kap66
komentáře u knih
Vlak do pekla
* antologie
I pro mě je to nejlepší antologie, kterou jsem četla; měla jsem ji kdysi z knihovny - a vy starší víte, jak to bylo se sháněním knih před rokem 89. Když jsem ji objevila v antikvariátu, byla jsem fakt šťastná - kvůli třem povídkám, které jsem prostě chtěla mít ve svém vlastnictví! Růže pro Algernon, kterou pořád považuji za geniální - a už v dětství jsem ocenila, jak se dá pracovat s jednoduchostí či složitostí ve slovní zásobě i stavbě vět. Chronoklasmus, protože cestování časem, to je téma, které v mých očích povýší takovou knihu nad všechny ostatní; jakmile se cestuje časem, odpustím ledacos :-). A ta třetí, to je povídka mého srdce - asi proto, že potřebuji ve všem aspoň ždibec nadhledu a humoru: ...postavil si domeček, v tom domečku...(Domeček jako klícka). Miluji ji dodnes, ještě mě neomrzela.
To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana
Zdeněk Svěrák
V 90. letech jsem kupovala všechno nesoucí pečeť Svěráka a Smoljaka, hlavně to, co se týkalo Járy Cimrmana. Tady jsem ale ocenila nejvíc scénář mého milovaného Kulového blesku (tehdy ho nedávali ještě každý půlrok - kolikpak jsme tehdy měli televizních kanálů?!). Docela by mě zajímalo: ve scénáři je jen začátek monologu paní Jechové při prohlížení půdičky; teda, jestli Milada Ježková improvizovala a to další byla její slova ("...ta se vám povedla, ta půdička... tady se mi to bude věšet..."), tak byla geniální. SMOLJAK A SVĚRÁK JSOU GENIÁLNÍ BEZ PODMÍNEK.
Indiánský běh
Tereza Boučková
K četbě této knížky potřebujete aspoň trochu znát okolnosti a jména, jinak vás asi nebude tolik bavit. Já ji ocenila hodně - stručné glosování, ironie a sebeironie. Byla moje první od Boučkové a od té doby jsem ji neopustila.
Kde je zakopán pes: memoáromán
Pavel Kohout
Jsem daleka toho, soudit činy lidí v době, kdy jsem nežila, a všechno o ní znám jen z literatury a tisku, bez ohledu na dobu vzniku nějak zatížených; takže k autorovu životu nic psát nebudu. Mně se z Kohoutových románů tento zdá nejzajímavější - kompozičně (řazením kapitol), dějově i jazykově. Kohout píše čtivě, což je pro některé náročné čtenáře minus, ale pro mě ne. Souhlasím se slovem "sebestřednost", ale není to základní vlastnost všech spisovatelů? Pro mě zde není rušivá, patří sem.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Je to jedna z nejvtipnějších knih mého dětství i mého dospělého života. V dětství jsem ji četla každý rok, takže umím některé pasáže nazpaměť. Miluji tu kombinaci přehnaně spisovného jazyka a nespisovných výrazů. Nižší hodnocení i komentáře zde mě trochu mrzí, ale není nic, co by tuto knížku vyrvalo z mého srdce.
Vražda pro štěstí
Josef Škvorecký
Mám Škvoreckého moc ráda, z exilových autorů skoro nejraději. Mám ráda detektivky včetně těch s poručíkem Borůvkou. Tak proč mě tahle tolik knížka nebavila? Přemýšlím nad tím už pár měsíců. Přišla mi mnohomluvná a ani ne příliš vtipná, taková samoúčelná. Hlavní postavy mi byly nesympatické. Dočetla jsem ji jen z úcty k autorovi a do dalších dílů se mi ani nechce.
Viditelná temnota: Paměti šílenství
William Styron
Knížka malá rozsahem, ale pro mě obrovsky zajímavá; hledala jsem v ní podobnosti se svým prožíváním. Koho se deprese byť jen křidélkem dotkly, najde tam pasáže rezonující s jeho duševnem; jako já.
Co mi liška vyprávěla
Jiří Mahen
Vy, kdo děti vychováváte Wildem a Andersenem, přečtěte dětem klidně celou knížku. Vy ostatní, nečtěte dětem pohádku o skřítkovi Ondrovi; nebudou spát. Budou si představovat mrtvé tělo hodného chlapce Matějčka, kterého našli utopeného až na jaře. (Aspoň já to tak prožívala, pamatuji si to dodnes.) Byla to zrada. Jinak jsou tyto pohádky dost nevinné a milé - a je to podpořené ilustracemi Josefa Lady (jako vždy laskavými).
Hroši nepláčou
Halina Pawlowská
Úroveň knih Pawlowské šla dolů. Obsahově, ale co mi vadilo snad ještě víc, i formálně: její knížky snad vůbec neprošly korekturami. Tolik pravopisných chyb u tak známé autorky? Tohle už je arogance a spoléhání na známé jméno - mě tím jako čtenáře ale ztratila zcela.
Hvězdy tehdejších hitparád
Jiří Černý
Mám ráda Jiřího Černého. Ještě před 89. rokem jezdil na klubová vystoupení na vysokoškolské koleje, tam jsem ho viděla poprvé; naživo jsem si ho zopakovala celkem nedávno (doufám, že mu bude zdraví ještě sloužit!). Tahle knížka mně - zkažené rozhlasovým nevkusem 70. a 80. let - jako jedna z prvních dala základ toho, co by mě zajímalo a bavilo poslouchat (a opravdu baví) více. Jiří Černý - můj "otvírač hudebních očí" (uší).
Kalanetika
Callan Pinckney
Opravdu viditelně funguje - dva roky po druhém porodu jsem měla díky cvičení postavu, se kterou jsem byla spokojená. Hodina je ale dost; a taky trochu trpěly klouby, zvlášť kyčle. Ale kdo ví, byla jsem samouk, třeba jsem dělala nějakou chybu. Ze začátku nejhorší, ale postupem času nejlepší (když jsem zesílila a naučila se to) mi přišly cviky na břišní svaly. Jsem přesvědčená, že i ta zkrácená čtvrthodinová varianta by byla účinná, i když ji autorka prezentuje jenom jako udržovací. Kalanetika už je asi dnes vytlačená jinými typy cvičení, ale mně vyhovovalo, že jsem si mohla cvičit sama a doma.
Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče
Dušan Taragel
Touto knihou by měli všichni starší čtenáři (a nejen rodiče) proložit četbu "dospělých" knih. Zapomenete na zlý, nebezpečný a smutný život. Výborná, skvělá kniha. Hláškami z ní se s manželem častujeme dodnes.
Vlče
Zdeněk Adla
Pro dospívající děti to není lehké čtení (myslím lehké ve smyslu oddechové). Smrti a viny je tam hodně, až tak, že si tyto motivy pamatuji 35 let, aniž bych si knížku znovu přečetla. Jak rychle dospět? Ztratit tragicky půl rodiny. Brr.
Kronika filmu
kolektiv autorů
Čtyři hvězdičky za to, jak jsem v časech bez internetu byla z vydání této encyklopedie nadšená; přečetla jsem ji fakt celou, byly to první ucelené a podrobné dějiny filmu, doplněné fotografiemi. Jedna hvězdička dolů za chyby, které jsou na papíře vidět stokrát zřetelněji než na monitoru. Už jsem ji dlouho neměla v ruce, ale dodnes si pamatuji: jak mohlo projít, že Kevin Kline byl členem Monty Pythonů? Ale bez ohledu na to: v 90. letech jsem si této knihy vážila - pro její obsah i vzhled.
X
Sue Grafton
Asi je chyba číst více knih této série za sebou. Přece jen mě občas unavilo schéma, na kterém jsou romány založeny. Přečetla jsem je postupně všechny, vždy několik po sobě, takže hvězdičkování tomu odpovídá: začínám na pěti a postupně padnu někdy až na dvě, protože se to prostě "zají". Do konce abecedy ale zbývají maximálně dvě knížky, tak se třeba po pauze zase vyšvihnu nahoru. V případě X jsem nebyla nijak zklamaná, ale ani nadšená; přičítám to ale opravdu spíš tomu, o čem píšu, než horší kvalitě knihy.
Člověče, nemrač se!
Jiří Havel
Jedna z nejlepších knížek mého dětství. Slovní hříčky, humor podpořený kombinací slova a ilustrace, nápady, které jsem využila za 15 let ve své profesi - čili mě vlastně ovlivnila na celý život. Tak si představuji knížku pro děti, které nemají líný mozek. Perfektní.
Pokrmy z mikrovlnné trouby
Ladislav Dékány
V době vydání objevná kuchařka, která představuje mikrovlnnou troubu jako víceúčelové zařízení - tedy nejen elektrospotřebič určený k ohřívání jídel. Některé recepty jsou podle mě slepá ulička (klasická úprava je chutnější, popř. dokonce jednodušší), ale většina stojí za vyzkoušení.
Pátý svědek
Michael Connelly
Connelly psát umí, se vším všudy: vystavění zápletky, charakteristika postav (tentokrát je klientka fakt odporná - učitelky by měly Connellyho sežrat zaživa! :-)), prostředí, pointa. Já ale stejně preferuji jeho "pravé" detektivky - prostě se ráda ztotožním s postavou stojící jasně na straně dobra (já vím, někdy to není tak jednoduché, často ani detektiv není úplný klaďas). Micky Haller slouží právu, což beru, ale jeho nevlastní bratr je přece jen můj favorit.
Můj I.Q.
Iva Pekárková
Téměř básnická próza o příšerném vyhulenci, který se rád předvádí, pere se s cizími muži kvůli malicherným důvodům (a ze stejných důvodů jich pár přišije i své přítelkyni), mění názory, přesvědčení i víru jako ponožky (špatné přirovnání, ty si on nemění), lháři a podle názoru většiny čtenářek asi naprostém volovi - jehož ale vypravěčka miluje, přestože někdy přiznává, že neví proč; ale možná ji právě ta stejná většina žen pochopí, protože to autorka jednak umí podat (jazyk této knihy jsem si opravdu užila), jednak - která z nás si někdy nenechala do sebe "zarůst kořeny" naprostého vola...
Muž bez psa
Håkan Nesser
Nesser bude vždy můj oblíbený autor, protože propojuje napětí a humor. A Gunnar Barbarotti? Ten mě vyloženě bavil - není to takový protiva jako Van Veeteren (i když ten mě rozesměje také zaručeně!), je to sympatický detektiv s vtipnými promluvami; navíc jeho bodování Boha mě nadchlo. Od zápletky jsem čekala něco podobného Vinterbergově filmu Rodinná oslava - vlastně jsem ráda, že se to nenaplnilo (kdo jste to viděli, dáte mi asi za pravdu), i tak je tu traumat dost. Za ty minuty smíchu pokaždé hvězdičku přidám, protože důležitý je pro mě pocit po přečtení. Smích neumenšil to správné napětí, ale zmírnil pocity hořkosti či smutku, které po dočtení detektivky mívám.