a uvidím.
Opravdu chci věřit, že nakládání se zájmeny je nějakým omylem způsobeným převodem do elektronické podoby. Vidět tu čistku na papíře... Zůstalo ani ne 20 zájmen ji/ni, zato 2000 jí/ní (nepřeháním). Utrpení. Trochu ho vyvážily dvě perličky: taky jsem se zalekla krutosti únosců, kteří sekali lidská těla (hrdinka se obávala, jestli "jí unesou nohy"), a bála se o její život, když jí hrozilo udušení ("lahodný zvuk jí zaskočil"). :-)

40 04.09.2023

Podepisuji každé slovo, které napsal kuruteku, sdílím i jeho údiv nad tím, jak málo je kniha čtená. Díky Městské knihovně Praha je navíc zadarmo, přitom patří k těm, za něž bych ráda i zaplatila.
Nemusíte být jazzový fanoušek, natož znalec. Úplně stačí, když máte rádi hudbu jako takovou a zajímají vás vzpomínky inteligentního, vzdělaného a slušného člověka, který prožil a do hlavy uložil převážnou část 20. století - a že toho k prožití bylo. A protože patřil k těm, kteří chtěli dělat něco dobrého a naplňujícího, musel hledat cestičky, kudy své plány protáhnout. Pro mě to bylo ohromující čtení - a zábavné, byť někdy se zamrazením.
Snad se zrovna teď Lubomír Dorůžka sešel s Jiřím Černým a povídají si, o hudbě i o životě, laskavě kriticky, jak to oba uměli. Neberte mi mou představu, prosím.

46 03.09.2023

Tohle opravdu není nejčtenější série! Kdyby mi ji před čtyřmi lety nedoporučil sám 1amu, autor prvního a jediného komentáře, Archy McNally by mi zřejmě ani do oka nepadl. On tedy - jako hlavní postava a vypravěč - není zrovna k sežrání: nedostudovaný vejtaha a machýrek, milovník krasavic (všechny ho chtějí), vybraných lahůdek, prvotřídního pití a extravagantních obleků, zbohatlický lenoch. Nepředře se ani u vyšetřování vražd (ne že by musel), ale hláškuje celkem vtipně, to musím uznat. Působí to lehce, čte se to lehce, zanechá to pouze lehký otisk.
Jukla jsem na Wikipedii, kolik dílů s postavou McNallyho existuje (v angličtině 13). Až budou překlady věcí umělé inteligence, bude se mi stýskat po perličkách zplozených překladačem: (Archy McNally není) "žádný cynický tvrdohlavý péro". Tak to vidíte. Já se namáhám s charakteristikou na celý odstavec, a nejsem zdaleka tak vtipná :-).

44 28.08.2023

Série s inspektorem Gamachem se pro mě stává čtením bez radosti. Sice dávám tentokrát čtyři hvězdy, protože autorce přiznávám dovednost dobře načrtnout a odlišit charaktery (a tady, v prostředí kláštera, to oceňuji o to víc), zvolit originální téma i motiv vraždy. Každým dílem ale roste psychologická nálož, která mě zatěžuje. Hlavní postavy všechno neustále silně citově prožívají, drahně času věnují psychoanalýze ostatních, vyvozují závěry a pak přehnaně reagují. Propána, kde by v mozku při takovém emocionálním nákladu zbylo místo na něco obyčejného, neřkuli hezkého, milého, natož legračního? (Třeba autorce křivdím; nebyla ta zmínka o inkvizici a o tom, jak ji nikdo nečeká, odkazem na Monty Pythony? No, spíš těžko.) Až mě přestanou bolet záda z toho, jak se snažím postavám s tím balvanem strastí, nenávisti, nedůvěry, manipulace a tíživě prožívané lásky pomoct, ještě se k sérii vrátím. Teď mám černo na mozku jenom z toho, jak to píšu.

56 07.08.2023

To bylo svěží, živé čtení, populárně naučné v optimálním spojení obou slov. Autorku vůbec neznám (zemřela před více než 40 lety, věnovala se spíše vědecké a pedagogické práci a nedožila se bohužel zdaleka ani důchodového věku). Aby řeč nestála: to ve mně vyvolalo představu milého plkání, něco na způsob Ivanky Deváté, kterou mám ráda, takže jsem se těšila. Dostala jsem víc. Ohromně mě bavilo autorčino pojetí: kratší esej o něčem z lingvistiky, fundovaná, ale bez složitosti a s příklady, poté povídka (jak to KK sama nazývá), různě uchopená, lehce na esej navazující, pokaždé svižná, laskavá. Pak mi došel pravý význam dvojsmyslného názvu: řeč nestojí, hýbe se a proměňuje, a pro lingvistu je to dobrodružné objevování a zachycování. Tahle knížka je pravým opakem vědecké suchopárnosti. Klobouk dolů.
"Správný lingvista by měl umět žít přímo renesančním životem řeči, ale taky na ni umět vzít chladnokrevně skalpel a s renesanční dychtivostí se jí podívat pod kůži."

42 07.08.2023