kap66 komentáře u knih

Záleží na tom, co od detektivky (obecně) očekáváte. Postupně vygradovaný děj? Pro mě je to důležité - a zde jsem to našla. Sympatické vyšetřovatele, chybující, abyste jim rozuměli, ale zároveň inteligentní, aby to vyřešili? Opět - tady jsou. Je kniha i stylisticky neodbytá, jsou dialogy dobře vystavěné? Většinou ano. Mají charaktery vrahů a děj co nejvíce připomínat realitu? To ne! Právě proto detektivky ráda čtu - ale měly by mít všechny výše uvedené klady a zároveň by měly být záměrně trochu přehnané, nerealistické a neuvěřitelné. Díkybohu.

34 21.05.2017

Já jsem četla vydání z roku 1958 s původními - italskými - ilustracemi. V raném dětství, už tak v 9 letech, jsem ji přečetla poprvé, někdy na druhém stupni ZŠ podruhé - a pokaždé jsem byla citově a morálně zasažena, doslova. Síla a tragičnost, neusínalo se mi po čtení lehce. Dodnes si pamatuji obzvlášť "měsíční povídku" o chlapci, který umřel rukou vraha místo své babičky. Po 40 letech jsem ji otevřela znovu - a chápu své pocity; ta kniha má pro mě svou krásu a tíhu zároveň.

24 23.04.2017

Já se s ní v tolika věcech můžu ztotožnit... Je to dané jejím původem, vztahem k přírodě a lidem, povoláním, smyslem pro humor, názory na víru i literaturu. A samozřejmě k ní vzhlížím. Ona to, k čemu se teprve dopracovávám, už pojmenovala; říkám si často- ano, to je přesně ono.

28 10.04.2017

Miluji všechno, co jsem od Květy Legátové četla: povídky, novelu i divadelní hry. V očích milovníků rozhlasových her teď budu asi objevovat Ameriku; přestože patřím ještě ke generaci rozhlasem ovlivněné, přistupovala jsem k psané podobě her trochu s nedůvěrou Ale její rozhlasové hry mě chytly a nadchly: mají spád a švih, na malé ploše je obsaženo vše, co mě zajímá - morální dilemata, různé charaktery postav, jejich vývoj, výborná pointa... Je to podstata všech rozhlasových her, nebo to uměla jen Květa Legátová? Psala prostě excelentně.

24 20.03.2017

Jen několik dětských knížek obstojí při opětovném čtení dospělýma očima; tahle stoprocentně. Vy starší - pamatujete, jak vycházely Mikulášovy patálie v Ohníčku? Já je mám dodnes schované - snad proto, že sehnat tehdy (v 70. letech) cokoliv v knižní podobě často nešlo, snad i proto, že jednou tam byla po nějaké perfektní Mikulášově příhodě, u které jsem se opět nahlas smála, připojena studená sprcha - poznámka o předčasném úmrtí Reného Goscinnyho. Bylo mu 51 let, škoda přeškoda. Na druhou stranu - kdyby tady po každém člověku zůstalo něco takového, jako je tato knížka, něco, co lidem prodlužuje život (protože smích tohle prokazatelně dělá) - no nebyla by to nádhera?

37 19.03.2017

Kdyby se udělovalo 10 hvězdiček, některé knihy by se svými nynějšími pěti dostaly ode mě "jen" 9; tato ale ne. Maximum je u ní zcela zasloužené. Naposledy jsem si takhle vychutnávala Milénium Stiega Larssona: podobně perfektně vystavěný příběh, hlavní postava, kterou jsem obdivovala a ztotožnila se s ní, zápletka přesahující rámec obyčejné detektivky či obyčejné špionážní knihy - přitom ale obojí ve vyvážené míře. A překlad Pavla Medka podle mě nemá chybu - i díky němu jsem ocenila humor zde obsažený - další plus v hodnocení.
Prostě jedna z nejlepších knih.

37 14.03.2017

Deavera mám ráda, ale tady mi přišlo, jako by se teprve učil psát: zvraty přitažené za vlasy, nastavování příběhu. A ještě jedna věc: v této knize si snad Deaver vyřizoval účty s povrchními a hloupými lidmi, podle kterých napsal některé postavy - Billův šéf, někteří kolegové, ale především Billova manželka; její tupost především ve vztahu k dceři mě až dráždila.
Ve srovnání s ostatní autorovou tvorbou slabší kniha.

22 12.03.2017