kap66 komentáře u knih

V komentáři k Druhé knize vikinga Vika, kde jsem oba díly hodnotila na základě vzpomínek z dětství, píšu, že jsem se rozhodla přečíst si je znovu, abych si dodala optimismus a dobrou náladu. Splněno - a nejradši bych přidala celou hrst hvězdiček! Je to tak milé, tak vtipné, tak chytré... Chytré jako Vike sám. A ještě k tomu tak moudré a laskavé, což oceňuji ve svém věku dvojnásob. Táta Halvar je barbar a násilník a moc rozumu nepobral, ale Vike z něho dělá dobrého člověka; vlastně to tak dělá se všemi. Maminka Ylva je bezvadná postava sama o sobě - díky za takové ženské postavy! Všichni záporáci jsou potrestáni, nebo ještě lépe - napraveni.
Tato knížka mi nejen dodává optimismus, ale čistí mou ušpiněnou duši.

16 02.01.2018

Být spisovatelem, přeji si jednu věc: ať proboha neoznačují mou první knihu jako bestseller a nej-cokoliv! Pokud to tak totiž bude, asi na ní vydělám, ale ti zklamaní, kteří se táák těšili, se na mě příště vykašlou.
Já se moc ovlivnit nenechávám, lépe řečeno ne názory v médiích. Takže - nejsem zklamaná ani nadšená. Na začátku jsem musela čtení prokládat jinou knížkou, té morbidnosti v zacházení s oběťmi a těch mrtvých na několika stránkách - to na mě bylo až moc. Chápu, že každý autor chce být originální a je těžké napsat něco, co tu ještě vůbec nebylo. Wolfa - právě asi kvůli tomu - samou láskou nesežerete, ale pravda je, že pojetí této postavy mi opravdu originální přišlo; včetně toho, jak vyšetřování dopadne, což s tím souvisí. Souhlasím s těmi, kterým vadilo, že Cole odbyl některá vysvětlení - to mě právě baví, dozvědět se, JAK to šlo provést.
Celkově vzato jsem to přečetla se zájmem a doporučuji.

23 02.01.2018

Konečně jsem si mohla říct: opravdu výborná detektivka! Jeden z mých nejlepších Silvestrů a Nových roků - byla jsem napnutá jako dlouho ne, četla jsem a četla. A zase jsem si uvědomila: tohle je přesně ta správná cesta pro ženy píšící detektivky: NE snažit se vyrovnat autorům - mužům v tom, vymyslet hnusnější způsob smrti a odpornějšího vraha. Ale ANO - využít to, co je nám ženám dáno: umět zaplést a rozplést citové a rodinné vztahy, vždyť tam se nabízí tolik motivů a situací. Do svědomí si při čtení sáhnou matky dcer - a jako důvod nemám na mysli samozřejmě Charleninu matku (to vás dostane zaručeně), ale matku hlavní vyšetřovatelky.
Prostě jednoznačně doporučuji! A pokud usoudíte, že to zas až taková bomba není, zkuste si ke čtení taky nalít skleničku (číst během Silvestra = víc odpouštět chyby). :-)

20 02.01.2018

Zase jsem se záměrně nechala autorkou vést, jako bych byla čtenářka naprosto Agathou nepolíbená; to je nejlepší taktika, pokud si chcete její detektivky užít! Tím pádem - perfektní čtení.
Trošičku ale chápu jeden směr kritiky: už jako malé holce mi přišla Agatha Christie geniální v pojetí detektivní zápletky - v jejím načrtnutí, rozvedení, náznacích, odbočkách - a vyřešení; ale už tehdy jsem se ošívala u jejích zápletek milostných, které se mi zdály hodně naivní. Jenže - tenkrát i teď: tohle je pro mě podružné, geniální pro mě zůstává jako tvůrce detektivek.

25 02.01.2018

Jedna z autorčiných knížek, které jsem neznala; bezvadná, promyšlená, užila jsem si čtení maximálně. Mám prostě Agathu Christie ráda.

20 02.01.2018

Jindy se ráda nechávám unášet a vůbec nepřemýšlím nad vrahem - vlastně jsem ráda, když mě Agatha "dostane". Tady jsem si hned uvědomila, v čem je zakopaný pes (zřejmě z televizního nebo filmového zpracování). Zkusila jsem to tedy opačně - a funguje to taky! Užila jsem si to i tak, ačkoliv mi tím pádem samozřejmě přišlo, že na to mohl Hercule přijít dřív :-). Vypravěčem je Hastings - a díky tomu si užijete i humornou stránku dialogů (přestože mi je Hastingse trochu líto - ale ve srovnání s Poirotem musí každý dopadnout jako hlupák, že).

31 02.01.2018

Deaver pořád psát umí. Já nebyla zklamaná, že to tady s tím úchylným vrahem bylo trošku jinak, mám psychopatů na nějaký čas dost díky jiným autorům. Spíš mě mrzelo, že Lincoln neměl moc prostoru; mě baví nejvíc ona vědecká stránka vyšetřování (ne že bych jí úplně věřila...). Celkově mi nepřišla Poslední hodina o moc horší než ostatní díly.

18 02.01.2018

Pro mě spíše průměrná knížka založená vyloženě na situačním humoru (z jazykového aspoň ten Künde, u toho jsem se pousmála, přiznávám). Šlo by z toho vytěžit víc.

15 02.01.2018

Pamatuji si, že mě v dětství mamka - velká čtenářka - před touto knížkou varovala slovy: "Je to trochu naturalistické." Po přečtení jsem pochopila, že tím myslela realisticky vyvedené krvavé a drsné scény. Byla to pro mě úplně jiná četba - do té doby jsem dobrodružné knížky četla ostošest, ale brala jsem je jako fikci (což také byly). Tohle mě dostalo a věřila jsem tomu zcela.

13 23.12.2017

Kniha z knihovny mých rodičů, po které jsem sáhla v době svého dětství, kdy jsem si zrovna řekla, že si přečtu "něco jiného" - rozumějte jiného než mayovky a knížky o partách kluků. (Je vůbec možné, že existovala doba, kdy si většina lidí pod pojmem "severská literatura" nepředstavila hned detektivku?) Tak jsem začala svou "dospělejší" četbu - sociálním dílem v pravém slova smyslu. Přečetla jsem ho statečně a dodnes v sobě cítím jeho otisk. Tragičnost a tíhu.

20 23.12.2017

Čtu komentáře a vidím hranici mezi generací, pro kterou byl Metráček napsán (ta moje, dospívající v 70. - 80. letech), a generací mnohem mladší, která ho hodnotí dost kriticky, popř. jako pohodovou, oddychovou četbu (aby bylo jasno, vůbec vám ty názory nevyvracím).
Pro mě to byla ale knížka, která přesně uhodila na mou citlivou strunu. Možná byla naše generace méně sebevědomá než ta současná; každá holka měla něco, co ji trápilo - tloušťku, brýle (můj případ - brýle "kosťáky" s ohebnými konci nožiček, aby při pohybu nepadaly, to byla veliká krása!), odstáté uši, špatnou pleť,... Jitka byla pro mě holkou, se kterou jsem se zcela ztotožnila, ona mi dodala trochu sebevědomí a odvahy poprat se s tím, co mám, lépe řečeno vyrovnat se s tím a něco z toho i vytěžit. Jedna z nejdůležitějších knížek mého dětství, z Rudolfových pro mě ta nej.

45 23.12.2017

Stala se mi nečekaná věc. Po desetiletích jsem si přečetla znovu prvního Jirku ("Jirka postrach rodiny") a čekala to dětské nadšení a výbuchy smíchu. Líbila se mi, ale tohle se nedostavilo; plné hodnocení jí ale nechám, to je jasné - kdysi mě bavila ohromně.
Bála jsem se, že tohoto Jirku, kterého jsem si z nostalgie koupila v plné dospělosti a se čtením ještě víc než 20 let čekala, vůbec neocením. Opak je pravdou! Můj mozek se přeladil a knížka obstála naprosto jasně. Je perfektní.

18 23.12.2017

Neustávající déšť nezahání žízeň Malin Forsové... Tequila jí zabíjí mozkové buňky ve velkém, takže nám musí autor víckrát slovně připomenout, že je nejlepší vyšetřovatelka - sami byste to ve větší části knížky neřekli. Asi to byl autorův záměr, trochu nám ji znechutit (myslím Malin, ale nakonec i tu tequilu!), třeba ji v dalším díle postaví na nohy (teď myslím už jen Malin - a doslova, tady toho na zemi proválela dost); doufám, a proto si "jaro" přečtu. A to přesto, že Kallentoft trochu zjednodušil styl psaní; škoda, mně se líbil, byl tím jedinečný.

14 23.12.2017

Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem objevila skupinu Monty Python díky ČT2 - s těmi skvělými titulky! Když začaly vycházet jejich knížky, nemohla jsem je hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. John Cleese byl vždycky mým favoritem, takže jsem si tuto knížku okamžitě po vydání koupila a přečetla. Po více než roce musím napsat: pořád ho mám ráda. Ale: jeho humor je dost sarkastický (já tomu říkám - pro vtip zabije kamaráda); jeho vtipy týkající se matky mě rozesmály spolehlivě, ale je to drsné (na to platí obměna - pro vtip zabije matku); na nedorozuměních s lidmi nese větší část viny on. Je to prostě protiva! Ale jak ho vidím ve skečích, zase mu všechno odpustím a směju se jako blázen.

17 21.12.2017

Já prostě nemohu jinak než dát pět hvězdiček, i když je to už něco jiného (logicky, hlavní hrdinka dospěla) než Hrdý Budžes. Pro mě mají odkazy na dobu mého mládí (a to naprosto přesné odkazy!) maximální kouzlo. Jen se při četbě malinko červenám, protože já byla ve svém raném mládí ta hlupaňa, kterou by Helenka pohrdala; z rodiny bez problémů, pilňuška, poslouchala jsem Zagorovou, četla oficiální literaturu... Možná i tím je tahle knížka pro mě přitažlivá.

30 20.12.2017

Už je tady vše napsáno, takže jenom můj dojem: miluji tuhle knížku pro její originalitu a vtipnost. Miluji ji i díky tomu, že jsem jen lehce mladší než autorka, takže v knížce nacházím momenty ze svého dětství (své děti jsem musela seznámit např. s Miluškou Voborníkovou). A Báru Hrzánovou jsem měla ráda i předtím, ale za tohle ji budu uctívat navždy.

36 20.12.2017

Některé knížky přece nejsou určené k soustředěnému čtení. Prostě si v nich chvíli čtete, přeskakujete, možná si i něco občas vypíšete - já byla nadšená, že tuto knížku mám, protože jsem ji hojně využívala při psaní blahopřání k svatbě a dalším radostným událostem. Tedy myslím v době, kdy se se sbírkami citátů ještě neroztrhl pytel (jak se stalo po roce 1989), a samozřejmě v době bez internetu. Nejvíc mě v dětství (!) zaujala Poslední slova. Víte např., co řekl Puškin? "Sbohem přátelé" - s pohledem upřeným na svou knihovnu. Krásné, že?

15 19.12.2017

Prosím, nečtěte tuto knížku jako román! Dávkujte si ji jako čokoládové bonbóny - protože tím jednotlivá rčení, přísloví, úsloví (prostě všechno zde obsažené) jsou. Klidně vybírejte a hledejte jen to, na co v tu chvíli máte chuť. Jsou to opravdu bonbóny (z francouzštiny: bon = dobrý, tedy něco dobré a ještě jednou dobré); nepřejezte se jich najednou. Pak vám budou chutnat.

12 19.12.2017

Je to detektivka napsaná - přemýšlím - tak nějak chladně; dočetla jsem ji, ale za srdce mě nechytla. Přitom: téma je zajímavé, místo vyšetřovatele jako hlavní postava psycholog - to by mě i lákalo. Ale neztotožnila jsem se s ním skoro vůbec. Tolik dílů má tato série, mohla jsem mít pěknou zásobu čtiva... Dám tomu čas - a třeba dostane autor ještě šanci.

12 19.12.2017

Šestý díl přečten - a jsem spokojená. Neudělala jsem tu chybu, že bych si je vystřihla po sobě, ono se všechno, i to dobré, ve velkém množství zajídá. Ale - a tento nápad už tady taky někdo měl - proložila jsem jednotlivé díly drastičtějšími detektivkami, takže to vypadalo asi tak: Stephanie → znásilněná a zavražděná dívka → Stephanie → brutálně zabitá rodina → Stephanie → rozřezaná těla obětí → Stephanie → sériový vrah → Stephanie... Výborně to fungovalo, díky Stephanii jsem se udržovala v pohodě. Je to bezvadná postava - přitažlivá inteligentka (i když tohle někdy tak trochu maskuje), s nadhledem a vtipem. A vzhledem k tomu, jak je série pojata, nemusím mít obavy o její život. Její rodina je dokonalý zdroj humoru. Doporučuji.

18 18.12.2017