kap66 diskuze u autorů

Pamatuji si autorku osobně, zúčastnila jsem se kdysi besedy s ní. Ona se zabývala nejen křestními jmény, ale i souladem jména a příjmení (a to i praktickou stránkou). V hlavě mi zůstaly 2 kouzelné kombinace, které uváděla (opravdu ze života): Narcis Samec a Immanuel Kanec. (Jestli to někdo z vás dvou čte, omlouvám se! Vaše výhoda: nikdo vaše jména nezapomene. Mně zůstala v hlavě přes 30 let.)
Pro mě je Miloslava Knappová lingvistkou, jejíž specifický obor by mě zajímal a bavil; a ona v něm odvedla perfektní práci.

Moudrý, chytrý, laskavý a zkušený člověk, který ještě k tomu uměl psát čtivě, zajímavě, něžně a dojímavě. Z židovských autorů můj nejoblíbenější.

Perfektní. Čtu jeho romány postupně a jsem ráda, že jsem se nenechala odradit "modrými čísly" u pěti prvních van Veeterenů. Nenechte se odradit také, zvlášť vy, kteří máte rádi jedinečné a chytré vyšetřovatele (každý je Osobnost - s velkým O), zápletky výborně vymyšlené, motivaci činů pochopitelnou (nečekejte sadistické vrahy vraždící pro radost) a - pro mě důležitou složku - humor; jemný, účinný, zvyšující lidskost postav. Mám Nessera čím dál radši.

Milý člověk se smyslem pro humor a s bystrými postřehy. Někteří laskaví lidé mají laskavost napsanou ve tváři, otisknutou do hlasu a vyrytou do každého slova, které napíší.

Tana French je pro mě nejlepší žijící autorka detektivek. Opravdu. Nepotřebuje berličky v podobě úchylných vrahů, stahování z kůže a vydloubávání očí. Ona UMÍ vymyslet perfektní zápletku a vede čtenáře tam, kam chce. Čtivost jejích románů je maximální - já čtu její knížky nejen proto, abych se dozvěděla, kdo je vrah, ale i proto, že si užívám způsob, jak jsou napsané. Nikdy také nepodcení vysvětlení motivace vraha. Důležité je to, KDO to udělal, ale stejně důležité (a rozhodně ještě zajímavější) je PROČ. A ještě jednou: je vážně nejlepší.

Přiznám se, že Mo Hayder řadím k autorům, kteří si vymýšlení zápletky trochu ulehčují. Jednodušší je podle mě vymyslet co největší úchylárnu a opravdu zvráceného vraha, než propracovat děj tak, aby autor vodil čtenáře jako na provázku, mátl ho, napovídal - a nakonec ho stejně překvapil, ale tak, že si čtenář řekne: Jasně, že mě to nenapadlo, vždyť to z těch náznaků logicky vyplývá... Přesto jsem přečetla celou sérii s Jackem Cafferym, kterého jsem si oblíbila.

Já vím, že používal jedno schéma, vím, že je to mile naivní, a jsem si vědoma veškeré kritiky, která zřejmě platí. Ale já ho celé dětství milovala a přečetla jsem všechno, co u nás do 70. let vyšlo, a to několikrát. Doma jsme měli jen Vinnetoua (zato ale toho třídílného, to mi kamarádi záviděli!) a Žuta, ale v místní knihovně jsem byla každý týden a první, po čem jsem šla, byly mayovky; o ty byl boj. Ale hlavně chci napsat: mě jeho knížky morálně ovlivnily, opravdu. Jako byl don Quijote poblázněný rytířskými romány, já chtěla taky - pod vlivem mayovek - bojovat proti zlu a za větší spravedlnost.