Vlče
Zdeněk Adla
Adam Bělina, kterému říkají Vlče, prožil otřesnou autonehodu při které zahynul jeho otec a dva mladší sourozenci. Chlapec rázem dospívá. Pochopil, že se musí nyní postarat o zničenou matku a dohlédnout na poněkud bláznivou sestru Milenu. Jeho poslání být hlavou rodiny je zatíženo tajemstvím o příčině autonehody, které Adam nemůže nikomu svěřit. Tíživou situaci rodiny pomáhá zvládnout dobrý přítel otce, malíř Ala. Mnoho znamená pro Adama i první láska k sympatické spolužačce Jindře. Detektivní zápletku novely představuje intrikánská teta Karolina, která značně zkomplikuje život rodiny Bělinových. Příběh končí maturitou. Otvírá se cesta do života, něžný vztah k Jindře a matčino zklidnění dává Adamovi pocit jistoty i důvěry v dobré vztahy lidí.... celý text
Přidat komentář
Pro mě příběh, ke kterému se nemusím vracet a přesto, i po tolika letech, si ho stále živě pamatuji. Tvrdý, bolavý, těžký na pochopení v patnácti - nebo kolik mi to bylo, když jsem to četla. Ale i takové příběhy je nutné číst, protože je píše život sám...
Člověka formuje to, čím prošel, a tentokrát hlavního hrdinu opravdu osud nešetřil, takže Vlče (jak se jmenoval doopravdy už si vážně nevzpomínám) víceméně dospěl ze dne na den, ve chvíli, kdy se mu jeho svět roztříštil pod rukama na milión ostrých, bolestivých střípků, kdy pochopil, že nic už nebude jako dřív, že čas nejde vrátit a výčitky svědomí nelze umlčet...
Když člověka tíží vina, nežije se snadno. Když ho tíží vědomí, že nemůže promluvit, je to o to horší. Někdy je život jako bludiště, uvíznete v něm, navždycky ztracení, narážíte do zrcadlových stěn a děsíte se odrazu sebe sama, prcháte před těmi pohyblivými stíny, aniž byste věděli kam, a víte, že z té hrůzy nevede cesta ven. Asi takový to je příběh.
A přesto mistrně napsaný, přesto čtivý. Vlče jsem četla před více než třiceti lety (bože, vážně to je tak dlouho?) a přesto si ten příběh pořád pamatuji. A pořád mě pro ně bolí srdce...
Pro dospívající děti to není lehké čtení (myslím lehké ve smyslu oddechové). Smrti a viny je tam hodně, až tak, že si tyto motivy pamatuji 35 let, aniž bych si knížku znovu přečetla. Jak rychle dospět? Ztratit tragicky půl rodiny. Brr.
Štítky knihy
dospívání psychologické romány vdovy dopravní nehody sirotci ztráta blízkých smrt sourozence
Autorovy další knížky
| 2007 |  Obrázky z českých dějin a pověstí |
| 1986 | 100 kapek |
| 1985 | Můj prolhaný kůň |
| 1973 | Pohádky pro všední dny i pro svátky |
| 1969 | Pejskovy pohádky |
Doporučeno mým dobrým přítelem, a i když jsem se k tomu neměla tak jsem nakonec nelitovala.
Začátek pro mne byl lehce nudný, dokud jsem se do toho opravdu nezačetla. Není to pozitivní čtení, ale přitom i je. Ukazuje to na osud mladého chlapce a toho, jak někdy funguje život, i když není fér. Jeho matky, sestry a známých. Ukazuje to strasti i radosti, když Vám ze života odejdou milované osoby, jak moc je to těžké, ale jak se s tím časem "naučit žít". Mluvím ze své vlastní zkušenosti, možná proto mne kniha nakonec tak uhrančila...
Zároveň je to příběh, kde se nachází mladá láska, ztracení přátelé a radosti života. Chvílemi je kniha zdlouhavá a často odbočuje od toho hlavního, ale stojí za to ji dočíst.